Článek
Začátky
V dětství by nikdo netipoval, že Charles Robert Redford jr. bude jednou idol žen a světová herecká hvězda. Měl rozcuchané rezavé vlasy a výrazné pihy. Ve škole měl problém v klidu sedět a byl za svůj vzhled také terčem šikany. Silně ho ovlivnila jako osmiletého chlapce smrt oblíbeného strýce Davida Redforda, který padl v uniformě US Army v roce 1944 v Ardenách. A malý Robert ho málem napodobil. Když ho parta místních kluků, která si říkala „Pachucks“ vyzvala, aby ukázal svou odvahu a skočil ze střechy dvoupatrového domu, tak to udělal a málem se zabil. Přežil, ale jeho zdraví pak ohrozila nemoc a pouze důsledná péče mámy ho vyrvala ze spárů včas odhalené obrny. Jako teenager si založil vlastní partu zvanou „Barony“ a sklouzl na šikmou plochu. Drobné krádeže a vloupání z něho udělaly mladistvého delikventa. V mládí nevěděl, co vlastně chce a nic ho ani dlouho nebavilo. Byl výborný sportovec, slušně maloval a taky dlouze snil. Na střední škole byl jak sám řekl „špatný student“, protože se místo studia raději věnoval oblíbenému baseballu a malování. Když mu v osmnácti náhle zemřela v roce 1955 milovaná maminka, zlomilo ho to natolik, že propadl alkoholu. Přestal následkem pití zvládat univerzitu v Coloradu a byl po roce a půl ze studií vyloučen. Rozhodl se navštívit Evropu, ale i v Paříži, Španělsku a poté italské Florencii se potýkal s alkoholismem a také nedostatkem financí. Po návratu do USA se vzpamatoval a rozhodl se konečně něco udělat se svým životem. Zapsal se ke studiu scénografie na Pratt Institute of Art v New Yorku a ve stejném městě studoval herectví také na American Academy of Dramatic Arts. Studium herectví ukončil v roce 1959 a ve stejném roce debutoval na Broadwayi ve hře „Dlouhá historka“.
Konečně film
Filmový debut si odbyl ve válečném dramatu War Hunt z roku 1962, kde hrál nezkušeného mladíka plného ideálů, které nekompromisně zadeptávají do bláta poslední dny korejské války. Ve filmu se poprvé setkal s rovněž debutujícím Sydney Pollackem a vzniká přátelství, které pak stálo u zrodu mnoha nezapomenutelných projektů. Pohledného mladíka si všimli filmoví tvůrci a následovaly další role. Redfordova hvězda začala pozvolna zářit a v roce 1966 poprvé pod Pollackovou režisérskou taktovkou zaujal v Zakázaném majetku po boku Natalie Wood. Ve stejném roce se setkal s Jane Fondovou v jižanském dramatu Štvanice a o rok později už blonďatou dvojici fanoušci zbožňovali díky romantické komedii Bosé nohy v parku. Redford věděl do čeho jde, protože v padesátých letech hrál ve stejnojmenné divadelní hře na Brodwayi, podle které byl film natočen. Mezi hollywoodskou smetánku Redforda definitivně vystřelilo dobrodružné westernové drama s komediálními prvky (možná spíše komedie s prvky dramatu) o dvojici legendárních desperátů na sklonku éry Divokého západu Butch Cassidy a Sundance Kid. Dvojku neodolatelných sexy rošťáků vytvořil Robert ve spojení s charismatickým Paulem Newmanem, který už byl opravdovou superstar. Původně měla po Newmanově boku stanout podobná hvězda v podobě Steva Mc Quenna, ale jeho angažmá ztroskotalo na banálním sporu, kdo bude jako první uveden v titulcích. Otevřela se tak šance pro Roberta, který sice ještě nebyl takovou hereckou ikonou, ale ani bezejmenným hercem. A svou šanci s vervou chytil za pačesy a chemie mezi ním a Newmanem zafungovala skvěle. Byl z toho herecký koncert a tahle dvojka se zákonitě musela ještě jednou sejít. Stalo se v kriminální komedii Podraz za čtyři roky a byl z toho zase hit. Mezitím si ale Robert Redford odskočil do přírody a udělal moc dobře.
