Litoměřice byl středověký bankomat. Pak na jejich slávu Česko zapomnělo

Tohle město patřilo po staletí k nejvýznamnějším centrům severních Čech, a přesto dnes kolem něj většina lidí jen prosviští po D8 na Drážďany s pocitem, že tam vlastně nic není. Jen málokdo si uvědomuje, jak mimořádný význam Litoměřice kdysi měly. Ve středověku patřilo tohle královské město mezi důležitá správní a obchodní centra Českého království. Přemyslovci odsud spravovali rozsáhlou oblast severních Čech, Labe představovalo jednu z hlavních dopravních tepen a obchod přinášel městu i panovníkovi značné příjmy. Kdyby tehdy existoval žebříček ekonomické síly měst, Litoměřice by rozhodně nehrály okresní přebor. Jenže historie umí být nevděčná mrcha. Stačí pár století, změna obchodních cest, války, epidemie nebo požáry a z města, které kdysi patřilo k významným sídlům země, se stane místo, kolem kterého lidé jen projedou a řeknou si: „Jo, tady někde bývá ta Zahrada Čech.“ A přitom právě tady se psaly dějiny dávno předtím, než některá dnešní velká česká města získala svůj pozdější význam. Litoměřice nebyly jen obchodním centrem. Byly jednou z opor přemyslovské správy a místem, odkud se kontrolovala důležitá cesta podél Labe. Po řece i okolních cestách proudila sůl, víno, kožešiny, vosk, obilí a další zboží a obchod znamenal peníze pro panovníka i město. Není náhodou, že Litoměřice ve 13. století získaly městská privilegia a postupně se zařadily mezi významná královská města. Když už se dnes o Litoměřicích mluví, většinou padne řeč na víno, krásné náměstí nebo Karla Hynka Máchu. Jen málokoho napadne, že právě odsud byla po staletí spravována významná část severních Čech a že město bylo důležitým článkem českého obchodu. Litoměřice nebyly jen další tečkou na mapě. Byly místem, kde se potkávala moc, obchod a peníze. A právě proto je jejich dnešní nenápadnost možná tím největším paradoxem jejich více než tisícileté historie.

Význam zdejšího osídlení sahá hluboko do raného středověku. Na Dómském vrchu stálo významné hradiště, které se později stalo jedním z přemyslovských správních center. Žádná zapadlá vesnička s několika dřevěnými chalupami, kde se největší událostí týdne stalo narození další kozy. Šlo o strategické místo, odkud bylo možné kontrolovat okolní kraj i dopravu po Labi a obchodní stezky vedoucí do českého vnitrozemí. Kdo tudy procházel nebo proplouval, byl doslova jako na dlani. Pod kopcem se pohybovaly lodě se zbožím a po souši přijížděly povozy a obchodníci z různých částí země. Přemyslovci ale nebyli žádní romantičtí výletníci, kteří by si správní centra vybírali jen podle krásného výhledu. Potřebovali místa, odkud bylo možné kontrolovat území, obchod a příjmy. A Litoměřice byly v tomto směru něco jako středověký bankomat. Kdo chtěl obchodovat, musel počítat s různými dávkami, cly a poplatky. Přemyslovci dobře věděli, že bohatství neleží jen pod zemí. Někdy stačilo ovládat místo, kudy zboží muselo projít. Roku 1057 založil kníže Spytihněv II. v Litoměřicích kolegiátní kapitulu sv. Štěpána. Její zakládací listina je jedním z nejvýznamnějších českých písemných dokumentů 11. století a dokládá, jak významnou roli zdejší centrum už tehdy hrálo. Nešlo tehdy ještě o biskupství – litoměřická diecéze vznikla až mnohem později, roku 1655. Archeologické nálezy zároveň ukazují, že zdejší osídlení i význam místa jsou starší než samotná listina. Dá se tedy říct, že když se formoval přemyslovský český stát, Litoměřice už dávno patřily mezi jeho důležitá centra. Dnešní terminály kamionů tehdy nahrazovaly lodě a povozy, ale princip byl podobný. Kdo ovládal dopravu a obchodní cesty, měl v rukou peníze. A kdo měl peníze, měl obvykle i kus moci. Právě proto se z Litoměřic během dalších století stalo jedno z nejvýznamnějších měst severních Čech.

