Krvavý nůž - Custerův oblíbený zvěd

Nenávidím Lakoty!

Otec slavného stopaře byl z kmene Lakotů - Hunkpapů a matka pocházela z kmene Arikarů. Jak se rodiče vzhledem k nepřátelství obou kmenů vlastně seznámili se neví, ale dle spekulací byla matka zřejmě Lakoty unesena. Krvavý nůž se narodil pravděpodobně v rozmezí let 1837 až 1840 v teritoriu Dakota. Vyrůstal v kmeni svého otce, ve vesnici lakotských Hunkpapů, kde byl vzhledem ke smíšené krvi a vzájemnému nepřátelství Lakotů a Arikarů velmi často terčem útoků a zesměšňování. Jeho nepřátelství k Lakotům a svému hlavnímu trýzniteli Gallovi (Phizí, Žluč) neustále narůstalo. V patnácti letech opustil spolu s matkou hunkpapskou osadu i svého otce a zamířil k Arikarům poblíž obchodní stanice Fort Clark nedaleko Stantonu v dnešní Severní Dakotě. Arikarové čile obchodovali a byli velmi často na cestách za obchodem, přičemž museli čelit častým útokům ze strany Lakotů. Při jedné z cest za otcem byl Krvavý nůž přepaden Gallem a jeho válečníky. Hunkpapové ho stloukli mušketami, vysvlékli, poplivali a pořádně zbitého zahrnuli posměšky. Poněkud horší to bylo v roce 1862 s dvěma bratry Krvavého nože, které Gallova bojůvka zabila a skalpovaná zmrzačená těla nechala napospas divoké zvěři.

Po Custerově boku

Během období stráveného poblíž stanice Fort Clark pracoval Krvavý nůž jako doručovatel pošty mezi stanicemi. Před vybudováním severopacifické dráhy, byla pošta pro Fort Stevenson v Severní Dakotě a další místa na řece Missouri přepravována po souši z Fort Totten. I když trávil v sedle mnoho času, dařilo se mu unikat ze spárů Lakotů, kteří podobné posly často přepadávali. Další přechodnou stanicí na cestě do armádních složek byla práce pro společnost American Fur Company a v roce 1865 první výprava v roli armádního zvěda a posla ve službách generála Sullyho proti Lakotům. Téhož roku v zimě vystopoval Krvavý nůž tábor Hunkpapů s Gallem poblíž pevnosti Fort Berthold a v součinnosti s pěšáky kapitána Bassetta byl Hunkpapa přepaden, několikrát bodnut bajonetem a jen díky zásahu nadporučíka modrokabátnické jednotky ho v konečné fázi střetu Krvavý nůž nezastřelil. I přes těžká zranění Gall přežil a zapojil se po vyléčení do dalších bojů proti armádě USA. Krvavý nůž se v roce 1866 oženil s arikarskou ženou jménem Soví žena a měli spolu několik dětí. O dva roky později nastoupil v květnu jako zvěd do armádních složek v hodnosti desátníka v pevnosti Fort Stevenson v Severní Dakotě. Hned v září 1868 z armády dezertoval, což lze přičíst poměrně rychle vybudované silné závislosti na alkoholu. Po návratu následovalo období střídání vojenských pevností jako Fort Buford, Fort Rice nebo Fort Abraham Lincoln. Osudové setkání s G. A. Custerem v roce 1873 v pevnosti Fort Rice nasměrovalo další kroky míšeneckého zvěda do řad 7. jízdního regimentu. S Custerem si padli hned do oka a na výpravě do oblasti Yellowstone ve stejném roce už jako Custerův oblíbenec cválal po jeho boku.

V roce 1874 Custera doprovázel i při expedici do Black Hills. Cílem expedice bylo hledat vhodná místa pro stavbu pevností, najít cestu na jihozápad a prozkoumat možnost těžby zlata. Několik týdnů před výpravou přepadli Lakotové vesnici Arikarů u Fort Berthold a zabili pět Arikarů a jednoho válečníka Mandanů. Průzkumné cesty do Černých hor se zůčastnilo celkem 65 arikarských zvědů, kteří hodlali výpravy využít k pomstě. Custer se však do mezikmenových sporů nechtěl míchat a jakýkoliv kontakt s Lakoty zakázal, pokud nebude kolona přímo napadena. V jednu chvíli už byla bitka na spadnutí a Arikarové pomalovaní do boje zpívali válečné písně. I když se zdálo, že kolem velkého armádního tělesa se rojí indiáni po stovkách, k většímu konfliktu s Lakoty během expedice nakonec nedošlo.

