Článek
20. listopad 1944
Cílem náletů bylo zejména zničení benzínových rafinerií na území dnešního Polska, ochromení válečné výroby pro potřeby skomírající Třetí říše a narušení zásobování. Velké americké bombardovací svazy na tyto akce startovaly ze základen v jižní Itálii. 20. listopadu 1944 měly americké bombardéry v hledáčku tradiční cíl, továrny na syntetický benzín v jižním Polsku. V dnešním okrese Blachownia Śląska (správní obvod města Kędzierzyn-Koźle) byly od roku 1940 společností Oberschlesische Hydrierwerke AG postaveny obrovské závody na zkapalňování uhlí (Blechhammer-Nord ) a zároveň byl v okrese Heydebreck, postaven hydrogenační závod Heydebreck (Blechhammer-Sud) společností IG Farben. Nacházely se tady také zajatecké tábory a tábory nucených prací a místo bylo pobočným táborem obávaného vyhlazovacího tábora Osvětim, známé jako Arbeitslager Blechhammer. Třetí továrnou byl Odertal (dnes Zdieszowice). Hlavním cílem společnosti IG Farben bylo vytvořit chemické závody schopné vyrábět nový typ syntetického paliva z lignitu, které by se používalo jako pohonná hmota pro vozidla německé armády. Na ochranu průmyslových závodů bylo v Heydebrecku od roku 1943 umístěno několik protiletadlových baterií. V roce 1944 byl přidán Nebelabteilung (kouřový oddíl) Luftwaffe 6, který se snažil halit pomocí děl rafinerie do kouře, znemožňujícího letectvu přesnou identifikaci objektů.
Nepříznivé počasí však záměry Američanů narušilo. Většinu střední Evropy zahalila mlha a silná oblačnost. Přímo nad Blechhammerem byla situace snad nejhorší. Američané se i přes tyto náročné podmínky rozhodli zaútočit, ale s mizerným výsledkem. Počasí nutilo bombardéry nalétat nad rafinerie v menší výšce, což německé protiletadlové baterie využívaly k úspěšným zásahům a ztráty 15. americké letecké armády (15th USAAF) utěšeně narůstaly. Bomby navíc nenacházely své cíle. Tyto problémy prvního leteckého útočného svazu vedly k rozhodnutí přesměrovat druhý a třetí útočný svaz na náhradní cíle na území Moravy a Slezska. Celkem 282 bombardérů typů Consolidated B-24 Liberator a Boening B-17 Flying Fortress a 54 až 150 doprovodných stíhacích letounů zamířilo nad Opavu, Přerov, Zlín, Břeclav, Hodonín a Brno. Prvním městem na řadě bylo Troppau, tedy dnešní Opava. Téměř přesně v poledne zasáhlo Opavu celkově třináct trhavých (High Explosive) pum. Jedna bomba zasáhla úschovnu zavazadel na východním nádraží a usmrtila tři lidi, další dvě pumy dopadly na nádražní dílny a plynovou stanici. V jižní části Kylešovic jedna bomba zabila čtyřletou dívenku a těžce zranila její matku. Jedna puma dopadla do továrního areálu „Avot“ a nezpůsobila žádné ztráty na majetku ani lidských životech a podobně to dopadlo se zbylými osmi bombami v nezastavěné oblasti Kateřinek. Bývalé hlavní město rakouského a později českého Slezska však to horší teprve čekalo. Mnohem hůře než Opava v tomto pošmourném listopadovém dni dopadlo Brno. Největší skupina bombardérů, celkem 150 „létajících pevností“ B-17 se snažilo zasáhnout i přes velkou vrstvu mraků brněnské hlavní nádraží. Jako v případě Blechhammeru a Opavy ovšem pumy i v moravské metropoli dopadaly nejen na určené cíle a škody se sčítaly zejména v městské zástavbě. Krvavý účet čítal přes čtyři stovky mrtvých a dvě stovky zcela zničených domů. Brno přitom zažilo ničivý nálet už 25. srpna 1944. Podobně dopadl Hodonín, který byl 20. listopadu druhým nejpostiženějším městem. Tady zahynulo 179 lidí, z toho patnáct členů wehrmachtu. V Břeclavi zemřelo šedesát lidí, ve Zlíně čtyřiadvacet a v Přerově třináct.
