Článek
Změna
Kevin Costner v jednom rozhovoru uvedl, že westernu zůstane navždy věrný. Zároveň pochopil, že pro zmrtvýchvstání žánru ale musí v 80. letech 20. století udělat něco jinak. Když mu kamarád Michael Blake dal přečíst román Tanec s vlky, věděl, že to bude přesně to pravé. Společnost začala kriticky přehodnocovat historii osidlování Západu a osud původních obyvatel. Bylo na čase odsunout na vedlejší kolej neohroženého bezchybného„bílého hrdinu“ přinášejícího lepší svět pro „divochy“. Místo toho Blake naservíroval vnímavého, trpělivého muže, který nejprve hledá vnitřní klid v opuštěné pevnůstce na samé hranici civilizace. Na rozdíl od svých současníků nepřistupuje poručík Dunbar k přírodě ani k původním obyvatelům s předsudky. Blake představil kulturu Siouxů (správně Lakotů) s hlubokým respektem a autenticitou a tentokrát se bílý člověk odvrací od svého světa a nalézá nový smysl života právě mezi původními obyvateli.
Michael Blake
Na začátku 80. let se Kevin Costner seznámil se scénáristou a spisovatelem Michaelem Blakem v době, kdy byli oba v Hollywoodu prakticky neznámí. Jejich profesní i osobní vztah se upevnil během práce na nízkorozpočtovém filmu Stacy's Knights (1983), ke kterému Blake napsal scénář a v němž Costner ztvárnil jednu ze svých prvních hlavních rolí. Žádný trhák to nebyl, ale oba dále spojovaly ambice uspět ve filmovém průmyslu. Blake se věnoval studiu historie původních obyvatel, aktivně práva indiánů obhajoval a zpochybnil tehdejší hollywoodské stereotypy, které indiány často vykreslovaly jako „krvelačné divochy“. Svůj první původní scénář k filmu Tanec s vlky napsal kolem roku 1986. Costner si jej však v této podobě původně odmítal přečíst kvůli jejich osobnímu sporu. Zatímco Costnerova kariéra začala pomalu stoupat, Blake se potýkal s neúspěchem a byl dost zahořklý. Hollywood o mrtvý žánr absolutně neměl zájem. Costner se snažil Blakeovi dohodit nějakou práci, ale ten si svým chováním a stěžováním na Hollywood všechny znepřátelil. O džob ani nezakopl. Nakonec herec vybuchl a řekl mu, že pokud psaní scénářů tak nenávidí, má s tím přestat. Zašlo to až tak daleko, že Blake nakonec skončil jako bezdomovec. Přespával na pohovkách u svých známých nebo v autě, protože si nemohl dovolit vlastní bydlení. Costner mu nabídl pomocnou ruku, nechal kamaráda přespávat u sebe doma v Los Angeles a poradil mu, aby scénář přepsal do podoby románu. Věřil, že kniha bude mít větší šanci na úspěch a následné zfilmování. Blake poslechl a zatímco přespával u Costnerů na gauči, začal pracovat na knižní verzi. Costnerova tehdejší žena Cindy ovšem nebyla zrovna nadšená z trvalého hosta, který původně přišel přespat jen na jednu noc. Blake si také vytvořil blízký vztah s tehdy tříletou dcerou Costnerových, Annie, které každý večer před spaním četl, co napsal. Cindy se s mírou jeho zapojení do rodinné rutiny necítila zrovna komfortně a naléhala na Kevina, aby se Michaela zbavil. Ten mu nakonec po dvou měsících oznámil, že musí odejít. Blake se vydal do Arizony, kde žil v autě nebo u známých, pracoval jako umývač nádobí v čínské restauraci a pokračoval v psaní. Costner na něho nezapomněl a do Arizony mu poslal spacák, přikrývky a zásoby.
