Článek
Otroctví
Na americkém Jihu se první černí otroci objevili v srpnu 1619. Plantážníci z Evropy totiž věřili, že fyzická konstituce Afričanů je pro těžkou práci na horkem zalitých polích s tabákem a bavlnou vhodnější. Otroky vlastnili zejména evropští přistěhovalci, ale jsou případy, kdy i svobodní černoši a někteří mulati. Také indiáni z tzv. „Pěti civilizovaných kmenů“ vlastnili běžně otroky, černochy nebo indiány z jiných kmenů, ale tyto praktiky přijali od bílých osadníků. Za nelidské, protivící se zákonům země i bibli otroctví považovala velká skupina jeho odpůrců. Oba tábory se pravidelně utápěly v nekonečných diskusích a sporech. V roce 1820 se znesváření kohouti domluvili na tzv. Missourském kompromisu a byla stanovena geografická hranice pro šíření otroctví na západním území. Jak do Unie vstupovaly další státy, bylo stále zřetelnější, že tato křehká rovnováha mezi severními svobodnými státy a jižními otrokářskými státy nevydrží navždy. Zákonem z roku 1854, který povoloval občanům nově vzniklého teritoria Kansas, aby sami rozhodli o statusu budoucího státu pak Missourský kompromis nadobro skončil. Kansaské teritorium vzniklo v době, kdy byl počet států USA otroctví povolující a zakazující stejný. Do Kansasu se valili příznivci i odpůrci otroctví a USA dospěly do bodu, kdy už otázku otroctví nebylo možné přejít hádkou u kulatého stolu. V Kansasu vzali osadníci do rukou zbraně a začalo období zvané jako „Krvácející Kansas“.
John Brown na scéně
John Brown byl rodákem z Connecticutu, kde se v roce 1800 narodil v silně protiotrokářsky orientované zbožné rodině majitele koželužny. Rodina se aktivně podílela na pomoci uprchlým otrokům a jeho nenávist k otroctví se tak formovala již od útlého dětství. V dospělosti se snažil obchodovat a farmařit, ale nedařilo se mu. Sympatizoval s nejhlasitějšími odpůrci otroctví – abolicionisty a zřejmě osudové bylo setkání s bohatým farmářem a zejména zapáleným abolicionistou G. Smithem. Brown se nejprve spokojil jen s účastí na protiotrokářských shromážděních plných plamenných proslovů. Po přestěhování do Kansasu v roce 1855 už slova vyměnil za skutky. Vstoupil do oddílu seveřanské domobrany zvané Pottawatomijské pušky (Pottawatomie Rifles). Tato organizace vznikla na podzim roku 1855 a sdružovala asi stovku abolicionistů, kteří měli čelit rostoucímu vlivu příznivců otroctví v oblasti podél hranice s Missouri.
Zastánci otroctví přicházející hlavně z Missouri brzy ukázali, proč se jim říkalo „pohraniční rváči“. V květnu 1856 vyplenili část hlavního centra abolicionistů, město Lawrence, kde zabili jednoho muže. Horko bylo i v Senátu USA, kde ve stejném období senátor P. Brooks neunesl jedovatý projev odpůrce otroctví, senátora Ch. Sumnera a holí ho zbil natolik důkladně, že Sumner upadl do bezvědomí a těžce se z prožitého traumatu vzpamatovával. Tyto akce vyburcovaly Browna k odvetě. Se svými čtyřmi syny, zetěm a dvěma dalšími muži podnikl odvetný nájezd známý jako „Pottawatomský masakr“ (Pottawatomie Massacre). V noci z 24. na 25. května 1856 skupina mstitelů ozbrojená zejména ostře nabroušenými mačetami řádila severně od osady Pottawatomie Creek v kansaském okrese Franklin. První obětí byl otrokář J. Doyle, jeho dvěma starším synům mstitelé rozpůlili hlavy mačetami a všechna těla pak rozsekali na malé kousky. Podobně dopadl vlivný člen místního legislativního orgánu, otrokář A. Wilkinson a také W. Sheman. Když v jednom z dalších střetů s otrokáři Brown ztratil svého syna Fredericka, jeho nenávist k nim ještě vzrostla.
