Německý pouštní koráb Wüstenschiff inženýra Bischoffa

Před 50 lety vyšla pro mě geniální kniha nakladatelství Albatros F. A. Elstnera s názvem Motorové opojení, která prošla rukama nejednoho kluka. Do dnes ji mám doma a také já patřím mezi její tehdejší obdivovatele. Začal bych zde tedy citací textu z úvodu stránky 208:

Podobný projekt jako „Velké kolo“ se ale objevil už za dob mládí našich dědečků a pradědečků, v roce 1912. Několik konstruktérů v německém městě Kielu pod vedením pana Bischoffa navrhlo a pak postavilo vozidlo 60 m dlouhé a přes 18 m vysoké. Kola měla průměr 15 m. Vozidlo mělo sloužit k dopravě 300 osob přes Saharu a tomu odpovídal i název Koráb pouště. Při zkouškách v poušti se naměřila rychlost asi 30 km/h. Přesto se ale toto monstrum neosvědčilo a někde v Africe zůstalo pohřbeno.

Bylo to dokonalé, obdivuhodné, fascinující, dlouhá léta jsem na to nezapomněl a drží mě to do dnes. Ovlivněný zmíněnou knihou jsem tedy v různých dekádách svého života s přestávkami po záhadném vozidle, které mělo být pohřbené někde v poušti pátral. Nastal čas se o vše podělit.

Prvně. Letopočet uvedený v úvodu citace, a totiž rok 1912, nezmiňuje žádný dosud nalezený zdroj informací. Koncept pouštního korábu Wüstenschiff se totiž měl objevit až koncem 20. let. Netroufám si tvrdit, že F. A. Elstner uvedl nepravdu, ale neznáme jeho zdroj informací. Kromě toho to všechno má ještě jeden velký háček. Tento německý koráb pouště v Africe totiž pohřben nezůstal a ani by to nebylo možné. Tento koráb pouště totiž ve skutečnosti neměl nikdy existovat! Z jakého zdroje tedy F. A. Elstner čerpal a kdo se mýlí? Je to autor Motorového opojení nebo o své jiné pravdě přesvědčená, snad odborná veřejnost?

Co tedy o pouštním korábu (německy Wüstenschiff) německého inženýra Johanna Christopha Bischoffa z Kielu opravdu víme? Co víme o pouštní korábu, který měl technologicky i ekonomicky napomoci z dobývání a zpřístupnění Sahary, nebo pouště Gobi?

Na svém korábu pouště, který měl fungovat jako luxusní zaoceánský parník, avšak na poušti, měl Christoph Bischoff pracovat 4 roky. Jeho koráb pouště měl mít podle dochovaných obrázků 4 paluby a velitelskou nástavbu. Mělo se do něj vstupovat bočním výtahem, spouštěným dolů ze čtvrté paluby, počítáno z vrchu dolů. Mohlo by se tak nastupovat na první a druhé palubě.

Průměr kol pouštního korábu měl být 15 m s šířkou kol 2,5 m, vše z masivního železa.

Dva plánované dieselové motory, které měly koráb pohánět, by přitom musely mít velký točivý moment, aby vyprojektovaná kola pouštního korábu mohla uvést do pohybu. Vize to byla přinejmenším zajímavá, avšak z dnešního pohledu dost možná ne právě nejpraktičtější.

Pan Bischoff přitom ve svůj vynález věřil tak, že ho údajně přihlásil jako patent ve všech zemích s tehdejšími koloniálními državami (patent se mi však prozatím nepodařilo nikde dohledat). Pouštní koráb měl přitom sloužit k přepravě nejen 300 cestujících, kteří by si během svých cest užívali největšího myslitelného cestovního luxusu, ale měl také sloužit k přepravě nákladu přes nedozírnou poušť. Koráb pouště si přitom měl zároveň vézt zásoby vody a potravin na dlouhé měsíce strávené na poušti.

Nikde není uvedeno, zdali měl být koráb pouště ozbrojen. Nebylo by to ani tak kvůli vlastním vojenským výpadům, jako spíše kvůli ochraně korábu samotného i cestujících a nákladu před pouštními lupiči.

Pouštní koráb se neměl nikdy dočkat své stavby, přestože se tak některé zdroje vyjadřují. Inženýr Bischoff však sestavil model korábu asi v měřítku 1:12 až 1:15, s nímž experimentoval (viz foto Bundesarchivu Bild 102-12485).

Koncept inženýra Bischoffa však žil dál. Objevil se ještě počátkem 30. let v jedněch amerických novinách. Tento US „Ship of the Desert“ si vizuálně zachoval svůj původní tvar (zmenšenina Wüstenschiffu), měl však být ve všech ohledech asi 3× menší. Pouštní vozidlo mělo touto dobou sloužit jako alternativa k železnicím v nerozvinutých zemích a nahradit tam tak tradiční přepravu pomocí velbloudů.

Řízení amerického „Ship of the Desert“ měl zajišťovat elektrický agregát poháněný dieselovým motorem o výkonu 7,5 kWh. Dynamo mělo dodávat el. proud pro řízení, osvětlení a další účely. Vozidlo mělo být vybaveno kvůli spojení se světem výkonnou vysílačkou. Posádku měli tvořit zkušení navigátoři. Prostory cestujících I. třídy přitom měly v této době údajně konkurovat luxusním železničním vozům Pullman a měly být klimatizované!

https://www.msn.com/en-gb/cars/news/the-giant-land-ship-that-tried-to-cross-the-sahara-like-a-luxury-ocean-liner/vi-AA247Tdw