Článek
Filmaři a snílci
Hollywood naservíroval divákům zejména v padesátých letech 20. století svou představu pravého pistolníka. Pohledného, vysokého, neohroženého a ušlechtilého hrdinu v černém saku se zářivě bílou vyžehlenou košilí, vázankou a kloboukem se širokým okrajem. Dvojici koltů měl „proklatě nízko zavěšenou“ a téměř vždy to byly legendární pětačtyřicítky. Bohatě zdobené holstery měl přivázané ke stehnům. Dva střelci se postaví uprostřed prašné ulice typického městečka tváří proti sobě na třicet metrů a kdo rychleji vytasí kolt a zasáhne soka, je vítěz. Obvykle to byl hlavní kladný hrdina. Takto idealizované představy mají hodně daleko do skutečnosti.
Opravdový střelecký souboj
Historik a znalec Divokého západu Johnnie Roper tvrdí, že v celé historii Západu lze najít pouze jediný střelecký souboj, který by snesl srovnání s představami hollywoodských filmařů. Došlo k němu ve Springfieldu v Missouri 21. července 1865. Hlavními aktéry byla snad největší pistolnická legenda James Butler Hickok, zvaný Divoký Bill a jistý Davis Kasey Tutt. Zpočátku prý byli oba muži přátelé i když Hickok sloužil jako zvěd v armádě Unie a Tutt byl kovaný Jižan bojující za Konfederaci. Příčinou pozdějších neshod byly nejprve ženy. Bill údajně zplodil dítě s Tuttovou sestrou a ten na oplátku věnoval velkou pozornost Billově milence. Dave poté vydatně podporoval místní hráče pokeru, aby Hickoka co nejvíce obírali, ale sám se do hry s ním příliš nepouštěl. 20. července 1865 v Lyon House půjčoval Dave místním karbaníkům peníze, ale Billovi se hodně dařilo a Dave začal zuřit. Obvinil Hickoka, že mu dluží za obchod s koňmi 40 dolarů a když je Bill v klidu zaplatil, Tutt vytáhl další dluh 35 dolarů z minulé hry. Hickok namítl, že je to jen 25 dolarů a Dave mu najednou ze stolu sebral hodinky s tím, že dokud nezaplatí celý dluh, nechá si je. Poté rozhlásil, že druhý den se bude s hodinkami procházet po Public Square, což mu Hickok nedoporučoval. Zlaté hodinky značky Waltham byly darem od Hickokovy matky a měl k nim tudíž zvláštní vztah. Osazenstvo salónu bylo spíše na Tuttově straně a rozzuřený Hickok v sobě raději zadusil hněv.
Druhý den si vykračoval Dave Tutt kolem 18. hodiny u soudní budovy a provokativně mával hodinkami. Divoký Bill vyšel z Lyon House. Ještě za chůze zahájili oba muži současně na vzdálenost asi padesáti yardů palbu. Dave minul, ale Hickok ho zasáhl i na takto značnou vzdálenost přesně do srdce. Verzí, jak to dokázal, je více. Podle jedné sevřel pistoli pevně v obou rukou a pečlivě zamířil. Podle jiné si opřel zbraň o zábradlí. Nejspíše však mířil jen někam na tělo a zásah do srdce byl opravdu náhoda. Z krátké palné zbraně na vzdálenost asi 45 metrů je tak přesný cílený zásah opravdu velmi nepravděpodobný.
