Článek
Mormonismus
Ve Spojených státech amerických vedla vlna rychle se šířícího evangelikalismu ve třicátých letech 19.století ke vzniku dvou velkých mileniálních hnutí – adventismu a mormonismu. Joseph Smith na základě několika zjevení založil v roce 1830 ve státě New York mormonskou církev, která je známá také jako Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Podle Smithe se církev ve všech ohledech vrátila k ideálu prvních křesťanů. Smith sepsal Knihu Mormonovu a významná role věnovaná Americe v náboženských dějinách a příslušnost k té opravdu pravé církvi Američany nadchla. Mormonů rychle přibývalo a k základním pilířům církve patřilo intenzivní očekávání druhého Kristova příchodu. Pro účely setkání s Kristem se věřící shromažďovali na místech, která nazývali Sion. Prvním Sionem byl Kirtland v Ohiu a druhý ležel poblíž Independence ve státě Missouri. V obou státech nábožensky odlišné, sebevědomé a ekonomicky dobře prosperující náboženství velmi pracovitých jedinců vyvolávalo odpor a závist vedoucí až k otevřenému nepřátelství. 30. října 1838 milice v severozápadní Missouri brutálně povraždila 17 mormonů u Haunova mlýna (Hawn´s Mill Massacre). Otřesení přívrženci J. Smithe nalezli dočasný klid až v novém místě nazvaném Nauvoo ve státě Illinois, kde v letech 1839 – 1844 vybudovalo deset tisíc věřících výstavní město. Na pořádek dohlížela milice zvaná Nauvooská legie. Na vrcholu slávy hodlal Smith kandidovat dokonce na prezidenta USA. V roce 1843 měl další zjevení o „nebeském sňatku“, ale mnohoženství bylo vnímáno velmi negativně uvnitř i mimo komunitu. Protimormonské hnutí obvinilo Smitha z uzurpátorství moci, finančních machinací a polygamie. Redakci antimormonských novin Expositor mormoni ze vzteku vypálili a Smith byl za tento čin i se svým bratrem zatčen. Ve vězení byli oba zastřeleni skupinou mužů.
Nový začátek
Církev se ocitla v chaosu, který ustal s postavou nového charismatického vůdce. Do čela církve se postavil Brigham Young s novou vizí v lepší zítřky. Tou bylo „vyjití z Egypta“, jak nazval opuštění Nauvoo a sebe tak pasoval do role novodobého Mojžíše. Nová zaslíbená země ležela za dalekými horami a když po asi tisíci mílích strastiplného putování na západ v čele zástupu svých oveček Young pohlédl v roce 1847 do údolí Velkého solného jezera, údajně zvolal: „To je ono místo“.
Oko farmáře by nad pouštním charakterem krajiny patřící v té době ještě stále Mexiku sice zaplakalo, ale mormoni proměnili v potu tváře poušť díky kilometrům zavlažovacích kanálů v kvetoucí zahradu a začali budovat město Salt Lake City, které se stalo později jejich chloubou. V roce 1848 skončila americko-mexická válka porážkou Mexika a území obývané mormony získaly Spojené státy. Mormoni o rok později vyhlásili samostatný velmi rozsáhlý stát Deseret, ale snahy začlenit tento útvar do Unie ztroskotaly na obavách americké vlády, aby se schopní a rozpínaví mormoni nakonec neocitli mimo většinu pravomocí USA. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, vzniklo tak v roce 1851 pouze mnohem menší teritorium Utah a Young se stal jeho prvním guvernérem. Ze spojení církevní a světské vlády se ovšem úředníkům ve Washingtonu i tak rosilo čelo a již tak napjaté vztahy se ještě zhoršily, když byla roku 1852 církví oficiálně přijata polygamie jako povinnost pro všechny mormonské muže, aby mohli po smrti dosáhnout slávy nebeské. Komunita byla vnímána jako příliš uzavřená s přísnými náboženskými pravidly a snahou být co nejvíce nezávislý na federální vládě. Mormoni byli obviněni ze zneužívání žen, fanatismu, vlastizrady a verbování indiánských kmenů proti USA. Prezident Buchanan hodlal mormonskou otázku vyřešit vysláním jednotek americké armády, ale mormoni s přítomností federálních jednotek nesouhlasili a byli připraveni se vojensky bránit. Nakonec v tzv. „mormonské válce“ nepadl ani jediný výstřel a zvítězila diplomacie. Young si uvědomil, že vzdorovat síle Spojených států není možné. 6. července 1858 federální armáda vstoupila do Salt Lake City, nový guvernér Cumming a federální soudci se ujali úřadu, čímž skončila církevní kontrola nad správou území. Youngův vliv ovšem neslábl a velký vůdce dál tahal za nitky při všem podstatném.
