Článek
Stát osamělé hvězdy
Když v roce 1821 získalo Mexiko nezávislost na Španělsku, stal se Texas součástí mexického státu Coahuila y Tejas. Mexičané se zpočátku nebránili přílivu amerických osadníků na řídce osídlené území a Stephen F. Austin získal v roce 1823 potvrzení svého kontraktu na usídlení prvních 300 rodin. I před oficiálním povolením kolonizace už tady stejně žilo nelegálně až tři tisíce Anglos. Mexická shovívavost se postupně, jak Američanů přibývalo, měnila v nepřátelství, které naplno propuklo se vznikem nezávislé Texaské republiky vyhlášené 2. března 1836. To už bylo Anglos téměř 35 tisíc a tvořili většinu obyvatelstva.
Na Austinův popud hned v roce 1823 vznikla milice, která měla chytat zloděje nebo vrahy, střežit hranici a chránit osadníky před indiánskými nájezdy. V roce 1835 byly zřízeny tři roty dobrovolníků v počtu 168 mužů. Říkalo se jim zpočátku střelci, špioni, nebo dobrovolníci na koních. Teprve v polovině 40. let 19. století se pro ně vžilo označení rangers, čili česky hraničáři. Měli dočasný charakter, který závisel na povolení texaského kongresu.
Moderní odznak Texas Rangers, známý jako „Star in a Wheel“ - hvězda v kruhu. Tradiční je výroba ze stříbrných mexických mincí. Pro výrobu jednoho odznaku se využívá jedna mince Cinco Pesos s vysokým obsahem stříbra.
Drsní chlapíci
Nebyla to domobrana, ani policie nebo vojenská organizace. Tihle zarostlí, špinaví a drsní chlapíci nenosili žádné uniformy a odívali se do směsice všeho možného. Na hlavě měli klobouk, ale klidně i čepici z mývalí kožešiny, sombrero nebo ušpiněný slamák. Mohli jste je potkat v jelenicovém oděvu i v mexickém ponču. Nevyhýbali se sklence něčeho ostřejšího, někdy neuměli ani číst nebo psát a pro ránu nešli daleko. Vyhledávali bitky a souboje na nože, někteří hrubiáni se přímo vyžívali v zabíjení lidí, které považovali za nepřátele, zloděje nebo vrahy. Neměli bojové vlajky, spali v prérii bez stanů i ohně a nepsali žádná hlášení. Ze svých činů se nemuseli nikomu zpovídat. V divočině klidně zůstali i půl roku a vystačili si jen s dobrým koněm a zbraněmi. Každý člen těchto jednotek dostával 1,25 dolaru na den a musel si z této částky hradit veškeré výdaje. Pro ekonomicky slabší stát to bylo výhodné a levnější než živit armádu. Občas nedostali zaplaceno vůbec. Texas se však hemžil mladými snílky, násilníky i dobrodruhy a tak bylo zájemců o práci dost.
Velké nebezpečí představovali pro osadníky zvláště Komančové - vládci jižních prérií. Na obrovském území zvaném Comancheria naprosto dominovali a drtili s přehledem Španěly, Mexičany i své indiánské nepřátele – zejména Apače (Lipany a Meskalery), Osedže, Wichity, Póníe a Tonkawy. Než v roce 1840 uzavřeli mír se Šajeny a Arapahy, tvrdě s nimi bojovali o severní hranici území. Zpočátku si Komančové hravě poradili i s Texasany.
John C. Hays. Na snímku v roce 1857, kdy už nebyl tím mladičkým holobrádkem, jako když u hraničářů začínal.
Těžké začátky
Texasané přicházející především z jižních států USA byli totiž nejprve na boj s Komanči zoufale nepřipraveni. Dlouhé kentucké pušky byly sice díky drážkované hlavni velmi přesné zbraně, ale v divočině při lovu udělaly lepší službu než v boji. Jezdecké křesadlové jednoranné pistole byly zase neohrabané, spíše soubojové zbraně. Pro nabíjení v koňském sedle byly tyto pušky i pistole předovky naprosto nevhodné. Texasané proto v boji obvykle sesedali z koní. Díky pušce a dvěma pistolím stihli při srážkách s Komanči třikrát vystřelit a poté při boji zblízka používali Bowieho nože, tomahavky nebo belduque (tradiční španělský a mexický nůž s dlouhou, špičatou čepelí). Úmrtnost v řadách jednotky byla značná. V roce 1839 zůstalo v San Antoniu ze 140 hraničářů naživu jen čtyřicet.
