Hlavní obsah

Jošt Lucemburský: Uvěznil krále, porazil Zikmunda a náhle zemřel

Foto: Neznámý autor / Wikimedia Commons, Public Domain Wikimedia Commons – Wenceslaus IV, Charles IV, Jobst of Moravia

Středověká iluminace zobrazující tři korunované panovníky v bohatě zdobených rouchách, s královskými insigniemi v rukou. Ukázka panovnické reprezentace pozdního středověku.

Půjčoval peníze králům, válčil s bratrem a podílel se na uvěznění Václava IV. Nakonec porazil Zikmunda v boji o římský trůn. Jenže pouhých 109 dní po svém zvolení záhadně zemřel. Kopírovat

Článek

Karel IV. budoval říši, Václav IV. bojoval s vlastní šlechtou a Zikmund Lucemburský toužil ovládnout všechno, na co dosáhl. Jenže mezi slavnými Lucemburky se pohyboval ještě jeden mimořádně nebezpečný hráč. Moravský markrabě Jošt dokázal půjčovat peníze králům, získávat celé země do zástavy, válčit s vlastním bratrem a podílet se na uvěznění českého panovníka. Nakonec dokonce porazil Zikmunda v zápase o římskou korunu. Tento muž totiž pochopil, že k získání moci není vždy potřeba velká armáda. Někdy stačí plná pokladna, několik zadlužených příbuzných a schopnost zapomenout na všechny včerejší sliby.

JOŠT LUCEMBURSKÝ: UVĚZNIL KRÁLE, VÁLČIL S BRATREM A PORAZIL ZIKMUNDA. PAK MU ZBÝVALO JEN 109 DNÍ ŽIVOTA

RODINNÉ DĚDICTVÍ, KTERÉ PROMĚNILO MORAVU V BOJIŠTĚ

Jošt Lucemburský se narodil pravděpodobně roku 1351 jako syn moravského markraběte Jana Jindřicha, mladšího bratra císaře Karla IV. Patřil tedy k nejmocnější evropské dynastii. Když roku 1375 zdědil hlavní postavení na Moravě, čekal ho ale problém, který by dnes zaměstnal celé zástupy právníků. Jeho mladší bratr Prokop se totiž rozhodně nehodlal spokojit s vedlejší rolí. Oba měli vlastní přívržence, majetkové nároky a především neomezené ambice. Rodinné spory postupně přerostly v ničivé moravské markraběcí války.

Morava se proměnila v bojiště, kde ozbrojené družiny plenily vesnice, obsazovaly hrady a ničily hospodářství. Zatímco bratři soupeřili o moc, obyvatelé jejich panství platili účet. Jošt však nevynikal pouze vojenskou silou. Jeho nejnebezpečnější zbraní byly peníze. Roku 1388 získal od zadluženého Zikmunda Braniborsko do zástavy, a tím i mimořádně významné postavení v říšské politice. Dokázal využívat finanční nouzi vlastních příbuzných k rozšiřování moci. Zatímco jiní panovníci dobývali území mečem, Jošt je získával prostřednictvím dluhů a smluv.

KRÁL VE VĚZENÍ A RODINA, VE KTERÉ NIKDO NIKOMU NEVĚŘIL

Roku 1394 se Jošt zapojil do vzpoury české šlechty proti svému bratranci Václavovi IV. Výsledkem bylo něco mimořádného. Český král skončil v zajetí vlastních poddaných a příbuzných. Jošt patřil k nejvýznamnějším představitelům panské opozice a následně získal důležité pravomoci při správě království. Václav tak zjistil, že mít císařského bratrance nemusí být žádnou výhrou. Zvlášť když se tento příbuzný rozhodne, že bude vládnout místo vás.

Ještě pozoruhodnější bylo pokračování příběhu. Když roku 1402 nechal Václava zajmout jeho vlastní bratr Zikmund, Jošt postupně přešel na opačnou stranu. Muž, který dříve pomáhal Václava odstranit od moci, nyní vystupoval proti Zikmundovým ambicím. Lucemburská rodina připomínala politickou šachovnici, na které každý hráč pravidelně měnil barvu figurek. Mezitím byl Joštův bratr Prokop vězněn mimo Moravu a po propuštění roku 1405 zemřel. Jošt tak přežil svého nejvytrvalejšího rodinného soupeře a mohl se soustředit na nejvyšší evropskou politiku.

PORAZIL ZIKMUNDA, ZÍSKAL ŘÍMSKÝ TRŮN A ZÁHADNĚ ZEMŘEL

Roku 1410 se uvolnila římská královská hodnost a začal další lucemburský souboj. Proti sobě stáli uherský král Zikmund a moravský markrabě Jošt. Září přineslo spornou volbu Zikmunda, ale 1. října získal Jošt podporu čtyř kurfiřtských hlasů a byl rovněž zvolen římským králem. Muž sídlící na brněnském Špilberku tak dosáhl vrcholu své kariéry. Jeden z nejmocnějších evropských trůnů připadl moravskému markraběti, který začínal jako méně nápadný člen lucemburského rodu.

Jenže 18. ledna 1411 Jošt na Špilberku náhle zemřel. Od jeho volby uplynulo pouhých 109 dní. Okamžitě se objevily spekulace o otravě a podezření padalo na Zikmunda, který z bratrancovy smrti politicky těžil. Přímé důkazy o vraždě však neexistují a skutečná příčina úmrtí zůstává neznámá. Zikmund následně získal římskou korunu a Joštovo obrovské mocenské dílo se rozpadlo. Moravský markrabě nezanechal přímého dědice a jeho rodová větev vymřela po meči. Muž, který celý život obchodoval s územími, korunami a lidskou věrností, nakonec narazil na jediného protivníka, se kterým nedokázal vyjednávat. Na vlastní smrt.

A ještě jedna historická ironie na závěr. Při zkoumání Joštových ostatků byl izolován dosud nepopsaný druh bakterie, který roku 2002 dostal jméno Rhodococcus jostii. Moravský markrabě tak získal kromě místa v evropských dějinách také své vlastní místo v mikrobiologii.

Pokud vás příběh zaujal, podívejte se na HistorieZábavně.cz, kde najdete další zajímavé články z české i světové historie.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz