Článek
Indiánské obrození
Šedesátá léta 20. století doslova rozhýbala světové dění. A ve Spojených státech amerických se probouzely komunity, které doposud nebyly tolik slyšet. Ten svěží nový vítr probudil naplno i původní Američany. Dusila je rekordní nezaměstnanost, chudoba, kriminalita, policejní brutalita a diskriminace. Bílí spekulanti se snažili získat i půdu v rezervacích a využívali různých skulinek v zákonech, aby sebrali indiánům i to poslední, co jim ještě zbylo. A indiáni se začali těmto praktikám bránit daleko usilovněji než v minulosti a nejen to. Toužili se vrátit ke kořenům a obnovit svou hrdost, své tradice, rituály a svůj rodný jazyk. Volali po větším zastoupení v politických funkcích a zmírnění chudoby. Oprášili jména svých slavných předků a zejména jejich bojovnost. V červenci 1968 vzniklo militantní, politické a občanskoprávní Hnutí amerických indiánů známé jako AIM (American Indian Movement). V listopadu 1969 se AIM podílelo na obsazení bývalé federální věznice na ostrově Alcatraz. V říjnu 1972 vyrazili indiáni do Washingtonu, aby připomněli všechny porušené smlouvy na akci Trail of Broken Treaties. AIM vedla nejen protesty za zájmy domorodých Američanů, ale inspirovala i kulturní obnovu, monitorovala policejní aktivity a koordinovala programy zaměstnanosti ve městech a v rezervacích po celých Spojených státech.
Obsazení Wounded Knee
Jednou z nejchudších oblastí v celých USA byla rezervace Lakotů-Oglalů v Pine Ridge v Jižní Dakotě. V roce 1972 již tak neutěšenou situaci ještě zhoršil nástup nového kmenového prezidenta Richarda A. Wilsona. Autokratický vůdce upřednostňoval vlastní zájmy, svou rodinu a své známé. Rozhodnutí konzultoval jen v úzkém okruhu svých sympatizantů místo v kmenové radě. Svou politiku rázně prosazoval díky ozbrojené milici GOONS, která tvrdě i za použití střelných zbraní vystupovala proti příslušníkům obrozeneckých hnutí tzv. tradicionalistům a jeho politickým oponentům. Kmenová rada i další orgány se snažily Wilsona odvolat marně a zoufalou situaci se tradicionalisté rozhodli vyřešit obsazením obce Wounded Knee, symbolicky tedy místa s velmi pohnutou historií pro Lakoty, dějiště masakru z roku 1890. 27.února 1973 dvě stovky zejména Oglalů pod vedením aktivistů Russella Ch. Meanse, Dennise Bankse, Franka Fools Crowa, Cartera Campa, duchovního vůdce Leonarda Vraního psa a dalších obsadili v nočních hodinách městečko a 11 obyvatel si vzali jako rukojmí. Američané postupně k Wounded Knee soustředili až tisíc agentů FBI, stovky členů Národní gardy, federálních maršálů, policistů a Wilsonovy milice. Na scéně se objevily vrtulníky s velkorážními kulomety, obrněné transportéry, kopaly se desítky metrů zákopů, všude číhali ukrytí odstřelovači a na přístupových cestách se objevily zátarasy. Russell Means zahájil jednání o propuštění rukojmích a požadoval, aby americký Senát zahájil vyšetřování Úřadu pro indiánské záležitosti a všech siouxských rezervací v Jižní Dakotě a aby Senátní výbor pro zahraniční vztahy uspořádal slyšení o spoustě indiánských smluv, které byly porušeny vládou USA. Chtěl tak k vážné situaci v rezervaci přitáhnout také mediální pozornost a donutit orgány konečně jednat. Vietnamská válka se přestěhovala do Ameriky a ozbrojené složky pálily po indiánech ozbrojených puškami téměř každý den. Indiáni s podobnou intenzitou odpovídali kdykoliv to bylo možné. Federální vláda zakázala přítomnost žurnalistů, městečku byla odpojena voda i elektřina a zastaven přísun veškerých potravin. Střílelo se a také jednalo, ale k ničemu to nevedlo. Po 71 dnech byly obě strany maximálně vyčerpané a indiáni protest ukončili. Měli dva mrtvé a na straně druhé jeden maršál po střelném zranění ochrnul. Mnoho se však nezměnilo a indiáni k sobě maximálně přitáhli větší pozornost médií. Podpořili je i mediální hvězdy jako jejich největší podporovatel herec Marlon Brando, Jane Fondová nebo zpěvák Johny Cash. Means a Banks byli zatčeni, ale hned v září 1973 zase propuštěni.
