Článek
Trocha historie
Dopátrat se kdo jako první s čím a kdy začal, opravdu není jednoduché. Piano s elektromagnetickými snímači pro firmu Bechstein v Německu na konci 20. let 20. století prý jako první vyvinuli Walther Nernst s Oskarem Vierlingem. Americká firma Rickenbacker byla první, kdo začal v roce 1931 vyrábět opravdu elektrické kytary se snímačem. Prvním českým poválečným továrním výrobcem elektromagnetických snímačů a hudebních nástrojů jako jsou elektrická piana, kytary a elektrobasy byl atlet, vynálezce a šikovný podnikatel Ladislav J. Kořán. Ten prý koupil patent na snímač pro piano od inženýra Ferdinanda Machálka.
Potřeba vstupního kapitálu vedla Kořána k nešťastnému rozhodnutí oslovit zájemce z Kanady a Austrálie, což bylo pro začínající komunistický režim v Československu jako mávat červeným hadrem před očima býka. Kořán byl přáteli varován, že StB ho chce obvinit z průmyslové špionáže. Raději tak v roce 1949 volil útěk do západního Německa, ale vrátil se později pro manželku a syna. Emigrace tentokrát s celou rodinou už napodruhé nevyšla a StB v roce 1950 všechny na hranicích lapila. Kořán vyfasoval osmnáct let v uranových dolech v Jáchymově a po propuštění a srpnových událostech roku 1968 raději emigroval do USA. Jeho firmu Resonet v malém jihočeském městečku Blatná u Strakonic komunisté znárodnili a malátně se motající slabě prosperující závod převzalo pod svá křídla výrobní družstvo Dřevokov Blatná v roce 1953.
Sériová výroba elektrofonických kytar tady začala v roce 1955 a sešlo se tady trio „otců“ československé kytary - pánové Vladimír Vlček, Josef Růžička a Jan Hořejš. A šikovné české ručičky ukázaly, že hodně umí i v totalitním režimu. Pravdou ovšem je, že předlohou pro naši první elektrofonickou kytaru byl legendární model Fender Stratocaster. Kytara Resonet – Grazioso z Blatné ale nebyla obyčejnou sprostou kopií Stratocasteru, ten sloužil pouze jako vizuální předloha, protože tady prostě nikdo elektrickou kytaru do té doby pořádně neviděl. A všimli si toho i na výstavě EXPO 1958 v Bruselu, kde kytara Resonet – Grazioso vyhrála hlavní cenu, čímž se otevřela cesta na západní trhy. Top bigbítová kytara se zrodila tam, kde jen při vyslovení slova elektrická kytara soudruhům naskakovala husí kůže a to navíc v době, kdy byl bigbít ještě v plenkách! No, nejsou to paradoxy…
Kytary se vyvážely pod novou obchodní značkou Futurama a staly se díky velmi slušné kvalitě a příznivé ceně, vyhledávaným artiklem. Stačí uvést jména takových ikon jako je George Harrison, Jimmy Page, Eric Clapton, Albert Lee nebo Gerry Morsden, kteří na kytary Grazioso (Futurama) začínali svoji kariéru. Kytary se vyvážely do Británie za sedm liber a distributor pro západní trh, firma Selmer a prodejci na tom uměli pěkně vydělávat. Jen pro zajímavost, matka G. Harrisona kytaru Futurama v Anglii koupila za 58 liber (!). V roce 2024 se v aukci v USA tato kytara vydražila za 1,27 milionu dolarů!
Do Británie se až do roku 1959 ovšem nemohlo dovážet luxusní zboží z USA a tím pádem ani kytary. I po skončení tohoto omezení však cena Stratocasteru výrazně převyšovala cenu Graziosa. Byla tedy kytara z Blatné jen levnější vítanou náhražkou? Dvouzvratné tremolo bylo u Graziosa ve své době ovšem skutečně převratnou novinkou a ukázkou vysoké míry schopností, dovolím si napsat českých vývojářů (i když jsme byli Československo). Pro československé zájemce ovšem kytary zase tak úplně levné nebyly, neboť stály ve druhé polovině 50. let 550 Kč a to rozhodně nebylo málo peněz. Z českých umělců se tato možná nejlepší kytara socialistické éry objevila v rukou Petra Jandy, Petra Kaplana, Pavla Sedláčka, Radima Hladíka nebo Mikiho Volka.