Franciscaneum - bližší pohled na trosky Kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova po náletu z 18. 12. 1944. Po zhruba desetiminutovém bombardování záhy dorazila na místo odklízecí četa asi stovky mužů. Shozené pumy byly 500 lb GP M43 . Jedna puma vážila 227 kilogramů a tvořilo ji 120 kg trhaviny. Zdroj fotografie: Státní okresní archiv Opava, Sbírka dokumentačního materiálu Státního okresního archivu Opava, kart. 127
Americké pumy
Při útocích na města se používaly trhavé a zápalné pumy, které byly v městské zástavbě nejúčinnější. Nejpoužívanější pumou spojenců byla 500lb General Purpose. Nejvíce jich spojenci shodili právě v invazním roce 1944 a to 395 641 kusů. Americké letecké pumy měly dva zapalovače, které po dopadu způsobily výbuch. Na špici bomby byl tzv. hlavový a pod stabilizačními křidélky dnový zapalovač. Tyto klasické mechanické zapalovače vybuchovaly ihned po dopadu nebo jen s velmi krátkým zpožděním, pokud tedy neselhaly. K prodloužení demoralizujícího účinku náletu však měly některé pumy namontovaný dlouhodobý chemický zapalovač a tyto bomby pak byly i výrazně zpožděné. Puma mohla vybuchnout v rozmezí od 2 až do 144 hodin. Pokud po dopadu puma nevybuchla, mohla se podle výšky shozu, jejího tvaru, terénu a hmotnosti zabořit do hloubky 3 až 6 metrů. Americké nebo anglické letecké pumy s dlouhodobým chemickým zapalovačem jsou pro pyrotechniky dnes největším oříškem. Uvolnění úderníku, který spouští výbuch brání celuloid, který však stárnutím praská a rozpadá se. A čím je bomba starší, tím je to horší. K výbuchu může dojít kdykoliv, i samovolně a bomby jsou absolutně nepředvídatelné. Likvidují se pokud možno přímo na místě, protože převoz riziko výbuchu značně zvyšuje.
Franciscaneum v Opavě při pohledu z ulice Olomoucké. Vlevo na fotografii H. Schreiera po bombardování z 18. 12. 1944 a vpravo současný pohled na mé fotografii. Zdroj černobílé fotografie: Státní okresní archiv Opava, Sbírka dokumentačního materiálu Státního okresního archivu Opava, kart. 127.
18. prosinec 1944
V neděli 17. prosince 1944 z jižní Itálie opět vystartovaly americké letecké svazy do akce. Celkově 296 bombardérů Liberator a Flying Fortress doprovázelo jako ochrana 93 strojů Lockheed P-38 Lightning a 207 stíhaček North American P-51 Mustang. Američané větší odpor německých leteckých sil vzhledem k velké protiofenzivě v Ardenách a velkému tlaku Sovětů na východní frontě nepředpokládali. V nepříznivém počasí se americký doprovod stíhaček opozdil a deset minut před polednem se v prostoru mezi Olomoucí, Prostějovem a Přerovem jako vyhladovělí dravci vrhla na nechráněné bombardéry stovka německých stíhaček Focke Wulf a Messerschmitt, kompletní stíhací eskadra JG 300. Překvapení Američané ztratili v největší bitvě na moravském nebi mezi spojenci a německým letectvem 19 bombardérů a 6 stíhaček. Deset strojů dopadlo na zmrzlou moravskou půdu.
Nic netušící obyvatelé Troppau se o den později probouzeli do studeného pondělního prosincového rána. Opava nebyla městem zásadního strategického významu ani průmyslovým centrem a spadala proto z hlediska protiletecké ochrany do místa II. řádu a tomu také odpovídala úroveň zabezpečení. Obyvatelé sice byli školeni, co mají v případě náletů dělat a na domech byly informační tabule, kudy se vydat k nejbližšímu krytu a jak dlouho cesta trvá a na domech také namalovány bílé šipky označující směr ke sklepním krytům, ale ve městě bylo v roce 1941 pouze 13 vybavených protileteckých krytů. Ve městě bylo vybudováno také 28 protileteckých ochranných zákopů, ale byly nekomfortní a nebyly příliš bezpečné. Kvalitně vybavené sklepní kryty měli k dispozici pouze vysoce postavení členové NSDAP. Protiletecké sirény byly odzkoušeny a připraveny k použití již od roku 1939. Když sirény začaly houkat pouze jeden tón, byl to tzv. předpoplach a obyvatelé věděli, že mají ještě 15 až 30 minut na odchod do krytů, a poté teprve bude následovat plný nálet. Mnoho poplachů však bylo pouze cvičných. Občané města tak s postupem času ztráceli obezřetnost a nebrali zvuk sirén zase tak vážně a do sklepů a krytů většinou neodcházeli. Maximálně do nich posílali děti. Velké spojenecké letky podle jejich názoru stejně jen proletí a budou pokračovat na cíle v Polsku.
Původním cílem náletu z 18. prosince 1944 byl 59 metrů vysoký kostel sv. Hedviky, který sloužil nacistům jako sklad válečného materiálu a věž jako pozorovatelna Luftwaffe. V dubnu 1945 byl kostel poškozen při tvrdých bojích a z věže sestřelen sedmimetrový kříž, který se vrátil na původní místo v roce 1999. Za socialismu sloužil kostel také jako sklad a tento příklad tak jen demonstruje blízkost obou totalitních ideologií.
