Článek
Svatí muži
„V lakotštině nemáme výrazy, jako je squaw, šaman nebo medicinman. To jsou slova bílých,“ říká svatý muž Chromý jelenec z kmene Lakotů. Pojem medicinman vznikl z francouzského „les hommes-médecine“ – takto nazvali francouzští usedlíci indiánské léčitele a kouzelníky, s nimiž se střetávali na území Nové Francie. Pod jediným slovem medicinman se však skrývá více duchovních specialistů zabývajících se různými věcmi. U Lakotů mohl léčit muž bylin, tedy bylinkář - phežúta wičháša, který však potřeboval i sílu wakhán nebo yuwípi wičháša - muž využívající k léčení sílu surové kůže a kamenů, waphíya wičháša byl léčitel léčící duchovní silou a také se mu říká běžně i když nesprávně šaman, waáyata wičháša byl muž vize, který dostal moc vidět dopředu. Léčit mohli i opačníci, klauni, u Lakotů zvaní heyókha. Jediný skutečný medicinman je však podle Chromého jelence nejspíše wičháša wakháŋ – tedy svatý muž. Život každého indiána byl hluboce protknut spiritualitou a modlitby či náboženské obřady ho provázely u všeho a neustále. Svatý muž byl ještě mnohem dál. Takový muž a mohla to být i žena - wíŋyaŋ wakháŋ, získali svou schopnost při hledání vize– hanbléčheyapi nebo jim ji předali duchové - yuwípi, sílu jim mohl předat i jiný svatý muž. Svatý muž byl samotář, na odlehlých místech se mu chvěla země pod nohama a tížila ho obloha, rozmlouval se zvířaty i rostlinami a stále meditoval. Zvláště velká síla pocházela od zvířat a většina svatých mužů viděla ve své vizi zvíře od kterého bude čerpat sílu. Největší sílu mohl dodat medvěd, ale ve vizích se objevovali i orli, bizoni a jeleni wapiti. Wakhan Tanka, tedy Velký duch nebo Velké tajemství, jak mu říkali Lakotové, prostupoval celým tělem svatého muže. Jeho život nebyl jednoduchý. Musel dodržovat mnohá tabu a nejíst určité potraviny. Léčitelé Kwakiutlů se třeba nesměli smát, zpívat zamilované písně a naříkat po smrti příbuzného. Neléčili pouze jednotlivci, ale existovaly i léčebné spolky několika osob jako třeba Nepravé tváře u Irokézů.
Svatý muž Chromý jelenec z kmene Lakotů - Mnikonžuů (1903 - 1973)(ang.John Fire Lame Deer , lak.Tháhča Hušté)
Síla bylin, kořenů, trav a zvířecích tuků
Indiáni znali obrovskou škálu různých léčebných prostředků a nad některými bychom asi nevěřícně zakroutili hlavou. Zastavit nebo omezit krvácení přiložením pavučiny na ránu? Přesně takhle to dělali Apači nebo Mohykáni. Dakotové k tomu využívali prérijní houbu břichatku. Rostlinu třapatku neboli echinaceu (Echinacea purpurea) asi mnoho lidí u nás zná, ale možná málokoho napadne, že je původem z plání Severní Ameriky. Víme o ní díky indiánům, kteří ji používali při prevenci hnisajících infekcí v ranách, jako lék na bolest zubů, bolest v krku, vzteklinu a lék na hadí uštknutí. Proto se jí říká také „hadí kořen“. Jako vykuřovadlo a léčivka bylo používáno zejména mnoho druhů pelyňků (Artemisia sp.), který byl posvátný a jeho kouř zaháněl zlé duchy. Šalvěj bílá (Salvia apiana) je nejaromatičtějším druhem šalvěje a byla používána zejména kmeny jižní pacifické oblasti jako vykuřovadlo pro očistu. Vilín virginský (Hamamelis virginiana) je keř původem z východních USA a Kanady. Vilín tonizuje, svírá podrážděnou tkáň, je vhodný na oční neduhy, hemeroidy a křečové žíly, zastavuje krvácení. Zerav západní neboli túji (Thuja occidentalis) používali indiáni na bolesti hlavy, revmatismus, horečku a spáleniny. Pálili jej také jako očišťující kouř. Převážně zemědělské kmeny jako Hidatsové, Pónýové, Arikarové nebo Mandani měli posvátnou kukuřici jako hlavní pěstební rostlinu, ale kukuřičné „vlasy“, ty tmavé chumáče na vrcholu klasu, léčí močové ústrojí a ledviny. Tomkovici vonné (Hierochloë odorata) říkali indiáni „sladká tráva“ nebo „vlasy Matky Země“. Dokázala přilákat dobré duchy a používala se zejména jako vykuřovadlo napříč celým kontinentem. Pleť proti ostrému slunci a větru si chránili prérijní indiáni medvědím tukem. Při úplavici pili Huroni šťávu z cypřiškových listů a Onondagové čaj z kořenů ostružiny. Bolest zubů zahánělo žvýkání trnitého jasanu, svídy nebo vavřínu. Do dutiny bolavého zubu se vkládal kousek mokrého tabáku. Tabák byl také posvátnou plodinou. Vysoké horečky snižoval čaj z kůry svídy krvavé (Cornus sanquinea), plané třešně nebo liliovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera).
