Článek
Dětství
Podle historika DeMattose se legendární psanec narodil jako Henry McCarty 18. září 1859 v New Yorku. Oba rodiče byli irští katolíci a otec Patrick H. McCarty zemřel hned v roce 1860 . Matka Catherina D. McCartyová, veselá dáma plná života a zábavy se s Henrym přestěhovala do Indianapolis v Indianě. Tady se seznámila s Williamem H.H. Antrimem a v roce 1863 se jí narodil syn Joseph. Všichni se poté stěhovali do Wichity v Kansasu. McCartyovi tady vlastnili dům, matka otevřela prádelnu a zjevně podnikavého ducha naplňovala ještě úspěšnými kšefty s pozemky. Rodinné štěstí však trvalo jen do té doby, než jí byla diagnostikována tuberkulóza a bylo jí doporučeno, aby se vydala do teplejšího a suššího podnebí. Zvolili vyprahlé a slunečné Nové Mexiko, kde si 1. března 1873 v Santa Fe nemocná Catherin Antrima vzala. Záhy po svatbě se rodinka znovu stěhovala a další štací bylo Silver City, kde W. Antrim pracoval v dolech, ale Catherin ani změna klimatu nepomohla a 16. září 1874 tuberkulóze ve věku 45 let podlehla. William Antrim ještě předtím údajně rodinu opustil. Patnáctiletý Henry žil krátce s bratrem, ale brzy se jejich životní cesty rozdělily a Henry se osamostatnil.
Krást, vraždit a utíkat
Bylo mu patnáct, měl modré oči, hladkou pleť, předkus a na svůj věk byl malý a hubený, což mu zajistilo přezdívku „Kid“. Těch jmen vystřídal celou řádku, ale nejznámější je prostě jako Billy the Kid. Přesně rok po matčině smrti ukradl jídlo a o deset dní později šaty v čínské prádelně, což mu zajistilo první pobyt za mřížemi. A tehdy poprvé dokázal, že na útěky z vězení bude asi machr, protože se díky své postavě protáhl komínem a utekl. Ve skutečnosti však oblečení, deky a dvě pistole ukradl Číňanům kriminálník známý jako Sombrero Jack, se kterým se Billy seznámil v těžkém období po matčině smrti. U Billyho v pokoji si lup schoval a tam také byly tyto věci nalezeny. Billy po útěku vyhledal svého otčíma, kterému poskytnutý azyl splatil tím, že ho okradl a rychle se dekoval. Než poprvé v srpnu 1877 zabíjel, stačil toho opravdu hodně a byl chvíli rančer, pak hazardní hráč, nebo zloděj koní a dobytka. Jeho první obětí byl kovář Francis P. Cahill, kterého zastřelil během rvačky v putyce spíše z nutnosti v sebeobraně. Z vězení v Camp Grant v Arizoně tentokrát pod jménem William H. Bonney samozřejmě utekl.
Ve službách Johna Tunstalla
Okres Lincoln byla odlehlá oblast v Novém Mexiku, kde vládlo právo silnějšího. Podnikavci s ostrými lokty se tady snažili vydělat na chovu dobytka nebo obchodu a konkurenční boj mezi znepřátelenými frakcemi podle očekávání brzy přerostl v krveprolití, ve kterém se z tuctového příběhu obyčejného mladíka stala legenda. Billy se nechal najmout do služeb anglického obchodníka Tunstalla, který používal podobné metody jako celé jeho okolí a byl to dravý obchodník, kterému na původu kupovaného dobytka příliš nezáleželo. Protistrana podnikatelů používající ještě horší praktiky však měla na své straně šerifa a trestná patrola zástupců zákona při pokusu o zatčení Johna Tunstalla 18. února 1878 zastřelila. Opona války v lincolnském okrese vyletěla prudce nahoru a v hlavní roli následujících příběhů psaných olovem byl mladík, kterému tuto roli přisoudila pověst pistolníka, zloděje a násilníka. Ale pojďme se na jeho osobnost podívat trochu jinak, než dokolečka omílat to, co stejně známe z Mladých pušek…