Ve 13. století získaly Litoměřice za vlády Přemysla Otakara I. městská privilegia a obchodní život se rozjel naplno. Na zdejší trhy přijížděli kupci z Čech, Saska i dalších oblastí a přiváželi všechno, po čem byla poptávka. Sůl, víno, kožešiny, vosk, med, obilí, drahé látky i další zboží. Díky obchodu a poloze města sem po staletí přicházeli také německy mluvící obchodníci, řemeslníci a měšťané. Vedle českého názvu Litoměřice se proto běžně používal německý název Leitmeritz a české i německé obyvatelstvo zde po dlouhá staletí žilo vedle sebe, přičemž jeho vzájemné poměry a jazyková převaha se v různých dobách měnily. Náměstí zaplnili řezníci, pekaři, kováři i obchodníci s nejrůznějším zbožím. Řehtali koně, bečely ovce, z pecí voněl čerstvý chléb, vzduchem se nesla vůně pečeného masa, kouře i piva a mezi davem se jistě našli i lidé, kteří čekali na neopatrného kupce s těžkým měšcem. Litoměřice tehdy připomínaly rušný obchodní terminál své doby. Na každém rohu se smlouvalo, přepočítávaly se mince a uzavíraly obchody, které živily celé rodiny i městskou pokladnu. Město rostlo a vznikaly kamenné domy, kostely, sklady i hradby. Pod domy se zároveň rozšiřovala síť sklepů, které sloužily především ke skladování vína, potravin a dalšího zboží. Byla to vlastně středověká lednice, která nepotřebovala elektřinu, servisního technika ani návod k obsluze. Významnou roli hrálo také vinařství. Vinice v okolí Litoměřic mají velmi starou tradici a ve středověku byly důležitou součástí místního hospodářství. Karel IV. obecně podporoval rozšiřování vinic v českých zemích a vinařství se za jeho vlády dále rozvíjelo. Litoměřické víno se stalo významným regionálním produktem a vinařská tradice města přežila až do současnosti. Litoměřice díky své poloze, trhu, řemeslům a obchodu patřily mezi významná města své doby a jejich vliv sahal daleko za hranice dnešního okresu. Kdo tehdy přijel do Litoměřic poprvé, rozhodně neměl pocit, že dorazil do bezvýznamného městečka někde na konci světa.

Jenže historie má jednu nepříjemnou vlastnost. Když se někomu daří dlouho, dříve nebo později přijde pořádný průšvih. A Litoměřice si jich za více než tisíc let užily víc než dost. Přišly husitské války, které obrátily vzhůru nohama celé České království, epidemie i ničivé požáry. Kostelní zvony při morových ranách zněly často a městský život dokázala nemoc během několika týdnů úplně ochromit. Jakmile se město začalo z jedné pohromy vzpamatovávat, mohla přijít další. Velkou ranou byla také třicetiletá válka. Městem procházela vojska, obyvatelé museli snášet rekvizice, ubytování vojáků i hospodářské ztráty a Litoměřice byly v průběhu války několikrát obsazeny. Ani švédská vojska se zde samozřejmě nechovala jako turisté na poznávacím zájezdu. Přesto se Litoměřice znovu postavily na nohy. Právě po třicetileté válce získalo město velkou část své dnešní barokní tváře. Vyrostly kostely, honosné měšťanské domy, církevní budovy a později také biskupská rezidence. Roku 1655 byla založena litoměřická diecéze a Litoměřice se staly sídlem biskupa. Prvním litoměřickým biskupem byl Maxmilián Rudolf Schleinitz. Město tak zůstávalo významným správním a církevním centrem severních Čech. Ani tím ale jeho dramatický příběh neskončil. Roku 1836 zde zemřel Karel Hynek Mácha. Krátce před smrtí skutečně pomáhal při hašení požáru na okraji města, ale tradiční vyprávění, že zemřel přímo následkem vyčerpání z hašení, není doložené. Za pravděpodobnou příčinu jeho smrti se považuje infekční onemocnění, často uváděné jako cholera či cholerina. Zemřel jen několik dní před plánovanou svatbou. Romantičtější a zároveň smutnější konec by snad nevymyslel ani autor vlastních básní. A jako by toho nebylo málo, přineslo 20. století další temnou kapitolu. Nedaleko města vznikl za druhé světové války podzemní komplex Richard, v němž byli v nelidských podmínkách nasazováni vězni z koncentračního tábora Litoměřice, který byl pobočným táborem Flossenbürgu. V podzemí se vyráběly součásti pro německý válečný průmysl a mnoho vězňů zde zahynulo. Dnes jsou Litoměřice poklidným městem s krásným historickým centrem, kavárnami a vinnými sklepy. Jenže za fasádami se skrývají staletí historie a pod částí historického centra rozsáhlé sklepy a chodby. Je až paradoxní, jak nenápadně dnes Litoměřice působí. Přitom právě odsud byla po staletí spravována významná část severních Čech a právě tady se odehrávala historie, která byla součástí dějin celého českého státu. Kdo dnes Litoměřicemi jen projede, míjí jedno z historicky nejvýznamnějších měst severních Čech, aniž si to vůbec uvědomí.
Zdroje: Město Litoměřice – Historie města | Diecéze litoměřická – Katedrální kapitula sv. Štěpána

Pokud vás příběh zaujal, podívejte se na HistorieZábavně.cz, kde najdete další zajímavé články z české i světové historie.