Článek
Původním znakem českého knížectví pod vládou Přemyslovců byla černá plamenná orlice. O orlici mluvíme z toho důvodu, že je vyobrazena s jednou hlavou. Pokud by si jednalo o orla, tak by měl hlavy dvě stejně jako například orel, který byl symbolem paláce Karla Velikého. Později černého orla se dvěma hlavami používal i Zikmund Lucemburský, když se v roce 1411 stal římskoněmeckým králem. Jedno z pravidel heraldiky praví, že pokud není možné rozeznat pohlaví zvířete, tak se při vyobrazení zdvojí jedna nepárová část těla, čímž mnozí historikové zdůvodňují dva ocasy lva na našem státním znaku. Jenže lev je zvíře, u kterého je díky hřívě na hlavě na první dobrou patrné, že se jedná o samce. Pohlavní úd v raném středověku na některých vyobrazeních českého lva totiž chyběl. Tudíž toto odůvodnění dle zmíněných pravidel heraldiky obstojí tak na půl. Sice se jedná o zdvojenou nepárovou část těla, ale vzhledem k nepřehlédnutelné lví hřívě její použití nebylo potřeba.
Malba Mistra Theodorika znázorňující Karla Velikého s heraldicky vyobrazeným černým orlem na erbu
Pokud se na náš státní znak zadíváte pořádně, tak zjistíte, že lvovi z hýždí nerostou dva ocasy nýbrž jeden, který se v jeho kořenu rozdvojuje. Což některé historiky přivedlo k názoru, že se nejedná o jednoho lva, ale o dva, jejichž ocasy se vzájemně proplétají. Toto odůvodnění je vysvětleno tím, že každý ze lvů měl symbolizovat jednu ze dvou ústředních zemí české koruny jmenovitě Čechy a Moravské markrabství. Problémem je, že se Čechy za doby vládnutí Přemyslovců primárně skládaly ze tří zemí, třetí bylo Opavské knížectví, tudíž tato teorie taktéž není dostatečně uspokojivá. Odborník na heraldiku PhDr. Karel Müller tvrdí, že zdvojením lvího ocasu se s obyčejného zvířete stává zvíře mýtické. Lva si panovníci vybírali záměrně jako symbol síly a přidáním nadpřirozeného elementu do svého erbu si zvýšili prestiž před ostatními. Nicméně k tomu nedošlo zadarmo. Dle Dalimilovy kroniky lva měl jako rodový znak připojit ke svatováclavské orlici Vladislav II. po té, co jeho vojska pomohla zvítězit římskému králi a císaři z rodu Štaufů Fridrichu I. Barbarossovi v bitvě u Milána roku 1158.
V kodexu Manesse byl český lev netradičně vyobrazen s černými drápy. Obvykle je mívá zlaté
Vladislav II. byl po vítězné bitvě povýšen z knížecího stavu a korunován českým králem. Možnost pyšnit se lvem ve skoku na červeném podkladu tedy dle všeho obdržel spolu s korunovací za zásluhy v boji. Něco podobného se opakovalo později, když se Přemysl Otakar I. prozíravě přidal na stranu dalšího císaře z rodu Welfů, Oty IV. Brunšvického. Pomohl mu v boji o korunu Římského království proti Filipu Švábskému, což mu přineslo dvě podstatné věci. Byl jmenován českým králem a zároveň díky tomu údajně směl ke lvovi ve znaku království připojit druhý ocas jako symbol moci. Jenže existuje ještě jedno vysvětlení, které posouvá zdvojení lvího ocasu o pár desítek let později. Dle něho se tak mělo stát až při panování dalšího českého krále Václava I. jednookého. Druhý ocas měl symbolizovat společné vládnutí s jeho synem Přemyslem Otakarem II., když spolu v roce 1247 do své správy získali Rakousko. Nicméně po Václavově smrti druhý ocas lvovi ve znaku Českého království a rodovém znaku Přemyslovců zůstal.
České země měly za vlády Lucemburků ve znaku dokonce čtyři dvouocasé lvy
Zvláštní synchronicitou dějin došlo k tomu, že nám po vymření Přemyslovců vládli Lucemburkové, jejichž rodovým znakem byl také dvouocasý lev, jenže červený. Toho začal používal na svém erbu pradědeček Jana Lucemburského kolem roku 1217. Teorií o používání lva jakožto symbolu Království českého je tedy mnoho. Kdy a proč českému lvu přibyl druhý ocas se asi nikdy nedozvíme. Z historických pramenů vyplývá, že lva i jeho druhý ocas si čeští králové vysloužili po vítězných mocenských bitvách v Evropě a tím jak jejich moc rostla, tak se vyvíjel i znak monarchie. Podobně tomu bylo i v případě Lucemburků. Každopádně se majestátní bílý lev zobrazený dle heraldiky ve skoku na červeném poli dochoval dodnes jako státní znak České republiky. Jen se nejedná o gotické vyobrazení lva, nýbrž o ztvárnění, jež se používalo v Čechách v období renesance. O jeho přeměnu do současné podoby se po vzniku Československa postaral František Kysela.
Zdroj: kniha Český znak od Josefa Petráně
