Článek
Rozdáváme pušky!
5. října 1892 ráno v malém kansaském městečku Coffeyville spěchal dav mužů do železářství Isham Hardware. Zájem byl pouze o jediný druh zboží. Majitel Henry Isham rychle podával z polic zbraně, zejména legendární pušky Winchester, ale i brokovnice, revolvery a s nimi mizely i krabičky s náboji. Nikdo nic neplatil, ani se nevypisovaly žádné papíry. O chvíli později se stejná situace odehrávala i v konkurenčním železářství A.P. Boswella. Takto hromadné rozdávání zbraní zdarma bylo zřejmě jedinou podobnou akcí v celých dějinách USA. Odpověď na otázku proč k tomu dochází, byla ve dvou bankách nacházejících se naproti sobě na náměstí uprostřed města nedaleko Ishamova železářství – bance C.M. Condona a First National Bank. Do obou finančních ústavů totiž zavítali nezvaní hosté v podobě obávané Daltonovy bandy. Občané si však vzali k srdci slavný citát britského premiéra Roberta Peela z první poloviny 19. století - „Policie je veřejnost a veřejnost je policie“. Nakolik v tom byla uvědomělost a do jaké míry obavy o bankovní vklady, které tenkrát ještě nebyly pojištěny, to je věc druhá.
Sebevědomí lupiči
Opona pro klasickou přestřelku z Divokého západu v období, kdy už nenávratně končil, začala pozvolna stoupat 5. října 1892 těsně po deváté hodině ranní. Do ulic městečka Coffeyville v jihovýchodním Kansasu vjela skupina pěti jezdců Daltonova gangu. Nenarodili se tady, ale do okolí se přistěhovali před deseti lety a dobře to tady znali. K jejich smůle ovšem místní obyvatelé dobře znali i je. Jezdci se marně snažili skrýt svou identitu falešnými kníry, parukami a převleky. Místní hokynář Alex Mc Kenna zrovna zametající před svým krámem je poznal a rychle spěchal tuto novinku rozšířit dál. Rychlostí blesku se tak ulicemi šířila informace, že právě přijeli bratři Robert „Bob“, Emmett a Gratton „Grat“ Daltonovi a s nimi Bill Power a Richard „Dick“ Broadwell známý také jako Texas Jack. Vzhledem k jejich pověsti bankovních a vlakových lupičů visela ve vzduchu dost velká lumpárna. Kdo očekával problémy, nemýlil se. Daltonův gang se totiž rozhodl provést v rodném městečku za bílého dne pouze v pěti lidech dokonce hned dvojitou bankovní loupež. Co je k této více než troufalé akci vedlo? Po sérii úspěšných vlakových loupeží v Indiánském teritoriu, kde kradli a také zabíjeli ve velkém, chlapcům dost narostlo sebevědomí a také chtěli trumfnout své konkurenty a bratrance zvučných jmen - Colea Youngera a Jima Youngera a Franka Jamese a Jesseho Jamese. Nezanedbatelným faktorem byla samozřejmě potřeba zisku finančních prostředků. Měli pocit, že už dokážou úplně všechno, ale pýcha předchází pád.
Kde je to zábradlí?
Lupiči počítali s tím, že své koně uvážou přímo před First National Bank a budou je mít po ruce. Když přijeli na náměstí, čekalo je nemilé překvapení. Vzhledem k opravám cesty bylo zábradlí na ulici před bankou dočasně odstraněno. Koně tak museli uvázat v postranní uličce o pár metrů dál a možná si v daný moment ani neuvědomovali, jak velký to bude v dalších minutách a hodinách problém.
Navalte prachy!
