Článek
Navštívit hrad Loket bylo mým dlouholetým snem, který se mi letos konečně podařilo splnit. Výstavba této majestátní památky začala v první polovině 13. století. Dá se očekávat, že to bylo někdy po roce 1234. Z té doby totiž pochází první písemná zmínka o městě Loket. Mimochodem tento název město dostalo díky již zmíněnému meandru řeky Ohře. Ta totiž obepíná dnešní historické centrum města tak, že při pohledu seshora připomíná ohnutou paži, tedy loket.
Když jsme po našem příjezdu v pátek odpoledne vstoupili do centra města Loket, tak jsme si připadali jako ve městě duchů. Skoro všechny obchody i restaurace byly zavřené a sehnat tu pozdní oběd se zdálo být nadlidským úkolem. Nakonec se povedlo. I přesto, že jsme Loket navštívili mimo hlavní turistickou sezonu, tak jeho historické jádro lehce ožilo už s příchozím pátečním večerem.
Klid jsme si obzvlášť užili při večerní procházce křivolakými uličkami centra města. Nejvíce nás při procházce uchvátilo středověké městské opevnění. Z něj se značná část dochovala a dodnes obepíná téměř celé původní město. Součástí opevnění jsou i mohutné dělostřelecké bašty z 15. a 16. století, které jsou taktéž přístupné. K jejich zesílení došlo v průběhu třicetileté války, díky čemuž se Loket v roce 1663 stal pevnostním městem.
Podvečerní romantika v křivolakých uličkách historického centra Lokte
Loketská zákoutí mají své kouzlo hlavně v podvečer, a to v momentě, kdy ještě není úplně tma, ale už svítí lampy. V tu chvíli jsem dostal velikou chuť něco vyfotit, a tak jsem vytáhnul svoji zrcadlovku a pustil se do toho. Když se budete procházet po hradbách, tak rozhodně doporučuji sejít až dolů k řece. Cestou na vás dýchne kus historie a naskytnou se vám zajímavé pohledy nejen na hrad, ale i na historické jádro města. A pokud máte rádi tvorbu malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana, tak si hradby projděte i ve dne. Kolem dokola uvidíte výstavů obrazů z jeho tvorby.
Pro milovníky piva si dovolím přidat jeden malý tip. Určitě se zastavte v restauraci a pivovaru Svatý Florian. Historie tohoto pivovaru sahá až k Janu Lucemburskému. Ten v první polovině 14. století udělil městu právo vařit pivo, což bylo v roce 1352 potvrzeno otcem vlasti císařem Karlem IV. Za minulého režimu sice tato tradice ustala, ale od roku 2006 opět máme možnost vychutnat si výborné loketské pivo. Nemluvě o tom, že historické prostory pivovaru a pivnice jsou opravdu nádherné a v kombinaci s místním pivem na vás určitě dýchne ta správná atmosféra.
Takto vypadá nejstarší zdokumentovaný meteorit v naší zemi
Samotný hrad toho má hodně, co nabídnout. Na prohlídku jsme vyrazili dopoledne, takže jsme se parádně vyhnuli davům. Tedy až na zpovykané školáky, na které jsme natrefili v části hradu věnované právu útrpnému. Zajímavých expozic je tu k nalezení opravdu mnoho. Dokonce zde naleznete i nejstarší zdokumentovaný meteorit, který kdy spadnul na naše území. Ten je díky svému černému zbarvení a zvláštnímu matnému povrchu velmi působivý. Od svého nalezení fascinoval obyčejné lidi stejně jako učence. Dokonce i mě učaroval a nemohl jsem z něj spustit oči. Je škoda, že se nám tu na hradě nedochoval celý, ale pouze jeho patnáctikilový fragment. Jen si představte, jak by na vás asi zapůsobil ve své původní velikosti o váze 107 kilogramů?
My se teď přesuneme od meteoritu do hlavní hradní věže. Ta patří spolu markrabským domem k nejstarším částem hradu. Její vznik se datuje zpátky až do 14. století a byla postavena v románském slohu. Dokonce se pod ní při stavebních úpravách ve 20. století našly pozůstatky románské rotundy.
Výhled na nádvoří hradu s hlavní věží, která přišla o svůj románský palác
Výstup nahoru není nijak náročný a rozhodně ho doporučuji. Budete mít odtud krásný rozhled na historické centrum, řeku Ohři a okolní kopcovitý terén zaplněný lesy. Nejhezčí výhled budete mít z jihovýchodní strany věže. Odtud uvidíte staré domky, které vás přenesou o pár století zpátky. Mě osobně tento výhled připomněl pražskou Zlatou uličku, nebo dioráma historických domů, která si pamatuji z ábíčka. Že by se tvůrci papírových modelů inspirovali právě zde?
