Ivan Jonák byl symbolem devadesátek. Discoland, zlato a osmnáct let vězení

Ivan Jonák chtěl být vidět. A povedlo se mu to způsobem, o kterém by dnes marketingové agentury mohly pořádat několikadenní semináře. Kožich, masivní zlato, luxusní auta, pistole, nahé ženy a jeden z nejslavnějších nočních podniků porevoluční Prahy. Discoland Sylvie byl na začátku devadesátých let místem, kde se potkávali zpěváci, podnikatelé, politici i lidé, jejichž jména později plnila policejní spisy.

Jonák se díky němu stal symbolem doby, kdy se peníze vydělávaly rychle, pravidla se teprve učila chodit a některé obchodní spory končily jinak než žalobou u soudu. Přitom začínal jako popelář, taxikář a vyhazovač. Byl praktický, chytrý, pohotový a obchodně vynalézavý. Ale jeho ego bylo větší než většina podniků, do kterých vstoupil. Bonviván, děvkař, milovník zlata, kožichů, drahých aut a především vlastní osoby. Kdyby na začátku devadesátých let existoval Instagram, Jonák by nepotřeboval influencery. Byl by influencerem, produktem i reklamní agenturou zároveň. Jenže jeho příběh není jen veselá historka o nahých holkách v kabrioletu a šampaňském. Přišla bomba pod autem, střelba do obličeje, zavražděná manželka, roky soudů a nakonec osmnáct let vězení. A teď od začátku.

Ivan Jonák se narodil v roce 1956 a jeho životopis před listopadem 1989 rozhodně nevypadal jako přípravka na budoucího milionáře. Pracoval jako řidič, popelář, taxikář i vyhazovač v nočních podnicích a dobře znal prostředí, kde se pohybovali veksláci, číšníci a všichni ti, kteří dokázali sehnat věci, jež oficiální socialistický obchod jaksi zapomněl nabídnout. Jonák později vyprávěl množství historek o tom, jak přicházel k penězům, a stejně jako u řady dalších jeho vzpomínek je dobré nechat si malou rezervu. Nebyl totiž jen účastníkem vlastního příběhu. Byl zároveň jeho scenáristou, vypravěčem a reklamním oddělením. Lidé z jeho okolí ho popisovali jako pohotového a prakticky chytrého člověka, ale také jako muže, který dokázal během jednoho rozhovoru otevřít tolik témat, že se posluchač mohl ztratit rychleji než turista bez mapy v centru Prahy.

Do nové éry vstoupil Jonák přesně tak, jak se na něj slušelo: v mercedesu. Během listopadových událostí roku 1989 se svým bílým vozem pomáhal zásobovat OF na Václavském náměstí. Velmi rychle vycítil, že po pádu starého režimu se otevírá úplně nový svět, ve kterém nebude rozhodovat jen to, co člověk umí, ale také koho zná, kam se dokáže dostat a co si dokáže zařídit. A právě v tom byl Jonák jako doma. Byl pohotový, společenský, drzý a měl talent dostat se tam, kam ostatní hledali cestu ještě dlouho po něm. Než otevřel vlastní podnik, získal zkušenosti také s provozem diskotéky v pražském Podolí. Právě tam pochopil jednoduché pravidlo nočního podnikání. Lidé nechodí do klubu jen kvůli hudbě a alkoholu. Chtějí mít pocit, že právě tam se něco děje, že jsou součástí něčeho, o čem se bude druhý den mluvit. A když se zrovna nic zajímavého nedělo, Jonák patřil k lidem, kteří to dokázali během chvíle změnit.

V roce 1992 otevřel v pražské Libni Discoland Sylvie, pojmenovaný po své dceři. Podnik rychle získal pověst jednoho z nejluxusnějších nočních klubů v Praze. Socialistická šeď byla ještě čerstvou vzpomínkou a najednou tu byl podnik plný světel, alkoholu, erotiky, celebrit a lidí, kteří měli dost peněz a hlavně velkou potřebu dát to ostatním najevo. Pokud člověk právě vydělal první milion a měl pocit, že se tuto zásadní událost musí neprodleně dozvědět celá Praha, Discoland byl přesně ta správná adresa.

