Článek
Svět Formule 1 byl před šedesáti lety podstatně jednodušší, než je tomu dnes. Tehdy se nejednalo o multimiliónový byznys závislý na generování finančního zisku partnerským společnostem závislého na budování emocí fanoušků tohoto motorsportu. Vše se začalo měnit, když se na startovním roštu první Velké ceny roku 1968 v Jihoafrické republice objevily oranžově zbarvené monoposty Brabham BT20 s reklamou na tamní společnost Gunston vyrábějící cigarety. O tento počin se postaral rhodéský závodník John Love, aby se mohl objevit na startovním roštu se svým soukromým týmem.
Do té doby byly reklamní nápisy na formulích zakázány, ale automobilová federace pod nátlakem ropných společností BP a Shell spolu s dodavatelem pneumatik Firestone tento zákaz zrušila, čímž odstartovala novou éru Formule 1. Obecně se traduje, že se o velké peníze tabákových společností za reklamu ve světě královny motorsportu postaral legendární konstruktér týmu Lotus Colin Chapman, ale ve skutečnosti ho předběhl vášnivý závodník, který za svou kariéru ve Formuli 1 startoval v pouhých deseti závodech a jen jednou bodoval. Konkrétně se v roce 1967 umístil na druhém místě Velké ceny pořádané na jeho rodném kontinentu.
Svým počinem vnuknul Colinu Chapmanovi nápad, jak zachránit skomírající stáj Lotus, která po prvním odjetém závodu sezóny 1968 neměla dostatek finančních zdrojů, aby mohla ve Formuli 1 pokračovat. Proto se poprvé v historii tým Lotus vzdal britské závodní zelené barvy se žlutými lemy a do zimní závodní Tasmánské série nastoupil s červenozlatobílým zbarvením a reklamními nápisy odkazující na společnost Imperial Gold Leaf Tobacoo. Ve Formuli 1 se toto barevné schéma vozů poprvé objevilo při Velké ceně Monaka. Roční sponzorský kontrakt za reklamu na cigarety Lotusu přinesl 85 tisíc USD a úspěch v podobě získání mistrovského titulu díky Grahamu Hillovi.
Závodit pro tým Lotus pod vedením Colina Chapmana znamenalo buďto zemřít, nebo se stát mistrem světa.
Tabákové dolary postupem let zaplavily svět Formule 1 a změnily vzhled jednotlivých vozů a názvů všech týmů. Gold Leaf Team Lotus ještě stihnul dovézt k posmrtnému mistrovskému titulu Jochena Rindta předtím, než došlo k ikonické proměně. Tou mám na mysli legendární černozlaté Lotusy s nápisy John Player Special, které se poprvé objevily v sezóně roku 1972 a od té doby dovezly další dva závodní jezdce k mistrovskému titulu. Navíc právě v takto zbarveném monopostu dosáhl svého prvního vítězství ve Velké ceně Portugalska 1985 další legendární závodník, kterým nebyl nikdo jiný, než legendární Ayrton Senna.
V každém případě i přes mnohé úspěchy si vozy s reklamou na jinou značku cigaret společnosti Imperial Tobacco vysloužily nechvalně známou přezdívku „černé rakve,“ k čemuž došlo po smrti „superšvéda“ Ronnieho Petersona. Ten podlehnul tragické havárii během závodu v italské Monze roku 1978. Nicméně několik let předtím se ve světě Formule 1 objevil další podstatně silnější a úspěšnější tabákový hráč, jímž byla společnost Phillip Morris a reklama na jejich cigarety Marlboro. Logo takzvaných „máček“ jsme od roku 1972 až do konce 90. let mohli spatřit na monopostech několika týmů, než Phillip Morris definitivně spojil své dodnes trvající partnerství se stájí Scuderia Ferrari.
Typické červenobílé logo s černým nápisem Marlboro bylo v 80. a 90. letech nepostradatelné na monopostech týmu McLaren, který na svých vozech v roce 1974 vyměnil pro ně typické oranžovobílé barevné schémě za červenobílé. Díky tomu vzniklo další legendární zbarvení monopostů, které po dobu trvající téměř čtvrtstoletí doplňovaly kolorit startovního roštu a dovezly k mistrovskému titulu hned několik závodníků. Mezi legendární souboje o které se finančně postarala společnost Philip Morris patří boj o titul Nikiho Laudy a James Hunta z roku 1976, jelikož současně sponozorovala týmy Ferrari i McLaren.
Marlboro bylo dlouholetým partnerem týmu Ferrari i McLaren. Na snímku dva budoucí rivalové Michael Schumacher a Mika Häkkinen.
