Pozemní lanovka na Butterberku - kdysi nejsevernější lanovka Čech

Vydejme se v duchu na nejsevernější sever naší země – tedy skoro tam. Dorazíme tak k městům Varnsdorf a Rumburk. Obě města spojuje vcelku unikátní autobusová linka 401, která vede z Německa přes zmíněný Varnsdorf přes Německo do zmíněného Rumburku a končí zase v Německu.

Ani jedno ze zmíněných měst ale není cílem naší výpravy. Naším cílem je kopec mezi Rumburkem a Německem, kde linka 401 odbočuje těsně před hranicí vlevo. V těch místech, na vršku Vyhlídka, je po levé straně trasy autobusu lesík a bystré oko pozorovatele v něm i dnes může na jeho konci zaznamenat 3 lesní terasy, které naznačují, že šlo o výjimečné místo. Právě v těchto místech se nacházel hotelový areál „Neumannova Nového světa“ a svého času zde jezdila také jedna pozemní lanovka - kdysi nejsevernější lanovka Českého království.

Kopečku s lesíkem se nějakých 200 let přezdívalo Butterberk, tedy Máslový vrch. Mezi poválečnými obyvateli kraje a současníky se ustálil český název Vyhlídka. Ale v našem vyprávění to bude i nadále Butterberk (správně psáno s G na konci).

Již zmíněný areál „Neumannova Nového světa“ sestával ze dvou hotelů (horního na kopci a dolního pod kopcem) a z množství volnočasových atrakcí, mezi které v ranných letech existence areálu patřila také již zmíněná pozemní lanovka. Paměť předválečných starousedlíků na ni už dávno zapomněla a pamět poválečných novo-osídlenců o ni už vůbec nevěděla. Dodnes se o ní vedou spory, vyprávějí mýty a mnozí na ni stále nevěří. Bylo – nebylo?

No, my dobře víme, že bylo. V roce 1900 nechal hotelový komplex na Butterberku vystavět pan Josef Neumann. Šlo přeci o „Neumannův Nový svět“. Dříve existoval také jeden starý svět, ale to sem až tak moc nepatří. Během 3/4 roku zde vznikly dva hotely: dolní hotel (vzdálený z dnešního pohledu od stávající komunikace daleko nalevo pod lesíkem) a přímo u silnice na vršku předchůdkyně pozdějšího horního hotelu - obrovská prostorná poschoďová prosklená veranda. A tyto dva objekty od roku 1901 (ale možná už od roku 1900) propojovala dvoukolejná pozemní lanovka s kyvadlově se na ní pohybujícími otevřenými vagony.

Inspiraci k stavbě lanovky si Neumann přivezl z Itálie, od vzdáleného Vesuvu. Neumannova lanovka se té vesuvské tak trochu podobá a byla dvoukolejná, což odborníky v oboru mátlo a neustále mate (přičemž vysvětlením je dost možná Vesuv) a  hlavně, Neumann byl zprvu Vesuvem dost ovlivněn a v jeho starém světě existovala i záležitost (rozuměj volnočasová atrakce) pojmenovaná: „u zátoky Neapole s Vesuvem soptícím lávu“. A právě tohle je ten spojovník s Vesuvem, kde shodou okolností byla již nějakou dobu před rokem 1900 vesuvská lanovka v provozu.

Když pan Neumann roku 1900 (nebo 1901) českou lanovku zprovoznil, byla schopna vozit návštěvníky dolního hotelu k horní verandě a naopak. Krom pohybu vzhůru či pohybu dolů se nic zvláštního nedělo. Jízda lanovkou však skýtala krásný pohled do zdejší krajiny směrem k německému kopci „Skalní mlýn“ (něm. Felsenmühle), kde mimochodem tamní hotýlek stále stojí. Délka trasy lanovky v této době (1900/01 – cca. 1908/09) dosahovala délky přibližně 86  metrů s převýšením 11 metrů (126 ‰). Z té doby se nám dochovalo množství pohlednic s různými vyobrazeními areálu Butterberku s lanovkou, některé také s veršovanými reklamními slogany, propagujícími posezení, krajinu, konzumaci nápojů. Nejznámější pohlednicí je žluťásek - ten je ovšem bez rýmovaček. Ty obsahuje až méně častý modrásek. Hlavním důkazem existence lanovky je ale více než 110 let starý ubrousek, který cestu lanovkou barvitě líčí.