Pojídač jater
Sydney Pollack se chtěl vrátit ke spolupráci s kamarádem Redfordem a hledal nějaký námět. Nakonec s tím ale přišel sám „Bob“ a ukázal mu scénář pojednávající o traperovi, známému jako „Pojídač jater“. „Myslím, že tě to asi nebude zajímat, ale zkus si to přečíst“, řekl mu tehdy Redford, který chtěl udělat něco jiného než typický western - chtěl příběh o muži, který se straní společnosti, hledá klid v přírodě a čelí drsné realitě přežití. Scénář byl napsán podle dvou předloh – Mountain Man od autora Vardise Fischera a Crow Killer od Raymonda W. Thorpa a Roberta Bunkera. Příběh vypráví o Johnu Jeremiahovi Garrisonovi Johnstonovi, který během mexicko-americké války sloužil na palubě bojové lodi. Podle legendy poté, co napadl důstojníka, dezertoval, změnil si jméno na Johnson a odcestoval do Montany, kde vyzkoušel kde co – byl lovec, horník, zvěd, průvodce, prodavač whisky, vozataj a dodavatel dřeva pro parníky. V roce 1847 jeho ženu, indiánku z kmene Ploskohlavců (Flathead, Salish), zabili na válečné výpravě mladí bojovníci z kmene Vran (Crow, Absaroka). Od té doby se Vranám mstil a zabíjel je, kde na ně narazil a navíc pojídal jejich játra. Tolik praví legenda, ale kolik z toho je skutečně pravda, je těžké rozluštit. Pár indiánů asi ze světa sprovodil, ale určitě ne tři stovky, jak se uvádí. A lidská játra prý jednou jen letmo ochutnal. Někteří historici tvrdí, že dokonce všechno jsou jen mýty. Byl to veselý vtipkující muž nebo zuřivý kanibal, který dokázal holýma rukama ukroutit muži hlavu? V 80. a 90. letech byl určitě ochránce pořádku v Montaně. Zemřel 21. ledna 1900 v Los Angeles, kde byl i pochován. Nutno podotknout, že si drsného „Játrožrouta“ Pollack s Redfordem stejně předělali k obrazu svému a o pojídání tohoto druhu vnitřností nepadne ve filmu ani zmínka. Jejich hrdina-horal je spíše inteligentní fešácký dobrák a nikoliv prudký hrubián, jakým Johnson prý byl. A nebo nebyl? Ale proč svět nevidět lepší, než ve skutečnosti je? A Skalisté hory v Coloradu, kde se děj filmu odehrával, by potřísněné hektolitry krve nebyly tak čarokrásné. V roce 1974 byly Johnsonovy ostatky přesunuty do Cody ve Wyomingu a pohřbeny mezi dalšími legendami starého Západu. Rakev při této ceremonii nesl také Robert Redford.
Natáčení
Filmová práva ke knize Crow Killer získal nejprve v roce 1968 producent S. Beckerman a poté o dva roky později společnost Warner Bros. Ta pověřila napsáním scénáře Johna Miliuse a k práci na scénáři byli přivedeni ještě Edward Anhalt a David Rayfiel. Točit měl režisér Sam Peckinpah a hlavní roli měl nejprve hrát Lee Marvin a poté Clint Eastwood. Peckinpah si ale s Eastwoodem nerozuměli a Peckinpah šel od toho. Eastwood začal natáčet Dirty Harryho a tak zasáhlo studio Warner Bros a oslovilo Redforda, kterého si pojistilo 200 tisíci dolary. Bob pak přesvědčil k natáčení přítele Pollacka.