Občanská válka
Okupace Wounded Knee skončila, ale problémy v rezervaci Pine Ridge zůstaly. Zkorumpovaný Wilson navíc v roce 1974 v atmosféře strachu a zastrašování znovu vyhrál volby a pokračoval ve stejném stylu vládnutí jako předtím. A opět s vydatnou podporou FBI. Mezi politickými frakcemi v Pine Ridge se rozhořel vnitřní konflikt a ve vzduchu byl zase cítit střelný prach. Milice GOONS likvidovala politické odpůrce a podle AIM došlo k 64 nevyřešeným vraždám a tři stovky aktivistů milice fyzicky napadla. To už Ameriku až tolik nezajímalo a pozornost médií zase přitáhla až událost z července 1975.
Střílel Leonard Peltier?
25. července 1975 se dva agenti FBI Jack Coler a Ronald Williams marně snažili v Pine Ridge zatknout Jimmyho Eagla, podezřelého z loupeže a útoku střelnou zbraní. Druhý den se do rezervace vrátili, aby po podezřelém dále pátrali. Přibližně v 11:50 hod. jiní agenti zaslechli rádiový přenos, ve kterém agent Williams informoval kolegu Colera, jedoucího v jiném vozidle, že zahlédl červenobílé vozidlo odpovídající popisu automobilu podezřelého a hodlá ho zastavit. Ve voze ovšem necestoval obviněný, ale aktivisté AIM Leonard Peltier, Norman Charles a Joe Stuntz. Coler poté sledoval Williamse ve snaze pomoci mu zastavit podezřelé vozidlo, které odbočilo na ranč Jumping Bulla. Tady byl stanový tábor aktivistů AIM. Pronásledovaný vůz tady zastavil a jeho cestující zahájili palbu na dva neoznačené vozy agentů. K trojici aktivistů se záhy přidalo až čtyřicet indiánů z ranče a během deseti minut byli oba agenti postřeleni a v podstatě znehybněni. Pak je kdosi z bezprostřední blízkosti třemi střelami popravil. Když dorazilo dalších asi 150 agentů a milice GOONS, pokračovala přestřelka až do 16,25 hodin. Aktivista Joe Stuntz byl zasažen odstřelovačem do hlavy a okamžitě mrtev. Pozornost federálů byla zaměřena zejména na aktivisty AIM a proto se jako první před soudem objevili Bob Robideau a Darell Butler. Oba byli zproštěni obžaloby, neboť jednali v sebeobraně vzhledem k atmosféře strachu a násilí v rezervaci. Smrt Stuntze nebyla nikdy vyšetřována a nikdy nebyl nikdo obviněn. Dalším podezřelým byl Leonard Peltier, který údajně střílel z pušky AR-15 a byl už na něho vydán zatykač v souvislosti s pokusem o vraždu policisty v Milwaukee. Peltier byl zatčen v Kanadě 6. února 1976. Spojené státy předložily kanadskému soudu čestná prohlášení podepsaná mentálně zaostalou ženou Myrtle Poor Bear, která uvedla, že byla přítelkyní Peltiera a údajně ho viděla střílet na agenty. Ve skutečnosti Myrtle u přestřelky vůbec nebyla. Brzy poté odvolala svá prohlášení a řekla, že FBI jí vyhrožovala a nutila ji, aby podepsala čestná prohlášení. Peltier byl vydán do USA, kde byl v roce 1977 souzen. Klíčovému svědku Myrtle Poor Bear nebylo dovoleno vypovídat a proti Peltierovi svědčili tři dospívající domorodí svědci. Všichni později přiznali, že je FBI donutila svědčit. Přesto ani jeden z nich neidentifikoval Peltiera jako střelce. Více než 140 000 stran materiálů FBI nebylo obhajobě poskytnuto. Balistický expert FBI dosvědčil, že nábojnice nalezená poblíž těl agentů odpovídá zbrani používanou Peltierem. Balistický test prokazující, že náboj nebyl vystřelen z Peltierovy zbraně, byl však úmyslně zatajen. Porota, která si nebyla vědoma výše uvedených skutečností, shledala Leonarda Peltiera vinným. Soudce Benson ho odsoudil ke dvěma po sobě jdoucím doživotím. Po objevení nových důkazů získaných prostřednictvím soudního sporu podle zákona o svobodě informací se Peltier pokusil o nový proces. Marně. Spoluobžalovaní účastníci přestřelky byli všichni zproštěni viny. Soudce Heaney, autor rozhodnutí o zamítnutí nového procesu, od té doby vyjádřil pevnou podporu propuštění Peltiera a uvedl, že FBI použila nesprávnou taktiku k jeho odsouzení.