Sebevědomé kvinteto psanců kráčelo středem náměstí se zbraněmi ukrytými pod dlouhými plášti a pytli na obilí, do kterých hodlalo shrábnout lup. Klobouky se širokou krempou měli posazené hluboko do čela. Pak se rozdělili. Bob a Emmett Daltonovi nonšalantní chůzí vešli do First National Bank a Broadwell, Power a Grat Dalton, vstoupili do Condon Bank naproti. Grat namířil winchesterovkou na osazenstvo banky a požadoval peníze. Dostali to, co bylo na pultech a od zákazníků, celkem 1500 dolarů. Když nařídili otevřít trezor, bankovní úředník Charles Ball odvětil, že je to časový zámek, který bude možné otevřít až za deset minut, přesně o půl desáté. Grat už takové zámky viděl a poznal, že je to skutečně jeden z nich. Netušil však, že zrovna tento konkrétní sejf má zámek porouchaný a souhlasil, že deset minut mohou počkat. Také Emmett a Bob se naproti potýkali s problémy. Úředníci je tahali za nos výmluvami o neznalosti kódu k sejfu. V pytlích už však zloději měli dost stříbra a také bankovek. „V bance jsou lupiči!“ , vykřikl kdosi na ulici a městečko ožilo nezvyklým ruchem. „Daltonovi, Daltonovi!“, reagoval vyděšeně další občan na ulici. Z Ishamova železářství bylo na obě banky dobře vidět a už se tady pod dohledem místního šerifa Charlese T. Connellyho připravoval tucet dobrovolníků, aby ukázal banditům, kdo je tady pánem. Další místní střelci zaujímali strategická postavení v ulicích a několik mužů srazilo k sobě pár vozů, za kterými se skryli. A pak to začalo.
V dešti kulí
Palba na Condon Bank z mnoha namířených hlavní vysklila všechny okna. Power s Broadwellem odpověděli zevnitř každý asi šesti ranami, zatímco se Grat snažil zjistit od úředníků, kde je zadní východ. Zaměstnanec banky zalhal, že žádný není a Grat mu uvěřil. Trio desperátů pak marně nutilo dva úředníky sehrát roli lidských štítů a nakonec vyrazilo ven hlavním vchodem bez krytí civilisty. Běželi směrem ke koním s hlavami skloněnými dolů, jako by čelili vichřici. Následná smršť kulek svištící ze všech koutů skutečně vichřici připomínala a banditům nedávala moc šancí. Přesto se Broadwell a Power dokázali dostat až ke koním. Power se ještě předtím snažil dobývat do zamčených dveří jednoho z obchodů. Když se mu nepodařilo je otevřít, zamířil ke svému koni, ale do sedla se už nevyhoupl. Kule ho v ten moment trefila do zad a svírajíce winchesterovku skončil mrtvý na zemi. Broadwell se na koňský hřbet dostat dokázal, ale když už seděl na koni a pobídl ho k trysku, dostal zblízka kulku od Johna J. Kloehra a následně ho z brokovnice trefil místní holič. Napumpovaný olovem i adrenalinem ujížděl pryč, jako by se nic nestalo. Půl míle za městem se ovšem sesunul ze sedla a padl mrtvý na zem. Grat se nejprve schoval za olejovou nádrž. Šerif Connelly si ho nevšiml a když vyběhl z úkrytu, aby obhlédl mrtvého Powera, Grat ho střelil do zad a na místě zabil. Ke koni se snažil dostat i Bob Dalton kropící z pušky okolí, ale už byl jako cedník a když zblízka schytal kulku do hrudníku znovu od Kloehra přímo před zraky svého bratra Grata, padl k zemi a svíjel se v křečích. Grat v emocionálním vypětí opustil úkryt za nádrží a hodlal pomstít bratra. John Kloehr byl ovšem rychlejší a trefil ho ze své winchesterovky do krku a další z Daltonů to měl za sebou. Německý přistěhovalec J.J. Kloehr se tak stal místním hrdinou. Dobrou mušku ovšem ukázali i psanci, neboť kromě šerifa v přestřelce zahynuli také další tři civilisté.