Cestou dolů z věže jsem si nemohl odpustit jednu malou zastávku. Je zde volně přístupný prevét, tedy středověký záchod. No, a nebyl bych to já, abych si na něj nezkusil sednout. Řeknu vám bez prkénka ta kamenná zeď opravdu studí. Navíc při naší návštěvě foukal poměrně silný vítr, který posezení ještě více znepříjemňoval. Tuto historickou toaletu naším předkům opravdu nezávidím.
K hlavní věži ještě patřil románský palác. Ten byl bohužel na přelomu 18. a 19. století zbourán. Stavební materiál z paláce byl potřeba při přestavbě hradu na státní věznici. Jako věznice Loket sloužil až do roku 1948. Čímž se dostávám k asi nejpůsobivější expozici hradu, kterou je právo útrpné. V bývalých celách jsou instalovány figuríny a mučící nástroje, jež se běžně ve středověku používali při výsleších. Musím říct, že vidět některé mučící prvky naživo není nic pro slabé povahy. Expozice je opravdu působivá obzvlášť, když máte bujnou fantazii.
Expozice práva útrpného není nic pro slabé povahy
Při procházce areálem bývalého vězení se dostane do nejnižších prostor hradu, ve kterých bývali lidé uvězněni už ve středověku. Sem byste se opravdu nechtěli dostat. Když si vlezete do jedné z místních cel, tak na vás ihned padne tísnivá atmosféra. Jelikož se nacházíme prakticky už na skále, na které byl Loket postaven, tak je neuvěřitelná vlhkost. Tu pocítíte nejen ve vzduchu, ale její efekt uvidíte i na zdech. Ty jsou místy obrostlé mechem.
O denním světle si můžete ve většině z těchto cel nechat zdát. Jisté je, že pokud byste nezešíleli z výslechu pod právem útrpným, tak tyto prostory by vás zlomily. Neumím si představit jaké by bylo tu žít bez tekoucí vody, toalety, anebo alespoň tepelného zdroje. Myslím si, že proti tomu se dnešní vězni mají jako v bavlnce.
No řekněte sami, jak byste se cítili, kdybyste tu byli zavření na pár let?
Prohlídka Loketských sbírek zabere dost času, ale jelikož je toho k vidění hodně, tak vám to ani nepřijde. My jsme si prostory hradu prošli bez průvodce svým tempem a musím říct, že ve mě hrad Loket zanechal hluboký dojem. Co si budeme povídat typické prohlídky hradů a zámku s výkladem si jsou dost často podobné a člověka po čase začnou nudit. To se mi zde ani jednou nestalo.
Počasí nám přálo, sluníčko nad námi vydrželo i po prohlídce hradu, a tak jsme se pěšky vydali do jeho okolí. Loketské vyhlídky jsou další zajímavostí, kterou mohu návštěvníkům doporučit. My jsme začali u autobusového nádraží a tentokrát jsme obešli část meandru řeky Ohře z druhé strany. Vyhlídek je celkem sedm. My jsme jednu vynechali, abychom se dostali zpátky přes řeku do města, ale nelitovali jsme toho. Hrad jsme viděli z mnoha zajímavých úhlů, a ještě jsme si udělali příjemnou zdravotní procházku.
Kamenný potok v detailu jsem zachytil částečně potopeným iPhonem
Na konci této procházky jsme narazili na Loketské kaskády, což je takový menší vodopád Kamenného potoka. Je to zajímavý kus přírody, který byste neměli při procházce po loketských vyhlídkách neměli minout. Zde jsem si opět užil fotografickou radost, jelikož mě nenapadlo než otestovat vodotěsnost mého iPhonu. Když jsem ho částečně na ponořil do vody, tak jsem vytvořil sérii velmi povedených fotografií.
Musím uznat, že město Loket stálo za návštěvu. Je to velmi inspirativní a zajímavé místo, které byste při vašich toulkách po naší krásné zemi neměli vynechat. My jsme si to tu opravdu užili. Bylo to něco úplně jiného, než na co jsem běžně zvyklý. Dlouho jsem na žádném místě necítil takovou inspiraci a chuť k tvoření jako zde, takže výlet sem vřele doporučuji.
