Článek
Janě bylo sedmnáct let. Žila se svou matkou a s mladším bratrem ve starším rodinném domku, který patřil jejich babičce. Učila se Aranžérství a denně dojížděla do nedalekého učiliště. Odpoledne, po návratu ze školy, vždy pomáhala matce se svým bratrem připravovat letáky s nabídkami slev z různých obchodů, aby je další dny mohly roznášet lidem do schánek. Jana ty přípravy neměla moc v oblibě. Ob jeden den mít před sebou 8-10 hromad různých letáků a dávat je dohromady tak, aby každý člověk měl od každého letáku jeden, zakládat je do sebe, aby to mohlo jít jako celý svazek do schránek,to je práce pomalu na palici. Obzvlášť, když v každém balíku bývá 200 kusů od každého druhu. Kolikrát to dělali celé odpodedne a i dlouho do noci. Jejich matka to měla jako přivýdělek, protože když je ženská sama s dětmi, každá koruna k dobru je vítaná. Janiny dny vypadaly stále stejně. Škola, letáky, škola, letáky. Jen pátky a soboty měla volné. Tyhle dva dny chodila do různých kroužků, kde se věnovala dětem.
Ve škole se Jana seznámila s Tomášem. Denně se vídali, povídali si a postupně se jejich kamarádství změnilo ve vztah. Měli se rádi a chtěli spolu být i mimo školu, ale v tom byl problém. Jana ze školy vždy pospíchala domů, protože na ni čekala matka a hromady letáků. Oba přemýšleli, jak to udělat, aby mohli být aspoň jeden den spolu. A Jana dostala nápad. Přece v sobotu, když má s dětmi kroužek, bývá celý den pryč, dělají se s dětmi různé akce a kolikrát se vrátila domů až večer a její matce to nijak nevadilo. Řekne matce, že más dětmi nějakou akci, že se vrátí zase večer a pojede za Tomášem. Budou tak mít pro sebe celý jeden den a vyrazí si spolu na malý výlet.
Jana ten nádad začala okamžitě realizovat. Nejdřív zavolala do kroužku, kde se omluvila, že se v sobotu nemůže dostavit. Vše bylo v pořádku a bez problémů. Počítali s tím, že se nedostaví. Matce pak řekla, že v sobotu mají akci s dětmi a že se vrátí asi až k večeru. Matka řekla jen : ,,Dobře, ale pak musíš bejt tady, večer přivezou další letáky, musejí se připravit na roznášku." A Jana slíbila, že bude doma včas.
V sobotu se podle dohody sešla s Tomášem a vyrazili spolu na výlet. Jana se radovala z každé chvilky, kterou spolu strávili. Poprvé měla pocit, že žije, že je volná a že může konečně volně dýchat. Den jim utekl ani nevěděli jak. Pak se vrátila spořádaně domů, tak jak to slíbila matce. Ale tam na ni čekalo nemilé překvapení.
Ještě ten večer zazvonil Tomášovi telefon. Byl doma se svou matkou a akorát se chystali večeřet. Volala mu Jana, celá ubrečená a zoufalá. Tomáš chvíli poslouchal, pak jen řekl: ,,Vydrž, za chvíli tam dorazim." Pak se podíval na matku a zeptal se:
,,Mami, mohl bych k nám vzít na chvíli Janu? Věř mi, je to nutný. Všechno ti pak vysvětlim." První, co ji napadlo bylo to, že má holku v jiným stavu. Kývla jen hlavou. Tomáš popadl bundu a s tím, že zhruba za hodinku bude zpátky zmizel. Vrátil se za hodinu a půl i s Janou. Byla rozklepaná, ubrečená a na tváři měla jasně zřetelný otisk ruky. Pozdravila, a stydlivě se dívala do země. Tomáš jí vzal kolem ramen, podíval se na matku a řekl:
,,Mami, to je Jana. My spolu chodíme. A víš Jana teď nemá kam jít. Myslíš, že by mohla přespat u nás ? Ráno snad něco vymyslíme."
Matka se na ně chvíli dívala a když viděla dezradnost v synových očích, obrátila se k Janě a zeptala se přímo: ,,Jsi těhotná ?" Jana k ní polekaně zvedla ubrečený oči a zavrtěla hlavou. ,,Ne,nejsem." Tomášova matka si oddychla.
,,Tak mi vy dva konečně řekněte, co se vlastně stalo. A řekněte mi všechno. Pokud máme najít nějaký řešení, musím znát pravdu. Tomáši, uvař jí čaj, ať se trochu uklidní a povídejte." Jana s povděkem přijala kouřící hrnek a Tomáš začal vyprávět od začátku, co udělali, aby měli aspoň jeden den pro sebe. Jana pak vyprávěla, jak se vrátila domů, kde na ni čekala nepříčetná matka.