Posledním z gangu, který ještě bojoval o život tak byl Emmett Dalton. Umně využíval všemožných úkrytů a kličkoval v olověné smršti jako divoká kočka, navíc obtěžkaný pytlem s dvaceti tisíci dolary. Podobně jako Broadwellovi se mu také podařilo vydrápat na koně, ale na rozdíl od parťáka už daleko neodjel. Jakmile se chystal dosednout do sedla, schytal kulku do pravé ruky, do kyčle a do rozkroku. Zřejmě v šoku se rozjel jako by se mu nic nestalo a ještě se sehnul a podával pomocnou ruku na zemi ležícímu umírajícímu Bobovi. Ten jen zašeptal „to už je k ničemu“. Pár sekund poté zase úřadovala holičova brokovnice a sprška broků sestřelila Emmetta dolů z koně. Než se k těžce zraněnému Emmettovi stačil dostat dav, aby ho dorazil, odtáhl ho do své ordinace doktor Wells. Když se rozlícený dav hrnul dovnitř, doktor je uklidnil, že poslední zatím živý bandita stejně za chvíli umře.
Uklidněný zástup lidí tak raději zamířil ke čtyřem mrtvým desperátům. Aranžoval je pak do různých pozic, přidal k nim jejich winchesterovku a došlo na Divokém západě k tak oblíbenému fotografování mrtvol. Kdosi pak přišel na to, že když se mrtvému Gratovi zahýbe rukou nahoru a dolů, crčí z díry po kulce na krku krev. Mnoho lidí to pak opakovaně k pobavení svému i dalších zkoušelo. A vypůjčené zbraně? Občané sice do obou železářství většinu vrátili, ale někteří si je nechali jako upomínku na slavný boj. Také zbraně Daltonova gangu si po boji rozebrali.
Emmett Dalton navzdory 23 různým poraněním jako zázrakem přežil a byl odsouzen k doživotí, ale po čtrnácti letech vězení byl v roce 1907 omilostněn. Poté se stal hercem v několika prvních westernech a angažoval se jako poradce ve filmovém průmyslu. Pracoval také jako policista a byl i úspěšným spisovatelem. Zemřel v roce 1937 ve věku 66 let.
Daltonové
Členové známé rodiny psanců zpočátku zákon dodržovali a dokonce se aktivně zapojili do jeho ochrany. Rodina to byla opravdu početná, protože James Lewis Dalton a Adelina Lee Younger Dalton měli spolu patnáct dětí - deset synů a pět dcer. Většina dětí vyrůstala v okrese Cass v Missouri a na farmu poblíž Coffeyville v Kansasu se rodina přestěhovala v roce 1882. Nejstarší syn Frank pracoval jako zástupce šerifa přidělený soudu úctyhodného soudce Isaaca Parkera. 27. listopadu 1887 však Frank zemřel v přestřelce při stíhání zlodějů koní a pašeráků kořalky do Indiánského teritoria. Grat a Bob Daltonovi pokračovali ve šlépějích svého zemřelého bratra a stali se zástupci šerifa v bouřlivém Indiánském teritoriu. Později začaly prosakovat zprávy, že kradou dobytek a berou úplatky. Oni sami tvrdili, že jim vláda nevyplácí slíbené peníze a všude vládne korupce. Oba ve funkci ochránců zákona skončili a s bratrem Emmettem se vydali na dráhu psanců. Na Divokém západě nic neobvyklého. Loupili a přepadávali vlaky, banky a dostavníky v Kalifornii, Novém Mexiku, Indiánském teritoriu a v Kansasu. Spojili se s dalšími psanci jako byl Power, Broadwell nebo William „Bill“Doolin. Pak naplánovali svou nejslavnější loupež, kterou všichni kromě Emmetta zaplatili životem. Doolin sice u toho nebyl, ale zástupce maršála ho rozstřílel jako řešeto brokovnicí o čtyři roky později. Neúspěšným pokusem o vyloupení dvou bank najednou také podle historiků definitivně skončila éra psanců „Divokého západu“.
Zdroje:
Joseph G. Rosa - Pistolníci: Lidé a zbraně na hranici v letech 1840-1900, nakladatelství Svojtka & Co., r.1996
Chris Kyle, William Doyle - Americká zbraň, nakladatelství CPress, r. 2014
https://www.legendsofamerica.com/we-daltonbrothers/#Emmett%20Dalton