Právě britský závodník Hunt tehdy vítězství v celkovém hodnocení šampionátu zvítězil a zároveň svým životním stylem byl zosobněnou reklamou na cigarety Marlboro. Jeho vášeň pro cigarety, večírky a ženy byla nepostradatelnou součástí mnohých jezdců, kteří každý závodní víkend riskovali svůj život, aby dosáhli vítězství. V průběhu let tabákové společnosti nadále investovaly enormní finanční sumy do reklamy ve Formuli 1, které i přes legislativní zákaz přesáhly za celou historii Formule 1 v roce 2020 částku čtyř miliard dolarů. Každopádně konec 80. let přivedl do světa královny motorsportu nového hráče, jímž byla tabáková společnost Camel.
Monoposty Lotus totiž v roce 1987 opět změnily svou barvu a místo černozlaté na nich dominovala jasně žlutá barva s modrými nápisy a velbloudem. Cigaretový gigant Camel se inspiroval u konkurence jmenovitě společnosti Marlboro a své peníze za reklamu dával několika týmům současně a dokonce jsme mohli modrého velblouda spatřit mezi lety 1991 a 1993 na vozech Williams, jejichž jezdci se na rozdíl od těch z týmu Lotus rvali o mistrovský titul. O ten se postaral před ukončením své závodnické kariéry v roce 1993 postaral Sennův největší rival Alain Prost.
Před startem tragické sezóny roku 1994 se společnost Camel ze světa Formule 1 stáhla a přesunula své sponzorské aktivity na americký kontinent konkrétně do závodní série NASCAR. Tým Williams pozměnil své žlutomodrobílé barevné schéma, kterého se posledních osm let držel i přes příchod jednoho z největších hráčů na cigaretovém trhu. Místo amerických „kamilek“ se stala hlavním sponzorem britská tabáková společnost Rothmans. Nicméně designů vozů stáje Williams se příliš nezměnil. Modrá a bílá zůstaly, jen byly doplněny o zlatý proužek odpovídající logu cigaret Rothmans.
Ayrton Senna ztratil svůj život po té, co tým Willams na svých monopostech přidal zlatý proužek po vzoru sponzora tabákové společnosti Rothmans
Bohužel Formule 1 po tragické nehodě ztratila jednu z největších legend tohoto motorsportu jmenovitě Ayrtona Sennu, který v takto zbarveném závodním voze zemřel po nehodě na trati v italské Imole. Stejně jako v případě týmu John Player Special Lotus se tabákové peníze i přes tragické úmrtí jednoho z nejlepších závodníků na světě zapsaly do historie zlatým písmem. Nejprve v roce 1996 Damon Hill vyhrál šampionát, čímž dosáhnul velkého milníku v tomto motorsportu, jelikož se poprvé v historii stal mistrem světa Formule 1 otec i syn.
O rok později zatím poslední titul týmu Williams získal Jacques Villeneuve, jehož otec Gilles závodící za Ferrari se sponzorem Marlboro tuto šanci po té, co v roce 1982 během kvalifikace na Velkou cenu v belgickém Zolderu a zemřel, neměl možnost dotáhnout. Ke konci 20. století se o rozruch ještě postaral Mika Häkkinen se svým „stříbrným šípem“ týmu McLaren sponzorovaným cigaretami West. Právě jeho souboje s Michaelem Schumacher v červeném Ferrari s logem Marlboro na zadním křídle a krytu motoru u mě osobně vyvolaly velký zájem o tuto královskou závodní disciplínu.
Logo společnosti Marlboro nebylo tak dominantní na monopostu Nigela Mansella v roce 1989 tak, jak tomu bylo později u Michaela Schumachera.
Nicméně příchod nového milénia přinesl tabákovým společnostem zapojeným do světa Formule 1 první pověstný hřebíček do rakve. Evropská unie v roce 2000 začala řešit rizika spojená s kouřením a pracovala na vyhlášce, která v 5. října nejprve reklamu na tabákové výrobky zakázala a posléze své rozhodnutí stáhla a začala ho přepracovávat. V tomto roce se poprvé závodní vozy během Velké ceny Francie a Velké Británie objevily bez reklamy na cigarety, jelikož ji tyto dvě země jako jedny z prvních na světě zakázaly.
Tým McLaren nahradil nápis West na svých monopostech jmény jezdců Mika a David a u Ferrari nechali místo pro logo společnosti Marlboro čistě bílé. Tým Eddieho Jordana na to šel kreativněji a místo nápisu propagujícího britské cigarety Benson & Hedges se rozhodl pro Buzzin Hornets, který v češtině znamená bzučící sršni a v následujících letech se ujal a dodnes platí jako přezdívka pro tým Jordan. Podobná praxe byla ve světě královny motorsportu na závodech pořádaných v zemích, kde byla reklama na tabákové výrobky zakázána běžná i v následujících letech, než se automobilová federace FIA rozhodla zakročit. Každopádně dodnes úplný zákaz neprosadila.
