Flašinety a 21. století?

Flašinet a 21. století? Jde něco takového dohromady? Flašinet se v dnešní době pokročilých technologií jeví jako jasný anachronismus. Dřevěná bedýnka vyluzující zvuk při točení klikou založená čistě na mechanickém principu existence. Flašinet není jediným takový reliktem dob dávno minulých. Podobných reliktů z dob dávno minulých lze i dnes najít víc. Klikové gramofony přehrávající šelakové desky, fonografy přehrávající hudební válečky, mechanické hudební skříňky a všeobecně mechanické aparáty všech druhů. Flašinet mezi nimi však zaujímá obzvláštní místo. Ještě dnes jej lze potkat na nejrůznějších jarmarcích, slavnostech nebo festivalech.

Tolik o flašinetu ve zkratce úvodem. Právo lidu a Moravské noviny kdysi psali, že flašinety jsou vynálezem 19. století, ale byly stavěny již v 17. století. A pak je tu nějaká historka s králem Ludvíkem XIV. No, v Čechách se flašinety počaly vyrábět počátkem 19. století, přičemž 1. dílnu na hrací stroje si zřídili kde jinde než v Praze Fr. Řebíček a A. Willenbacher a to roku 1819. Téhož roku si dílnu na kolovrátky (tedy flašinety) zřídil V. Hrubeš a stal se tak nejstarším výrobcem flašinetů u nás.

Slovo flašinet má pocházet z francouzského slova flageolet (čti flažolé). Původní flageolet byl malá dřevěná píšťalka. Flašinet, nebo také kolovrátek, je podle Ottova naučného slovníku a podle hudebního slovníku zpravidla lehce přenositelný stroj hudební, v podstatě podobný malým varhanám. Má se skládat z píšťal retných i jazýčkových, do nichž zamezuje se záklopkami přístup vzduchu. Záklopky tyto otevírají nýtky, zatlučené ve válci, jenž otáčí se klikou. Klika uvádí zároveň v pohyb měchy vpouštějící do píšťal vzduch. Při kolovrátcích novější konstrukce nahrazen bývá válec dírkovanou patronou, jež otevírá ventily píšťalové. Kolovrátek upravený k nošení na těle jest nejrozšířenějším automatem hudebním žebravých tříd a vytlačil z oběhu někdejší niněru.

Z mapy lze odvodit, že nejsevernějším výrobcem flašinetů byl Rudolf Haase z Rumburku v Čechách; nejjižnějším a zároveň nejvýchodnějším výrobcem flašinetů byl Cyril Šídlo ze Šumic u Uherského Brodu; a nejzápadnějším výrobcem flašinetů byl Rudolf Fischer z Kraslic.

Moderní jazyk řadí flašinety (ale také cimpr- či klimpr-kastlíky nebo verklíky) mezi aerofonní automatofony. Pro ty co tápou jde o mechanické hudební nástroje (v tomto případě přenosné a zpravidla poháněné klikou). Slovo aerofonní bude mít mnoho společného se vzduchem. Hudba reprodukovaná nástrojem je naprogramovaná na hracím válci, notovém svitku, skládaném kartonu, ale nově i paměťové kartě.

Pokud by se mnohý stále nechytal, pokusme se vrátit k pohádce J. Wericha Tři veteráni, tedy konkrétně k jejímu legendárnímu filmovému zpracování z roku 1984. Písničku „Není nutno - není nutno“ zná snad každý a ve filmu ji má doprovázet právě hra na flašinet, který bez kliky nehraje. Je tedy důležité míti kliku. Filmový flašinet z uvedené pohádky je tak zvaný „žebrácký“ flašinet. V menší dřevěné skříni se skrývá krom jiného dřevěný válec s hřebíčky. Na válci může být naprogramováno 5-7 skladeb (standard bývá 6 skladeb) o délce cca půl minuty každá. Snad i proto slovo kolovrátek. Jeden titul totiž hrajete opakovaně vícekrát kolem dokola.

Větší flašinety disponovaly větším válcem a tedy větším množstvím delších skladeb, jako právě u salonních nebo pouťových flašinetů. V případě Tří veteránů šlo o tzv. „žebrácký“ jazýčkový flašinet. Jazýčkový flašinet využívá k tvorbě tónů kovové nebo dřevěné jazýčky (podobně jako harmonika), rozechvívané proudem vzduchu.

Jiným typem flašinetů je na rozdíl od flašinetu jazýčkového píšťalový flašinet. U něj se o hudbu starají malé varhanní píšťaly. V Čechách, kde snad bývalo přes 50 výrobců flašinetů, šlo na příklad o flašinety značky Riemer Chrastava a v Německu šlo např. o flašinety značky G. Bacigalupo Berlin. Hudba flašinetu v tomto případě připomíná malé varhany.

Sekundárně je flašinetem myšlen klikou poháněný hudební nástroj, který reprodukuje hudbu naprogramovanou na notovém svitku nebo skládaném kartonu. Tento typ flašinetu je rozšířený především v zahraničí. Zahraničím je myšleno Německo, Nizozemí, Rakousko, Švýcarsko, Anglie nebo Polsko a Rusko, ale i další země. Jde přitom převážně o píšťalové flašinety novější výroby.

Terciárně může být flašinetem od konce 19. století myšlen klikou poháněný hudební nástroj typu Ariston, který používal namísto tradičního hracího válce jako nosiče naprogramované hudby perforované lepenkové kotouče. To svého času umožňovalo revolučně snadnou výměnu melodií. Stejný nebo podobný princip, avšak s kovovými disky nebo kotouči, používaly výrobky značek Amorette, Organette, Phoenix, Mandolinata aj.

