Nepřehlédnutelná svatyně ve středu novoměstského kříže

Svatý Apolinář nebývá pro turisty běžně otevřen. Pro jeho návštěvu si musíte počkat na mši svatou, nebo se sem vydat o Noci kostelů. Druhou variantu jsem letos zvolil já, a tak jsem konečně měl možnost nahlédnout do jednoho z nejdůležitějších svatostánků tvořících latinský kříž na Novém městě. Jako jediný z nich byl vystavěn jako kostel kolegiátní. Tento druh svatostánku byl ve středověku druhým nejdůležitějším po katedrále. Konkrétně v Apolináři byly slouženy každodenní mše kolegiátní kapitulou augustiánů kanovníků. Podobná sdružení byla ve středověku založena za účelem zvýšení slavnosti křesťanského kultu.

Ačkoliv to tak při pohledu zvenku nevypadá, svatý Apolinář není ve srovnání s ostatními pražskými svatostánky nijak veliký. Byl vystavěn jako jednolodní kostel bez přilehlých bočních kaplí. Vstoupit do něj můžete z boku, a to dokonce dvěma portály. Ten hlavní se nachází uprostřed kostela. Po vstupu do svatyně uvidíte poměrně jednoduché a velmi prosvětlené řešení stavby. Stěny hlavní lodě jsou holé bez výraznějších zdobných prvků. Jejich plocha posloužila pro malbu gotických fresek. Ty pocházejí z období kolem roku 1390 a jsou stylově jednotné. Máme velké štěstí, že se v této podobě dodnes zachovaly.

Dominantou fresek na jižní stěně hlavní lodi je vyobrazení svatého Kryštofa nesoucího na rameni malého Ježíška. Vedle něj ještě spatříte vyobrazené apoštoly, kteří píší evangelia, a také Ježíše Krista předávajícího klíče od nebeského království svatému Petrovi. Na straně severní na freskách dominuje vyobrazení Panny Marie Ochranitelky, která je obklopena šesti světicemi z každé strany. Vyobrazení svatých je na obou stěnách mnohem více, takže doporučuji si je všechny pečlivě prohlédnout. Zajímavostí je vyváženost mužského i ženského rodu na freskách. Každý z nich má vyhrazenou jednu stěnu kostela.

Jako většina svatostánků u nás si svatý Apolinář prošel barokní úpravou. Do čisté gotické podoby byl upraven až v 19. století za pomocí známého architekta Josefa Mockera. Snaha vracet svatyně do architektonické podoby z dob jejich vzniku byla v tomto období obvyklá. Rozhodnutí o regotizaci této svatyně pomohlo i to, že se na kostele objevily statické trhliny. Nicméně z barokního období se dochoval inventář kostela. Nejzajímavější je hlavní oltář a okolní výzdoba, která zabírá všechny stěny presbytáře. Překvapivě na hlavním oltáři nenalezneme žádný obraz. Je tu nádherné zlacené sousoší zobrazující výjev Nanebevzetí Panny Marie s Nejsvětější Trojicí. Autorství je připisováno Janu Jiřímu Šlanzovskému, který ho měl vytvořit mezi lety 1740 až 1744.

Boční oltáře kostela již obrazy mají. Na oltáři na jižní straně si můžete prohlédnout dílo proslulého barokního malíře Jana Jiřího Heinsche, který zde vyobrazil milostný obraz Panny Marie. Boží rodička je zobrazena v celé své kráse. Ačkoliv může malba působit na první pohled klidně, tak tomu tak není. Při delším pohledu v jejím výrazu a gestech velký prožitek lásky k bližním a božímu záměru. Obraz na severním oltáři je už pro barokní tvorbu o něco typičtější. Jedná se o dramatický výjev s motivem Narozením Páně, jehož autor dle všeho není znám.

Barokní oltáře ve svatém Apolináři nebyly vytvořeny přímo pro tento svatostánek. Nýbrž sem byly přeneseny po roce 1780 z nedalekého kostela Panny Marie na Karlově. Je znát, že se při původní gotické výstavbě s podobnou výzdobou nepočítalo. Ačkoliv vypadá nádherně, tak se člověku může zdát prostor presbytáře poněkud stísněný. Nicméně tento počin podtrhuje podstatu baroka. Bohatost až přeplácanost byly jeho hlavním znakem, který v původně jednoduše řešeném gotickém kostele rozhodně nechybí.

O současnou podobu věže svatého Apolináře se postaral již zmíněný Josef Mocker. Její horní část tvoří gotický oktagon se čtyřmi lomenými okny a strmou jehlancouvou střechou. Právě ta je ve spojení se béžovoužlutou barvou omítky hlavním poznávacím znakem kostela. Při pohledu od Vyšehradu, nebo z protějšího břehu řeky Vltavy ji určitě nepřehlédnete a díky své barvě si jí ani nemůžete splést s jinou. Původně skromný a přesto důležitý Apolinář se bude vyjímat na jakémkoliv panaromatickém zachycení Prahy, a nejen proto jeho návštěvu o příští Noci kostelů rozhodně doporučuji.