Kapitán
Pro odpůrce otroctví se John Brown stal brzy skutečným hrdinou a vzorem. Při vystupování na veřejnosti i při osobních setkáních působil „kapitán Brown“ , jak mu začali říkat, velice sympaticky. Nebyl sice rozeným velkým řečníkem, ale když promluvil, měla jeho slova váhu. Rád používal vzletné biblické citáty a někteří o něm dokonce hovořili jako o „božím muži“ nebo „pastýři“, jenž je předurčen vést stádo proti nenáviděným otrokářům. I díky těmto hlasům, začal sám věřit ve své výjimečné poslání při vykořenění zla zvaného otroctví. O svých „mačetových akcích“ se samozřejmě ošlehaný válečník z Kansasu ale příliš nezmiňoval. Když se za vydatné asistence federálních oddílů situace v Kansasu zklidnila, rozhodl se Brown přenést ohniska bojů jinam. Pro své velké plány v otrokářské Virginii (dnes Západní Virginie) ovšem potřeboval větší finanční podporu, ale prosil o ni vesměs marně. Bohatí průmyslníci se báli spojení svých jmen v podstatě s teroristickými akcemi. Před neuváženou větší akcí ho varoval i mluvčí svobodných černochů, aktivista Frederick Douglas. Vesměs chladní zůstali i čelní představitelé abolicionistického hnutí. Brown byl totiž také autorem jakési „prozatímní ústavy“, ve které hodlal otrokáře nejen zbavit otroků, ale i veškerého majetku a nad územím zavést přísnou vojenskou správu s tvrdými tresty. Tento dokument se u bohatých seveřanských podnikatelů nesetkal s přílišným pochopením. Úvahy o ztrátě majetku jim zřejmě naháněly husí kůži, i když se jednalo jen o jižní plantážníky.
Velké plány
Kapitán měl však v hlavě plán, který neměl být jen pouhou malou partyzánskou akcí, ale spouštěčem něčeho mnohem významnějšího a byl rozhodnutý ho uskutečnit i bez masívnější podpory. Pro jeho realizaci naverboval jednadvacet podobně odhodlaných mužů, z nichž pět bylo černé pleti. Přepad velké federální zbrojnice a arzenálu (výroba, opravna a skladiště zbraní) v malém třítisícovém městečku Harpers Ferry ve Virginii (v roce 1859 psáno ještě jako Harper´s Ferry s apostrofem, který se přestal používat v roce 1891), kde bylo uloženo až sto tisíc pušek a mušket se spoustou munice (United States Armory and Arsenal at Harpers Ferry), měl být krátkodobou akcí s cílem osvobodit místní otroky. Armáda osvobozených otroků v čele s Brownem měla poté proniknout do Tennessee a snad až do Alabamy, cestou krást koně a proviant, čímž by výrazně rozvracela otrokářský systém. Jiskřička odporu měla způsobit obrovský požár a vyvolat velké protiotrokářské povstání.
Obsazení zbrojnice
Na jaře 1859 si Brown maskovaný dlouhým plnovousem pod pseudonymem Smith pronajal asi sedm kilometrů severně od Harpers Ferry Kennedyho farmu. Napěchoval ji 200 karabinami Sharps model 1853 ráže.52 a tisícovkou dvoumetrových pík s deseti palcovým hrotem ve tvaru Bowie nože. Karabiny Sharps získaly věhlas už během střetů v Kansasu, kam je v bednách s nápisem „Bible“ posílal na podporu bojujících odpůrců otroctví přesvědčený abolicionista ze Severu, reverend Henry W.Beecher. Proto se jim také začalo říkat „Beecherovy Bible“.
