Článek
Dávat přezdívky vozidlům všeho druhu je zvyk, který po celém světě takřka zlidověl. Kdo z vás by si nevybavil, jak vypadá „Kachna“ z četnické série, fantomasův „Pallas“, anebo u nás pro své jízdní vlastnosti v terénu a univerzálnost stále používaná „Vejtřaska“. Pokračovat bychom v tomto ohledu mohli do nekonečna, ale já se hodlám zaměřit na německou automobilku ze Stuttgartu. Automobily Mercedes dle mého názoru obdržely největší počet notoricky známých přezdívek, které nejsou pouhou přesmyčkou názvů konkrétních modelů, v historii automobilového průmyslu.
Nejikoničtějším vozidlem poválečných let od továrny Mercedes je rozhodně model 300 SL, jehož dveře byly zavěšeny na střechu a otevíraly se nahoru. V roce 1954 se jednalo o zcela atypické řešení, které konstruktéři museli vymyslet kvůli složité trubkové konstrukci, jež neumožňovala zavěsit boční dveře standardním způsobem. Vzhledem k tomu, že otevřené dveře tohoto vozu mnohým připomínala otevřená racčí křídla, tak si vysloužil přezdívku „Gullwing“. Pod níž je tento konkrétní vůz pro většinu veřejnosti známější než pod svým továrním označením.
Legendární Mercedes 300 SL je dodnes svým okázalým designem předchůdcem všech pozdějších superaut
Automobilka Mercedes se i přes zavedenou dominantní image, kterou jí ve 30. letech dodával nacistický režim, po velké válce dokázala vzchopit. Značně jí k tomu jí dopomohly závodní monoposty W194, respektive W196, se kterým Juan Manuel Fangio získal získal dva mistrovské tituly ve světě Formule 1. Rok 1955 znamenal na několik dekád odchod Mercedesu ze světa rychlých kol po tragédii v Le Mans. Nicméně rozjetá automobilka se dva roky před touto tragédií postarala o vznik osobního automobilu, který si vysloužil notoricky známou přezdívku „Ponton“.
Před „Gullwingem“ automobilka uvedla na trh vůz s továrním označením W120, jenž byl osazen dveřmi na obvyklém místě a vzhledem ke tvaru karosérie byl kvůli tvaru střechy připodobňován k plovoucímu člunu, jehož využití dodnes milují rybáři. Konstruktéři byli i tentokrát výjimeční, jelikož sestavili první osobní automobil německé automobilky, který byl postaven na monokokovém šasi. Takřka o dekádu později se ke stejnému řešení dopracoval legendární konstruktér vítězných i smrtících monopostů ve světě Formule 1, Colin Chapman.
Sice se automobilka Mercedes v roce 1955 po zmíněné tragické nehodě během vytrvalostního závodu v Le Mans rozhodla ukončit své aktivity ve světě motorsportu. Ale to nezastavilo čerstvě vzniklou společnost AMG, aby se svojí první výraznější sportovní úpravou zapsala do dějin, když upravila jeden z nejluxusnějších vozů německé automobilky tehdejší doby. Vzali Mercedes 300 SEL, převrtaly jeho vidlicový osmiválcový motor změnily nápravy, diferenciál, a navíc se tento Mercedes dočkal vzhledem ke své robustní konstrukci dočkal značného odlehčení.
Po přestavbě shodil oproti sériově vyráběnému modelu neuvěřitelných 195 Kg i přesto, že mu zůstalo dřevěné obložení v palubní desce, kožené prvky interiéru, koberečky, a dokonce i zadní sedačky. Piloti, jež za jeho volantem nastoupili v roce 1971 do 24 hodin trvajícího závodu v belgickém Spa, s ním dokázali dojet na neuvěřitelném druhém místě. Díky tomuto překvapivému úspěchu se společnost AMG poprvé zapsala do dějin a dodnes se stará o sportovní úpravu sériově vyráběných vozů a motory z jejich dílny patří k těm nejsilnějším, co automobilka nabízí.
Když společnost AMG prohnala Mercedes 300 SEL odlehčující kúrou, tak se v roce 1971 dostavil jejich první závodní úspěch
Značně upravený luxusní sedan Mercedes 300 SEL si vzhledem ke svému výraznému červenému lakování vysloužil přezdívku „Rudá svině“ a předznamenal budoucí závodní úspěchy automobilky ze Stuttgartu. Nicméně o další výrazný úspěch se postaral až model W201 spíše známý pod názvem E190, případně přezdívkou „Baby Benz“. V tehdejší době nejmenší model Mercedesu se začal vyrábět v roce 1982 a o dekádu později s ním závodník Klaus Ludwig dojel pro celkové vítězství v rámci série DTM a předznamenal tak úspěchy další modelů německé automobilky.