Divoký Bill nosil dvojici perkusních Coltů 1851 Navy ráže .36 slonovinovými pažbami dopředu zastrčené za vojenským opaskem. Pažby měl vysoko v úrovni loktů a pravou rukou tasil zbraň od levého boku a levou od pravého. Dokázal takto v mžiku zasáhnout soka před sebou a dokonce i toho za zády. Byl to skvělý střelec, možná vůbec nejlepší na celém Západě, ale nestřílel ukvapeně. „Když se dostanete do rvačky, buďte jistí a nestřílejte moc rychle. Znal jsem spoustu chlapů, kteří udělali chybu tím, že stříleli ve spěchu. Střílejte raději na tělo, než kamkoliv jinde. Kulka do břicha možná chlapa hned nezabije, ale bude v šoku, který mu ochromí mozek a paži natolik, že je po boji,“ tvrdil Hickok, který byl soudem osvobozen, že střílel v sebeobraně a jeho hvězda stoupala. Hickokovu techniku zacházení se zbraní pečlivě studovala další legenda, kterou byl Buffalo Bill Cody: „Hickok střílel hned jak zvedl pistoli. A nikdy na to nespěchal. Prostě jen vytáhl zbraň a vypálil, když ji zvedal. Nazval bych to výstřelem z pozdvihu. Většina střelců totiž zvedla nejprve pistoli výš, pak ji spustili a kohout natahovali až předtím, než vystřelili. Divoký Bill ho natahoval palcem ve chvíli, kdy se zbraň dostala do jedné roviny s jeho mužem. V žádném případě nebyl nejrychlejší, jen nevzrušený a klidný. Nikdy nezabil muže, dokud se ten muž nepokusil zabít jej. To je čestné.“
Perkusní Colt 1851 Navy. Vzhled Hickokových dvou koltů Navy byl odlišný, protože střenky byly ze slonoviny a poniklované zbraně zdobilo bohaté gravírování. K bravurnímu ovládání zbraní byl nutný tvrdý trénink.
Uvnitř, zblízka a jakkoliv
K drtivé většině střeleckých soubojů docházelo uvnitř barů a heren. Střílelo se na velmi krátké vzdálenosti jen několika kroků. Krátké ruční palné zbraně byly na větší vzdálenost stejně velmi nepřesné a Hickokovo usmrcení Tutta mnozí i přes jeho nesporné mistrovství pokládali spíše za náhodu. Přelstít soupeře a přežít bylo základem. Jak, to už bylo celkem jedno. Střela do zad nebyla na Západě ničím překvapivým. I staří pistolníci používali celou plejádu triků, jak vyzrát na soka a nespoléhali se jen na rychlé tasení.
Známý výtržník Bill Mulvey jednou v saloonu vytáhl na vzdálenost pár kroků dva revolvery na samotného Hickoka. Ten byl v té chvíli už v podstatě bez šance. Podíval se mu proto přes rameno a prohlásil: „Nestřílejte chlapci, je opilý!“ Mulvey to nevydržel a ohlédl se. To Hickokovi stačilo. Z kapsy v šosu u fraku vytáhl derringer a jak se Mulvey otočil zpátky, střelil ho rovnou mezi oči. Malinký derringer šlo v oděvu celkem nenápadně ukrýt a mnoho mužů ho nosilo nejen klasicky za pasem, ale často i upevněný na noze pod kalhotami, zastrčený do vysokých bot nebo v rukávu. Takový člověk lehce vytvořil dojem, že je zcela neozbrojen. Lehké děvy je prý nosily ve speciálním pouzdře v rozkroku…
Svůj revolver obsluhoval na výbornou také legendární Wyatt Earp, což bezpochyby dokázal ve známé přestřelce u O.K. Corral. Mnohdy však svůj kolt vůbec tasit nemusel a obešel se bez jediného výstřelu. Dokázal totiž bleskurychle vytáhnout výtržníkovi z holsteru jeho vlastní revolver a hlavní ho praštit do spánku. K pacifikaci narušitele pořádku to stačilo víc než uspokojivě. Wyatt Earp nebyl nikdy zraněn a v klidu se dožil stáří. To se mnohým pistolníkům nepodařilo.
Někdy bylo důvodem ke střelbě jen pouhé podezření. Psychopatický Clay Allison se v Lambertově baru v Cimarronu jednou potkal s mexickým pistolníkem Franciscem Griegem, zvaným Pancho. Oba muže nespojovalo zrovna přátelství, ale ten den se zdálo, že najdou u lahvinky společnou řeč. Když byli oba uprostřed nejlepší zábavy, najednou Clay vytáhl pistoli a z ničeho nic třikrát na Pancha vystřelil. Mexičan padl k zemi mrtev a Clay svůj počin vysvětlil tak, že si Pancho nějak podezřele neustále pohrával se svým sombrerem a jistě v něm měl schovanou zbraň. Byl to další známý pistolnický trik, kdy si střelec zakryl vytaženou pistoli svým kloboukem. Pancho však ten večer zemřel i když tento trik nepoužil.
