Článek
Jednoho dne jsem cestou na lékaři v Kateřinské ulici spatřil za plotem zahrady kostel a říkal jsem si, že se cestou zpátky musím podívat, jestli je otevřený. Měl jsem to štěstí, že otevřený byl, a tak jsem si mohl vnitřní výzdobu jednoho z vrcholů barokní tvorby u nás prohlédnout. Po vstupu do chrámu jsem byl doslova ochromený jeho krásou. Doporučuji vám si chrám pomalu projít a nejprve na klenbách prohlédnout fresky z dílny velmi známého umělce Václava Vavřince Reinera.
Pohled na klenbu s freskami Václava Vavřince Reinera
Já jsem kostel bohužel prošel tak rychle, že jsem o ně okem ani nezavadil. Nicméně mi neunikly zdejší plastiky a velmi citlivě laděné mramorové zdivo. Plastik tu nalezneme nesčetné množství. Svojí dynamikou výjevů působí téměř stejně majestátně jako ty, které nalezneme ve svatém Mikuláši na Malé Straně. Jejich autorem je pro někoho méně známý pražský sochař František Ignác Weiss. Pro ty z vás, kteří jste studovali dějiny umění, jeho jméno neznámé nebude. Co se mramoru týče, ten svým zbarvením podtrhoval živou hutnost vrcholného baroka.
Pro velmi malý počet umělců, který se podílel na výzdobě svaté Kateřiny, je tento kostel naprosto unikátní. Jedná se totiž o jeden ze slohově nejčistších svatostánků u nás.Podle mého názoru je jenom dobře, že se nikdo další do barokní přestavby z let 1737–1741 již nesnažil zasahovat. Myslím, že pokus o regotizaci, kterou si prošlo mnoho pražských i českých kostelů, by byl nedůstojný k monumentálnosti této památky.
V tomto kostele se sešla východní a západní kultura. Pravoslavný ikonostas tu naleznete před barokním oltářem
I přesto, že kostel svaté Kateřiny Alexandrijské zůstal zachován v původní barokní podobě, tak si jednou malou změnou prošel. Po jeho předání do správy pravoslavné církve v roce 2012 v něm byl před kněžiště přidán ikonostas. Ten v mnoha pravoslavných svatostáncích úplně zakrývá hlavní oltář, což je k vidění převážně v Řecku a okolních pravoslavných zemích. Určitě se na to při vaší návštěvě tohoto kostela důkladně podívejte. Není moc obvyklé vidět východní ikony v kostele stvořeném v římskokatolickém duchu.
Kostel svaté Kateřiny si toho zažil opravdu dost. Nejprve byl ve správě augustiniánek, později vypálen husity, a pak dokonce odsvěcen. V moderní době, tím myslím po sametové revoluci, sloužil kostel nejprve řádu křižovníků, až se z něj nakonec stal pravoslavný chrám. Já osobně jeho návštěvu doporučuji. Přes den bývá pravidelně otevřen a není častým cílem turistů, takže si jeho prohlídku po většinou užijete sami.