V pondělí 18. prosince 1944 se ovšem větší skupina bombardérů při návratu z bombardování Heydebrecku odpojila a zamířila nad Opavu. Zejména na západní a jihozápadní část města pak bylo při nouzovém shozu svrženo asi sto trhavých bomb, které způsobily velké škody na majetku i na životech. Nouzové shozy bomb ze spojeneckých bombardérů byly velmi časté. Následkem náletu zahynulo celkem 24 osob, dalších devět bylo zasypáno, 17 osob bylo těžce zraněno a 30 osob utrpělo lehké zranění. Naprosto zničeno bylo 12 objektů a různé druhy poškození vykazovalo 188 budov. V župní nemocnici bylo zasaženo 8 objektů. Značně poškozen byl areál kláštera a ošetřovatelské školy Milosrdných sester III. řádu sv. Františka tzv. Franciscaneum. Byla to první ošetřovatelská škola v Českých zemích, založená 20. ledna 1930. Pět pum zcela zničilo kapli, schodiště a levé křídlo ošetřovatelské školy. Sestry, které spěchaly po schodech do sklepa, tam již nestačily doběhnout a zemřely přímo na schodišti. Ovšem sklep by je stejně nezachránil, protože i v něm zemřelo několik sester. Celkem zahynulo jedenáct řádových sester, farář F. Michálek z Hradce nad Moravicí a tři civilní zaměstnankyně. Na následky zranění později zemřely další tři sestry. Všechny sestry – ošetřovatelky byly německé národnosti, neboť pouze ty mohly v tomto období v Opavě působit. Škody na budovách byly tak rozsáhlé, že kaple vzhledem k nástupu komunistů v roce 1948 již nebyla nikdy obnovena a školní křídlo bylo znovu postaveno až po čtyřiceti letech. Kříž na věži samozřejmě soudruzi nemohli vydýchat a v roce 1980 ho odstranili. Seznam ideově nepřípustných památek byl rozsáhlejší, ale zmizela naštěstí už jen socha sv. Františka, která je dnes znovu tam, kam patří. Po válce bylo americkou stranou formou omluvného dopisu sděleno, že se jednalo o politováníhodný omyl a areál nemocnice neměl být vůbec bombardován. Původním cílem měl být kostel sv. Hedviky, který byl skladem německého válečného materiálu a věž kostela sloužila jako pozorovatelna pro Luftwaffe. Zvláště v nepříznivém počasí však byly omyly v bombardování určených cílů velmi časté. Reakce sester na omluvný dopis není známa, možná však díky tomuto omylu amerických letců nebyla Opava srovnána kompletně se zemí. Na památku zesnulých nechaly pozůstalé sestry vybudovat v zahradě Franciscanea pomník tvořený křížem, který dříve zdobil hlavní oltář klášterní kaple, a dvěma deskami. Poté co sestry nuceně opustily Franciscaneum, byl pomník přestěhován do zahrady mateřince na Kylešovské ulici, kde stojí dodnes. Moje maminka, která jako téměř desetiletá dívenka osudný prosincový den roku 1944 zažila na vlastní kůži, na něho nikdy nezapomene:„Bydleli jsme tehdy s maminkou u tety v Kateřinkách. Při poplachu jsme raději s mámou vždy do sklepa odcházely. Teta nešla nikdy. Když se 18. prosince začala třást země jako při zemětřesení, měla jsem pocit jako by ty bomby dopadaly přímo vedle nás a přitom to tak blízko nás nebylo. Bylo to strašné a s maminkou jsme se objaly a já říkala, že když umřeme, tak spolu v objetí. A tehdy v tom ohnivém pekle, rachotu výbuchů a hukotu jako z pekla najednou do sklepa přiběhla i vyděšená teta. A to bylo za celou válku jedinkrát, kdy se šla během náletu do sklepa schovat.“
Nacistická propaganda bombardování Opavy náležitě využila ve svůj prospěch. Němci označili bombardování jako teroristický útok. 23. prosince se konala tryzna za oběti útoku na Městském hřbitově, která byla zároveň manifestací německé soudržnosti a hřbitov se zahalil do vlajek s hákovým křížem. To už nacistům ovšem pomalu zvonil umíráček a silně německá Opava se opevňovala a intenzivně připravovala na těžké boje. Jako pevnostní město byla při osvobozování v rámci náročné ostravsko- opavské operace téměř přesně o čtyři měsíce později velmi silně poničena třítýdenní intenzivní sovětskou palbou a patřila k nejvíce zničeným městům naší země. Osvobozena byla 22. dubna 1945.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/letecke-pumy-likviduji-pyrotechnici-bez-ochrany-stejne-by-nepomohla.
B. Dorko, O. Kolář, Z. Kravar, J. Ondera, M. Plavec, S. Riemel, F. Švábenický, P. Švec - Troppau 1945, Opava v roce nula –vydalo statutární město Opava v roce 2017.
https://theses.cz/id/q2ric3/2021_Franciscaneum_Jakubcova.pdf
