Článek
Samozřejmě jsem si vědom nepomíjitelného faktu, že v mládí jsme obvykle připraveni odsuzovat křivdy radikálněji, přistupovat k budoucnosti optimističtěji, reagovat pružněji, než ve věku, kdy je závěrečná tečka za větou života stále reálnější. Obecný odsudek celých generací, žijících po roce 1945, se mi tudíž jeví jako povrchní a nespravedlivý. Především: Člověk, jedinec v soukolí poválečného dělení světa, tu nebyl prioritně jako tvor politický, ale individuum plné nadějí, vzdor tomu, že mocní světa si zeměkouli rozdělili na pásma (na konferencích v Jaltě i jinde), v nichž ordinovali „jediný správný přístup“. Stavba tzv. železné opony si našla pádné argumenty na obou stranách, přičemž tu i onde se odchylky tvrdě trestaly. Veškerá svinstva příslušní ideologové umně zahalovali do pláštíku šťastné budoucnosti bez válek (ač obě strany zároveň pod různými záminkami zbrojily jako nikdy v dějinách, pokrytecky využívaly geniálních mozků válečných zločinců k vývoji stále ničivějších zbraní, navzájem se podrážely, ponižovaly, urážely a tím udržovaly své „poddané“ v poslušnosti).
Lidé však vzdor tomu žili, milovali se, hádali, stavěli, vynalézali, budovali (když si uděláte chvilku čas na nezkreslenou bilanci, poznáte, že česká stopa v práci, umění, péči o zdraví, sportu, atd. určitě není něčím, nač je možno bez rozmýšlení jednou provždy jen a jen plivnout) – a teď před ně předstoupí nějaký utřinos či evidentní převlékač kabátů a s bezcitnou arogancí autoritativně konstatuje: Byli jste zbyteční a jste i z ryze fyziologických příčin zbyteční stále víc. Vaše rodiny, každodenní práce, objevy, výpěstky, naděje, omyly, důvěra, protesty – to vše lze shrábnout na jednu hromadu a uložit na smetiště. Pohrdání a odsudek bez pochopení souvislostí a určité dávky uznání však nepřinesly nikdy trvalé zlepšení situace.
Jeden příklad „z první ruky“ (žiju v Kutné Hoře): Přehrada Vrchlice na stejnojmenné říčce (na jejíchž malebných březích napsal J. K. Tyl text pozdější české hymny) byla postavena nedaleko městysu Malešov v letech 1966–1970, aby sloužila zejména jako zdroj pitné vody pro Kutnohorsko a Čáslavsko. Její železobetonová klenbová hráz s poloměrem zakřivení 66,5 metru je jediná tohoto typu v ČR. Jejím majitelem je Povodí Labe. K současným zákazníkům Vodohospodářské společnosti Vrchlice – Maleč, která přehradu využívá, se připojují další a další obce, vesnice, předměstí, atd. (namátkou: od Zruče n/S přes Kácov, Rataje n/S, až k Vavřinci, atd.).
Nebýt prozíravosti, umu, pracovitosti „zbytečné“ generace by v současnosti, kdy kvalita někdejších zdrojů vody už nevyhovuje a oteplování způsobuje snižovaní jejich kapacity, byl život v dané oblasti mnohem těžší a komplikovanější… vlastně si ho už bez přehrady Vrchlice ani neumíme představit!
Jak říkávala moje moravská babička: „Tož tak, děcka!“