Warner Bros. dost tlačil na rozpočet a mělo se podle studia kvůli úsporám natáčet v interiérech v Los Angeles. Duo Pollack – Redford bylo proti a naštěstí prosadilo exteriéry s tím, že se do skromného rozpočtu ve výši 3,1 miliónů dolarů vejdou. Už od roku 1961 začal Redford skupovat pozemky v pohoří Wasatch ve státě Utah. Vždy, když vydělal za film, přikoupil další kus ryzí přírody, kterou miloval. Žili tady medvědi, vlci a losi. A Robert chtěl, aby tady mohli žít dál. V roce 1968 koupil resort Timp Haven a později ho přejmenoval na Sundance Mountain Resort podle role, kterou hrál ve filmu Butch Cassidy a Sundance Kid. A právě tady v nádherných lokacích se mělo natáčet. Robert se tady usadil, aby unikl hollywoodskému humbuku, který zrovna nemusel. V roce 1981 založil Sundance Institute, neziskovou organizaci podporující nezávislé filmové tvůrce, skladatele a divadelníky, kteří se každoročně začali scházet na akci zvané Sundance Film Festival. Nakonec se natáčelo nejen tam, ale na téměř stovce dalších míst po celém Utahu - od hory Timpanogos přes národní park Zion až po pohoří Wasatch.
JEREMIAH JOHNSON A MALÝ CALEB POZORUJÍ PTÁKA NA OBLOZE A JEREMIAH ŘÍKÁ: „JESTŘÁB, VIDÍŠ, MÍŘÍ K MUSSELSHELL. NA KONI MI TO TRVALO TÝDEN A ON TAM BUDE…SAKRA, UŽ JE TAM!“
Natáčení začalo v lednu 1971 a Pollack měl pocit, že jeho filmový štáb bojoval s divočinou podobně jako Jeremiah Johnson. Zima byla doslova brutální a na všechny aktéry natáčení kladla vysoké nároky. Vichry, sněhové bouře, sněžení. Pollack zastavil i svůj dům, aby navýšil rozpočet, ale i tak se muselo šetřit. Nejen finance, ale i počasí jen výjimečně dovolovalo točit něco opakovaně. Muselo se to povést zkrátka napoprvé. Režisér vzpomínal na některé scény: „Nahoře v horách, ve scénách s čerstvým sněhem, jste nemohli mít hercovy stopy v záběru. Museli jste vzít sněžný skútr, odvézt herce nějakou zadní cestou do houští a zavolat mu vysílačkou, aby vyšel ven. Scéna Roberta projíždějícího pohřebištěm Vran se natáčela v prudké sněhové bouři, kde sotva bylo dost světla pro kamery“. Štáb se musel hodně spolehnout na Cinemobiles - integrované mobilní filmové studiové vozy.
JEREMIAH NA LOVU S MĚDVĚDÍM DRÁPEM UVIDÍ JELENA.
JEREMIAH JOHNSON: „MÁME DOBRÝ VÍTR, ALE DÁ SE NA ÚTĚK, JAKMILE NÁS PŘESTANOU KRÝT STROMY“.
