Článek
Jen málokterý kostel v Čechách zažívá tak velkou fluktuaci hříšných duší jako ústavní kostel svatého Václava v pražských Bohnicích. Jeho historie se začala psát pátého října 1914, kdy byl zahájen výkop základů pro stavbu kostela svatého Václava podle návrhů architekta Václava Roštapila. Základní kámen byl slavnostně položen 17. prosince stejného roku, tedy pár dní po vypuknutí první světové války. Kvůli blížícímu se válečnému konfliktu byla plánovaná výstavba nejprve zrušena, ale nakonec dostala zelenou kvůli podpoře lidu v nezaměstnanosti. Po Velké válce byl kostel v roce 1919 dokončen a 1. listopadu vysvěcen pomocným biskupem Janem Antonínem Sedlákem. Svému účelu tedy v zajištění útěchy duševně nemocným svatostánek sloužil do nástupu komunistického režimu v Československu. Už během druhé světové války měl namále, jelikož nacističtí okupanti plánovali zbourat hodinovou věž. Báli se, že při své výšce 55 metrů poslouží spojencům jako navigační bod při bombardování Prahy.
Na hodinách dodnes vzhledem k havarijnímu stavu věže již několik let spatříte pravé poledne
Naštěstí se věž dochovala v původním stavu dochovala. Nicméně o své zvony během války přišla, a tak vyzvánění ke mši z bohnického svatostánku neuslyšíte. Vzhledem k havarijnímu stavu věže není možné ani opravit hodiny, o něž se dodnes stará jejich výrobce firma Hainz, a tak na nich již několik let spatříte jako časový údaj pravé poledne. O největší devastaci se nakonec nepostarali nacisté, ale komunisté. Po změně režimu v Československu kostel soustavně chátral. Mobiliář byl naštěstí rozvezen do jiných svatostánků v Čechách. Pokud byste si chtěli poslechnout původní varhany z dílny Karla Urbana, tak musíte vyrazit do kostela svatého Václava v Březně u Mladé Boleslavi. Boční i hlavní oltář spatříte v kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova ve Velkém Oseku a secesní oltářní obraz s výjevem svatého Václava od Jakuba Oravského visí v kutnohorských Ohařích. Jediná Křížová cesta zůstala v Praze a prohlédnout si ji můžete nedaleko v libeňském svatostánku svatého Vojtěcha. Ačkoliv byl mobiliář zachráněn, tak kostel jako takový to štěstí neměl. Po změně režimu měl i přes svůj duchovní rozměr posloužit Československé lidové armádě jako kinosál a později tělocvična.
O zprostředkování duchovní péče pro pacienty tamní nemocnice nemohla být ani řeč. Ba naopak do poloviny šedesátých let se v kostele skladovala zelenina, a to i přes velkolepé plány vybudovat zde koncertní sál, případně výstavní expozici věnovanou historii psychiatrické péče v Československu. Megalomanské plány zůstaly nenaplněny a nakonec bohnický svatostánek do sametové revoluce sloužil pouze jako depozitář soch. Bohužel i tak přišel o původní secesní vitráže z dílny Jindřicha Hlavína. Místo toho se dočkal dobových vitráží s motivy socialistického realismu. Jen pro představu místo vyobrazení svatých Josefa, Víta, blahoslavené Mlady a dalších českých zemských ochránců se zde objevily tematické vitráže s motivy Práce, Budoucnosti, Uzdravení a Pomoci bližnímu dle návrhů Milana Halašky. Na zachování genia loci svatostánku se zapomnělo a komunisté si dovolili na jeho okna procpat svojí propagandu. Jinak nechali rozpadající se budovu svému osudu. Naštěstí zatékající střecha byla za pomoci sbírky před pár lety opravena, nicméně chátrající fasáda na svou renovaci stále ještě čeká.
Jeden ze základních kamenů stavby z roku 1914 je dodnes viditelný
Obnova kostela byla po sametové revoluci zahájena z iniciativy tehdejšího ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice Mudr. Zdeňka Bašného. Na svátek Panny Marie Lurdské v roce 1993 byl svatý Václav znovu vysvěcen tehdy pražským arcibiskupem Miloslavem Vlkem a konečně opět začal sloužit svému původnímu účelu. Tím je podpora psychicky nemocných při překonávání těžkostí jejich života. O doplnění výzdoby dlouhá pečuje tamní římskokatolický kněz Ing. Jan Kofroň. Jím vedené mše si zde můžete přijít poslechnout dodnes a rozhodně stojí za to. Z jeho podnětu byla v kostele zřízena kaple svatého Ducha, jež je doplněná vitrážemi s křesťanskými náměty Zvěstování a Křtu Páně, zhotovenými v uměleckém sklenářství Jiřička-Coufal. Mobiliář svatostánku si po velkých ztrátách prošel doplněním moderní tvorbou. Současnou abstraktní křížovou cestu vytvořil arteterapeut bohnické nemocnice Karel Peřina. Oltář jako takový v kostele dodnes chybí, nicméně o dominantní obraz v presbytáři, jenž nahrazuje oltářní, v roce 1994 jako absolventskou práci namaloval akademický malíř Jan Stosse.
Jedná se o velmi dynamickou a emotivní malbu s vyobrazením mučednické smrti svatého Václava, která po vstupu do kostela určitě upoutá vaši pozornost, stejně tak jako před pár lety bíle vymalovaná omítka interiéru. Díky ní zdi v kostele při slunečném dni doslova září a dávají možnost vyniknout nové výzdobě. Původní výmalba se bohužel z větší části nedochovala, ale i tak na vás při návštěvě bohnického svatostánku dýchne ta správná atmosféra. V posledních letech právě zde došlo k unikátní symbióze, díky které se zde slouží nejen katolické mše, ale zároveň i mše evangelické a také bohoslužby Církve československé husitské. Svatý Václav konečně po letech nezájmu a chátrání konečně slouží svému původnímu účelu a pomáhá nemocným. I nadále zůstává duchovní péče důležitou součástí překonávání psychických nemocích, hlavně v oblasti závislostních poruch. V této oblasti se právě v této nemocnici stal nejvýraznější osobností MUDr. Mgr. Prokop Remeš, v jehož podání hagioterapie dostala nový rozměr. Díky své osobnosti umí uvědomělé pacienty „probudit“ a i bez nutnosti víry v Boha je nasměrovat správným směrem. Nutno dodat, že kostel svojí roli v nápravě hříšníků i přes svou pohnutou historii zatím zvládá.