Z nuly na vrchol
Román byl vydán v roce 1988 v levné paperbackové edici a Costner si ho konečně přečetl údajně za jedinou noc. Okamžitě koupil práva na zfilmování za 75 tisíc dolarů a požádal Blakea, aby na jeho základě napsal nový, finální scénář pro film. Poté co získal Blake za adaptovaný scénář Tance s vlky Oscara a z knihy se stal bestseller si po letech strádání mohl pořídit ranč v Arizoně. V roce 2001 napsal pokračování Tance s vlky s názvem Posvátná stezka. V českém překladu vyšla kniha poprvé v roce 2003. Zaměřuje se na tragický zánik kultury Komančů a jejich postupné vytlačování bílými osadníky a odehrává se 11 let po Tanci s vlky. Blake se vyhnul pouhému kopírování prvního dílu a v mnohem syrovějším a realističtějším románu než nabídl první díl už sice nedosáhl tak masivního globálního úspěchu jako byl Tanec s vlky, ale kritiky i čtenáři byla kniha přijata jako důstojné završení příběhu. Zfilmování se přímo nabízelo a hned po vydání knihy byla také práva skutečně prodána, k realizaci velkorozpočtového filmu s Kevinem Costnerem ovšem nikdy nedošlo. Nevstoupíš do téže řeky? No možná. Přátelství mezi Kevinem Costnerem a Michaelem Blakem prošlo bouřlivým vývojem, ale nakonec vyústilo v jeden z největších úspěchů v dějinách Hollywoodu. M. Blake zemřel po dlouhém boji s rakovinou na srdeční selhání 2. května 2015 ve věku 69 let.
Kdo se směje naposled…
Kevin Costner a jeho partner v byznysu, producent Jim Wilson, projekt nabízeli velkým hollywoodským studiím, která ovšem odmítala nejen kvůli mrtvému žánru, ale i příliš dlouhému scénáři. Kevin oslovil tři režiséry, než se nakonec rozhodl, že film Tanec s vlky bude režírovat sám jako svůj režijní debut. Každý z oslovených režisérů chtěl ve scénáři změnit něco, co Costner považoval za klíčové pro zachování pravdivosti příběhu. Aby zajistili dostatek prostředků pro zahájení předprodukce, prodali Costner a JimWilson práva na zahraniční distribuci britské společností Majestic Films International, což vyneslo přibližně 8,5 milionů dolarů. Společnost se stala jedním z hlavních produkčních partnerů vedle Costnerovy vlastní firmy Tig Productions a zajistila mezinárodní distribuci filmu mimo Severní Ameriku. Americké studio Orion Pictures se k projektu připojilo jako distributor pro Severní Ameriku. I když Orion v té době už balancoval na hranici bankrotu, do filmu investoval 10,5 miliónu dolarů. Významnou součástí dohody bylo, že Costner získal právo konečného střihu, což mu umožnilo zachovat tříhodinovou stopáž a rozsáhlé pasáže v jazyce Lakotů. Původní rozpočet 15 milionů dolarů se nakonec vyšplhal na 22 milionů a Costner musel doplatit 3 miliony z vlastní kapsy. Díky překročení rozpočtu a pochybnostem o úspěchu se v Hollywoodu filmu posměšně přezdívalo „Kevinova brána“ (Kevin’s Gate) v narážce na tehdejší obří propadák, film Nebeská brána. Film Tanec s vlky se ovšem stal jedním z nejúspěšnějších snímků filmové historie. Získal celkem 7 Oscarů, 3 Zlaté glóby, Stříbrného medvěda na Berlinale a tři další americká ocenění. Celosvětově vydělal 424 miliónů dolarů a Kevin projektu natolik věřil, že se spokojil s podílem na budoucích tržbách. Na jeho konto tedy připutovalo asi 40 až 50 miliónů dolarů. A tak se nakonec smál Kevin…
Jedině Jižní Dakota!
Při hledání ideálních lokalit pro natáčení se uvažovalo o Kanadě, Mexiku a ve hře bylo 10 amerických států. Kevin Costner zvažoval Nové Mexiko, protože ve scénáři byl původně kmen Komančů, kteří žijí na jihu USA. Komančská komunita v Oklahomě však nabízela v té době příliš malý počet rodilých mluvčích a také herců schopných obsadit hlavní role i komparz. V Jižní Dakotě byla komunita Lakotů mnohem početnější. A tak Lakotové dostali přednost před Komanči. Jméno náčelníka Deset medvědů ( hrál ho herec Floyd Red Crow Westerman) ovšem zůstalo nezměněno, ale ve skutečnosti byl Deset medvědů skutečným a velmi významným náčelníkem Komančů – Yampariků. Naprostá většina natáčení proběhla zejména v okolí Pierre a Rapid City a pouze některé záběry (tzv. „second unit") se dotáčely také ve státech Wyoming, Nebraska a Kansas.
