Článek
Blahobyt, kravaty a dámy
Zatímco Evropa byla po skončení druhé světové války v troskách, Spojené státy americké prožívaly značný ekonomický růst. Hrubý národní produkt se mezi roky 1945 a 1960 téměř zdvojnásobil a neustálý hlad po spotřebním zboží byl motorem americké ekonomiky. Udržitelnost ekonomického růstu byla spojena s neustálým pobízením veřejnosti, aby pěkně větrala své peněženky. Spojené státy byly však v 50. letech 20. století zároveň velmi omezené a konformní. Nadměrná konformita potlačovala individuality, nutila k povrchnímu přijímání společenských rolí a vedla ke zvýšené míře byrokracie. Ženy se oblékaly decentně a očekávalo se od nich, že budou „dámské“. Byly vyloučeny z mnoha oblastí společnosti a musely se spokojit s rolí pouze podpůrného personálu. Nemohly soutěžit s muži ve většině sportů a od těhotných žen v pokročilé fázi těhotenství se očekávalo, že se během posledních několika týdnů těhotenství „nebudou zase až tolik ukazovat“. Úředníci museli do práce chodit zásadně v obleku a kravatě. Rasová segregace byla v mnoha státech zákonem. Pro dominantní bílou společnost bylo vše ostatní nežádoucí, neužitečné, nemorální, ošklivé a nepravdivé.
A dost!
V polovině 60. let 20. století už toho měly děti těch kravaťáků a slušných maminek opravdu dost. V letech 1946 až 1960 se jich narodilo 76 miliónů a byli nazýváni generace Baby boomers. A s nimi toužili sejmout okovy ponižování a zákazů také utlačovaní černoši a indiáni a nejen oni. Tabuizovaná témata se najednou drala na povrch a mluvilo se o nich způsobem dosud nevídaným. Zrod nové subkultury HIPPIES přinesl novou svobodu v oblékání, účesech, hudbě a společenském a politickém myšlení. Touha hipísáků žít v míru ostře rezonovala s probíhající válkou ve Vietnamu, kde se USA snažily zastavit snahy socialismu roztahovat svá křídla v jihovýchodní Asii. Hippies propagovali myšlenku, že mír je mnohem větším úspěchem než válka a podporovali hledání způsobů, jak řešit konflikty bez válek a zabíjení. I další pro hnutí typické myšlenky jako odmítání hromadění majetku, vzdělání, prestiže, každodenního chození do práce však nebyly něčím zcela novým a převratným, ale objevily se již v historii. Jako přímí předchůdci hippies jsou zmiňováni především členové Beat generation – třeba spisovatelé William Burroughs s Jackem Kerouacem a básníkem Allanem Ginsbergem. Kolem těchto propagátorů tzv. hip způsobu života, kteří se usadili na Haight-Ashbury v San Franciscu, se začali sdružovat zejména univerzitní studenti a chtěli žít jako oni. Beatníci chtěli žít, vypadat a oblékat se přesně naopak, než většinová společnost. Bydleli bez veškerého nábytku, jen se starou matrací na spaní, nestříhali se, neholili, příliš neumývali, nosili často džíny a volný oděv vesměs nepraný a nežehlený a na nohách sandály, často chodili i bosí. Byli často na cestách, nezabývali se příliš předchozí generací ani tou budoucí.
Freaks a Diggers
Když se z viktoriánských baráků ve čtvrti Haight-Ashbury majetnější střední třída stěhovala na konci 50. let 20. století jinam, začali sem díky levnému pronájmu proudit intelektuálové a studenti. V jednom bytě jich často bydlelo opravdu hodně a přicházeli jen s tím nejnutnějším. Mladí z horní střední třídy nezvládali tlak svých dokonalých rodičů, aby byli také dokonalí a raději prchali z domu. Věkový průměr hipíků byl dvacet let, ale sami si říkali Freaks, tedy cvoci. Skupina aktivistů a herců pouličního divadla zvaná Diggers organizovala bezplatné hudební koncerty, rozdávala zdarma jídlo v obchodech Free Stores a zajišťovala také zdarma dočasné ubytování, lékařskou péči i dopravu. Diggers rozdávali brožury The Digger Papers s esejemi, poezií a psychedelickým uměním. Do června 1966 se přistěhovalo do čtvrti Haight-Ashbury asi patnáct tisíc lidí a pěkně to tam klokotalo. Nebyli to však zase jedinci bez jediného dolaru v kapse, mnohým z nich určitý příjem zajišťovaly dávky v nezaměstnanosti, dostávali kapesné od rodičů, peníze si dokázali vydělat i žebráním, prostitucí nebo prodejem drog a občas vypomáhali ve zdravotnictví. Většinou je však málokdo chtěl zaměstnat kvůli jejich stylu odívání a života vůbec. Hippies o práci zase tolik nestáli a pro jedince pracující na plný úvazek používali posměšný výraz „nine to five rat race“ (závod krys od devíti do pěti).