Na základě rozhodnutí vyčleňovat výrobu z družstev, bylo v Blatné rozhodnuto proces výroby kytar postupně ukončit. Komunisté zřejmě chtěli mít nad výrobou přinášející tolik potřebné devizové prostředky větší kontrolu. Výroba kytar se od roku 1959 přesunula do Hradce Králové, kam se stěhoval i zkušený vývojář J. Růžička. Nástroje v Hradci se začaly vyrábět pod značkou Neoton a na svět se vyklubala v roce 1960 kytara Neoton Jolana, kterou Růžička pojmenoval po své dceři. Název„Jolana“ se od té doby začal používat jako značka a všechny elektrofonické kytary vyrobené v Československu nesly název Jolana, i když se vyráběly postupem času na třech různých místech – v Hradci Králové, Hořovicích a Krnově. Pikantní je, že ani jeden podnik neměl slovo kytara ve svém názvu…
Krnov
Začít v malém hornoslezském městě v podhůří Jeseníků vyrábět kytary bylo spíše rozhodnutím z nouze než pečlivě plánovaným a připraveným záměrem. Odštěpný závod Varhany Krnov měl ovšem v 50. letech 20. století vážné problémy s odbytem a podnik začali zaměstnanci houfně opouštět. Výroba varhan s tradicí již od roku 1844 byla v ohrožení a uvažovalo se o jejím ukončení. Podnik však měl být i nadále zachován pro výrobu produktů ze dřeva a hledalo se tedy nějaké řešení. A tím se stala výroba elektrofonických kytar.
Krnovské ikony - nahoře sólová kytara a dole basová kytara IRIS. Vyrobilo se jich v letech 1974 - 1989 téměř padesát tisíc kusů. Koncepčně vychází z modelu Telecaster thinline firmy Fender.
Pozvolný rozjezd
Začátky jsou vždy těžké a nejinak tomu bylo i v Krnově. Kytary nejsou varhany a pro novou výrobu bylo nutné najít nové prostory a přeškolit zaměstnance. Zavedení sériové výroby elektrofonických kytar není jednoduchý proces. Je velmi náročný zejména na předvýrobní přípravu. Se zkušenostmi z výroby kytar v Lubech u Chebu přispěchali nový mistr výroby Milan Halák a technolog Alois Pech. V roce 1962 se zahájila výroba a vyráběly se modely z Dřevokovu Blatná jako kytary GRAZIOSO, kontrabas ARCO a snímače FORTE a FORTE II. Do roku 1965 se však podařilo uvést do výroby celkově 10 typů masívních a nízkolubových kytar a basových kytar (např. STAR, BASSO, DISKANT, PEDRO a jedna havajská kytara CHORD. Kytary se ještě číslovaly římskými číslicemi). Vyráběly se i komponenty a zesilovač Hi-Fi. Basová kytara PEDRO byla první šestistrunnou basou v Evropě a STAR měla zase převratný futuristický design.
V areálu národního podniku Varhany Krnov se v prvním roce vyráběly pouze jednotlivé části kytar a montáž probíhala v areálu Březinka. Hotové kusy se pak opět vracely do Krnova. Kompletní výrobu se podařilo soustředit pouze do Krnova od roku 1963. Od tohoto roku vedl elektrovýrobu Jan Pally, který zde vydržel až do ukončení výroby v roce 1991. Výroba kytar byla zatím v Krnově závislá na úzké spolupráci s vývojáři z Hradce Králové, kde kraloval český Leo Fender alias Josef Růžička.
Bigbít!
V šedesátých letech 20. století se bigbít dral tvrdě na výsluní a jeho rozpínavost zasáhla i tehdejší Československo a další země východního bloku. Soudruzi z toho asi úplně radost neměli, ale zájem o elektrofonické kytary se několikanásobně zvýšil, což pozitivně ovlivnilo i výrobu v Krnově, a to už je těšit mohlo. Navíc se zvýšil zájem také o varhany. Do Sovětského svazu se vyvážela speciální kytara ve tvaru balalajky a pro sovětský trh se vyrábělo téměř 700 kytar různých modelů za měsíc. Kytary se vyvážely i do dalších zemí RVHP, zejména Polska, NDR a Maďarska. Zásilka pro Kubu nedorazila, do Číny ano, ale zájem tam o kytary nebyl. Vyváželo se i do západních zemí jako Francie a zejména Anglie, kde na kytary z Československa hráli třeba slavní Shadows a zejména Beatles. Pro československý trh se vyrábělo 600 kytar za rok.
Dobré roky
V bouřlivém roce 1968 se stal novým ředitelem v Krnově Jindřich Závodný a pro podnik to byla skutečná trefa do černého. Jeho nesporným plusem byla vysoká angažovanost v hudební branži a naopak nízká v politice. Byl znalý nejen v hudbě, ale i technicky. Výroba lubových kytar byla v tomto roce ukončena a závod se specializoval pouze na kytary a basové kytary masivní. V podniku vládla pod Závodného vedením příjemná atmosféra s dobrými vztahy. Pracovaly zde tři stovky zaměstnanců. V roce 1975 se soudruhům zřejmě znelíbil J. Růžička a prosperující vývojové oddělení v Hradci Králové bylo zrušeno a od roku 1977 vzniklo v Krnově. Výroba byla sériová a úkolová, nevyžadovala kytaráře, ale pouze dělníky, z nichž každý musel zvládnout dva až tři úkony, než rozpracovaný kus přebral opět další. Při výpadku dělníka, nebyl problém ho nahradit jiným, ale k tomu moc nedocházelo.