Lakotština a další jazyky
Costnerovi se podařilo najít lingvistku Doris Leader Charge ze Sinte Gleska University, která scénář přeložila a herce byla schopná naučit lakotštinu. Ve filmu si i zahrála manželku náčelníka Deset medvědů jménem Hezký štít. Někteří herci přesto pocházeli z jiných kmenů, neuměli lakotsky a museli se své repliky učit. Třeba jako skvělý herec Graham Greene, představitel svatého muže Kopajícího ptáka, který pocházel z kanadského kmene Oneida z Konfederace šesti národů (Irokézové). Před natáčením trávil studiem lakotštiny devět hodin denně po dobu jednoho měsíce a později uvedl, že naučit se repliky v lakotštině byl jeho vůbec největší profesní úkol. Greene zemřel loni 1. září ve věku 73 let. Značné problémy zvládnout lakotštinu měl i herec Rodney A. Grant, představitel Větru ve vlasech. Dokonce mu kvůli tomu hrozil i vyhazov z natáčení, ale díky lekcím navíc to nakonec zvládl. Grant je přitom z kmene Omahů z Nebrasky a jazyk tohoto kmene patří do stejné širší rodiny siouanských jazyků stejně jako lakotština. I když jsou si oba jazyky příbuzné, nejsou ovšem vzájemně srozumitelné. Grant později v rozhovorech přiznal, že se v té době své domorodé identity ale spíše vzdával a právě intenzivní studium lakotštiny pro film mu pomohlo se ke svým kořenům a tradicím vrátit. Své si s učením lakotštiny „užili“ i nedomorodí herci. Costner a představitelka Stojí s pěstí, herečka Mary McDonnell. Lektorka přistupovala ke Costnerovi mírněji než k Mary McDonnell , protože Costnerova postava byla v příběhu nováčkem, u kterého se neočekávala dokonalá plynulost, zatímco Stojí s pěstí s kmenem žila dlouho a musela znít přirozeněji. Mary trávila čas v lakotských rezervacích Pine Ridge a Rosebud, což jí pomohlo lépe pochopit kontext jazyka a její postavy. Po natáčení navázala s lakotskou komunitou hluboký vztah a stala se dlouholetou podporovatelkou kmenové univerzity Sinte Gleska University.
Zajímavostí je, že i přes maximální snahu o autenticitu se herci učili zjednodušenou verzi lakotštiny. Lakotština rozlišuje ženský a mužský způsob vyjadřování, ale pro usnadnění už tak těžkého jazyka se všichni učili pouze „ženské“ tvary. Rodilí mluvčí pak v kinech s pobavením sledovali drsné lakotské válečníky mluvící jako ženy.
Herec Wes Studi, rodilý mluvčí jazyka Čerokíů se zase musel učit jazyk Póníů (Pawnee). A rozdíl mezi oběma jazyky? Asi jako francouzština a ruština. Studi a další herci se své repliky učili pomocí nahrávek na kazetách.
Bizoni!
Klíčovým faktorem pro volbu státu Jižní Dakota byl nakonec Triple U Buffalo Ranch, který v té době vlastnil největší soukromé stádo bizonů na světě čítající asi 3 500 kusů, nezbytné pro slavnou scénu lovu, která byla velmi náročná na logistiku. Jen přípravy zabraly tři týdny a natáčení této scény trvalo 8 dní. Každý den měli filmaři obvykle jen jeden pokus na zachycení úprku, protože zvířata bylo nutné nejprve několik hodin shánět dohromady pomocí vrtulníku a pickupů. K zachycení akce bylo nasazeno 7 kamer, z nichž některé byly namontovány na deseti pickupech jedoucích souběžně se stádem, záběry z ptačí perspektivy pak zajišťoval vrtulník. Aby nedocházelo k týrání zvířat, investovala produkce 250 000 dolarů do výroby 25 realistických mechanických bizonů. Tyto makety byly buď taženy na kolejích, nebo shazovány z aut, aby simulovaly pád postřeleného zvířete. Ve scéně stahování bizonů z kůže byla použita falešná zvířata z latexové pěny, která vypadala velmi realisticky.
Ve filmu se objevili i dva ochočení živí bizoni Cody a Mammoth. Cody miloval sušenky Oreo. Ve scéně, kde bizon útočí na mladého indiána, Cody ve skutečnosti běžel za hromádkou těchto sušenek drženou mimo záběr. Mammoth patřil hudebníkovi Neilu Youngovi a byl používán pro detailní záběry bizonů s šípy v těle, které mu byly k srsti připevněny pomocí speciálních popruhů a klipů. Costner většinu jezdeckých scén absolvoval sám bez kaskadéra, včetně jízdy bez držení otěží při střelbě z pušky. Během natáčení došlo i k nebezpečné nehodě, kdy byl Costner na koni sražen jiným koněm, ale ihned po pádu vstal, naskočil na dalšího koně a pokračoval v natáčení. Syrová bizoní játra, která musí postava Johna Dunbara po lovu ochutnat, byla ve skutečnosti vyrobena z brusinkového želé a tak se Kevin musel šklebit jen jako. Celá tahle paráda s bizony pak zabrala ve filmu celkem čtyři minuty.