Jak již bylo nastíněno výše, pronikla také do světa flašinetů digitalizace. Hudební paměťová média nahradila mikroelektronika. V moderním flašinetu se snoubí tradiční akustika s digitálním řízením. Skladby se již nově fyzicky neprogramují na válce nebo notové svitky. Ukládají se na digitální média, jako jsou SD karty nebo flash disky. Elektronický systém čte digitální data a řídí miniaturním elektromagnetické ventily. Další princip hudební produkce zůstává stejný. Klika uvádí v pohyb měchy vpouštějící do píšťal vzduch a píšťaly vytvářejí hudbu.

Pionýrem digitalizace flašinetové hudby je bezesporu západoněmecká firma Hofbauer z Göttingenu, která je podle svého vlastního reklamního tvrzení číslem 1 ve věcích inovace, hudební a modelové nabídky. Firma Hofbauer si začala s flašinetovou elektronikou „hrát“ v 80. letech 20. století, kdy vsadila na technologii mikroboxů (dříve kazety Altes PasSpiel) a toto prvenství jí nikdo neupře. Mikroboxy 2000 umožňují uložit až 15 naprogramovaných skladeb. Svého času to bylo revoluční, dnes už poněkud zastaralé řešení. 15 skladeb už může být nevyhovující počet, repertoár je podmíněn nabídkou prodejce (podobně jako u hudebních svitků) a pro mnohé zůstává zásadním problémem jejich vyšší cena. Hofbauer ve zmíněné době vyráběl samohrající elektronicko- mechanický akordeon Hofbauer, dvacítku, známý jako „tančící medvěd“ (Tanzbär) a samozřejmě také elektronicko- mechanické flašinety, které lze zakoupit ještě dnes.

Pomocí německého systému Watterott lze nejen flašinety Hofbauer modernizovat. Watterott v podstatě nahrazuje nebo rozšiřuje původní paměťová média digitálním standardem MIDI. Systém Watterott se do těchto nástrojů instaluje buď napevno, nebo funguje jako externí přehrávač (MIDI-Player), který se k flašinetu připojí přes původní konektory.

Pro klasické mechanické flašinety na papírové svitky (např. Deleika, Raffin, Stüber) lze uplatnit Watterottem vyvinutý speciální snímatelný nástavec. Pomocí elektromagnetických ventilů pak systém předává vzduchové či mechanické impulsy přímo do traktury nástroje. Flašinetář tak může pouhým stisknutím tlačítka přepínat mezi stovkami skladeb

Díky digitálním médiím, ať už technologie mikroboxů, SD karet nebo flash disků se repertoár flašinetů stal nekonečným. Není potřeba s sebou vozit výměnné válce s hudbou, stejně jako hudební svitky, nebo skládané kartony. Hudbu si může flašinetář programovat doma sám na svém počítači a vygenerovat si tam hrané skladby. Vzhledem k tomu, že hudební nástroj už není čistě mechanický, je potřeba dobíjet baterii a hudebník je na ní závislý. Digitálně řízený nástroj se může párovat s podobnými nástroji a hrát synchronizovaně ve skupině. Díky moderním technologiím je možné hudební nástroj propojit s dalšími periferiemi, jako jsou bubny, činely nebo zvonky. Jeden flašinetář s dostupným vybavením tak vydá doslova za celou kapelu.

Abychom nezůstávali jen v cizině, digitalizace flašinetů má i českou stopu. Podle webu https://organ-service.cz/ je „doplňkovým programem“ této firmy „výroba moderních digitálních MIDI flašinetů a hudebních automatů pod značkou Roháč – Juráň.“ Na rozdíl od systémů Watterott a Hofbauer, kde se jedná o tradiční mechanické flašinety osazené elektronikou jde u systému Roháč-Juráň o kompletně digitální flašinety bez píšťal, tedy jde o plně digitální „flashinety“, které neobsahují žádné píšťaly, žádné měchy ani klasický vzduchový systém. Nástroj je sice výrazně lehčí a nehrozí zde rozladění píšťal vlivem vlhkosti či teploty, nejde ale už o tradiční mechanické flašinety se skutečnými dřevěnými píšťalami. Někdo by mohl také namítnout, že zde chybí vizuální i hmatový požitek z tradičního řemesla.

Podobným elektronickým systémem hudební skříňky je anglický systém Alchemical Music Box © AMBOX, London, resp. ruský systém s anglickou stopou. Zásadním rozdílem je tu v prvé řadě cena. Systém AMBOX je výrazně levnější. AMBOX nepotřebuje nabíjet baterii a elektrickou energii si generuje sám za pomoci nezbytné kliky.

U flašinetů s paměťovou kartou hovoří někteří flašinetáři (nejen) ze zahraničí o tzv. „MP3 blamáži“, viz. článek N-TV z roku 2016: Drehorgelspieler-schummeln-mit-MP3-Playern-article17380886.html. Jde o flašinetářský spor, který lze přirovnat ke sporu na téma elektrokol, tedy do jaké míry lze řadit elektrokola mezi kola, nebo proč se elektrokola neúčastní Tour de France? Jsou zkrátka dva názorové tábory a je a zůstává to věcí názoru. Jaký je v otázce flašinetů Váš názor?

Čerpáno z muzeumjirikov.wz.cz/flateoricz.htm, https://www.hofbauer-orgelbau.de/, https://www.ziehorgel.de, https://cs.wikipedia.org/wiki/Fla%C5%A1inet, jako i ze zdrojů uvedených v textu.