Missouri Wild Cats
Nejen mormoni hledali na západě svou zaslíbenou zemi a přes Utah se do Kalifornie valily tisíce dalších vystěhovalců v kolonách plachtami krytých vozů. Po jižní Staré španělské cestě putovala na začátku srpna 1857 také karavana 137 poutníků z Arkansasu vedená kapitánem Charlesem Fancherem. Tvořili ji vesměs bohabojní lidé, ale v každém stádě se najdou černé ovce a v tomto společenství to byla skupina drsných chlapíků z Missouri, kteří si říkali Divoké kočky z Missouri (Missouri Wild Cats). Tito obhroublí rváči nenáviděli mormony, černochy a indiány. Při průjezdu Utahem častovali mormonské obyvatele vulgárními nadávkami a byli podezřelí z otrávení pramene pitné vody. Když se tito „dobráci“ začali chvástat svou účastí v masakru u Haunova mlýna a jeden z nich se chlubil, že má revolver, kterým zastřelil Josepha Smitha, začalo přituhovat. Procházeli totiž oblastí, kde zrovna žili pamětníci tohoto masakru. 5. září 1857 se kolona utábořila na velké travnaté pastvině obklopené pahorky 58 kilometrů jihozápadně od města Cedar City v jižním Utahu na místě zvaném Horské louky (Mountain Meadows). Ve městě zatím rokovali mormonští předáci o šanci pomstít smrt proroka J. Smitha a mrtvé od Haunova mlýna. K účasti na akci přizvali indiány z kmene jižních Paiutů.
Masakr
Za rozbřesku 7. září 1857 se na vystěhovalce sneslo krupobití šípů a olova. Mormoni maskovaní jako indiáni a zhruba dvě stovky Paiutů náčelníka Jacksona však narazilo na tuhý odpor poutníků, kteří srazili vozy k sobě a vykopali okopy. Divoké kočky i chlapi z Arkansasu se uměli bránit a zdatně opětovali palbu. Útočníci ustoupili a obléhali neúspěšně tábor obránců další čtyři dny. 11. září se objevil indiánský agent a major milice John D. Lee s dvěma dalšími mormony a bílou vlajkou. Tvrdili, že dojednali s Paiuty mírovou dohodu a pokud osadníci odevzdají zbraně a vzdají se stáda tří set kusů dobytka, bezpečně je mormonská milice doprovodí do Cedar Creeku. Dobytek chtěli mormoni použít na odškodnění rozzlobených indiánů, kterého se domáhali za nezdařenou akci a deset mrtvých ve svých řadách. Unavení obránci bez přístupu k pitné vodě, s minimem střeliva a sedmi mrtvými souhlasili a spoléhali na křesťanskou solidaritu a dané slovo. Mormoni je rozdělili do tří skupin na muže, ženy s odrostlejšími dětmi a děti do sedmi let a průvod vyrazil. V čele byl vůz s malými dětmi, za ním kráčely ženy a vzadu muži. Na dohodnutý signál mormonský doprovod kráčející po stranách odstoupil několik kroků a zahájil do mužů a žen palbu. Z křoví se vyřítili další členové Nauvooské milice se zbraněmi a stříleli do neozbrojených vystěhovalců, dokud všichni nepadli. Zemřelo 120 mužů, žen a dětí nad sedm let. Přežilo pouze sedmnáct dětí do sedmi let, které cestovaly na voze. Děti byly rozebrány do mormonských rodin a mormonští aktéři masakru poté složili slib mlčenlivosti a hodlali celou akci svést na indiány.
