Článek
Při procházce Karmelitskou ulicí v Praze narazíte na barokní kostel Panny Marie Vítězné, který při pohledu zvenku působí oproti jiným pražským svatostánkům poměrně nenápadně. Tento kostel dostal na počátku 17. století do svého područí řád bosých karmelitánů. Ti se v rámci přestavby kostela rozhodli pro vytvoření hlavního průčelí z již zmíněné Karmelitské ulice a hlavní oltář přesunuli na západní stranu kostela. Dodnes je takové řešení velmi neobvyklé, jelikož se křesťanské svatostánky budují tak, aby hlavní oltář směřoval pokud možno co nejvíce na východ. Ačkoliv je hlavní oltář nádhernou ukázkou vrcholného baroka, tak o největší pozornost se v kostele hlásí oltář boční. O jeho zhotovení se postaral v 17. století řád bosých karmelitánů kvůli sošce žehnajícího Ježíška. Právě za ní se sem vydávají turisté z celého světa a nejvíc jich přijíždí ze španělsky hovořících zemí.
Kostel Panny Marie Vítězné při pohledu zvenku působí vcelku nenápadně
Soška Pražského Jezulátka pochází ze Španělska. Původně ho vlastnila šlechtična Isabel Briceňo, která ho darovala své dceři Marii Manrique de Lara y Mendoza. Do Čech se dostalo, když se Marie provdala za českého šlechtice Vratislava II. z Pernštejna. Její dcera Polyxena z Lobkovic darovala Jezulátko v roce 1628 bosým karmelitánům pro jejich nově vzniklý klášter při kostele Panny Marie Vítězné. O tři roky později nebyl osud k sošce příliš přívětivý. Když Sasové zaútočili na Prahu, tak ji i přes její nevyčíslitelnou hodnotu vyhodili na skládku. Naštěstí se ji podařilo uprchlým řeholníkům po návratu do kláštera v roce 1637 zachránit. Bohužel tou dobou měla soška zlomené obě ruce, nicméně se povedlo ji opravit. Nakonec bylo Jezulátko v roce 1655 poprvé slavnostně korunováno pražským biskupem. Krom poutníků se k němu při návštěvě Prahy jezdili klanět i členové habsburského rodu.
Krom několik staletí dlouhé historie se v kostele setkáte i s moderními prvky. Zde je například k vidění zpovědní kaple
Když Jezulátko v roce 1743 navštívila Marie Terezie, tak mu dala zelený sametový obleček. O zlatou výšivku oblečku se dokonce postarala sama. Svým darem pokračovala v tradici, se kterou začali urození poutníci již v polovině 17. století a pokračují v ní dodnes. Šatník sošky je velmi obsáhlý a skládá se ze zhruba 300 modelů. Nalezli bychom v něm darované oblečky od poutníků ze Spojených států, Vietnamu, Polska, Itálie, Filipín, Ekvádoru a dalších španělsky hovořících států. Od šlechtické rodiny Manrique de Lara, jež sošku původně vlastnila, se Jezulátko v roce 1996 dočkalo nádherného brokátového šatu. Některé z oblečků jsou v kostele k vidění v malém muzeu věnovanému jeho historii. Mezi ně patří i zmíněný kousek od Marie Terezie, nebo královský hermelínový plášť s korunkou, do kterého je soška převlékána při zvláštních příležitostech. Jednou z takových byla v roce 2009 návštěva papeže.
Výslovné přání papeže Benedikta XVI. při návštěvě Prahy bylo spatřit Pražské Jezulátko
Když Benedikt XVI. v době svého pontifikátu navštívil Prahu, tak bylo jeho vyložené přání Pražské Jezulátko navštívit a pomodlit se u něj. Samozřejmě ani on nezapomněl sošce přivézt dar. Místo oblečku obdaroval Jezulátko papežskou korunkou. Korunovace je nejvyšším liturgickým projevem úcty, což jen podtrhuje významnost této zázračné sošky. Papež Benedikt se tak připojil ke dvěma miliónům poutníků, kteří každoročně Pražské Jezulátko navštíví. Nicméně ne všechny darované šaty se dají jako obleček pro sošku použít. Ty, které se nepoužívají, jsou schované v barokní skříni v depozitáři kostela. O převlékání sošky se starají celkem tři sestry karmelitky Dítěte Ježíše a dochází k němu zhruba desetkrát do roka. Nejčastěji je Jezulátko k vidění v šesti barevných pláštících, jejichž barva se řídí liturgickým kalendářem, stejně jako tomu je při volbě barvy ornátu katolických kněží.
V hermelínovém plášti se Pražské Jezulátko objevuje jen při zvláštních příležitostech
V době adventu je Pražské Jezulátko oblečeno pouze ve spodní košilce, která je pevnou součástí jeho oblečku. Soška v košilce je jakoby nahá a má symbolizovat chudého spasitele, jenž se bez jakéhokoliv světského bohatsví narodil ve chlévě. Aktuálně je žehnající Jezulátko k vidění v zeleném pláštíku, jelikož se nacházíme v čase takzvaného mezidobí. Každopádně je jen dobře, že kardinál Miroslav Vlk pozval v roce 1993 řeholníky z řádu bosých karmelitánů zpátky do Prahy a byl jim navrácen kostel Panny Marie Vítězné včetně sošky a přilehlého kláštera. Jinak by více než čtyři sta let stará tradice zanikla a návštěvníci z celého světa by přišli o poutní místo a symbol, kterému mohou svěřit své starosti a prosby. Jezulátko má údajně zázračnou moc a vyřčené prosby dokáže vyplnit. Zkusit to můžete klidně i vy sami. Dle vcelku nedávné legendy si u něj měl vyprosit světový úspěch i spisovatel Paolo Coelho a jak asi tušíte, jeho přání bylo vyslyšeno.