MEDVĚDÍ DRÁP: „NA TO ZNÁM FINTU. BĚŽ VEDLE KONĚ Z TÝHLE STRANY.“
JEREMIAH JOHNSON: „UVIDÍ NAŠE NOHY!“
MEDVĚDÍ DRÁP: „JELEN NEVÍ, KOLIK MÁ KŮŇ NOHOU!“
Nezapomenutelnými scénami se to ve filmu jen hemží a za připomenutí určitě stojí ta, když se Redfordova postava ještě coby zelenáče mezi horaly, setkala se zkušeným prošedivělým traperem „Medvědím drápem“ Chrisem Lappem, kterého hrál skvěle Will Geer. Jejich rozhovory byly stejně drsné a moudré jako samotná krajina. Poté, co se Medvědí dráp podruhé zeptal nováčka, zda opravdu umí stáhnout grizzlyho, vzdálil se a Jeremiah šel do jeho chaty. Po chvíli Lapp vtrhl do své chaty pronásledován skutečným medvědem, vyskočil zadním oknem a zařval: „Stáhni tohohle, poutníku, a já ti seženu dalšího!“ Ve scéně byl použit skutečný cvičený medvěd grizzly jménem Bart, žádný člověk v medvědím kožichu. Podle Pollacka natáčení vyžadovalo trpělivost a mnoho záběrů, aby bylo možné scénu bezpečně zachytit. I když šlo o cvičené zvíře a dalo se kontrolovat, jeho nepředvídatelnost proměnila každý záběr v napínavý moment. Redford si zachoval chladnou hlavu a zajistil, aby scéna měla syrové napětí, které příběh vyžadoval. Byl známý tím, že si po celou dobu produkce dělal všechny kaskadérské kousky sám. Jak jednou řekl: „Mám rád ty těžké věci. Polovina zábavy při natáčení filmů spočívá v natáčení akčních scén.“
MEDVĚDÍ DRÁP ŘÍKÁ O ŽENÁCH PŘI ROZHOVORU S JEREMIAHEM: „ŽENSKÝ PRSA JSOU TA NEJTVRDŠÍ SKÁLA, JAKOU KDY VŠEMOHOUCÍ STVOŘIL NA TÉTO ZEMI A JÁ NA NICH NEMOHU NAJÍT ANI STOPU.“
Redford byl pevný zastánce autenticity a ve svém úsilí byl neúnavný. V jedné vyčerpávající scéně se jeho postava vleče sněhem sahajícím po pás. Redford odmítl použít kaskadéra a vyčerpávající záběr opakoval několikrát, dokud se necítil tak reálně, jak vypadal. Kousavý chlad nebyl jen efektem – byl to prožitý zážitek, který jeho hereckému výkonu dodával nepopiratelnou pravdivost.
Pro přesnější zobrazení kmene Ploskohlavců ve filmu si režisér Sydney Pollack najal technického poradce. Vybral si Johnnyho Arleeho, člena konfederovaných kmenů Salish a Kootenai z rezervace Flathead, a dokonce mu dal i malou roli. Byl to ten hubený indián, který skáče z koně a křičí na Redforda se skalpy pověšenými u sedla. Zavěsil mu je tam o chvíli předtím vychytralý traper Del Gue v podání výborného amerického herce Stefana Gierasche, kterého Jeremiah našel zahrabaného až po krk a pomohl mu písečnou past opustit. Skutečným úkolem J. Arleeho bylo naučit herečku Delle Boltonovou, která hrála dceru náčelníka Ploskohlavců jménem Labuť, říkat repliky v sališštině. Pomáhal také indiánským hercům v tom, aby scény vypadaly co nejvíce autentické. O rodině Delle Boltonové se toho moc neví, ale s domorodými Američany zřejmě neměla nic společného. Redfordova indiánského soka - Barví si košili na rudo z kmene Vran, také nehrál domorodý Američan, ale mexický herec Joaquín Martínez. A možná to jediné na filmu zamrzí i když v padesátých až sedmdesátých letech hráli indiánské role běžně neindiánští herci. Na druhé straně, domorodých Američanů je ve filmu také dost.