Chodili sem zpěváci, herci, sportovci, noví podnikatelé, cizinci, politici i lidé, jejichž profesní životopis by se někdy lépe četl v policejním spise než na LinkedInu. Discoland nebyl centrem, odkud by Jonák řídil českou mafii, jak z něj později udělala část legend. Byl ale místem, kde se světy byznysu, showbyznysu a podsvětí potkávaly častěji, než by bylo dnešnímu majiteli klubu příjemné.

Jestli měl Jonák na něco opravdu velký talent, byla to reklama. Discoland nestačilo otevřít. Musela o něm vědět celá Praha. Po městě proto projížděl v otevřeném kabrioletu s nahými ženami z prostředí Discolandu, které dobové texty spojovaly také s erotickými službami a prostitucí. Luxusní auto, Jonák a nahé ženy projíždějící centrem se staly reklamou, kterou nebylo možné přehlédnout. Žádná marketingová agentura, žádná analýza cílových skupin, žádná prezentace o budování značky. Stačilo stáhnout střechu, naložit holky a vyjet do ulic. Fungovalo to dokonale. Kdo Discoland neznal, ten se o něm dozvěděl. Kdo ho znal, měl další důvod o něm mluvit. A kdo byl pohoršený, poskytoval Jonákovi reklamu zdarma. Dnešní marketéři tomu říkají virální obsah. Jonák tomu nejspíš říkal běžný pracovní den.

Hlavním reklamním poutačem byl samozřejmě on sám: kožichy, zlato, drahá auta, zbraně a postava, kterou nebylo možné přehlédnout. Ve filmu Nahota na prodej si dokonce zahrál mafiána. Prakticky stačilo, aby před kamerou zůstal sám sebou. V Discolandu se pohybovala pestrá společnost a někteří jeho zaměstnanci později získali vlastní kapitoly v českých kriminálních dějinách. Jako vyhazovač zde pracoval například David Berdych, po němž byl později pojmenován jeden z nejznámějších českých zločineckých gangů. S podnikem byl spojen také Albert Žirovnický, později odsouzený za vraždu. Není proto divu, že kolem Discolandu postupně vyrostla pověst téměř mafiánské centrály. Tady je ale potřeba ubrat plyn. To, že se v populárním nočním podniku pohybovali lidé z podsvětí, ještě neznamená, že Jonák každé ráno svolával poradu české mafie a rozděloval okresy.

Začátek devadesátých let kolem Jonáka vypadal jako nekonečná party, ale v roce 1994 se atmosféra prudce změnila. Někdo pod jeho automobilem nastražil výbušninu a Jonák přežil také střelecký útok, při kterém dostal zásah do obličeje. Najednou se ukázalo, že svět kolem Discolandu není jen o drahém alkoholu a svalnatých vyhazovačích. Některé konflikty se řešily způsobem, při kterém bylo doporučené mít dobrého chirurga.

O motivech útoků se v průběhu let objevovalo mnoho teorií: podnikatelská konkurence, osobní spory, majetek nebo podsvětí. Ne všechny verze byly prokázány. Jisté bylo pouze to, že někdo měl s majitelem Discolandu vážný problém. A že doba, která Jonákovi umožnila tak rychle vyrůst, uměla být stejně rychle i velmi nebezpečná.

Manželství Ivana a Ludviky Jonákových se postupně rozpadalo a osobní konflikt doplnil spor o peníze a především o Discoland. Ludvika měla vztah s Tomášem Würtherlem, který byl s podnikem rovněž spojen. Rodinná situace by sama o sobě vydala na několik epizod televizního seriálu. Jenže tady scénář velmi rychle přestal být vhodný pro vysílání po osmé večer. V dubnu 1994 byla Ludvika Jonáková zastřelena u svého stánku se zeleninou v Praze. Střelcem byl Jiří Tokár. Vyšetřování postupně rozkrylo řetězec lidí spojených s přípravou a provedením vraždy a nakonec se dostalo také k Ivanu Jonákovi. Podle pozdějšího pravomocného závěru justice si vraždu manželky objednal právě on. Motiv soud spojoval především s jejich majetkovými spory a Discolandem.