V 80. letech byl obzvlášť populární Mercedes s označením W123, který je dodnes znám spíše pod přezdívkou „Piáno“. Automobil, který byl poprvé představen v roce 1976 na okruhu Paul Ricard ve Francii, získal svojí přezdívkou podle tvaru zadních světel, případně i zadního víka. V našich končinách se svého času jednalo o jeden z nejoblíbenějších Mercedesů. Za minulého režimu se s ním vozili především veksláci, jak bylo vcelku trefně znázorněno ve filmu Bony a klid. V posledních pár letech si tento model oblíbil a natočil s ním sérii videí youtuber MenT.
Po sametové revoluci bylo na naší zemi k vidění značné množství Mercedesů a od té doby se jejich vlastnictví stalo jistou formou luxusu. Krom „Piána“ mimo jiné jezdily po našich silnicích na první pohled identické vozy s označením W114, případně W115. Oba modely byly představeny v roce 1968 a i hned jim podle roku výroby byla přiřazena přezdívka „Ostrá osmička“. Já osobně tyto modely znám spíše pod přezdívkami „Žralok“ a „Kraťas“ a nutno uznat, že tentokrát jsme v rámci našeho jazyka podlehli opravdové kreativitě.
Ačkoliv oba modely měly stejnou karosérii a lišily jsou pouze motorizací šestiválce nesly název 114 a čtyřválce 115. První generaci předchůdce třídy E od Mercedesu se u nás přezdívalo „Kraťas“. Někdo tuto zavedenou přezdívku přisuzuje obzvlášť krátkým zadním světlometům, ale možná k ní vůz přišel proto, že se v té době jednalo o nejkratší čtyřdveřový vůz z aktuální produkce Mercedesu. Každopádně facelift modelové řady W114/115 z roku přinesl, krom silnějšího dieselového motoru další změnu, po které se mu u nás začalo přezdívat „Žralok“.
Pohled na zadní linie Mercedesu W110 opravdu připomíná křídla
V té době se nový Mercedes střední třídy po designové stránce nejvýrazněji změnil ve dvou ohledech. Přibyla mu podstatně širší maska, krycí chladič a také nová zubatá zadní světla, která měla údajně zabránit znečištění. Lidské tvořivosti se v případě přezdívek opravdu meze nekladou. Však předchůdce „Kraťase“ a „Žraloka“ s modelovým označením W110 je celosvětově znám pod přezdívkou „Křídlo“. K čemuž přišel jen díky špičatému vyústění zadní části karosérie, která při troše fantazie opravdu připomíná křídlo.
První Mercedes uvedený na trh jako třída E byl světu představen v roce 1994. Jednalo se o první vůz od Stuttgartské automobilky, jehož jsem byl majitelem a dodnes na něj nezapomenu. Podle dvou čelních kulatých světel získal přezdívku „Masařka“, pod kterou je znám spíše než pod označením karosérie W210. Stejně jako většina Mercedesů byl nejpopulárnější v naftovém provedení a jeho benzínová varianta se dokonce proslavila v televizi. Pod názvem CLK a karosářském provedení kupé jsme ho měli možnost pravidelně sledovat v seriálu Kobra 11.
Rozdělená čelní světla si Mercedesy střední třídy udržely i v další inkarnaci, jež se na trhu objevila v roce 2001. V našich končinách jsem se dočetl o přezdívce „Dvojková masařka“, což mě osobně na první dobrou přidáním číslovky spíše připomnělo Škodu Octavii, která je mezi lidmi známa jako „Ovce“. Další provedení třídy E si sice ponechalo rozdělená světla, ale vzhledem k jejich hranatému tvaru se pokračovatel dvou generací populární „Masařky“ dle mých znalostí další nezapomenutelné přezdívky nedočkal.
Ačkoliv si Mercedes W212 zachoval typicky rozdělená světla pro modely třídy E, tak se jakožto nástupce dvou generací „Masařky“ přezdívky nedočkal
K prvnímu označení modelových řad automobilů ze Stuttgartské automobilky tak, jak je známe dnes, jsme se dočkali v polovině 90. let. Nicméně první nejluxusnější model Mercedesu, jenž byl světu představen jako třída S v roce 1998. Po designové stránce byl tento vůz pro skalní nadšence masivně stavěných vozů ze Stuttgartu na první dobrou ne příliš vřele přijatým modelem. Není se čemu divit, jelikož nástupce ohromného modelu W140 a představitele absolutního luxusu na čtyřech kolech, známého jako „Mamut“, opticky zeštíhlel.