Nenechat soupeři nějakou výhodu a nejlépe mu nedat žádnou šanci bylo podstatou pistolnického umění. Vytvořit si výhodnější situaci a to jakýmkoliv způsobem. Třeba si při partičce pokeru nesedat zády k oknu nebo ke dveřím. Venku zase bylo nejlepší mít slunce za zády. Zkušený střelec se také nespoléhal jen na krátké ruční palné zbraně s omezeným dostřelem, ale pokud to situace umožňovala, využil raději winchestrovku a oblíbená byla brokovnice. Často se zkrácenou hlavní pro snadnější manipulaci a pohodlnější nošení. Sprška broků s velkým rozptylem zasáhla cíl mnohem častěji než jednotlivá kulka. Scéna, kdy charismatický Gary Cooper kráčí směrem k trojici darebáků středem prašné ulice v klasickém westernu V pravé poledne vyzbrojen pouze jedním koltem, je podle Ropera nesmyslem. Šerif by se zcela jistě někde pěkně schoval v temném koutě a na bandu desperátů by si počíhal s celou plejádou zbraní. Určitě by měl brokovnici, nejlépe desítku nebo pušku Winchester a likvidoval by lumpy jednoho pěkně po druhém už na delší vzdálenost.
Civilní nezdobený kožený holster s otevřeným vrškem a revolverem Colt 1851 Navy. Tento rozšířený typ holsteru pevně obepíná zbraň. J. Roper zkoumal dobové holstery a podle jeho závěrů jednoduše neumožňovaly tzv. fast draw, tedy rychlé tasení.
Pistolnická rodina
Na Divokém západě se pistolníkům jednoduše říkalo zabijáci. Byla to pestrá směsice lidiček všech možných profesí ze všech koutů Ameriky. Ve filmech jsou to nejčastěji jednoduše kovboji, ale kovbojů bychom mezi nimi mnoho nenašli a tak nás Holywood opět tak trochu tahá za nos. Zabijákem mohl být klidně vystudovaný lékař stejně jako prosťáček, který místo podpisu udělal tři křížky. Na snad jediném dochovaném snímku (ferrotypii z roku 1879) vypadá Billy The Kid právě jako takový hlupák, který nenapočítá ani do tří. Vystudovaným dentistou byl naopak Doc Holliday, ale místo zubařských kleští se oháněl pistolí nebo brokovnicí. Pistolníkem se mohl stát narušitel zákona a úplně stejně i jeho ochránce. Na Divokém západě se totiž zločinec stal klidně šerifem a z muže s hvězdou na saku obratem ruky zase chlápek, co přepadne banku a vstoupí na zločineckou dráhu, protože to prostě lépe vynáší. Na straně zákona stáli nejprve i bratři Daltonové a později se z nich stali známí zločinci a psanci.
Legendární a nejrozšířenější zbraň, která doslova dobyla Divoký západ. To je Colt 1873 SAA s celou plejádou lidových názvů jako „šestiraňák“, „vyrovnávač šancí“, „mírotvůrce“, „prasečí nožka“, nebo „lamač palců“. Na snímku replika od renomované italské firmy Uberti. Existovalo obrovské množství různých typů této legendy s odlišnou délkou hlavní, ráží, povrchovou úpravou, zdobením, materiálem střenek nebo třeba tvarem bicího kohoutu.
Takhle jednou v Dodge City
V pohraničních městech jako bylo Dodge City bývalo vždycky rušno. Hádky a rvačky tvořily neopakovatelný kolorit těchto míst. Frank Loving zvaný „Šilhavý Frank“ byl devatenáctiletý profesionální hazardní hráč, který se živil pokerem a vzal si jistou Mattie. Byl to spíše klidný chlapík, ale jako karbaník si udržoval pověst bojovného a ke všemu odhodlaného individua, aby neztratil respekt. Levi Richardson byl městský dopravce, drzý a nepříliš oblíbený pětadvacetiletý muž s pověstí pistolníka. Levi se prý až moc točil kolem Mattie Lovingové a Frankovi se to samozřejmě pranic nelíbilo. V březnu 1879 se nejprve potkali na ulici a po hádce a nerozhodném pěstním souboji Levi vyštěkl: „Vystřelím ti vnitřnosti z těla, ty nafoukaná svině“. Frank se v klidu otočil a odkráčel.