Custer si také jako náruživý lovec splnil svůj sen v podobě ulovení velkého medvěda, kterého vystopoval Krvavý nůž 7. srpna 1874 asi 75 yardů od ležení. Custer medvěda trefil první ranou ze své sportovní pušky Remington do stehna a musel zacílit ještě jednou, ránu jistoty pak zhruba 360 kg vážícímu zvířeti přidal nožem do krku právě Krvavý nůž. Během výpravy se také odehrál mezi Custerem a Krvavým nožem incident, při kterém Custer vystřelil z pistole směrem, kde se nacházel Charlie Reynolds a Krvavý nůž. Custer vinil svého osobního zvěda z nedbalosti, díky které uvízlo několik vozů v podmáčeném terénu. Oba muži se však v momentu výstřelu schovali za stromy a v následné ostřejší výměně názorů si Custer svůj úlet uvědomil a Krvavému noži podal ruku na znamení usmíření. Velká obliba u plukovníka se promítla také do výše obdrženého žoldu za expedici. Většina zvědů pobírala průměrně 13 dolarů, ale Krvavý nůž dostal 75 dolarů a ještě zvláštní prémii navrch za neocenitelné služby ve výši 150 dolarů, což byly v té době velmi slušné peníze. Custerova choť Elizabeth „Libby“ Custerová se o Krvavém noži vyjádřila takto:

„Krvavý nůž byl přirozeně truchlivý a jeho tvář stále vypadala smutně. I tehdy, když dostával dárky, které mu generál vozil z Východu. Byly to věci, které žádný jiný Indián neměl. Prokázal se jako generálův tak neocenitelný zvěd, že spolu často vedli dlouhé rozhovory. Seděli na trávě, psi se povalovali kolem a hovořili o částech země, které generál nikdy předtím neviděl, přičemž zvěd kreslil do písku vynikající mapy špičatou holí. Někdy byl protivný, často náladový a od mého manžela vyžadovalo maximální trpělivost, aby toleroval jeho nálady, ale věrnost a chytrost Krvavého nože stály za to, aby to manžel vydržel“.

Little Bighorn

V osudovém nedělním odpoledni 25. června 1876 byl Krvavý nůž spolu s dalšími zvědy přidělen do Renova praporu a měl za úkol odehnat koně z nepřátelského ležení a ochromit tak mobilitu nepřátelských válečníků. Podle některých svědectví však cítil blízkost své smrti a před bitvou prohlásil s rukama zdviženýma k nebesům a pohledem upřeným do slunce:

„Dnes večer Tě už neuvidím klesat dolů za kopce.“

Smrt si míšeneckého zvěda našla ve fázi střetu, kdy Renův prapor ustoupil do lesíka u řeky a zoufale se tady snažil uchytit proti velké přesile a zformovat k obraně. V momentě kdy ho gestem přivolal major Marcus Reno k sobě, aby se poradil o dalším postupu, zasáhla Krvavého nože kulka do hlavy a krev smísená s mozkem postříkala Renův obličej. Majora tento moment výrazně poznamenal, neboť začal panikařit a vydávat zmatené rozkazy. K mrtvole se později, když kavalérie v obrovském zmatku lesík opustila a hledala spásu na vršku za řekou později pojmenovaném Reno Hill, seběhly dvě lakotské ženy, zdevastovanou hlavu mu uřízly a nabodnutou na kůlu ji nosily po táboře lakotských Hunkpapů. Také tělo Krvavého nože indiáni zohavili a skalp prý identifikoval jeden z vojáků Gibbonovy kolony, který ho našel v opuštěném ležení a poznal podle šedých pruhů ve vlasech.Tělo bylo pohřbeno 27. června 1876 muži Gibbonovy kolony, kteří v suché kamenité půdě hloubili mělké hroby a na těla poté vršili hromady kamenů, aby nebyla vyhrabána divokou zvěří.

Vdova po Krvavém noži Soví žena se objevila v roce 1879 ve Fort Berthold a požadovala vyplacení žoldu za svého zemřelého manžela. O dva roky později jí bylo vyplaceno U.S. armádou necelých 92 dolarů. Jeden ze synů Krvavého nože zemřel zavražděn svou manželkou v roce 1904. Přeživší zvědové z kmene Arikarů složili Krvavému noži oslavnou píseň. Krvavý nůž je pohřben v rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě na hřbitově Red Cloud Cemetery.

Zdroje:

Evan S. Connell : Son of the Morning Star, GENERAL CUSTER and the BATTLE OF THE LITTLE BIGHORN – nakladatelství Vintage Publishing, 2005

https://frontierpartisans.com/39337/bloody-knife-custer/

https://american-tribes.com/Arikara/bio/BloodyKnife.htm

https://www.notesfromthefrontier.com/post/bloody-knife-custer-s-favorite-scout

https://accessgenealogy.com/north-dakota/biography-bloody-knife.htm

https://indianskevalky.webnode.cz/a7-kavalerie/expedice-do-cernych-hor-1873/