O popularitu prvního osobního automobilu se postarala žena

Lidé uprostřed pole zastaví svou práci a začnou se křižovat. Malá holčička se rozběhne a vykřikuje: „Čarodějnice! Čarodějnice přijíždí!“ Touto scénou nezačíná horor, nýbrž krátkometrážní reklamní snímek automobilky Mercedes snažící se přiblížit první člověkem provedenou dálkovou jízdu automobilem, která se odehrála 5. srpna 1888. Toho nedělního rána se odvážná Bertha Benz rozhodla vydat se svými dvěma nejstaršími syny na cestu za svojí matkou, aby veřejnosti předvedla benefity výtvoru jejího manžela a konstruktéra Karla Benze. Geniální konstruktér získal patent DRP 37435 na tříkolový automobil již na konci ledna 1886, jenže pár krátkých projížděk po Mannheimu, během kterých potencionálním zákazníkům demonstroval svůj výrobek, nebylo příliš přesvědčivých. Vůz Benz Patent-Motorwagen No. 3 se často porouchal a vyžadoval opravy po pár minutách jízdy. Karl byl velmi pracovitý a snažil se svůj výtvor neustále vylepšovat. Nicméně nespolehlivost automobilu z jeho dílny v lidech nevzbuzovala důvěru a prodeje vázly.

Nelehká finanční situace rodiny Benzových zašla tak daleko, že se Bertha rozhodla k odvážnému kroku a udělala něco na konci 19. století naprosto nemyslitelného. Vydala se na již zmíněný první „road trip“ v historii automobilismu. Jednalo se o tak významnou událost, jenž se postarala nejen o popularitu osobních vozů, ale zároveň i zrod vytrvalostních závodů, které si již přes sto let drží mezi lidmi svoji oblíbenost. Bertha rozhodně měla lepší cit pro obchod než její manžel a v těžké situaci ukázala světu, že novátorské počiny v oblasti techniky je potřeba pořádně předvést. Strach z hlučného stroje, který v té době lidé stále považovali za ďáblovo dílo včetně posměšků, které máme možnost zaslechnout ve zmíněném krátkometrážním filmu, určitě Berthu na její cestě se syny potkaly stejně tak, jako několik technických problémů. Každopádně si se vším tato odvážná žena dokázala poradit. Ucpaný přívod paliva do karburátoru vyčistila jehlicí do klobouku a když se na vozu propálila izolace kabelů zapalování, tak ji opravila gumovým podvazkem jejích punčoch.

Bertha cestu z manželovy dílny zahájila zadními ulicemi, aby se vyhnula policejní stanici. Policisté totiž Benzovi zakázali ukázkové projížďky s jeho pekelným strojem, jelikož automobil děsil obyvatele města. Přeci jen pohyblivé části motoru během jízdy byly dost hlučné, a navíc z něj při startování šlehaly plameny. Náročný něco málo přes sto kilometrů dlouhý výlet po nezpevněných cestách z Manheimu do Phorzheimu posádka ujela za necelých 13 hodin. Trasa cesty byla naplánována přes města s lékárnami, jelikož jedině v nich se daly pořídit zásoby ligroinu, kterým byl vůz poháněn. První lékárnu, kterou Bertha za účelem nákupu paliva navštívila, se nacházela ve městě Wiesloch. Ačkoliv byli lékárníci zprvu skeptičtí, tak Berthu vybavili třemi litry ligroinu, aby mohla v cestě se svými syny pokračovat. Dokonce objednali i další, aby měli zásobu pro zpáteční cestu posádky. Apotéka města Wiesloch, jež existuje dodnes, se tak stala první čerpací stanicí na světě a dokonce zde dodnes naleznete ukazatele připomínající tuto historickou událost.

