Článek
Závodnická vášeň Jochena Rindta naprosto pohltila, když se v 19 letech se svými přáteli rozhodl navštívit v roce 1961 Velkou cenu Německa, jež se konala na ikonickém okruhu Nürburgring. O závody se mladý Jochen zajímal především kvůli německému závodníkovi Wolfgangu von Tripsovi. Ten bohužel tragicky zahynul během dalšího závodu, jenž se konal na trati v italské Monze. Osudnou se mu stala srážka s legendárním závodníkem Jimem Clarkem, ke které došlo v zatáčce Parabolica během druhého kola. Ironií je, že ve stejné zatáčce potká Jochena stejný osud jako jeho hrdiny von Tripse a navíc bude závodit ve voze stáje Lotus, jejíž monopost se stal v roce 1968 osudným zmíněnému Jimu Clarkovi. Nicméně sklony k závodění se u mladého Rindta projevovaly už v jeho 15 letech. Když dostal své první auto, kterým byl Volkswagen Beetle, tak s ním patřičně řádil a závodil, aniž by v té době vlastnil řidičský průkaz. Po několika eskapádách s policií vlastně ani nebylo jisté, zda při dovršení 18 let oprávnění k řízení motorových vozidel dostane, ale nakonec se povedlo.
První závodní úspěchy se v kariéře Jochena Rindta dostavily, když si v roce 1964 pořídil monopost Brabham BT10, se kterým nastoupil šampionátu Formule 2. Při svém druhém startu v této sérii si Jochen ve Velké ceně Londýna dojel pro vítězství, při kterém porazil v tu dobou již jednou korunovaného mistra světa Formule 1 Grahama Hilla. Jeho talentu si ho všimnul John Cooper, jenž si Rindta ještě v témže roce vyzkoušel při Velké ceně Rakouska a poskytnul mu angažmá ve Formuli 1 na další tři roky. Během nich se v Jochenově kariéře v této závodnické kategorii nic zásadního nestalo. S vozy stáje Cooper Rindt většinu závodů kvůli nedokončil. Nejčastější scénář byl, že se monopost porouchal, anebo Jochen boural. Každopádně když jeho vůz Cooper vydržel fungovat, tak se Rindtovi podařilo závod dojet bodovaných pozicích. V roce 1966 v závodě skončil třikrát na pódiu, dvakrát dokonce dojel druhý, a nakonec se umístil na třetím místě v konečném hodnocení šampionátu.
Jochen Rindt strávil tři roky závoděním ve voze Cooper Climax
Stejně jako jeho o poznání slavnější skotský kolega Jim Clark Rindt závodil ve více různorodých šampionátech najednou a při některých příležitostech byl schopen odjet i tři mistrovské závody v jeden den. Takové nasazení je v dnešní době naprosto nepředstavitelné, každopádně Rindtovi v kombinaci s jeho vytříbeným stylem jízdy přineslo respekt soupeřů včetně již zmíněného Grahama Hilla. O první zlatý zápis do dějin motorsportu se Jochen postaral v roce 1965, když se svými dvěma americkými kopiloty vyhráli slavný závod 24 hodin v Le Mans. Trojice Rindt, Gregory a Hugus tak se závodním Ferrari 250 LM byli dlouhých 58 let posledními závodníky, kteří s vozem této legendární automobilky skončili během vytrvalostního závodu na okruhu La Sarthe jako první. Šance závodit za tým Formule 1, ve kterém by Jochen mohl konečně dosáhnout na vítězství ve Velké ceně a zároveň bojovat o titul mistra světa přišla až po tragickém úmrtí Jima Clarka, jenž během závodu na Hockenheimringu vyletěl z trati a jeho bezvládné tělo bylo katapultováno daleko od jeho roztříštěného Lotusu 48.
Taková byla Formule 1 60. let, místo u úspěšné stáje se většinou uvolnilo až po smrti jejího hvězdného jezdce. Jochen Rindt se po tragédii s Clarkem okamžitě dostal do hledáčku Colina Chapmana. Když se Jochen dozvěděl o nominaci do týmu Lotus pro sezónu 1969, tak prohlásil, že se buďto stane mistrem světa, nebo zemře. V tu dobu nemohl tušit, že se obě jeho predikce vyplní. Motoristický novinář Helmut Zwickl o Rindtovu přestupu hovořil jako o smlouvě s ďáblem. Varování přišlo hned ve druhém závodě sezóny, jenž se jel na městském okruhu Montujic ve španělské Barceloně. Tým Lotus experimentoval s přítlačnými křídly, která sice umožňovala monopostům projíždět zatáčky ve větší rychlosti, jenže zároveň nebyla nejpevnější částí vozu. Když zadní přítlačné křídlo upadlo Grahamu Hillovi v 9. kole, tak havaroval. Rindtovi zadní křídlo vydrželo o 11 kol déle, nicméně se taktéž utrhlo a havaroval ve stejné začácce jako předtím Hill. Jochenova nehoda byla o poznání horší, jelikož se svým monopostem narazil do nabouraného Lotusu Grahama, který z trati nebyl odklizen.
