Článek
Když však padá, sice tu bílou nádheru „oficiálně“ vynášíme až do oblak, ale obecně převažuje vlna téměř nenávistných hodnotitelských výlevů: „Ti dobře placení panáci na ouřadech zase zaspali.“ - ˇ“Člověk ráno spěchá do rachoty a může se cestou přerazit!“ - „To dřív byl jinačí pořádek!“ - „Napřed troubí do světa, že silničáři jsou na zimu připraveni a pak čekáme půl dne, než k nám do vsi protáhnou cestu.“
Tak si to trochu přibližme. Dlouhá léta jsem vždy někdy ke konci podzimu sepisoval článek s informací o tom, co silničáře čeká. To sestávalo z výčtu připravené techniky a materiálu a zejména harmonogramu, dokdy musí technika vyjet a kdy mají být komunikace průjezdné (podle „pořadníku“, který se řídí především frekventovaností a důležitostí jednotlivých tras).
Příslušný pracovník silniční správy si vždycky vymiňoval, že v článku nesmí chybět důrazná připomínka toho, že silničáři nejsou čarodějové a že důsledky mrazu a sněhu nelze zcela eliminovat, „pouze“ zmírnit jejich účinky. Já si v této souvislosti vzpomenu třeba na Švýcarsko, kde sice nelze přehlédnout lepší stav silnic obecně, ale připadá mi, že se tam řídí především pravidlem: Nedokážeš v zimě jezdit, respektovat přitom specifické podmínky tohoto ročního období a dobře se na ně připravit? Tak seď doma a čekej, až tyto obtíže zmizí!
Určitě se tam silnice nenasolují jako obří slanečci, sotva napadne deseticentimetrová nadílka, nerozhazuje písek nebo škvára stylem „padni kam padni“. Životní prostředí má přednost před jednoduchým a tak trochu populistickým řešením.
Myslím si, že dostanu za tenhle názor slušnou řádku nelichotivých přídomků, stačí přečíst si nebo vyslechnout spílání řidičů, kteří uváznou v koloně pod kopcem, na nějž se nedostatečně připravené kamiony nedokážou vyškrábat, či rodičů, kterým děti zůstanou jeden den doma, protože školní autobus se ještě nedostal dostatečně vysoko ve výše zmíněném „pořadníku“.
Je pochopitelné, že v jednotlivých případech mohou mít stěžovatelé pravdu (lajdáky nelze zcela vyloučit), ale ruku na srdce: Opravdu si ti nesmiřitelní kritici myslí, že někde na světě je země, která si s hříčkami přírody vždycky hladce poradí? Opravdu je katastrofou, že na den, dva (dokud se nedostane na všechny chodníky města) je mi coby staršímu pánu doporučováno, ať raději zůstanu doma? Skutečně to tak osudově pokazí život, když nějakou dobu necháme auto v garáži?
A jen tak na okraj: Vždycky se na nějakou „úřední moc“ přece čekat nemusí. Bydlím na malém sídlišti. Když napadne sníh, před některými vchody si lidé z činžáků zametou (ač jim to nikdo nemůže nařídit), před jinými ne. Stejně jako si pod některými okny na jaře uklidí, jinde zírají na igelitové a papírové obaly, plastové láhve, hadry a další odpadky. To o něčem vypovídá…
Pokud lidstvo chce přežít, musí si uvědomit, že s přírodou se nelze beztrestně prát, válčit s ní a především vyhrát nad ní. Domnívám se, že jediným řešením je rozumný kompromis. Možná, že pro začátek by pomohlo trochu se informovat, jak přežívali zimní období naši prarodiče. Třeba jak se v zimě oblékali, obouvali, přesouvali z místa na místo, bavili, atd. Mnozí by se při tom dozvěděli, že předkové na tyto úkony museli vynaložit nemalé úsilí, ale byli za to odměněni: Sníh byl čistší, hvězdy jiskřivější a lidé měli k sobě blíž…