Zastávky za účelem doplnění paliva a především vody byly poměrně časté. Obsah nádrže automobilu byl pouhých 4 a půl litru a voda se z chladícího systému odpařováním ztrácela. Systém s uzavřeným oběhem chladící kapaliny v té době ještě nebyl na světě, vymyslel ho až v roce 1901 další automobilový konstruktér Wilhelm Maybach. Nicméně posádka během své náročné stokilometrové cesty spotřebovala 150 litrů vody. Za pákou řízení vozu se na chvíli dokonce posadil i Berthin třináctiletý syn Richard. Benzův automobil s jednoválcovým motorem o výkonu dvě třetiny koňské síly a dvěma převodovkovými stupni si totiž nedokázal poradit se strmějšími kopci v krajině kolem Bádenska, a tak ho Bertha se starším synem Eugenem museli tlačit. Dalším problémem, jež posádka v kopcovité krajině objevila, byly brzdy prvního samohybu. Auto o váze 360 kilogramů brzdila třecí špalíková brzda vyrobená ze dřeva, jenže ta se rychle opotřebovávala a její účinek při snaze ubrzdit automobil při sjezdu z prudkých kopců byl nedostatečný.

Trojčlenná posádka složená z části rodiny Benzových si tedy během cesty užila velké dobrodružství plné nebezpečí a nucených zastávek. Během některých dokonce musela navštívit ševce, který dřevěné špalíky potáhnul silnou kůží, čímž nejen zlepšil brzdný účinek, ale zároveň i výdrž brzd. Navíc bylo nutné navštívit i kováře, aby opravil řetěz, jenž převáděl výkon motoru do kol automobilu. Jen pro zajímavost poslední zmíněná závada se projevuje u osobních automobilů se spalovacím motorem dodnes, jelikož poháněcí řetěz se někdy může vytahat, nebo se dokonce přetrhnout. Když posádka dorazila do města Phorzheim, tak se ušpiněná rodina vyčerpaná dlouhou cestou ubytovala v místním hotelu. Návštěvu matky Bertha odložila až na druhý den. Mezitím vyděšenému manželovi odeslala telegram, že všichni dojeli s vozem v pořádku. Karl Benz totiž o plánu své ženy neměl nejmenší ponětí a nezbylo mu nic než doma čekat na zprávu od ní. V každém případě se Berthin odvážný počin ukázat lidem funkčnost prvního automobilu podařil.

Zprávy o odvážné výpravě Berthy Benz se rozkřikly po celém kraji a hned druhý den o ní psaly všechny místní noviny. Snaha pořádně předvést přelomový výtvor, který navždy změnil chod dějin, se povedla. Přitom Bertha před zahájením cesty ani nevěděla, jak vůz řídit. Měla jen obecnou znalost toho, jak samohyb funguje. Zacházet s pákou řízení a dalšími ovládacími prvky ji naučili její synové. Před cestou zpět naordinovala automobilu pořádný servis, nechala vymontovat poháněcí řetězy, které se během dálkové cesty ukázaly jako nedostatečně pevné a poslala je do Manheimu. Když za pár dní přišly nové, tak se trojice rodiny Benzových vydala na zpáteční cestu, pro kterou Bertha zvolila jinou trasu. Chtěla, aby automobil v pohybu vidělo co nejvíce lidí. Cestou zpět si s sebou posádka vezla nejrůznější novinové výtisky popisující její dobrodružství. Po návratu domů předala šokovanému manželovi pár technických poznatků, díky kterým mohl puntičkářský Karl vůz dále vylepšovat. Například pro snažší jízdu do kopce mu přidal další rychlostní stupeň.

V následujících týdnech a měsících se ukázalo, jak moc Berthina výprava rodinnému podniku pomohla. Úděs lidí z pekelného stroje byl pryč a v souvislosti s Benzovým motorwagenem se po celé zemi mluvilo jako o senzaci. Karl tak mohl rozjet první velkovýrobu automobilů na světě. Společnost Benz & Co. procházející těžkou finanční situací, během které ji svého času byla zabavena část dílenského nářadí, byla zachráněna. Karl tak opět mohl poděkovat své ženě. Ta se totiž o záchranu dílny postarala již podruhé. Poprvé se jí to povedlo ve 23 letech ještě před tím, než se s Karlem vzali. Tehdy se rozhodla vzepřít své rodině a investovat do podniku své věno, aby vyplatila jeho nespolehlivého společníka Augusta Rittera. Karl v roce 1894 rozjel první sériovou výrobu automobilu na světě nesoucí název Benz Velo a později si ještě nechal patentovat motor typu boxer. Nakonec vedení podniku přenechal v roce 1912 svým dvěma synům Eugenovi a Richardovi, kteří se taktéž zúčastnili památného „road tripu.“