Colin Chapman a Jochen Rindt byli často ve sporu ohledně konstrukce monopostů Lotus
S velkou dávkou štěstí si Jochen z děsivé nehody odnesl pouze zlomený nos, ale jeho vztah se šéfem Lotusu byl značně pošramocen. Byl to právě Colin Chapman, který jakožto konstruktér s přítlačnými křídly přišel a jeho výtvor byl ve světě královny motorosportu dlouho považován jako kontroverzní technické řešení monopostů. Ohledně konstrukce vozu byli Chapman s Rindtem po celou dobu jejich spolupráce ve sporu. Jochen byl o poznání emotivnější, než býval Jim Clark a vinil Colina za upadlé zadní křídlo. Během dalšího závodu v holandském Zandvoortu se Rindtovi rozpadla poloosa a opět nedojel. Tentokrát pro změnu Colin vinil Jochena, že moc tlačil na pilu, a proto zavěšení kola nevydrželo. Od té doby Jochen usedal do monopostu s očekáváním, že se na voze něco pokazí a on ho neudrží na trati, což povede k další nehodě. Jeho obavy byly oprávněné, jelikož za celou sezónu dokončil pouze 4 z 9 závodů, ve kterých startoval. I přesto rok 1969 nebyl pro Rindta úplně marný. Jeho Lotus 49B v průběhu Velké ceny Spojených států ve Watkins Glen konečně fungoval bez závad, díky čemuž si Jochen dojel pro své první vítězství ve Formuli 1.
V roce 1970 Rindt omezil všechny své ostatní závodnické aktivity a nestartoval ani v Tasmánské sérii, ve které rok předtím skončil celkově druhý. Chtěl se soustředit na získání titulu v královské disciplíně motorsportu a také mít více času pro svoji rodinu. Jeho manželka Nina, se kterou měli v té době dvouletou dceru, s ním byla při každém závodě. Nejinak tomu bylo i v Jochenově poslední mistrovské sezóně, ve které měl po 8 závodech královsky našlápnuto k titulu. Před Velkou cenou Rakouska měl Jochen Rindt na kontě 4 vítězství za sebou a celkově jich vyhrál v tomto roce 5. Fanoušci na jeho domácí Grand Prix byli byl před závodem ve velkém varu a po famózní bitvě s Jackym Ickxem na Hockenheimringu očekávali další vítězství. K němu bohužel nedošlo, jelikož se na Jochenově Lotusu 72C porouchal motor. Do konce sezóny zbývalo odjet 4 Velké ceny a hojně se začalo spekulovat, že pokud Rindt získá mistrovský titul, tak ukončí svojí závodní kariéru. Jochen v tu dobu velmi zvažoval rizika spojená se závoděním, jelikož v roce 1970 tragicky zahynuli dva jeho dobří kamarádi, jenž byli taktéž piloti Formule 1.
Když Jochen projel kolem hořící vozu Pierse Courage, tak v závodě vedl
Prvním byl Bruce McLaren, který při testování svého McLarenu M8D vyletěl z tratě poté, co jeho vůz ztratil přítlak. Ke druhému úmrtí došlo během mistrovského závodu v holandském Zandvoortu. Zde tragicky zahynul poměrně neznámý Piers Courage. Když Rindt projížděl kolem hořícího Couragova vozu, tak v závodě vedl. Právě na této trati odstartoval svojí vítěznou šňůru. Po skončení závodu byl značně otřesen, když se dozvěděl, že se v závodě pokračovalo i přes úmrtí na trati. Organizace pořádající mistrovství světa FIA později pravidly jasně stanovila, že se má v takovém případě závod zastavit. Po této události se Jochen přidal k dalším závodníkům, jenž vehementně usilovali o lepší bezpečnost pilotů Formule 1 během závodů. Díky jeho iniciativě se pro něj vítězná Velká cena Německa nejela na nebezpečném Nürburgringu, ale na již zmíněném Hockenheimringu. Každopádně Rindt pokračoval v honbě za titulem a všechny zprávy o případném konci kariéry před veřejností dementoval. O tomto rozhodnutí vědělo jen pár nejbližších lidí v jeho okolí, což po Jochenově úmrtí potvrdili novinář Helmut Zwickl a několikanásobný mistr světa Formule 1 Jackie Stewart.