Ačkoliv po rozměrové stránce byl model W220 menší jen o pár centimetrů, tak vzhledem k zaobleným hranám karosérie na pohled vypadá podstatně užší. Dle mého osobního názoru se jedná o jeden z nejhezčích počinů modelové řady S, jelikož jeho nástupci začali s každou další generací nabírat na robustnosti. Proto jsem si ho svého času také pořídil. Byl to počin, který vzhledem k luxusním modelů Mercedesu vybočoval z řady a musím se musím přiznat, že jsem až do psaní tohoto článku nevěděl o tom, že se mu přezdívá „Motýl“, a to nejen kvůli jeho zdánlivé štíhlosti
Můj dodnes nejoblíbenější Mercedes třídy S ve své plné kráse
Hlavní roli k získání této přezdívky se opět postaraly světlomety, jelikož ty čelní mnohým lidem připomínaly tvar motýlích křídel, což se rozhodně nedá popřít. Světlomety hrály hlavní roli i u předchůdce „Motýla“ ze 70. let. Když z výrobní linky Mercedesu sjely první luxusní vozy s označením W116, tak jim automaticky lidé začali říkat „Velké piáno“, případně „Stará Čína“. O „Piánu“ jsme se už bavili, ale odkaz na Čínu byl automobilu dán do vínku opět podle tvaru předních světlometů, které byly proti ostatním modelům automobilky značně užší a blinkry se zužovaly do špičky.
Následovník s označením W126, jenž přišel na trh v roce 1981, si užší světla ponechal. Tvar blinkrů byl tentokrát zakulacen. Celkově měl tento vůz na karoserii méně ostrých tvarů, ale i přesto si vysloužil nesmrtelnou přezdívku „Číňan“. Společnost AMG dokonce i toto monstrum upravila a v roce ho 1989 vyslala na 24 hodinový závod v belgickém Spa, jenže tentokrát ani jeden z dvou závodních speciálů nedojel. Úspěch „Rudé svině“ se sice nekonal, ale i tak se Mercedes dočkal závodního úspěchu, když jeho motory ve stejném roce dovezly monopost Sauber C9 k vítězství v Le Mans.
V roce 1963 byl světu představen kabriolet s názvem Mercedes W113, který navrhnul legendární automobilový designér Paul Bracq. Ten se při tvorbě tvaru pevné střechy inspiroval asijským pagodami a od té doby automobilu, který svým designem zajistil přerod mezi „Křídlem“ a „Kraťasem“, už nikdo neřekl jinak než „Pagoda“. Přezdívka byla tak chytlavá, že zůstala i dalšímu modelu třídy SL s karosářským označením R107. Novodobá Pagoda se vyráběla mezi lety 1971 a 1989 a na televizních obrazovkách se v ní vozil Bobby Ewing v seriálu Dallas.
S nástupcem legendární „Pagody“ jsem se konečně setkal tváří v tvář na veteránském srazu na zámku v Brandýse nad Labem
Třetí generace modelu SL s označením R129 už nabídla podstatně hranatější tvary a podle dlouhé kapoty a jejímu ostrému zakončení směrem k přednímu nárazníku si vysloužila přezdívku „Žehlička“. Já osobně si nedovedu představit trefnější přezdívku, která zcela oprávněně odráží charakteristický tvar karosérie. To samé by se dalo říct snad už jen o první generaci modelu CLS. Pro svůj prohnutý tvar, jenž se táhne od kapoty přes střechu až po kufr a je taký patrný na spodních lištách bočních oken, si vysloužila přezdívku „Banán“.
Ta vydržela i přes změnu v modelovém označení na CLA a tento vůz si svůj charakteristický designový prvek drží dodnes. Pro mě se opět jednalo o další přezdívku, o níž jsem až do psaní tohoto článku opět nevěděl a popravdě mě vzhledem k tvaru vozu vystavěném na podvozku třídy C nepřekvapuje. Nicméně bych málem zapomněl na další z mnoha luxusních vozů automobilky ze Stuttgartu, jenž se dočkal přezdívky „Pullman“. Jeho první inkarnace se objevila v podobě modelu Mercedes 600 a s označením karosérie W100.
Enormní limuzína představená světu v roce 1963 je taktéž známa pod přezdívkou „Grosser“. Automobil, kterému bychom v českém překladu říkali „Větší“, si krom mnoha světových diktátorů pořídil i legendární Jeremy Clarkson. Prodloužená verze nejluxusnějšího modelu automobilky Mercedes se vyráběl až do roku 1981.Navíc se přezdívka „Pullman“ přenesla i a na další následovníky prodloužených verzí nejluxusnějších modelů Mercedesu. Její novodobou inkarnaci představila divize Maybach na autosalonu v Ženevě v roce 2015 a nutno dodat, že se povedla.
Prodloužený Mercedes 600 s přezdívkou „Grosser“ si krom mnoha světových diktátorů pořídil i legendární Jeremy Clarkson
Mnohé z vás určitě napadne, že jsem zapomněl na jednu přezdívku, jež si závodní monoposty automobilky ze Stuttgartu vysloužily již ve 30. letech a vzhledem ke svému typickému stříbrnému lakování si jí udržely dodnes. Pravdou je, že jsem na „Stříbrné šípy“ jakožto dlouholetý fanoušek Mercedesu a motorsportu, nezapomněl. Myslím si, že je to příběh, jenž si zaslouží podrobnější zpracování. Na závěr si dovolím sdílet svojí osobní mrzutost nad faktem, že se vzhledem k široké modelové nabídce většiny automobilek asi těžko dočkáme dalších legendárních přezdívek, pod kterými si konkrétní vůz vybavíme.