Mrštný jako kočka
Na té ikonické fotografii vypadá jako přihlouplý neohrabaný kluk, co neumí napočítat do pěti. Ovšem zdání klame. Lily Caseyové bylo 14 let, když ho potkala v Novém Mexiku a byla ohromena: „Kid byl pružný jako kočka, neustále cvičil s pistolí nebo puškou, v trysku uhýbal za bokem svého koně, aby mohl vystřelit, jako to dělali Apači. Byl velmi hrdý na svou schopnost v plném trysku zvednout kapesník nebo jiný předmět ze země.“
Milovník
Nejen Lilly byla u vytržení z toho malého irského kluka, ale Billy fascinoval i mnoho dalších žen. Na každém náměstíčku v Pecos byla nějaká malá seňorita hrdá na to, že je známá jako jeho querida (milovaná). Nejméně tři dívky ve Fort Sumneru z něho doslova šílely. Billy přitom nebyl zrovna krasavec, ale dívky prostě jako magnet přitahoval jeho zvláštní chlapecký vzhled. Vždycky se usmíval, byl dobromyslný, velmi zdvořilý, zřejmě díky genům po mámě dobře tančil a hezky i zpíval. Mexické krásky na něj vrhaly pohledy zpoza svých vějířů a používaly všechnu svou koketérii, aby ho uchvátily, Nemusely přitom promluvit jediné slovo i když Billy španělsky mluvil plynule…
Dobrý a chytrý střelec
Joe Grant, přezdívaný „Texas Red“byl ukřičený, neustále opilý, drzý a protivný kovboj. 10. ledna 1880 v Hargroveově saloonu ve Fort Sumneru pod vlivem pálenky zase řádil. Odpoledne vešel do podniku Billy a dva jeho kumpáni společně s Jimem Chisumem, jedním z bratrů dobytčího barona Johna Chisuma a tři Chisumovi kovbojové. Grant, který si usilovně chtěl budovat pověst slavného padoucha, Billyho již dříve toho dne potkal a provokativně řekl: „Vsadím se o 25 dolarů, že dnes zabiju chlapa dřív než ty.“ Billy se sázce zasmál, čímž Granta namíchnul. V saloonu se v jednu chvíli Grant připotácel k chisumskému kovboji Jacku Finanovi a vytáhl mu z pouzdra pistoli se slonovinovou rukojetí. Poté mu do pouzdra vložil svou vlastní pistoli. Překvapený Finan tuto opovážlivost přešel zatím bez reakce. Billy tušil, že by z toho mohlo být dusno a tak přešel ke Grantovi, obdivně se podíval na Finanovu pistoli, vytáhl ji ledabyle z pouzdra a řekl: „To je ale pěkná šestiranná pistole.“. Na rozdíl od Granta však věděl, že Finan už dříve toho dne z této pistole třikrát vystřelil a znovu ji nenabil. Aniž by si toho Grant všiml, Billy otočil válcem tak, aby bicí kohout udeřil při dalších výstřelech právě na ty tři prázdné náboje. Stejně ledabyle zasunul zbraň zase zpátky do Grantova pouzdra. Se stoupající spotřebou kořalky byl Grant stále agresivnější. Náhle vytáhl pistoli, zamířil na Jima Chisuma a zakřičel: „Zabiju Johna Chisuma!“ Billy mu vysvětlil, že muž, kterého plánuje zastřelit, není John, ale jeho bratr Jim. Grant ho nazval lhářem, ale Billy se klidně otočil a šel ke dveřím. Přesně jak tušil, Grant namířil pistoli na jeho záda, a když Billy uslyšel cvaknutí bicího kohoutu dopadajícího na komoru s prázdným nábojem, otočil se a třikrát rychle vypálil. Tři kulky našly cíl v Grantově hlavě a on se zhroutil mrtvý k zemi. „Hra pro dva hráče a já vyhrál“, komentoval lakonicky Billy později tento souboj. Noviny tento duel přešly celkem bez povšimnutí a nikdy nebyla vznesena ani žádná obvinění. Pokud by muž, který zabil Joea Granta, nebyl Billy Kid, na jméno Grant by si nikdo ani nevzpomněl. Joe Grant chtěl být slavný padouch a Billy Kid ho tedy „proslavil“.