Drogy
Psát o hippies a nezmínit drogy nejde, protože hnutí je s jejich užíváním neodmyslitelně spojeno. V 50. letech experimentovala CIA s drogou LSD jako možným sérem pravdy. Od roku 1962 se tato droga začala masově šířit mezi hippies mládeží. Zásluhu na tom kromě beatníků měl i klinický psycholog Timothy Leary, který věřil, že drogy mohou pomoci překonat různé psychické obtíže a mládež k braní drog vybízel. LSD vyvolávala silný zážitek a pro hnutí se stala náboženstvím. Mezi další hojně užívané látky patřila hlavně marihuana, psilocybin, meskalin, dimethyltryptamin a amfetaminy. V USA bylo užívání léků vcelku běžné a povzbuzující látky s amfetaminem a prášky na spaní s barbituráty bralo více než 30 miliónů lidí. Hippies to jen „trochu“ popostrčili dál. Akce spojené s hromadným užíváním LSD a dalších drog byly hlavně hudební koncerty kapel hrajících tzv. psychedelický rock. Třídenní Trips Festival na Haight-Ashbury od 21. do 23. ledna 1966 byl právě takovým obrovským LSD dýchánkem, kde burácela muzika kapel Grateful Dead a Big Brother & The Holding Company a akce je považována za začátek hippie scény v této čtvrti San Francisca. Další akce přitahovaly k hnutí stále větší pozornost a do hlavních center, ke kterým kromě sanfranciského Haight patřilo newyorské Greenwich Village a chicagské Old Town, se hrnulo stále více lidí.
Hudba
Všechny události hnutí doprovázelo vystoupení hudebních skupin a zorganizování prvního opravdu velkého hudebního festivalu v kalifornském Monterey ve dnech 16. až 18. června 1967 bylo jen logickým vyústěním předchozích menších akcí. Byl to zřejmě první rock‘n‘rollový festival na světě a bylo na co koukat. Indický hudebník Ravi Šankar představil asi sedmdesáti tisícům lidí indický sen na sitár, během koncertu The Who mezi aparaturou vybuchovaly dýmovnice a bubeník K. Moon nakonec rozkopal bicí soupravu. Kytarový mág Jimi Hendrix v závěru svého vystoupení polil kytaru hořlavinou a zapálil. Hippies nebyli pasívní příjemci servírované muziky a hudebník na pódiu pro ně nebyl tak jako dnes uctívaná modla, ke které by obdivně vzhlíželi. Tančili, zpívali, křepčili, tleskali a kývali se s umělcem po celou dobu vystoupení a vystupující byl jen jedním z nich.
Sex
Pro hippies byl sex vyjádřením vzájemné náklonnosti a předáním pozitivních vibrací. Lidé se také třeba jen dotýkali a hodně se na sebe usmívali. Láska byla základním pilířem hnutí, ale sex nebyl tématem, o kterém by bylo nutné pořád nahlas mluvit. Nebylo to také žádné tabu a 60. léta jsou spojována s termínem sexuální revoluce, protože byly počátkem mnoha hnutí za sexuální svobodu. Literatura, která by se v 50. letech jen stěží dostala na pulty knihkupectví se najednou válela úplně všude. Střídání sexuálních partnerů bylo naprosto běžné a začali toho využívat i lidé, kteří v hippies vodách jen lovili „snadnou kořist“.
Náboženství a odívání
Hippies přistupovali k duchovnu vesměs povrchně a přijímali pouze prvky, které se jim líbily. Zdlouhavou cestu k opravdovému poznání si zkracovali pomocí užívání drog. Lákal je zejména hinduismus, Hare Kršna, jóga, buddhismus a zen-buddhismus. Všechny orientální náboženství nabízely větší spojení s přírodou než křesťanství. Později se už jedinci nezvládající tlak drog orientovali na Ježíše Krista, ale odmítali obvyklé formy křesťanství a Ježíše následovali po svém.
Hodně barevná a pestrá móda hippies byla inspirována zejména indiánskou a černošskou kulturou, westernovými oděvy a dálným východem. V oblibě byly čelenky, zvonové kalhoty, indiánské korálky, oděv bohatě zdobený třásněmi, květinové vzory, buddhistické zvonce, amulety, přívěšky, jiskřivé vesty a sandály po vzoru Ježíše nebo vysoké boty. Muži měli často plnovousy a obě pohlaví dlouhé rozpuštěné vlasy. Hippies móda se záhy stala drahou záležitostí, orientovaly se na ní i luxusní butiky a mnoho obchodníků se na ní snažilo zbohatnout. Styl odívání ze 60. let se pravidelně a často vrací.