Pelyněk byl pro indiány posvátný a široce užívaný v mnoha oblastech života. Pelyňků je velké množství druhů. Na snímku je pelyněk ludvíkův, který má v USA čtrnáct různých dalších lidových názvů jako třeba bílý pelyněk nebo prérijní šalvěj.
Potní lázeň
Lakotové tomu říkali inípi. Postavili chýši z prutů bílé vrby zapíchnutých do země, ohnutých a nahoře svázaných. Konstrukci ve tvaru včelího úlu ve výši žeber muže zakryli v minulosti bizoními kůžemi, později přikrývkami. Před chýší bylo ohniště ve kterém se rozpaloval určitý druh kamenů- ptačí kameny, které v žáru nepukly a pálilo se výhradně dřevo topolu bavlníkového, posvátného stromu Lakotů. Na zem v chýši se rozprostřel posvátný pelyněk, který zajistil přítomnost duchů stromů a rostlin. Vzduch očistil kouř ze sladké trávy. Uprostřed chýše byla kulatá jáma na rozpálené kameny. Doprostřed se dal jeden kámen za Babičku Zemi a na něho ještě jeden za oblohu a Dědečka Ducha. Okolo další čtyři za světové strany. „Když sehnutý vstupuješ do chýše, jsi jako zvíře lezoucí do svého doupěte. To ti připomíná spřízněnost se všemi čtyřnohými tvory“, říká Chromý jelenec. Do chýše se vešlo asi sedm osob. Venku byl pomocník, který nosil rozpálené kameny do chýše a staral se o ohniště. Kameny se uvnitř polévaly čerstvou vodou z pramene a pára brzy zaplnila celou chýši. Čtyřikrát se polévaly kameny a čtyřikrát se kouřila posvátná dýmka naplněná směsí s kůrou červené svídy, jejíž dým stoupal k nebesům. Čtyřka je pro Lakoty posvátné číslo. Indiáni uvnitř se modlili a zpívali. Potní chýše byla očistou před všemi obřady, mohla být i samotným obřadem a také i léčebným procesem zejména na bolesti kloubů a revmatismus. Indiánskou saunu praktikovalo široké spektrum kmenů.
