Článek
MG 42 vznikl z velmi praktického problému: německá armáda potřebovala kulomet, který bude možné vyrábět rychle, levně a ve velkých počtech. Výsledkem nebyla jen další pěchotní zbraň. Vznikl kulomet, jehož charakteristický zvuk se stal jedním ze symbolů druhé světové války a jehož konstrukce přežila i nacistický režim, který jej nasadil do války.
MG 34 BYL AŽ PŘÍLIŠ DOBRÝ
Jeho předchůdce MG 34 byl na svou dobu mimořádně povedený kulomet. Dokázal fungovat jako lehký kulomet na dvojnožce i jako těžší zbraň na lafetě. Německá pěchota s ním získala univerzální systém, který mohl doprovázet jednotky v pohybu a zároveň poskytovat soustředěnou palbu z připraveného postavení. Jenže právě jeho technická dokonalost se ve válce změnila v problém.
Výroba MG 34 byla náročná na přesné obrábění a frézování z ocelových polotovarů. Vyžadovala mnoho kvalifikované práce, času a výrobních kapacit. Řešení hledala armáda i průmysl. Do projektu se zapojila firma Metall und Lackwarenfabrik Johannes Großfuß z Döbelnu, která nebyla klasickou zbrojovkou, ale měla rozsáhlé zkušenosti se zpracováním plechu a sériovou výrobou. Právě zde se uplatnil konstruktér Werner Gruner. Místo snahy vyrobit další dokonale obrobený kulomet začal přemýšlet jako průmyslový konstruktér: co lze lisovat, co lze svařovat a co lze vyrobit rychleji? Výsledkem byl MG 42, který nebyl prostě levnější MG 34, ale zásadní změna výrobního přístupu.
PLECHOVÁ REVOLUCE A PĚTADVACET RAN ZA SEKUNDU
MG 42 využíval výrazně větší podíl lisovaných a bodově svařovaných součástí. Tato konstrukce přinesla zrychlení a zlevnění výroby a zároveň umožnila mírně snížit hmotnost: MG 42 vážil přibližně 11,6 kg, zatímco MG 34 kolem 12,1 kg. Plechové tělo přitom zůstalo dostatečně robustní pro tvrdé podmínky fronty.
Zbraň využívala válečkové uzamykání závěru. Tento princip nebyl výhradně dílem Wernera Grunera, ale stal se důležitou součástí konstrukce, která umožnila mimořádně vysokou kadenci. Podle konkrétního provedení se pohybovala přibližně mezi 1 200 a 1 500 ranami za minutu, tedy zhruba dvaceti až pětadvaceti ranami za sekundu. Právě zvuk vytvořený tak vysokou kadencí dal MG 42 jednu z jeho nejslavnějších přezdívek. Spojenečtí vojáci používali označení „Hitler’s Buzzsaw“, tedy Hitlerova cirkulárka. V německém prostředí se objevovalo například označení „Singende Säge“, tedy „Zpívající pila“. Vysoká kadence ale znamenala také obrovskou spotřebu munice a rychlé zahřívání hlavně. MG 42 proto převzal princip rychlovýměnné hlavně známý už z MG 34 a jeho konstrukce umožňovala její velmi rychlou výměnu.
KULOMET, PRO KTERÝ UŽ BYLA TAKTIKA PŘIPRAVENA
MG 42 je často v populární literatuře popisován jako zbraň, kolem které byla postavena celá německá pěchotní taktika. Ve skutečnosti tomu bylo do značné míry naopak. Německá doktrína stavící kulomet do středu pěchotního družstva byla rozvíjena už v meziválečném období a byla spojena především s MG 34. MG 42 do této existující doktríny zapadl a díky své výrobní jednoduchosti a vysoké kadenci ji ještě zefektivnil.
Úkolem kulometu bylo protivníka potlačit palbou a vytvořit prostor pro pohyb vlastních vojáků. Puškaři kulometnou obsluhu podporovali, chránili a zajišťovali část přísunu munice. A právě tady se ukazuje, proč nebyl MG 42 žádný magický válečný stroj. Extrémní kadence byla výhodou při krátkých a intenzivních palebných přepadech, ale v delším boji znamenala vysokou spotřebu munice a značné tepelné zatížení hlavně. Skutečná síla zbraně proto nespočívala pouze v její konstrukci, ale v kombinaci zbraně, vycvičené obsluhy, taktiky a logistiky.
HITLER PADL, CIRKULÁRKA PŘEŽILA
MG 42 se během války vyráběl u více podniků. Vedle Großfußu se na produkci podílely například Mauser, Gustloff, Maget nebo Steyr. Přesné údaje o celkové produkci se podle pramenů liší, ale odhady se pohybují přibližně kolem čtyř set tisíc kusů. MG 34 a MG 42 navíc sloužily souběžně až do konce války. Starší MG 34 zůstal v různých rolích, mimo jiné jako výzbroj obrněných vozidel a v opevněních.
Nejzajímavější na MG 42 ale není jeho válečná sláva. Jeho skutečným vysvědčením je to, co přišlo po roce 1945. Německá koncepce univerzálního kulometu významně ovlivnila poválečný vývoj této kategorie zbraní v západních armádách a později i v zemích NATO. Konstrukční prvky MG 42 ovlivnily například americký M60 a švýcarský MG 710, zatímco belgický FN MAG převzal některé principy německého podávacího systému, nikoli však konstrukci MG 42 jako celek.
Samotné západní Německo se ke konstrukci vrátilo koncem 50. let. Nejprve vznikly poválečné modifikace MG 1 a MG 2 upravené pro standardní alianční střelivo 7,62 × 51 mm NATO. Výslednou evolucí se v 60. letech stal proslulý Rheinmetall MG 3. Ten je přímým potomkem válečného MG 42, i když byl pro novou ráži a poválečné požadavky konstrukčně upraven. Kulomet, který vznikl jako odpověď na potřebu rychlé a levné válečné výroby, tak přežil svou dobu o celé generace.
Bundeswehr – Maschinengewehr MG3: https://www.bundeswehr.de/de/ausruestung-technik-bundeswehr/ausruestung-bewaffnung/mg3 | Bundeswehr – Militärbegriffe: https://www.bundeswehr.de/de/meldungen/militaerbegriffe-alttagssprache-5390780 | Bundeswehr – Das MG3: https://www.bundeswehr.de/de/mediathek/video-60sekunden-maschinengewehr-mg3-164204
Pokud vás příběh zaujal, podívejte se na HistorieZábavně.cz, kde najdete další zajímavé články z české i světové historie.