Spousta zbraní
Za svůj krátký život Billy Kid používal jak už to tak na Západě chodilo, pestrou paletu střelných zbraní. Zřejmě v roce 1880 cestující fotograf projížděl Fort Sumnerem a pořídil ferrotypii, která je jedinou ověřenou fotografií Billyho Kida. Zobrazuje ho s pomačkaným kloboukem, na pravé straně drží pušku Winchester model 1873 a na levé straně má v holsteru revolver Colt. To vedlo k domněnce, že byl levák, a takto ho ztvárnil i Paul Newman ve westernu „The Left Handed Gun (Kolt pro leváka)“ z roku 1958. Ferrotypie je však proces, který vytváří obrácené obrazce. Billy byl zcela jistě pravák. V souvislosti s Billym je asi nejznámější zbraní ta, která ho nakonec zabila. Šerif Pat Garrett ho 14. července 1881 zastřelil revolverem Colt Peacemaker ráže .44 se 7 a půl palcovou hlavní. Kuriózní je fakt, že původně zbraň patřila Billymu Wilsonovi, jednomu ze členů gangu Billyho Kida. Když šerif Garrett 23. prosince 1880 zajal jeho členy ve Stinking Springs, zabavil Wilsonovi jeho Colt a pušku Winchester. 27. srpna 2021 byl aukční síní Bonhams v Los Angeles tento Colt prodán za rekordních 6 030 312,50 dolarů! Kupec si přál zůstat v anonymitě a přihazoval po telefonu.
S Billym je také spojován niklovaný dvojčinný Colt Thunderer model 1877 ráže .41 s dvou a půl palcovou hlavní. Měl ho v ruce onu noc, kdy umíral. Dnes ji vlastní držitel Pullitzerovy ceny, spisovatel N. Scott Momaday.
13. dubna 1881 byl Billy Kid odsouzen k smrti a přesně o třicet dní později se měl zhoupnout na provaze. Poté, co byl převezen z Mesilly do vězení v okrese Lincoln ,ocitl se ve starém obchodě Murphy Store, spoutaný a v okovech v Murphyho staré ložnici ve druhém patře. 28. dubna 1881 zástupce šerifa Bob Ollinger nabíjel svou brokovnici dvojku Whitney ráže .10, 18 broky do každé hlavně a přitom se díval na slavného vězně: „Člověk, který schytá jeden z těchto nábojů, to sakramensky pocítí,“ štěkl Olinger na Billyho s posměšným úsměvem. Kid neváhal s odpovědí: „Myslím, že to pocítí, ale buď opatrný, Bobe, nebo se můžeš omylem postřelit.“ V té chvíli dělilo od dalšího útěku z vězení Billyho jen pár hodin a Olingera tentýž čas od smrti. Do Olingerových prsou přitom vyprázdnil obě hlavně z jeho vlastní brokovnice. Když pak procházel kolem mrtvého Ollingera, šťouchl do něj botou a řekl: „Už mě znovu nechytneš!“
Billy Kid používal samozřejmě nejikoničtější zbraně té doby – revolver Colt 1873 SAA a pušky Winchester. To asi nějak zvláště nepřekvapí. Kromě Winchestera však vlastnil i pákovou opakovačku Whitney-Kennedy, karabinu v ráži .44-40, kterou údajně věnoval zástupci US marshala Eugenu Van Pattenovi. Dnes je k vidění v Autryho muzeu amerického Západu v Los Angeles.
Čtyři vraždy stačí drahoušku, tedy vlastně pět
O Billym koluje hodně mýtů a tím největším je, že zabil dvacet jedna mužů. Ve skutečnosti zabil Franka „Windyho“ Cahilla v sebeobraně; Joea Granta také v sebeobraně. Během svého útěku z věznice v Lincolnu zastřelil strážné Jamese Bella a Boba Olingera. Další obětí byl šerif Brady. Kid byl zloděj dobytka a koní. Nikdy nevyloupil vlak ani banku, a přesto je jedním z nejslavnějších banditů Divokého západu. V roce 2010 dokonce guvernér státu Nové Mexiko Bill Richardson, zvažoval jeho posmrtné omilostnění v případu vraždy šerifa Bradyho a znovu tak vydatně rozvířil spekulace, jak to vlastně s Billym doopravdy bylo. Nakonec k žádnému oficiálnímu omilostnění v tomto případu nedošlo a Billy the Kid tak zřejmě stále zůstane osobností s velkým otazníkem.
Zdroje:
Joseph G. Rosa - Pistolníci: Lidé a zbraně na hranici v letech 1840-1900, nakladatelství Svojtka & Co. 1996
Jiří Černík – Divoký západ I, Muži zákona, nakladatelství Libri, 2001