JEREMIAH JOHNSON A DEL GUE POZORUJÍ INDIÁNSKÝ TÁBOR A JEREMIAH SE DEL GUEHO MOHUTNĚ NASÁVAJÍCÍHO VZDUCH DO NOSU PTÁ: „TY POZNÁŠ ČERNONOŽCE PO ČICHU?“
DEL GUE: „NE, HLEDÁM SVÝHO KONĚ, SMRADLAVĚJŠÍHO BYS NENAŠEL.“
Na place to občas mezi Pollackem a Redfordem zajiskřilo. Bob byl někdy dost umíněný a byl rád, když to bylo podle něho. Pollack to však s Bobem uměl a rád ho posílal se projít, aby se uklidnil. Ale celkem spolu natočili sedm filmů a Robert o spolupráci s Pollackem řekl: Sydney je režisér, který mě zřejmě nejlépe čte. Jedním z důvodů, proč si tak dobře rozumíme, je to, že se čteme navzájem. Jako herec mu věřím a věřím, že mě režíruje, víc než komukoli jinému.“
K atmosféře filmu přispěla i skutečně podmanivá hudba. Skladatel John Rubinstein a procítěně zpívající herec Tim McIntire ve folkově – symfonické náladě naservírovali tóny lahodící sluchu i duši, které dění na plátně nádherně doplnily. A song s názvem „Jeremiah Johnson“ hned v úvodu, kdy hlavní hrdina opouští civilizaci a míří do divočiny - no, prostě paráda.
Navzdory obtížím se Jeremiah Johnson stal jedním z vizuálně nejpůsobivějších a emocionálně nejhlubších antiwesternů své doby. Redford později na tento zážitek vzpomínal jako na jeden z nejvýznamnějších ve své kariéře – nejen kvůli příběhu, který vyprávěl, ale i kvůli cestě, kterou musel k jeho vzniku podstoupit. A to ikonické meme – lehké kývnutí zarostlého šťastného sympaťáka, v jehož životě jsou konečně dvě spřízněné duše si svět jednoduše zamiloval. Skrývá se za ním poznání, že člověk je přece jen více tvor společenský, než samotář, kterému ani nádherná příroda nedokáže vynahradit lidské teplo.
DEL GUE SE PTÁ JEREMIAHA, ODKUD MÁ PUŠKU HAWKEN A KDYŽ SE DOZVÍ, ŽE OD UMRZLÉHO JACKA HATCHETA, POPISUJE TOHOTO DRSNÉHO HORALA: „JACK HATCHET BYL PĚKNEJ DIVOCH. ŽIL SE SAMICÍ PANTERA. DVA ROKY V JESKYNI V MUSSELSHELL. NIKDY SI NA NĚJ NEZVYKLA.“
Warner Bros. pro propagaci filmu udělal hodně málo. Redford tedy porušil své vlastní pravidlo proti propagačním turné a hodně cestoval, aby osobně podpořil svůj oblíbený projekt. A vyplatilo se to. Film si vysloužil nadšené ohlasy a vydělal přes 44 miliónů dolarů. Byl to první western, který byl kdy přijat do soutěže na filmovém festivalu v Cannes v roce 1972. Kromě nominace na Zlatou palmu tady sice žádnou cenu nezískal, ale ve stejném roce Sydney Pollack dostal cenu Bronze Wrangler na Western Heritage Awards.
Robert Redford: „Jeremiah byl můj projekt. Ten mi byl opravdu blízký, odehrával se tam, kde žiji. Důvod, proč byl Sydney v tom tak dobrý, byl ten, že chápal, jak se cítím. Kvůli tomu filmu jsme si prošli velkým utrpením. Trvalo to měsíce.“
Jo a po shlédnutí filmu si každý kluk v Americe určitého věku chtěl koupit pušku Hawken a vyrazit do hor lovit…
Zdroje:
https://www.facebook.com/groups/fabulousthingsneverseenbefore/posts/1862340877826864/
https://rogersmovienation.com/2022/05/16/classic-film-review-robert-redford-is-jeremiah-johnson-1972/
https://manksjoint.home.blog/2019/04/19/jeremiah-johnson-robert-redford-is-sublime-as-the-mountain-man-who-became-a-legend-in-his-own-time/
https://en.wikipedia.org/wiki/Sundance_Resort
https://medium.com/you-need-to-see-this/jeremiah-johnson-1972-dir-sydney-pollack-94834e783821