Colt Paterson No.5 ráže .36 (9,1 mm) zvaný také „Texas Paterson“. Zbraň postrádá lučík; spoušť je skryta v rámu a vysune se pouze při natažení kohoutu. Je nejvýkonnější variantou původních Patersonů a také logicky nejdelší a nejtěžší (33 cm a 1,2 kg). První kusy vyžadovaly pro nabíjení částečnou demontáž (sejmutí hlavně). Od roku 1839 byla přidána integrovaná nabíjecí páka pod hlavní, která proces výrazně usnadnila.Vyráběn společností Patent Arms Manufacturing Company v Patersonu v New Jersey, přibližně v letech 1838–1840.
John Coffee Hays
V roce 1840 se stal velitelem oddílu hraničářů v San Antoniu John C. Hays. Pocházel z vojenské rodiny a otec i dědeček bojovali v indiánských válkách. Kdo by však v čele bandy tvrdých chlapů čekal zarostlého ostříleného hromotluka s pořádnou ránou, ten by se pořádně spletl. Hays byl štíhlý třiadvacetiletý holobrádek s tenkým hláskem a chlapeckou tváří. Za dvanáct let svého působení u Texas Rangers se však stal legendou. Jeho muži by s ním klidně táhli i k branám pekla a Komančové z něho měli po čase panickou hrůzu. Mexičani na „kapitána Jacka“ dokonce vypsali odměnu. Jako by ani nebyl z masa a kostí, jak dokázal s klidem čelit nejrůznějším živlům přírody - spalujícímu vedru, bičujícímu lijáku nebo prudkému vichru a přitom se tvářil, že si užívá pohodlí luxusního hotelového pokoje. A k jídlu mu večer stačila jen hrst ořechů nebo pár tvrdých sucharů.
Kapitán pozorně studoval taktiku a dovednosti Komančů a učil se i od indiánských zvědů ve službách Texasanů – Tonkawů a Lipanů. Pod jeho velením museli hraničáři pravidelně trénovat střelbu a bravurně zvládat jízdu na koni. Stejně jako Komančové museli umět v trysku sklouznout na bok koně tak, že odhalili ze svého těla jen nezbytné minimum a stříleli pak z pistole pod krkem koně. Výborný kůň byl podmínkou pro přijetí. Rangeři cestovali za svitu měsíce, orientovali se podle vodních toků, nerozdělávali ohně a spali oblečení a ozbrojení. Komančské vesnice přepadli i v noci prudkým úderem a Hays se skutečně nebál nikoho a ničeho. Žádná kapitulace nebo diplomacie nepřipadaly v úvahu. Pouze vítězství nebo smrt.
V jedné ze svých prvních akcí udeřil v roce 1840 u řeky Guadalupe jen s dvaceti muži na válečnou výpravu komančských Penateků s asi 200 válečníky. Když rangeři v krupobití šípů sestřelili ze sedla válečného náčelníka, přesila Komančů se rozprchla. Hays časem zjistil, že Komančové jsou totiž velmi předvídatelní a dokázal to umně využívat. V zajetí nadpřirozených sil a magie na smrt válečného náčelníka nebo medicinmana reagovali vždy stejně. Dominance Komančů začala mít trhliny a to ještě netušili, jak se do toho vloží pan Samuel Colt.
Samuel H. Walker. Zbraně, která byla po něm pojmenována si příliš neužil. Padl v bitvě u Huamantly 9. října 1847 v americko - mexické válce z let 1846 - 1848.
Colt Paterson
I když pokusy o zbraně s otočným válcem existovaly již dříve, pětiranná perkusní pistole Colt, dle místa výroby zvaná Paterson (označení revolver se vžilo později) byla první, prakticky použitelnou zbraní s otáčivým válcem a znamenala obrovský pokrok. Éře jednoranných pistolí zvonil umíráček. Revoluční novinka však měla řadu nedostatků. Při nabíjení prachem, kulí a kapslí se musela z velké části rozložit, měla malou ráži, slabší dostřel a byla málo odolná. Černý střelný prach napadal agresívním dýmem součásti zbraně a zněčišťoval hlaveň. Drobnější součástky se občas lámaly. Civilisty ani konzervativní armádu nová zbraň Samuela Colta nezaujala a továrna v Patersonu v roce 1842 zkrachovala. Texas však nakoupil v letech 1839 až 1841 celkem 180 perkusních opakovacích pistolí Colt Paterson Holster č.5 ráže.36, zvaný také Texas Paterson. Když se zbraň dostala do rukou rangerům, ti okamžitě rozpoznali její potenciál. Pět nábojů v otočném válci, to byla pro jízdní jednotky v boji neskutečná výhoda. K první bitvě, ve které Texas Rangers jako celek použili nové revolvery Colt Paterson došlo u říčky Walker's Creek 8. června 1844.
Texas Rangers v roce 1885. To už byli kultivovanější než v začátcích.