O měsíc později 5. dubna Levi vešel navečer do saloonu Long Branch a sháněl se po Frankovi, který tam ovšem nebyl. Sedl si tedy ke stolu a začal hrát s místními štamgasty poker. Kolem deváté vešel do baru Frank a na opasku měl v pouzdře Remington ráže .44. Atmosféra ve vyhlášeném saloonu rázem zhoustla. Frank si sedl k jinému stolu a o Leviho nejevil zájem. Ten se zvedl a zamířil k němu. Sedl si naproti němu a oba si potichu vyměňovali názory. Levi se najednou zvedl a vykřikl na celý bar plný lidí: „Nikdy bys nebojoval ty zatracený zkurvysyne!“ Frank mu opáčil: „Tak mě vyzkoušej a uvidíš!“ Oba muži sáhli po svých revolverech a v příštích sekundách se Long Branch proměnil v bojiště. Na vzdálenost dvou nebo tří kroků, kdy se svými zbraněmi téměř dotýkali, se dvojice střelců honila kolem kulečníkového stolu a následně kolem kamen a olověné pozdravy létaly na všechny strany. Lepší mušku měl Frank a z jeho pěti ran skončily tři v prsou, boku a pravé Leviho ruce. Z šesti Leviho kulek ho pouze jedna lehce škrábla na ruce. Nikdo z osazenstva baru ve zběsilé palbě kupodivu nebyl zraněn. Levi na podlaze vykrvácel a Frank byl později soudem osvobozen za jednání v sebeobraně. Moc dlouho se však ze života neradoval, neboť ho za tři roky v Coloradu zastřelil John „Jack“ Allen.
Kde tu pistoli nejlépe schovat
Ve westernech a rodokapsech jsou kolty „proklatě nízko zavěšené“ a obvykle jsou dva. Ve skutečnosti bylo praktičtější vzhledem k váze revolverů nosit pouze jeden, protože si představte nosit u pasu dvě a půl kila železa. Johnnie Roper tvrdí, že dva kolty najednou nikdo na Západě nepoužíval. Hickok byl spíše výjimka. Podpažní pouzdra jsou vesměs spojována se současností, ale dost rozšířená byla i na americkém Západě již před rokem 1880. Nebyla určena pro skryté nošení i když byla také pro tento účel občas používána, ale spíše se nosila na blůze nebo na košili. Také Hickok používal jakýsi postroj podobný dnešnímu podpažnímu pouzdru a tzv. texaský typ podpažního pouzdra používal proslulý střílející texaský artista Ben Thompson. Na některých místech Divokého západu bylo nošení zbraní zakázáno. Střelci tak vymýšleli různé fígle, kam zbraně ukrýt a někteří zákaz prostě ignorovali. Wyatt Earp při jízdě na koni nosil revolver v normálním holsteru na opasku. Ve městě však revolver ukryl do speciálně našité kapsy z voskovaného plátna přišité k saku. John Wesley Hardin měl zase speciálně ušitou koženou vestu, která měla vepředu našité dva holstery. Když si přes vestu oblékl kabát, vypadalo to, že nemá žádné zbraně. Když podobnou vestu zkoušel v současnosti jeden texaský ranger nosit, zjistil, že to muselo být krajně nepohodlné.
Byl Divoký západ opravdu tak divoký?
Podle znalce historie Severní Ameriky, Thomase Jeiera, to ale nebylo tak žhavé, jako se to snaží prezentovat filmy a romány. V New Yorku bylo za jediný rok spácháno více trestných činů než za tři roky na Západě. V Dodge City zemřelo mezi léty 1876 až 1885 pouze patnáct mužů v ozbrojených přestřelkách. Kvóta objasnění zločinů byla na Západě devadesát procent, v New Yorku pouze třicet. Na Západě však žilo mnohem méně lidí a zabiják spíše vzbudil podezření. Na druhé straně, nuda na Divokém západě určitě nebyla…
Zdroje :
Joseph G. Rosa - Pistolníci: Lidé a zbraně na hranici v letech 1840-1900, Svojtka & Co, 1996
Chris Kyle, William Doyle – Americká zbraň, Dějiny USA v deseti střelných zbraních, CPress, 2014
Johnnie Roper - Tricks of the Gunfighter´s Trade, Blackpowder Annual, 1996
Thomas Jeier – Divoký západ: Průkopnická doba Ameriky, Universum, 1915
William C. Davis, Joseph G. Rosa – Americký Západ, Svojtka & Co, 1995
R.L. Wilson – Colt, americká legenda: oficiální historie Coltovy zbrojovky od roku 1836 do současnosti, Cesty, 1997