Konstrukce potní chýše kmene Odžibvejů ze současnosti. V minulosti se zakryla kůžemi, dnes dekami nebo plachtami
Medicínské vaky a chřestidla
Léčitel je při léčbě spojen s mocnými a také nebezpečnými duchy. Uvědomuje si, že je může přivolat, ale nemůže je zcela ovládat. Někdy během léčení upadl do transu, což byl pro něho nebezpečný stav. Svatý muž Černý jelen z kmene Lakotů-Oglalů řekl: „Kdybych si myslel, že léčím já, celý svět by se uzavřel a žádná síla by nemohla proniknout ven.“
Léčitel během celé své praxe sbíral rostliny a také věci duchovního významu jako zvířecí kosti, zuby a drápy, kamínky nebo pera orlů a sov. Vše ukládal do medicínského vaku ušitého z měkké zvířecí kůže. Komančská léčitelka Sanapia měla ve svém vaku kromě bylin, per, kostí a kousku vydří kožešiny také úlomek skla na pouštění žilou nebo sací roh na vyjímání cizích předmětů. Apačský medicinman Jim používal při léčení velkou malovanou zvířecí kůži. Při léčbě používají léčitelé i chřestidla, bubínky, písně, tance a speciální pohyby. Často se kouřila dýmka a prostor kolem nemocného se očišťoval kouřem z pelyňku, šalvěje nebo sladké trávy. Navažští léčitelé mají dlouhé a pěčlivě sestavené rituály, třeba nemocnému zpívali písně po dobu dvou až devíti nocí, dotýkali se ho přitom hůlkami s peřím, kousky tyrkysu, přikládali byliny a kukuřičnou mouku. Nadpřirozené síly Navahové přivolávali i obrázky z písku obarveného pigmenty. Šamani si během léčitelských obřadů nasazovali masky a každá z nich představovala vzhled nebo charakteristiku určité duchovní síly. Šaman z kmene Vran používal při léčení vějíř vyrobený z celého křídla orla, aby přivolal posvátnou sílu tohoto ptáka. Někdy nemoc představovaly drobné figurky z kostí a vláken, které šaman vysál z těla pacienta.
Nesjaja Hatali - svatý muž z kmene Navahů na snímku E.S. Curtise z roku 1907
Příčiny nemocí
Apači věřili, že nemoc mohou způsobovat určité přírodní síly a jednou z nejhorších byl pro ně blesk. Příčinou nemoci mohla být také ztráta duše a šaman Kwakiutlů ji během obřadu u ohně musel nalézt, chytit do dlaně a fouknout zpátky do pacienta. Mnoho indiánů věřilo, že nemoc je zapřičiněna vniknutím cizího předmětu do těla, který tam vyslaly nadpřirozené bytosti jako trest za projev neúcty k duchům. Skokomišové věřili, že nemoc může přivolat i léčitel a podle Irokézů lidské myšlenky a činy. Když nezabírala léčba, požádal léčitel pacienta, aby se zamyslel nad svými činy v minulosti. Když si pacient vybavil nějakou hanebnost, léčitel mu doporučil, aby nejedl některé potraviny nebo zahodil určitý oděv.
Peyotl je halucinogenní druh kaktusu česky zvaný ježunka Williamsova. Peyotlové obřady praktikují indiáni v USA od konce 19. století. Navozuje pocity tělesné a duševní pohody a intenzivní vidění po požití kousku kaktusu přicházejí prý od duchovních bytostí. Roste pouze v jižním Texasu a severním Mexiku.
Byliny pro ženy a muže
Nositelky života používaly řadu specifických bylin vhodných zvláště pro ně. Na nemoci vaječníků a dělohy znaly indiánky kýchavici (Veratrum luteum). Ploštičník hroznatý (Cimicifuga racemosa) se lidově nazývá „kořen squaw“ a kořen této rostliny pomáhal domorodým ženám při bolestivé menstruaci a k tvorbě mléka po porodu. Proti potratům v pozdější fázi těhotenství a k úlevě od bolesti při porodu pomáhal smldinec chlupatý (Dioscorea villosa). Utišoval také bolest při kolice a evropští osadníci mu říkali „kolikový kořen“. Bolesti při porodu mírnil také určitý druh ambrosie(Ambrosia sp.). Jeden druh pelyňku používaly specificky pouze ženy. Je to pelyněk chladnomilný (Artemisia frigida). Ženy z kmene Černonožců ho používaly při nachlazení a bolesti na prsou, svazky rostliny jako menstruační vložky, kdy nesloužily pouze k absorpci krve, ale také k ochraně kůže. Šajenky mu říkaly „ženský pelyněk“ a pomáhal jim při nepravidelné a silné menstruaci. Rúzné druhy pelyňků se používaly jako deodorant v podpaží, toaletní papír nebo vycpávky mokasínů proti zápachu.
Muž z kmene Assiniboinů drží orla. Duchové orlů mají podle indiánů velkou léčivou sílu.