Charakteristické kytary
Nástroje z Krnova – diskantové, basové a havajské, nesly specifické znaky. Byly to od roku 1968 především kytary masívní. Na zpracování dřeva, pracovalo třicet zaměstnanců, dalších třicet bylo ve vývojovém oddělení. Výhodou byly předem zajištěné stroje na zpracování dřeva a především prostory na jeho uskladnění a sušení. Vzhledem k nedostatku exotických dřev jako mahagonu, ebenu, palisandru a mnoha dalších se využívaly zejména naše dostupné dřeviny jako javor, olše, lípa a smrk.
Pro sériovou produkci jsou masívy jednodušší a není zapotřebí vysoce kvalifikovaný personál. Pro krnovskou výrobu je charakteristické, že podstatná část basových typů kytar koncepčně vycházela z modelů diskantových. Basové kytary měly i stejné modelové označení, pouze s označením bass, což ovšem bylo charakteristické pro téměř všechny elektrofonické kytary vyráběné v Československu od druhé poloviny 60. let do konce 80. let. 20. století. Drtivá většina zahraničních výrobců přitom basové a diskantové typy striktně odlišuje, vzhledem ke zcela jiné technice hry.
Značné množství v Krnově vyráběných kytar také používalo shodné komponenty. Jen ve výjimečných případech se pro určitý model speciálně vyvinul určitý komponent. Tento styl výroby umožňoval vyvíjet veliké množství nových modelů a řešil i výbornou dostupnost náhradních dílů, které byly v některých případech stejné u kytar i s velmi širokým rozptylem data výroby. V 70. letech 20. století bránil většímu rozvoji příliš široký sortiment výrobků a bylo rozhodnuto počet modelů zredukovat. Každý model měl mít vždy verzi diskant a bass. Na trh byl uveden v roce 1973 jednosnímačový model VIKOMT a o rok později vylepšený, dvousnímačový, později ikonický model IRIS. Byly to poslední dva typy vyvinuté mimo Krnov a oba měly svoje basové sestry.
Poslední roky a smutný konec
V roce 1979 byl na trh uveden model s novým typem snímačů - dvoucívkový snímač SAPHIR měla úspěšná kytara GALAXIS a její basové dvojče. V osmdesátých letech dochází k uvolnění striktních pravidel daných normami pro vzhled a barvu a trh žádá přírodní nebo dýhované kytary. Objevuje se dýhovaný model SUPERSTAR. Ve druhé polovině osmdesátých let už modely ALTRO, RITMO A PROXIMA pouze konstrukčně vycházely z vydařených modelů IRIS, GALAXIS nebo SUPERSTAR. V roce 1988 odchází ředitel Závodný do důchodu a o rok později definitivně končí nejúspěšnější v Krnově vyráběné modely Iris, Galaxis a Superstar. V roce velkých politických změn paradoxně vznikají velmi kvalitní modely RK 110, 120, 130 a 140, které jsou schopné konkurovat západním vysoce kvalitním značkám.
Přechod ke kapitalistickému systému vypadal zprvu pro krnovský závod nadějně a nakupovaly se dokonce nové moderní stroje. Zájem o spolupráci měla švýcarská firma Spector a v Krnově se měly vyrábět levnější basové modely. Zároveň se však otevřel trh a začaly k nám ve velkém proudit kytary světových značek. V záplavě gigantů jako Fender nebo Gibson a spousty dalších, byť výrazně dražších kytar, zájem o ty domácí upadal a v prosinci 1990 se vedení firmy rozhodlo výrobu elektrofonických kytar v Krnově ukončit.
Zaměstnanci dostali výpověď z důvodu nadbytečnosti a výroba kytar, nikoliv varhan, byla v roce 1991 zastavena. Po „divoké“ privatizaci v roce 1994 se původně státní podnik stal s.r.o. a pokračoval v exportu varhan do světa. V prosinci roku 2011 odkoupil firmu Ing. Petr Škrbel, jehož hlavní snahou bylo navrátit firmě lesk dávných časů a pokračovat v tradici výroby varhan. To se však nepodařilo a v roce 2015 firma fakticky ukončila výrobu a o tři roky později právně zanikla. Zánik firmy se naštěstí nedotkl Střední umělecké školy varhanářské v Krnově, která je věhlasná a o studium tady mají žáci značný zájem.