Zbraně plánoval Brown rozdat otrokům. V šesti okresech nejblíže k Harpers Ferry jich žilo osmnáct tisíc. Aby Brownovi muži nevzbudili podezření, chodili ven jen v noci a o vaření a zbytek prací se staraly dvě Brownovy dcery. Příliš zvědavé sousedy zastavily už u brány. Kapitán doufal ve větší armádu, ale ani po několika měsících příprav se mu vice lidí získat nepodařilo. 16. října 1859 už déle nečekal, večer osedlali koně a vyrazili. Před městečkem přestřihli telegrafní dráty. Pak tiše zajali hlídače u mostu Baltimore & Ohio Railroad a rychle obsadili celou zbrojnici. Vše bez jediného výstřelu a v tichosti. Útočníci se zmocnili vládního majetku před půlnocí. Zatím vše fungovalo perfektně.
Pak přišly chyby a plán začal drhnout. Nejprve noční hlídač na železničním mostě unikl svým únoscům a okamžitě zastavil blížící se osobní vlak ještě před stanicí. To upoutalo pozornost nosiče zavazadel na stanici, svobodného Afroameričana H. Shepherda, který se začal zajímat o podivné místo zastavení vlaku a začal se kolem půl druhé ráno potulovat ve tmě kolem něj. Brownovi muži si ho všimli a vystřelili na něho. Ozvěna výstřelů probudila doktora J. Starryho, který vstal z postele a přišel se podívat, co se to děje. Útočníci Starryho chytili, přivedli ho k těžce zraněnému Shepherdovi, ale doktor mu již nemohl pomoci a první obětí akce se stal kuriózně muž černé pleti. Když doktorovi neprozřetelně umožnili odejít, ten sedl na koně a okamžitě zalarmoval široké okolí. O neobvyklém dění na trati pak informovali příslušné složky i zaměstnanci železnice z vlaku, kterému rovněž povolil Brown odjezd. Tyto hrubé chyby už pak nepomohlo napravit ani získání několika rukojmích z řad okolních otrokářů. Mezi nimi byl kuriózně také prasynovec George Washingtona jménem Lewis a tím výčet slavných osobností této akce rozhodně neskončil. Teď nezbývalo, než čekat na podporu uprchlých otroků. O Brownově akci však otroci z okolí nic nevěděli a netušili, že mají někoho podpořit. Otázkou také zůstává, kolik by se jich ve skutečnosti podařilo získat. Mnozí zůstávali ke svým pánům loajální a ke šťastné budoucnosti na Severu vzhlíželi oprávněně s notným despektem. Černoši na Severu sice byli svobodní, ale mnohdy se k nim chovali hůře než v otrokářských státech Jihu.
V brzkých ranních hodinách se rozezněly kostelní i požární zvony a v pondělí 17. října těsně před úsvitem už stálo před soudní budovou ve formaci 90 členů domobrany z Jeffersonovy gardy. Ta uzavřela všechny únikové cesty a obklíčila arzenál. Brown byl nucen se pod tlakem domobrany a místních stáhnout do poslední bašty odporu -hasičské zbrojnice. Během přestřelek zahynuli dva Brownovi synové – Oliver a Watson. Patová situace odpoledne přinutila Browna k vyjednávání, ale sotva jeho vyjednavači s bílými vlajkami vystrčili ze zbrojnice nos, byli okamžitě zastřeleni nebo zajati. Brownovým mužům se podařilo zastřelit příliš zvědavého a neopatrného starostu městečka F. Beckhama, čímž rozzuřili dav místních obyvatel.