Bitva u Walker's Creek
Na začátku června 1844 vyrazil kapitán Hays s patnácti rangery do oblasti západně od San Antonia a v lovištích komančských Penateků po nich usilovně, ale marně pátral. Rangers se tedy obrátili na cestu domů. Tentokrát byli kromě obvyklých kentuckých pušek vyzbrojeni i Colty Paterson. 8. června se zastavili u říčky Walker's Creek poblíž řeky Guadalupe v dnešním okrese Kendall v Texasu a hlídači jistící týl ohlásili nález stop menší skupiny indiánů. Rangers se vyhoupli do sedel a vyrazili po stopách. Penatekové náčelníka Žlutého vlka s několika Mexičany a indiány z kmene Waco už o nich věděli a snažili se je vlákat do pasti, ale Hays na to byl až příliš zkušený. Nehnal se za nimi a za chvíli se ukázal zbytek Komančů. Celkem jich bylo s Mexičany a Wacy asi osmdesát a když jim past sklapla naprázdno, stáhli se na vysoký kopec a snažili se hraničáře vyprovokovat gesty a pokřikováním. Kapitán jim vyhověl, ale jinak než si asi představovali. Využil chytře krytí při úpatí kopce a vpadl jim prudkým výpadem do zad. Komančové se ovšem z překvapení brzy vzpamatovali a Texasany seskupené do kruhu obklíčili. S klasickou výzbrojí by šestnáct hraničářů zakusilo krvavou lázeň pod krupobitím zejména šípů a kopí. Tentokrát však zažili Penatekové a jejich spojenci velký šok.
„Spalte je střelným prachem“, křičel Hays a Texasané zahájili zblízka palbu ze svých Patersonů. Smršť kulí začala srážet Komanče ze sedel a palba kupodivu stále pokračovala. Překvapení indiáni a Mexičané prchali z bojiště a Texasané je pronásledovali, než jim došly náboje v nabitých bubíncích pistolí. Pak se situace rychle obrátila v neprospěch Texas Rangers, ale Hays neztratil hlavu.
„Kdo má ještě nějaký náboj, ať zastřelí náčelníka!“, vykřikl kapitán. Robert Gillespie vyjel dopředu a ze třiceti kroků trefil Žlutého vlka do hlavy. Indiáni se rozprchli a bylo po bitvě. Měli třiadvacet mrtvých, zatímco Rangers pouze jediného.
Colt Walker 1847 ráže .44 (11,5 mm). Šestiranný revolver s otevřeným rámem, určený primárně k nošení v pouzdrech u sedla koně kvůli své vysoké hmotnosti 2,1 kg a značné celkové délce 39 cm. Komory válce byly navrženy pro masivní prachovou náplň až 60 grainů černého prachu (S. Colt doporučoval raději 50 grainů). Pro srovnání u Patersona to bylo asi 22 grainů. Dobrá zbraň měla také své neduhy. Nabíjecí páka, která po výstřelu často vlastní vahou spadla, zablokovala otáčení válce. Kvůli velkým tlakům při výstřelu mohlo dojít k prasknutí válce. Zbraň byla příliš těžká. Extrémně silnou zbraň překonalo až střelivo .357 Magnum v roce 1935.
Colt Walker
Bitvy se zúčastnil i ranger Samuel Hamilton Walker, který byl novou zbraní nadšen a měl nápady, jak poněkud křehkého Patersona vylepšit. Potřeboval extrémně výkonnou a odolnou zbraň pro U.S. Mounted Rifles do bitev americko-mexické války. Rozhodl se využít svých zkušeností z bojů s Komanči a na přelomu let 1846 a 1847 zahájil spolupráci se Samuelem Coltem. Z jejich dílny pak vzešel nový dvoukilový obr kalibru .44 (11.5 mm) na počest již kapitána Walkera pojmenovaný Colt Walker. Měl už šest komor ve válci místo pěti, integrovanou nabíjecí páku pod hlavní, robustnější bicí mechanismus a pevnou spoušť chráněnou lučíkem, což zvýšilo bezpečnost i praktičnost v boji. V roce 1847 si Walker objednal 1 000 kusů těchto nových revolverů. Tato objednávka umožnila Coltovi založit novou firmu, pronajmout si výrobní kapacity a začít používat revoluční metody sériové výroby. Revolvery Colt se staly pojmem, dominantní a naprosto ikonickou zbraní, která doslova dobyla Divoký západ. Nebyla to u Walker's Creek v červnu 1844 zrovna velká bitva, ale představovala zásadní zlom v historii bojů na Divokém západě.
Zdroje:
S.C. Gwynne: Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů, nakl. Argo, 2019
R. L. Wilson: COLT-americká legenda, agentura Cesty, 1997
časopis Historické války 2 / 2019: článek - Drsní dobrodruzi chránili Texas, autor: Vladimír Škuta, vydavatelství: Extra Publishing
https://warfarehistorynetwork.com/article/revolvers-in-american-military-service/