Tvrzení FBI
I po téměř padesáti letech od incidentu je FBI o Peltierově vině jednoznačně přesvědčena. Podle ní důkazy zkoumané patologem naznačovaly, že na agenty byly z bezprostřední blízkosti vypáleny nejméně tři kulky ráže .223. Z otevřeného kufru auta agenta Colera se však podařilo získat pouze jedinou nábojnici ráže .223. To naznačuje, že přítomné osoby se pokusily odstranit všechny nábojnice z místa vraždy a neúmyslně přehlédly jeden náboj ráže .223 v kufru vozu. Svědectví podle FBI prokázalo, že Peltier byl jedinou osobou, která měla v době vražd pušku AR-15. Tato puška byla jedinou přítomnou zbraní, která byla schopna vypálit náboj této ráže. Sto čtrnáct nábojnic stejné ráže bylo nalezeno na místě obecného činu, daleko od těl agentů. Všechny byly vypáleny stejnou zbraní AR-15. Těchto 114 nábojnic se shodovalo s jednou nábojnicí nalezenou v kufru auta agenta Colera. Peltier byl obžalován nejen z vražd, ale také na základě toho, že mohl být pomocníkem a podporovatelem vražd. Fakta argumentovaná porotou označila Peltiera za vůdce skupiny indiánů, kteří byli zapojeni do střelby na agenty. Svědectví naznačovalo, že další osoby ze stanového tábora poblíž Jumping Bull Compound dorazily poté, co slyšely střelbu, a teprve tehdy začaly na agenty střílet. Podle svědků se věřilo, že na Williamse a Colera střílelo nejméně sedm osob. Očitý svědek vypověděl, že Peltier, Robert E. Robideau a Darrelle D. Butler šli k autům agentů. Robideau a Butler přišli ze stanového tábora, aby se připojili ke střelbě až poté, co začala. Neexistuje žádné očité svědectví o tom, co se stalo u aut agentů. V době tohoto incidentu už byl na Peltiera vydán zatykač za pokus o vraždu policisty v Milwaukee. V listopadu 1975 střílel Peltier na vojenskou hlídku, která stavěla jeho vozidlo plné dalších aktivistů a také zbraní a munice v Oregonu. Ve voze byla také aktivistka Annie Mae Aquash.
Annie
Třicetiletá Aquash z kmene Mikmaků z Kanady byla členkou AIM a v listopadu 1975 už patřila podobně jako Peltier nebo Banks k elitním členům hnutí. Účastnila se všech významných akcí jako bylo třeba obsazení Wounded Knee. Běžnou praxí FBI bylo infiltrovat hnutí jako AIM indiány, kteří byli informátoři federálů, popřípadě vytvářeli v organizacích neshody a chaos. V březnu 1975 vůdcové AIM zjistili, že jejich prominentní člen Douglas Durham je informátorem FBI a v hnutí rostlo napětí. V tomto roce byla Annie dvakrát zatčena za nelegální držení zbraní, ale velmi rychle opět propuštěna. V AIM pojali podezření, že rovněž spolupracuje s FBI. 24. února 1976 bylo nalezeno její mrtvé tělo s kulkou v hlavě u silnice v rezervaci Pine Ridge. O její likvidaci rozhodli možná vůdcové AIM a padlo také Peltierovo jméno. Údajně ho měla slyšet, jak se chlubil, že odpráskl dva agenty FBI a celkově už o hnutí věděla příliš mnoho. Před svou smrtí však Aquash řekla, že zvláštní agent FBI David Price ji vyhrožoval, že do roku zemře, pokud odmítne informovat o Peltierovi. Vyšetřování komplikovaného případu se vleklo a až mezi léty 2003 až 2010 bylo odsouzeno hned několik osob z indiánské komunity. Peltier byl v době její vraždy na míle daleko v Kanadě.