Vyšetřování
Brigham Young se dušoval, že o násilné akci nic nevěděl a nikdy by k něčemu takovému nedal souhlas. Vedení církve ustavilo vlastní vyšetřovací komisi, která nic konkrétního nezjistila podobně jako federální orgány. Viníci masakru se ukrývali, místní lidé mlčeli a pokud byl někdo příliš aktivní něco zjistit, dostal důrazné upozornění, aby s tím přestal. Občanská válka pak odsunula záležitost do pozadí. Až v roce 1870 už církev nemohla tajit něco, co každý tušil, a našla obětního beránka. Stal se jím John D. Lee, který se masakru sice skutečně aktivně zůčastnil, ale při organizaci a plánování akce vůbec nebyl. Young ho donutil opustit komunitu a odstěhovat se do Colorada. V roce 1876 byl Lee odsouzen k trestu smrti a v březnu 1877 skončil před popravčí četou. Stal se obětí konspirace. Federálové dostali svého viníka a mormoni obětovali jednoho ze svých za příslib ukončení dalšího vyšetřování. Skuteční organizátoři masakru, kterými byli major John H. Higbee, Isaac C. Haight, Philip Klingensmith a mnoho dalších, tak spravedlnosti unikli.
Mormoni versus indiáni
Mormoni měli k indiánům specifický vztah. Považovali je totiž za Lamanity, jeden ze ztracených izraelských kmenů a tudíž k nim měli bratrský vztah. Mince má však dvě strany, poněvadž zároveň věřili, že rudou kůži mají za trest. Vyvraždili totiž jiný izraelský kmen Nephitů a Bůh je proto takto potrestal. Vykoupit se indiáni mohli přijetím mormonské víry. Indiáni bratrskou lásku k mormonům neopětovali a považovali je pouze za další bílé vetřelce, které je třeba vyhnat. Jak mormonů stále přibývalo, ubývala půda indiánům, kteří mormonům kradli dobytek i koně, přepadali odloučené osady i kolony vystěhovalců. Mormoni se střetávali nejčastěji s kmenem Jutů (Ute). Do dlouholetého sporu s tímto kmenem vedoucího ke dvěma větším konfliktům známým jako Walkerova válka (1853-54) a válka Černého jestřába (1865-1872) americká armáda nezasahovala i kvůli napjatým vztahům s mormony. I přes vzájemné třenice mormoni intenzivně šířili mezi indiány svou víru a pokřtít se nechalo několik tisíc původních Američanů nejen v Utahu (Šošoni z Washakie), ale i Arizoně (Pimové, Papagové a Maricopové) a Jižní Karolíně Catawbové). V roce 1890 zbylo z původních zhruba dvaceti tisíc indiánů na území dnešního Utahu pouze 2700 jedinců. Dnes tvoří indiáni pouze 1,3 procenta obyvatel tohoto státu.
Použité zdroje:
Jiří Černík, Divoký západ II – Muži víry, Libri, 2002
https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/C%C3%ADrkev_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1e_Krista_Svat%C3%BDch_posledn%C3%ADch_dn%C5%AF AEgKpNPD_BwE
Jiří Černík – S tomahawkwm proti mušketám II.díl. Přehled bojů s indiány na území dnešních USA v letech 1622 – 1890
https://en.wikipedia.org/wiki/Native_American_people_and_Mormonism