Jonák toto tvrzení odmítal od začátku až do své smrti. Tvrdil, že Ludviku zabili stejní lidé, kteří se předtím snažili odstranit jeho samotného. Jeho obhajoba ale soudy nepřesvědčila. Do trestní věci navíc vstoupila také příprava vraždy Tomáše Würtherleho, milence Ludviky. Následoval dlouhý soudní maraton. Jonák byl během procesu jednou zproštěn, následovalo zrušení rozhodnutí, nové projednávání a další rozsudky. České soudnictví tak získalo seriál, který měl několik sérií a u něhož si ani pravidelný divák nemohl být jistý, zda si ještě pamatuje první díl. Nakonec justice dospěla k pravomocnému odsouzení. Jonák dostal výjimečný trest osmnáct let vězení. Do trestu se započítala také doba strávená ve vazbě a podmíněné propuštění mu nevyšlo. Pro člověka zvyklého na Discoland, celebrity, alkohol a ženy to byla poměrně radikální změna životního stylu. Devadesátá léta mezitím skončila bez něj.

Dne 28. dubna 2014 Ivan Jonák vězení opustil. Bylo mu osmapadesát let. Čekali na něj novináři, advokát a jeho dcery. O své finanční situaci prohlásil, že je „milionář v červených číslech“. První cesta vedla k hrobu jeho manželky Ludviky, kam položil květiny. I po osmnácti letech zároveň trval na tom, že její vraždu neobjednal. Potom se vydal do Discolandu. A právě tady dostává celý jeho příběh scénu, kterou by scenárista možná odmítl jako příliš prvoplánovou. Muž, který kdysi přijížděl k zářícímu podniku v luxusních autech a kolem kterého se motali fotografové, celebrity a ženy, se po osmnácti letech vrátil do zchátralé budovy. Král se vrátil. Království už nebylo.

Po propuštění Jonák neměl majetkové postavení, které veřejnost spojovala s jeho slavnými léty. Řešil peníze, dluhy i komplikované vztahy kolem někdejšího Discolandu. To mu ale nijak nebránilo znovu obsadit média. Novináři ho milovali z jednoduchého důvodu: Ivan Jonák prakticky neuměl odpovědět nudně. Nebyl nutně geniální stratég a bez doloženého testu nemá smysl vyrábět legendu o jeho mimořádném IQ. Byl však prakticky vynalézavý, pohotový, společenský a mimořádně schopný vytvořit ze sebe událost. Ivan Jonák zemřel 24. února 2016 ve věku 59 let. Byl nalezen mrtvý ve svém bytě a policie předběžně vyloučila cizí zavinění. Na svobodě tak po osmnáctiletém trestu strávil necelé dva roky. Discoland svého někdejšího majitele ještě několik let přežíval jako chátrající skořápka a nakonec zmizel také.

Jeho příběh obsahoval skoro všechno, co dnes spojujeme s divokou první porevoluční dekádou. Prudký vzestup, rychlé peníze, velké sebevědomí, luxus, nahé ženy, celebrity, podsvětí, pistole, násilí a nakonec pád. Jonák měl obchodní instinkt, talent přitahovat pozornost a ego, které dokázalo vyplnit místnost několik minut předtím, než do ní vůbec vstoupil. Miloval ženy, okázalost a vlastní legendu. Ne proto, že by byl největším mafiánem nebo nejbohatším podnikatelem své doby. Nebyl. Ale málokdo dokázal tak dokonale udělat představení sám ze sebe. Ivan Jonák celý život dělal všechno pro to, aby byl nepřehlédnutelný. V tom jediném byl opravdu dokonale úspěšný.

Zdroje: Česká televize – Počátky podnikání po roce 1989: Ivan Jonák, iROZHLAS – Neudělal jsem to, tvrdí Jonák. Za objednání vraždy své ženy byl za mřížemi 18 let a Novinky.cz – Sex, disco a svoboda. Deset let po smrti Ivana Jonáka vycházejí další paměti majitele Discolandu.

Pokud vás příběh zaujal, podívejte se na HistorieZábavně.cz, kde najdete další zajímavé články z české i světové historie.