Konečně domů
V kontextu desítek nevyřešených záhadných úmrtí indiánských aktivistů se zdá být úzkostlivé lpění na vyřešení smrti dvou agentů až úsměvné. Z milic GOONS a FBI nikdo nebyl vyšetřován ani souzen. Peltier byl na seznamu nepohodlných a pokud by se aktivně se zbraní v ruce nebránil, pravděpodobně by rozšířil řady usmrcených aktivistů. FBI jen sklidila hořké plody své činnosti a oba agenti tak zemřeli za její hříchy, jak by možná řekl Vine Deloria.
V dubnu 1982 Peltier podal svou první žádost o Habeas Corpus. Ta byla v prosinci téhož roku zamítnuta. Několik dalších návrhů na odvolání soudce Bensona rovněž ztroskotalo. V roce 1985 a 1990 Peltier podal u okresního soudu USA novou petici Habeas Corpus. Opět neuspěl. V letech 1993, 2009 a 2024 mu bylo zamítnuto podmínečné propuštění. Peltierovy žádosti o milost odmítli i demokratičtí prezidenti Bill Clinton a Barack Obama. Teprve Joe Biden prokázal odvahu a cit pro správnou věc. Amnesty International Peltiera dlouho považovala za politického vězně. Mezi obhájce jeho propuštění patřili arcibiskup Desmond Tutu, Nelson Mandela, ikona občanských práv Coretta Scott Kingová, herec a režisér Robert Redford a hudebníci Pete Seeger, Harry Belafonte a Jackson Browne.
Leonardu Peltierovi je nyní 80 let a jeho zdraví je podlomené. Trpí cukrovkou, hypertenzí, vadou zraku a má nemocné srdce. Odseděl si 49 let za mřížemi. Jak uvádí Bílý dům, změna trestu na domácí vězení není omluvou za spáchané zločiny. Prezident Joe Biden zmírnil Peltierův rozsudek v pondělí 20. ledna 2025 po desetiletích komunitně vedené advokacie a označil jeho uvěznění za příklad špatného zacházení americké vlády s původními obyvateli Ameriky. Národní kongres amerických indiánů oslavil historické rozhodnutí v prohlášení, v němž uvedl: „případ dlouho symbolizuje systémové nespravedlnosti, kterým čelí domorodé národy“. Bývalý ředitel FBI Ch. Wray v dopise Bidenovi na začátku ledna 2025 napsal: „Poskytování jakékoliv úlevy Peltierovi od jeho odsouzení nebo rozsudku je zcela neopodstatněné a bylo by urážkou právního státu.“ Peltier zatím zůstane v USP Coleman, přísně střežené věznici na Floridě. Datum jeho propuštění bylo předběžně stanoveno na 18. února 2025. Bojovník za indiánskou věc Leonard Peltier dožije své dny v domácím vězení v indiánské rezervaci Turtle Mountain v Belcourtu v Severní Dakotě.
Zdroje :
https://en.wikipedia.org/wiki/Leonard_Peltier
https://ictnews.org/news/so-its-real-its-real
http://ictnews.org/news/leonard-peltier-granted-clemency-as-president-biden-leaves-office
https://ictnews.org/news/tears-of-joy-indian-country-reacts-to-leonard-peltier-clemency
https://www.fbi.gov/history/famous-cases/resmurs-case-reservation-murders
https://freeleonard.org/case/
https://www.mprnews.org/story/2025/01/24/celebration-and-criticism-follow-leonard-peltiers-prison-sentence-commutation