Nejenom tedy, že vznikla pozemní lanovka, ale byla tu i mechanická sopka (ne ta první - byla tady ještě jedna), „uvádějící se v chod každou celou hodinu“ (víme o ní z inzerce v dobových novinách). Netuším, kolik takových sopek bylo v Brně nebo v Praze, ale tady jedna byla. Tedy ony byly celkem spíše dvě, pokud je známo a tou druhou takovou lanovka v pozdější době své existence dokonce měla projíždět! Ale nepředbíhejme.

Později se pan Neumann rozhodl nabídnout víc a rozšířil nabídku atrakcí o hřiště, malou zoologickou zahradu a plácek císaře Františka Josefa s vodotryskem. Aby se mu toto ale do jeho konceptu vešlo, musela lanovka stranou. A to to doslova. Její dráha byla přeložena poněkud bokem, lanovka získala svou první a jedinou oficiální zastávku a obdržela dokonce i vlastní tunel.

V tunelu se skrývala právě ona výše zmíněná mechanická sopka - tedy ta druhá, japonská. Posunutá dráha lanovky v letech 1908/09 až 1914 měřila přibližně 54 metrů s převýšením 7 metrů (130 ‰). V této době se zároveň horní veranda proměnila v horní hotel, který nabyl pozdější podoby poschoďové secesní vily s typickou vyhlídkovou věží, která však svůj účel zřejmě nikdy neplnila.

Vozíky (nebo vagony) lanovky nebyly stejné, byly otevřené, podobaly se zpředu italským gondolám (již dříve tu byly zmínky o Neapoli, Vesuvu). Nešlo tedy o sériovou výrobu. Vozíky byly vyrobeny někým zakázkově pro svůj účel na svém umístění. Vozíky měly příčné (vozík 1), ale i podélné (vozík 2) nastupování a pravděpodobně vznikly v různou dobu pro různá místa. Koneckonců „nový svět“ měl také svého předchůdce a jeden z vozíků lanovky sloužil zřejmě již dříve právě tam.

Stopy lanovky v tisku i na pohlednicích mizí rokem 1914.

Také dnes lze místo navštívit, ale občerstvení, ubytování ani rozptýlení už tu nečekejte. Vrch Butterberku si však lze stále projít pěšky. Z dolního hotelu zbyla jen hromada rozházených cihel. Jsou to tedy spíše jen ty občasné cihly, než ta hromada. V dolní části lesíku leží ještě nějaké betonové cosi, které ve svém dřívějším životě mohlo být snad nějakou vodní nádrží.

Zůstalo tu ale především také místo, které s lanovkou očividně přímo souvisí a jemuž přezdívám strojovna lanovky. Jde o jakýsi polootevřený ´bunkr´, na němž se dost možná nacházelo převodové kolo lan pozemní lanovky v pozdější době, kdy její trať vedla přímo nad ním směrem k tunelu se sopkou.

Pokud dnes procházíme tímto stoupáním směrem nad dřívější strojovnou lanovky směrem k fragmentům horního hotelu, mineme během něj vpravo ležící pískovou jámu s povaleným železobetonovým sloupem. Jde o jakousi fosilii z minulých dob, která dřívější lanovku ještě zažila na vlastní kůži.

Josef Neumann se ženou jsou od roku 1923 pohřbeni na starém jiříkovském, tehdy georgswaldském hřbitově. Jde o jeden z nemnoha dochovaných velkých hrobů. Ve stejný rok byl na Butterberku ještě založen první místní tenisový klub.

Veškeré známé informace o nejsevernější lanovce Čech byly vyčerpávajícím způsobem shrnuty v populárně vědecké publikaci z roku 2021 s názvem „Butterberg, die nördlichste Seilbahn Böhmens - Realität oder Fiktion?“, resp. v online přednášce Butterberg, nejsevernější lanovka Čech z tého roku. Krom toho byla lanovka také knižně zmíněna v publikaci P. Karlíčka s názvem „Jiříkov, dějiny města“ vydané v roce 2014.