O konci své kariéry Jochen Rindt nakonec nemohl rozhodnout sám, ale osud rozhodl za něj. Před závodem na italské Monze fanoušci očekávali, že Jochen svede vítěznou bitvu s Jackym Ickxem a sebere tak triumf domácí stáji Ferrari. Během sobotního tréninku si obhlížel stav trati a vyčkával na optimální podmínky, aby mohl zajet nejrychlejší čas. V mezičase si dokonce odskočil udělat interview pro rakouskou televizi, ve kterém vysvětloval, proč vozy na této rychlé trati jedou bez přítlačných křídel. Když opět usedl do svého Lotusu 72, aby zajel nejrychlejší kvalifikační čas, tak mu televizní režisér Lucky Schmidtleiner řekl, že se mu motor zdá příliš hlasitý, což může znamenat nějaký technický problém. Jochen měl v plánu zajet jen pár rychlých kol, a proto se i přes varování vydal na trať. Před rychlou zatáčkou Parabolica se mu rozbila brzdová hřídel. Denny Hulme jel v osudnou chvíli za ním a poslední momenty Jochena Rindta před tragickou havárií viděl. Dle Dennyho slov se Jochenův vůz při brždění rozkmital a jezdil s ním ze strany na stranu, aby ho dostal pod kontrolu, kterou nakonec ztratil a se svým monopostem skončil v železné bariéře.
Jochen Rindt si vítězstvím na Hockenheimringu zajistil titul mistra světa Formule 1, jenže v tu dobu o tom ještě nevěděl
Když k havárii dorazil televizní štáb s Lucky Schmidtleinerem, tak viděl, jak jedna Jochenova noha byla odtržena od jeho těla, jelikož zůstala zaklíněna pod bariérou. Volant se mu doslova zarazil do hrudníku. Dle slov novináře Zwickla bezprostředně po havárii veškeré dění na trati utichlo, což bylo vždy špatné znamení. Když se Jackie Stewart vydal utišit Jochenovu manželku Ninu, tak ta už věděla, že je to špatné a plakala. Jochen Rindt dle oficiální zprávy nakonec svým zraněním při převozu do nemocnice v sanitce podlehnul a zemřel. Dle některých zdrojů měl údajně zemřít přímo na trati. Nicméně Colin Chapman po nehodě v obavách z postihu okamžitě odjel z Monzy a vozy své stáje ze závodu stáhnul. Italské úřady proti němu zahájily vyšetřování, aby zjistily, zda se jakožto konstruktér monopostů nezavinil Rindtovu smrt. Brzdová hřídel, jež byla příčinou nehody, byla v té době revoluční konstrukcí, kterou ve svých vozech v sezóně 1970 používal pouze tým Lotus. Každopádně italský soud na Chapmanovi vinu neshledal, a tak po dlouhých 6 letech byl zbaven všech obvinění. Nedělní závod v Monze se opět odjel i přes úmrtí závodníka a vítězem se stal Clay Regazzoni jezdící za domácí stáj Ferrari. Hlavní Rindtův konkurent v celkovém hodnocení jezdců šampionátu Jacky Ickx vyhrál dva ze tří následujících závodů, ale přesto na mistrovský titul nedosáhnul.
Trofej pro mistra světa Formule 1 za zesnulého Jochena převzala jeho žena Nina. Jackie Stewart se předání ujal a zároveň pokračoval v rozjetém boji za bezpečnost závodních jezdců. Jochen Rindt tragicky zemřel v pouhých 28 letech a pohřben byl rakouském Grazu tedy ve městě, ve kterém vyrůstal. Stal se prvním jezdcem, jenž získal mistrovský titul posmrtně. Naštěstí je dodnes v této smutné statistice poslední. Svět královny motorsportu nepřišel pouze o nadaného jezdce, ale člověka, jenž si jako první závodník vydobyl statut hollywoodské hvězdy. Ačkoliv Jochen působil jako playboy, tak se kolem jeho osoby nikdy neřešily žádné skandály. Kdyby nedošlo k tragické nehodě v Monze, tak by s největší pravděpodobností po získání titulu ukončil závodní kariéru a žil spokojený život se svojí rodinou. Bohužel ho touha po vítězství a splnění klukovského snu stála život jako mnoho dalších nadaných závodníků před ním a ještě dlouhé desítky let po něm.