Chabou erekci u mužů pomáhal vyřešit jeden určitý druh třapatky. Nocenka (Mirabilis jalapa) byla afrodiziakum, diuretikum při potížích s močením a halucinogen. Jako antikoncepce sloužil mužům kořen rostliny Arizémy trojlisté česky nazývané lítostka nebo také panáček na kazatelně (Arisaema Triphyllum). Množství odpovídající jedné čajové lžičce sušeného práškového kořene ve studené vodě údajně bránilo početí na jeden týden, zatímco dvě čajové lžičky v horké vodě již navodily trvalou sterilitu.
Na rytině z roku 1857 se domorodý léčitel stará o pacienta. Ten léčiteli za léčbu platil dle míry svého bohatství buď drobnými dárky, nebo i koňmi. Léčitel se nikdy pacientovi nenabízel sám, ale byl pacientem nebo jeho blízkými k léčbě vyzván.
Tradice a moderní lékařství
Podle prvních evropských osadníků byli indiáni zdravými a svěžími lidmi. Podle Chromého jelence se Lakotové dožívali devadesáti i sta let a stále měli své zuby. Osvědčené prostředky domorodých Severoameričanů však nebyly účinné proti zavlečeným evropským nemocem typu neštovic nebo spalniček a Evropané využili zhroucení filozofie indiánů, kde byla úzce spojena medicína a náboženství k prosazení křesťanství. Misionáři sice na vlastní oči viděli účinnost domorodého léčitelství, které mnohdy předčilo vědomosti evropských osadníků a dokázali tyto metody i přijmout, ale horlivě protestovali proti rituálům, které léčení doprovázely. Náboženství indiánů spjaté s léčením ohrožovalo rozšíření křesťanství. Indiáni viděli, že bílí osadníci jsou proti nákazám těchto nemocí více odolní a usoudili, že musí být chráněni mocnými duchy. V 19. století byl tlak většinové bílé společnosti na vykořenění tradiční víry a léčitelství indiánů v Severní Americe velmi silný. Tradiční léčitelství domorodých kultur se silně smísilo s prvky křesťanské víry a prostředky i bylinami používanými v Evropě, ale zcela zničit se ho Evropanům naštěstí nepodařilo. Současné indiány nejvíce trápí srdeční onemocnění, cukrovka, rakovina jater a žaludku nebo mrtvice. Těžce bojují s obezitou a závislostí na alkoholu a drogách. Moderní medicína v rezervacích USA a Kanady je tak dnes propojena s léčebnými technikami domorodého obyvatelstva a obojí může fungovat ku prospěchu lidí, kteří pomoc opravdu potřebují.
Zdroje:
John (Fire) Chromý jelen, Richard Erdoes – Chromý jelen, vyprávění siouxského medicinmana
John G. Neihardt – Mluví Černý jelen
Nancy Bonvillain – Léčitelství domorodých Američanů
Andrew Chevallier – Rostliny léčí
Lesley Bremness - Bylinář
https://www.salveo.cz/blog/2023/11/109-indianske-slunce-nebo-hadi-koren---b
http://naeb.brit.org/uses/species/392/
https://www.kupsicaj.cz/pazerav-sbihavy–calocedrus-decurrens-semena-pazeravu-3-ks/?srsltid=AfmBOoqnlfOMWgRNLvuki0r7Q4kIRSGeNglyQ8g_hqbx1EqU22EV-PC7
https://www.vykurovadla-rymer.cz/cedar-kadidlovy_z284/
https://botany.cz/cs/artemisia-ludoviciana/
https://new.lh-shop.cz/index.php?option=com_virtuemart&view=productdetails&virtuemart_product_id=4144&virtuemart_category_id=413&lang=cs
https://new.lh-shop.cz/index.php?option=com_virtuemart&view=productdetails&virtuemart_product_id=4149&virtuemart_category_id=345&lang=cs
https://www.zbozi.cz/nabidka/164402000fe53ab665b7845ea7be17becdd77850/
https://botany.cz/cs/arisaema-triphyllum/
https://pfaf.org/user/Plant.aspx?LatinName=Arisaema+triphyllum
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lofofora_Williamsova