Jaké to byly nástroje
Deset kytaristů vyřkne deset různých názorů. Z dnešního hlediska jsou to samozřejmě vintage nástroje. V kombíčkách prskají, šumí, hučí a nevím co ještě. U irisek vyskakují struny z kobylky a po jednom použití vibrační páky už to neladí. Mají hůře opracované krky, hmatníky, špatné struny a neposkytují hráči potřebný luxus. Mají plechový nebo zastřený tón. Nadšenci však v dnešní přetechnizované dokonalé digitální době přesně tohle vyhledávají, tak jako milují třeba gramofonové desky.
V podmínkách socialistické výroby s nedostatkem kvalitních strojů, exotických dřevin dodávajících nezaměnitelné vlastnosti nebo kvalitních materiálů však zaměstnanci nejen v Krnově odváděli výbornou práci a dávali do ní zejména velké srdíčko. Vývojáři čelili vysoké míře byrokracie a každý dobrý nápad bylo sakra těžké prosadit. Tisícům bezejmenných nadšenců však tito zaměstnanci dopřáli obrovskou radost, když si milovníci parplů a zepelínů mohli vzít do ruky irisku nebo galaxisku a pěkně prohrábnout struny. A na tom výsledném zvuku vylouděném na všem možném už zase tolik nezáleželo. A za to těm stovkám poctivě makajících pracovníků od shora až dolů v závodech vyrábějících kytary napříč republikou v mnohdy složitých podmínkách patří velký dík.
Doma na koleně si pak rockeři vyrobili mnohé sami - „krabičky“, co dodaly ten správný zvuk a „špagetou“ nebo tou „telefonní šňůrou“ se to přes zesáky vykouzlené šikovnýma rukama z ničeho, zapojovalo do ručně vyráběných beden, ve kterých byly repráky z rádia nebo z televize. Těžká doba, kdy se toho nedalo moc sehnat však zároveň podporovala šikovnost a manuální zručnost a znásobovala nadšení a elán. Tohle všechno dnes u mladých marně hledáme. Neříkám, že české kytary byly v dobách totality levné, ale daly se sehnat a bylo reálné na ně našetřit. Kytara Star V se dala sehnat za pět stovek. Byly tu i originál lampové zesilovače a Tesla vyráběla i efektory. Kdo opravdu umí hrát, zahraje i na irisku a kdo neumí, nepomůže mu ani kytara za půl milionu…
Jolana žije!
Zlaté české ručičky však Jolanu probraly z klinické smrti a zasloužil se o to pan Petr Vykydal. V Hořovicích u Berouna má výroba hudebních nástrojů tradici od roku 1889 a kytary se tady začaly vyrábět v podniku Harmonika už na počátku 60. let 20. století. A právě nedaleko odtud v Drozdově se nejprve v garáži kvarteto lidí rozhodlo v roce 2001 vzkřísit kdysi legendární českou značku Jolana. Vznikla firma NBE Corp., jejíž vznik podpořil kapitál z USA. Firma už dnes nesídlí v garáži, ale v roce 2006 zakoupila několik objektů v areálu někdejší Harmoniky Hořovice a má dnes osmdesát zaměstnanců.
Ikonické Jolany jako GRAZIOSO, TORNADO, DIAMANT, STAR A IRIS ožily ve starých tvarech, ale se špičkovými díly prestižních značek a exotickými dřevy. A česká kvalita znovu přilákala svět a špičky hudební scény. Na IRIS hraje Serj Tankian ze System of a Down, na STAR X hrál Billy F. Gibbons a na STAR BASS X Elwood Francis, tedy duo vousáčů ze ZZ Top. Z našich kytaristů na, ve své době velmi úspěšný, hořovický model DIAMANT hraje třeba Jiří Urban z Arakainu, Jan Chudan a Petr Hrdlička ze Škworu. Na TORNADO Jiří Váňa z Kabátu nebo Michal Hrůza a na GRAZIOSO Olda Krejčoves z Monkey Bussines nebo František Táborský z Chinaski.
Umělců ze světa i od nás je mnohem více. Kytary se dnes vyrábí šité i na míru jednotlivým hráčům a samozřejmě jejich cena se podle toho odvíjí. I pro běžné uživatele nejsou dnešní Jolany vzhledem k velmi kvalitním dílům a použitým materiálům tak úplně nástroji pro široké davy amatérských nadšenců, kteří mají hluboko do kapsy. Je ovšem moc dobře, že v záplavě kytar z celého světa, kterými jsme dnes zahlceni, je Jolana zase slyšet. A zvuk to není vůbec špatný.
Zdroje:
https://www.jolana.info/vyroba_krnov.html
https://www.jolana.info/historie_jina.html
https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/petr-vykydal-nbe-corp-vyroba-elektrickych-hudebnich-nastroju.A241024_823652_podnikani_sov