Konec
Hippies přitahovali pozornost a postupně se stávali vyhledávanou atrakcí, což někteří pravověrní řešili útěkem z měst a zakládáním komunit na venkově. Až na výjimky však nedodržování ani těch základních hygienických norem při přípravě pokrmů a nakládání s pitnou vodou o osobní hygieně ani nemluvě vedlo u těchto skupin k epidemiím nakažlivých chorob a zdravotním obtížím. K jídlu se vařilo cokoliv, co kdo někde posbíral a jedlo se z podobně nalezených nádob. Chyběla kanalizace a splašky brzy tekly všude. Mladí lidé z měst neuměli obdělávat půdu a tyto spíše shluky lidí nemohly být soběstačné díky vlastní produkci. Ve městech situace v přelidněných „hippies čtvrtích“ také nevypadala vzhledem k naprosté anarchii zrovna růžově. V roce 1968 vzala za své snaha hippies zůstat stranou politiky a do svých plánů ji vmanévrovali aktivisté levičáckých uskupení (třeba YIP zvaní „yippies“) protestující proti válce ve Vietnamu. Květinové děti se začaly na protiválečných demonstracích prát s policií, což bylo zcela proti duchu jejich poslání. Volná láska se začala projevovat šířením pohlavních chorob, množstvím nechtěných těhotenství, potratů a bezprizorních dětí. Nešlo zabránit tomu, aby se mezi hippies vmísily i různé kriminální živly, psychopati, policií stíhaní toxikomani, podivíni a členové motorkářských gangů. Už v zákulisí festivalu v Monterey se tlačili manažeři a společnosti lovící umělce ve snaze pohřbít hippiesovský sen o společnosti bez peněz, bez autorit, bez politiky a přetvářky. Obří festival ve Woodstocku byl poslední skutečně „hippies“ velkou akcí. Drogy nakonec ukázaly svou destruktivní stránku, když jejich přičiněním vyhasly v roce 1970 mladé životy ikonického Jimiho Hendrixe a zpěvačky Janis Joplin. Definitivní ranou do vazu hnutí bylo řádění psychopata Charlese Mansona a jeho „Manson family“ i když s hippies ho spojovaly pouze dlouhé vlasy a oděv. Ale většinová americká společnost to stejně nerozlišovala. Hippies nebyli žádní komunisté, ale útoky proti kapitalistickému systému a jeho hodnotám nenechávaly v klidu ani vládu USA a příslušný represívní aparát, který se snažil hnutí kriminalizovat a zdiskreditovat. Dalších důvodů konce hnutí bychom našli desítky.
Odkaz
Hippies nikdy nebylo masovým hnutím, i když půl miliónu lidí ve Woodstocku může svádět k opaku. Kormidlem americké společnosti s přesahem do dění v celém světě ale dokázali otočit více než významně. Dosáhli ukončení segregace, schválení volebních práv, schválení zákonů o rovném zaměstnání a bydlení, ukončení války ve Vietnamu, ukončení branné povinnosti, schválení zákonů o kontrolách znečištění a založení Agentury pro ochranu životního prostředí. V roce 1968 byl přijat zákon o spravedlivém bydlení (Fair Housing Act), který zakazuje rasovou diskriminaci při prodeji nebo pronájmu obydlí. 2. prosince 1970 byla založena Agentura pro ochranu životního prostředí a ve stejném roce významně rozšířen zákon o čistotě ovzduší. 1. července 1971 byl ratifikován 26. dodatek, kterým se snížil věk pro hlasování na 18 let. V roce 1972 byl rozsáhle rozšířen federální zákon o kontrole znečištění vody. 23. června 1972 přijat dodatek k zákonu o vzdělávání, ukončující diskriminaci na základě pohlaví ve vzdělávání. 22. ledna 1973 bylo rozhodnuto ve věci Roe v. Wade o povolení potratu. V dubnu 1975 definitivně skončila válka ve Vietnamu. Sami hippies těchto věcí nedosáhli. Byli však nejpočetnějšími a nejhlasitějšími aktivisty, kteří je podporovali a byli velmi inspirováni Martinem Lutherem Kingem a Gándhím. V období let 1965 až 1975 dosáhli hippies většiny svých vytyčených cílů a stali se iniciátory vzniku mnoha dalších hnutí a skupin. Po celém světě roztroušené ostrůvky příznivců hippies přežívají dodnes.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Hippie
https://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/clanky/38-hippies-sebevrazedna-koncovka/