V jedenáct večer dorazil vlakem velitel federálních jednotek v oblasti, plukovník Robert E. Lee s 87 mariňáky z washingtonské námořní loděnice. Budoucí vrchní velitel konfederačních vojsk americké občanské války byl odvolán z dovolené a dorazil tak pouze v civilních šatech. Brownova situace se každým okamžikem výrazně zhoršovala a v obklíčené zbrojnici, domku o velikosti sedm krát deset metrů již byla zcela beznadějná. Nemohli očekávat žádnou pomoc, všechny ústupové cesty byly odříznuty, docházela munice a neměli žádné jídlo. Lee obhlédl situací, promluvil si s místními, prostudoval mapy a usoudil, že povstalci nemají šanci. Od okamžité přímé zteče budovy ho odrazovali jen rukojmí. V městečku si zrovna řešil soukromé záležitosti i další hvězdný voják budoucí občanské války na straně Jihu, J.E.B Stuart, který když se doslechl o obléhání zbrojnice přispěchal s pomocí. Lee jeho služby využil a ráno 18. října ho vyslal jednat s Brownem o kapitulaci. Podle očekávání však Brown i přes beznadějnou situaci odmítl složit zbraně. Lee nechtěl riskovat životy zbytku rukojmích, které kapitán ještě nepropustil a vyloučil proto další ostřelování budovy. Místo toho rozhodl o bodákovém útoku. Mariňáci použili žebřík jako beranidlo, vyrazili dveře a poručík Green se jal velmi lehkou sečnou zbraní zpacifikovat rukojmími označeného vůdce rebelů. Ten, vyzbrojený karabinou Sharps, ještě stačil vystřelit a zasáhnout do břicha jednoho z mariňáků, jenž po chvíli zemřel. Protože se poručíkova zbraň při výpadech proti Brownovi na jeho těle spíše ohýbala než sekala a bodala, kapitán utržil pouze několik lehčích řezných ran. Přesto byl přemožen a poslední ohnisko odporu bylo umlčeno během tří minut. Přímo během akce bylo zabito deset Brownových spolubojovníků. Sedm jich předtím uprchlo, ale dva byli později dopadeni a pěti se podařilo dostat na Sever včetně třetího Brownova syna Owena. John Brown s posledními čtyřmi muži byl zajat a hrstka vyhladovělých povstalců prosila o jídlo. Lee po zjištění všech detailů nad Brownovou akcí jen kroutil hlavou. Zbrojnice v Harpers Ferry ležela ve vidlici řek Potomac a Shenandoah, která bránila každému dalšímu pohybu. Povstalci neměli vůbec žádný proviant a otroci v okolí o nějakém povstání nebyli za celou dobu vůbec informováni. Brown podcenil až příliš mnoho věcí, které se ve finále obrátily proti němu.
Smrt a nesmrtelná píseň
John Brown byl postaven před soud v Charlestonu a před soudním tribunálem vytrvale hřímal proti instituci otroctví. Apeloval na základní hodnoty lidství a připomínal pasáže z bible, proti kterým se otroctví hrubě proviňuje. Jeho proces poutal obrovskou pozornost a vytrvale plnil novinové stránky po celých Spojených státech. Sláva Johna Browna stoupala strmě vzhůru a dokonce i jeho nepřátelé vysoce hodnotili jeho vystupování. Přesto soud nemohl dojít k jinému verdiktu, než k trestu smrti oběšením. Jeho další zajatí spolubojovníci dopadli stejně. 2. prosince 1859 se rozezněly zvony nejen v dějišti popravy Charlestonu, ale i na mnoha dalších místech. Seveřané vyvěšovali černé prapory a v očích mnoha přesvědčených abolicionistů se zaleskly slzy. Po své smrti se stal John Brown skutečným hrdinou a pro mnohé Seveřany vzorem hodným následování. Navzdory tomu po jeho smrti zavládl klid a k žádnému dalšímu násilí nedošlo. Byl to však klid před bouří, která měla brzy přijít. A tak za několik měsíců již pochodovaly modrokabátnické pluky Unie za zvuku písně „John Brown's Body“ do těžkých bojů americké občanské války…
Zdroje:
https://www.battlefields.org/learn/articles/purged-away-blood
Josef Opatrný – Válka Severu proti Jihu, nakladatelství Libri, Praha, r.1998
Ivan Brož – Hvězdy proti hvězdám, nakladatelství Epocha, r. 2009
https://www.railstotrails.org/trailblog/revisiting-john-browns-raid-on-harpers-ferry/
https://www.forgottenweapons.com/beechers-bible-a-sharps-1853-from-john-browns-raid-on-harpers-ferry/