,,Ty hloupý letáky přivezli už ráno. Máma nezavolala mě na mobil, ale rovnou do kroužku. Chtěla, abych se hned vrátila domů a šla dělat ty letáky. Jenže tam jí řekli, že jsem se omluvila, že nepřídu. Sotva jsem otevřela dveře, vrazila mi facku, začala mi nadávat že jsem lhářka a že jsem stejná, jako můj táta. Ten se s ní rozvedl už když jsem byla malá. Nestýkáme se, nemá o nás zájem. Když jsem jí po pravdě řekla, že jsem byla jen s Tomášem na výletě a že kdybych jí to řekla rovnou že mám kluka a chci být jeden den s ním, že by mě nepustila, začala mě fackovat znova a křičela, že by mě opravdu nepustila. A že jsem ze sebe právě udělala štětku, co se sama nabízí klukům. Přitom já mám Tomáše opravdu ráda, ale jediný k čemu mezi námi došlo bylo to, že jsme se párkrát políbili, jinak nic. Křičela, abych se zbalila a vypadla, že ode dneška nejsem její dcera a ať táhnu kam chci. Nemám kam jít, nevím, co mám dělat. Nemám vůbec nic, jen to, co mám na sobě a učebnice ve škole." Znovu se rozbrečela.
Tomášova matka na ní nevěřícně koukala. Pak jí položila jednoduchou otázku.
,,Jedla jsi vůbec něco ?" Když Jana stydlivě zavrtěla hlavou, Tomášova matka jen poznamenala: ,,Tak tím by jsme měli začít." Nandala Janě jídlo a pokračovala.
,,Zatím, jestli chceš, můžeš zůstat tady. Já zítra dojdu za tvojí mámou a zkusím si s ní v klidu promluvit. Lhát jsi jí neměla, v tom s ní souhlasím, ale jinak jednala hodně přehnaně. Když to nepůjde, tak v pondělí s tebou dojdu do ředitelny a vysvětlíme celou situaci řediteli. Jelikož ti ještě není 18, pokusím se ti tam zařídit přes týden ubytování a soboty a neděle můžeš být tady. Jde hlavně o to, aby po tobě i po mě nešla sociálka." Tomáš překvapeně koukal na matku, pak k ní přišel, pevně jí objal a řekl:
,,Děkuju mami, tohle jsem nečekal."
,,Mojí podmínkou pro to ale je, že oba dva dokončíte školu bez jakýchkoliv problémů. Ať se děje cokoliv, školu oba doděláte." A obě děti jí to slíbili.
Druhý den jela Jana s Tomášovou matkou ke své, jak bylo dohodnuto. Sotva stačily zazvonit, když se rozletěli dveře a Janina matka jim hodila k nohám dvě tašky.
,,Tady máš svoje věci a jdi si kam chceš! Tady už nejsi doma! A pamatuj si, teprve až se po kolenou připlazíš a budeš prosit o slitování, pak teprve budu možná uvažovat o tom, že bych tě někdy vzala zpátky!" Křičela na Janu. Pak práskla dveřma.
Tomášova matka viděla, že tady rozhovor nemá smysl. Ta žena se vyloženě vyžívala v ponížení své dcery. Vzala jednu tašku, Jana druhou a odešly. Hned druhý den zašly do školy a zařídilo se Janě bydlení na koleji, které Tomášova matka platila až do jejích narozenin. Pak se Jana nastěhovala k nim. Díky škole sociálka přestala Janině matce vyplácet přídavky na dítě. A nejen to. Kontaktovali i Janina otce a peníze, které platil na Janu, přestal posílat její matce a začal je posílat přímo Janě.
Obě děti dodrželi slib a školu dokončili oba dokonce s vyznamenáním.
Zhruba po třech měsících po dokončení školy se Janě ozvala její matka.
,,Musíš se vrátit domů, já jsem teď dost nemocná a nestačejí mi peníze. Taky mi musíš pomoct s letákama, já to sama už nezvládám.Ty už vyděláváš, tak mi musíš pomoct. Jsem tvoje máma, je to tvoje povinost postarat se o mě."
Jana chvíli stála s telefonem na uchu a pak s ledovým klidem řekla.
,,Víte co paní ? Teprve až se ke mě připlazíte po kolenou a budete prosit o odpuštění, pak možná někdy budu přemýšlet o tom, jestli jste moje matka, který bych měla s něčím pomoct." A zavěsila. Pak se otočila k Tomášově matce, objala jí a řekla:
,,Děkuju za všechno, Mami."