Nadčlověk Kevin
Costner musel během natáčení zvládnout roli režiséra, herce i producenta. Šlo o jeho režijní debut, který byl navíc opravdu velmi ambiciózní. Dohlížel na každý detail od revize scénáře přes výběr kostýmů až po finální střih a zvukovou postprodukci. Kladl velký důraz na komunikaci s komparzisty a pro zajištění věrohodnosti byli jako komparzisté najímáni místní obyvatelé z kmene Lakotů. Jednou z nejnáročnějších částí natáčení byla práce se zvířaty, kterých bylo opravdu dost - 3 500 živých bizonů, 300 koní a dva ochočení vlci. Natáčení s polodivokými vlky Buckem a Teddym bylo nepředvídatelné. V jedné scéně musel Costner běžet před vlkem a házet mu kusy syrového masa, aby ho zvíře nepokousalo, poté co vlk svého trenéra kousl do nohy. Kevin se pro hlavní roli musel naučit jezdit na koni bez sedla, ovládat zbraň bez držení otěží a základy lakotštiny. Sám zvládl přibližně 95 procent všech jezdeckých a bojových scén. Standardní natáčecí den trval asi 12 až 14 hodin a celkem se točilo 108 dní. Po skončení natáčecího dne trávil Costner další hodiny sledováním denních prací a přípravou záběrů pro následující den. Při náročných scénách, jako byl lov bizonů, začínal den už za svítání, kdy pomáhal honákům zahánět stádo do správných pozic, než se vůbec spustily kamery. Sám toto období popsal jako své fyzicky nejnáročnější v životě. Prohlížel desítky fotografií a obrazů amerických indiánů, zejména olejomalby od Remingtona a Russella, aby se dokázal přenést do atmosféry té doby.
Pláč, resort a western navždy
Na druhé straně, ale je to jen film a je v něm řada nepřesností, mnoho věcí se „ohnulo“. 95 procent vztahů bílých a rudých vypadalo ve skutečnosti úplně jinak. Kevin Costner dojal svým dílem mnoho domorodých obyvatel k slzám. „Po celou dobu filmu jsme plakali, bylo pro nás srdcervoucí vidět ten svět, který jsme ztratili,“ řekla Cheryl Crazy Bull, aktivistka z rezervace Rosebud. Lakotové ocenili Costnerovu ochotu riskovat a natočit film, který domorodé Američany neukazoval jako karikatury, ale jako plnohodnotné lidské bytosti s vlastním jazykem a důstojností. Během tradičního obřadu ve Washingtonu, D.C. byl Costner oficiálně adoptován jako čestný člen národa Lakotů. Lakotský stařešina Albert White Hat přijal Costnera také do své vlastní rodiny. Už v roce 1993 se začaly na vztazích mezi Lakoty a Costnerem objevovat trhliny. Costner spolu se svým bratrem Danem koupili pozemky v Jižní Dakotě, konkrétně v oblasti Black Hills u města Deadwood za účelem vybudování luxusního obřího resortu s názvem Dunbar, podle hlavní postavy filmu. Plány na výstavbu vyvolaly u části Lakotů odpor. Tvrdili, že se jedná o území, které jim bylo historicky ukradeno smlouvami z 19. století a vnímali jeho developerské aktivity jako zradu. V roce 2004, možná aby si napravil u Lakotů pošramocenou pověst, v Deadwoodu otevřel naučné centrum Tatanka: Story of the Bison, které je věnováno historii bizonů a kultuře Lakotů. Nakonec se velkou část svých pozemků v této oblasti rozhodl herec v roce 2013 prodat, protože projekt resortu se nikdy nepodařilo dokončit. I přes dřívější kontroverze však zůstává K. Costner pro mnoho Lakotů uznávanou osobností, která zásadně změnila způsob, jakým Hollywood zobrazuje domorodé Američany. Tanec s vlky je filmem, který nastavil laťku hodně vysoko. A Kevin Costner řadou dalších projektů dokázal, že western má skutečně v srdci.
Zdroje:
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1995-05-25-mn-5892-story.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1990-10-28-ca-4785-story.html
r.cz/magazin/zarit-jako-hvezdy-tanec-s-vlky-3188#:~:text=Tanec%20s%20vlky%20se%20natáčel,ranče%20Triple%20U%20Buffalo%20Ranch.
