Článek
Příběh v následujícím textu je pravdivý, pouze je ozvláštněn trochou humoru.
Učitelka (Jméno nebudu z etických důvodů udávat) hudební teorie na běžné hodině učí jako běžná česká průměrná učitelka, tedy frontální výuka: Ona mluví, vy jako studenti posloucháte. Když si zapomenete sešit, učebnici, pero apod., tak si dělá puntík a za bůhví kolik puntíků, dostanete ošklivou, ale velmi ošklivou poznámečku pro rodiče, že jejich syn/dcera je lempl. Takže taková, běžná, česká soudružka profesorka.
V den, kdy k nám měla na její hodinu přijít školní inspekce, tak se najednou všechno zázračně změnilo. Paní učitelka najednou byla samý úsměv, při příchodu do třídy nás místo klasického znechuceného sednout, pozdravila krásným a milým: „Děkuji, také vás zdravím, vás i paní inspektorku, posaďte se prosím.“ U toho směrem k lavici, ve které seděla inspektorka, udělala poklonu.
Průběh hodiny vypadal úplně jinak, než jsme byli zvyklí z jejich klasických hodin. Místo frontálky se jelo aktivní zapojování studentů do výuky, skupinové práce apod., vrchol hodiny byl konec, kdy nám učitelka rozdala papírky, na které jsme měli napsat hodnocení hodiny, jak nás, tak učitele a výuky. Všichni jsme byli z této hodiny nadšení a chválili jsme naši učitelku, že dokázala učit takto dobře. Z dnešního pohledu, jak moc jsme se mýlili.
Pro kontext celé věci je nutno říci toto: Já jsem si zapomněl notový sešit a zapisoval jsem si do notebooku, který normálně využíváme, když si toho učitelka všimla, tak jsem se omluvil a ona řekla, že to je v pořádku. Dále moje spolužačky odpověděly na několik jejích otázek špatně.
Pravá zábava totiž začala další hodinu, kdy jsme byli seřváni, cituji monolog mířený ke mně: „No (Moje jméno), to byla neuvěřitelná ostuda před paní inspektorkou, že jsem se málem hanbou propadla.“ Další část monologu byla mířená k mým spolužačkám, které se snažily hlásit a odpovídat na její otázky: „A holky… vy jste mě velice zklamaly… taková hrozná ostuda před paní inspektorkou.“ Nutno dodat, že pokaždé když domluvila, tak provedla kraťičkou modlitbičku.
Abych shrnul to, co naše skvělá učitelka udělala: Uspořádala divadelní představení pro školní inspekci, lhala o svém učebním stylu, zneužila nás studenty a když všechno skončilo, tak nás seřvala a obvinila nás ze svého (pravděpodobného) neúspěchu u školní inspekce.
Moje škola hlásá o kvalitním vzdělávání a o moderně učících učitelích. Po dvou letech studia musím říct, že se nejedná o realitu, ale o představu, kterou si vybudovalo vedení školy, a kterou by velmi chtělo přetvořit do reality, ale rozhodně se jí aktuálně ani neblíží.
