Článek
Když se Marie ve svých dvaceti letech vdávala, připadala si jako v pohádce. Svého nastávajícího manžela Kamila opravdu milovala a svatba pro ni byla zlatým vrcholem jejich vzájemné lásky.
Po roce a půl zjistila, že je těhotná a v tu chvíli byla nejšťastnější ženou na světě. Také Kamil měl z té zprávy obrovskou radost a Marii doslova nosil na rukou. Nebylo nic, na co by si mohla stěžovat. Kamil jí zahrnoval péčí a láskou, plnil jí všechna přání snad ještě dřív, než je stačila vůbec vyslovit. A když se na svět poprvé podíval jejich malý Tadeáš, byla přesvědčená, že ted už je jejich štěstí naprosto dokonalé a že ho nemůže nikdy nic zničit. Netušila, že právě v tom se velice mýlí.
Všechno začalo úplně nenápadně.
Kamil se jednoho dne vrátil z práce s tím, že jeho kolega slaví narozeniny. A že je pozval, aby přišli na oslavu. Jenže ho rovnou ujistil, že přijde sám. Marie proti tomu nic nenamítala. Byla doma s Tadeáškem a stejně by od něj nemohla odejít, aby šla na oslavu jako jeho žena s ním, protože kojila. Kamil šel tedy sám a slíbil, že se zhruba do půlnoci vrátí.
Vrátil se až ráno, notně opilý a místo toho, aby si šel lehnout, začal Marii vyčítat.Všichni prý tam někoho měli, jen on tam musel být sám.
A pak řekl větu, která Marii hodně zabolela. Že by jí sebou stejně nemohl vzít, protože by se za ní musel před ostatními stydět. Aby se na sebe podívala, jak vypadá, že už dávno přestala být hezká. Vyčetl jí, že o sebe vůbec nedbá, že přibrala a ani vlasy, ktreré jí na hlavě ve slunci vždy zlatě zářily a které na ní zbožňoval, už takové nejsou. A prý k čemu je mu manželka, se kterou se nemůže nikde pochlubit. Nakonec dodal, že se má radši zbalit a odejít, aby mu nedělala mezi přáteli ostudu. Pak vzal ze stolu hrnek a zlostně ho hodil na zem. Rána probudila Tadeáška a Marie k němu honem spěchala, aby ho uklidnila. Vzápětí na to slyšela, jak Kamil zabouchl dveře a odešel.
Marii vyhrkly slzy. Kamilova slova se jí hodně dotkla. Věděla, že má částečně pravdu. Byla teprve tři týdny po porodu. Během těhotenství se její tělo hodně změnilo a ještě se nestačilo vrátit do normálu. Vlasy, o které dřív pečovala, nosila teď jen stažené do gumičky. Na víc neměla čas. Tadeášek měl ve všem přednost. Zbytek času věnovala úklidu, praní, žehlení a vaření pro Kamila. Teď už se nesnažila zadržovat slzy a rozbrečela se naplno.
V tomhle stavu ji také našla její tchyně, která se přišla podívat na vnoučka. Když jí Marie otevřela, její tchyně se zhrozila. Trvala na tom, že jí Marie musí říct, co se stalo a proč pláče. Té se nejdřív vůbec nechtělo o celé situaci mluvit, ale když tchyně dál naléhala, nakonec jí řekla pravdu. Tchyně na ni chvíli koukala s otevřenou pusou, ale pak se jen zasmála a prohlásila, že Marie si celou situaci nejspíš jen špatně vyložila. A prý určitě trpí laktační psychózou. To se po porodu občas stává. Její Kamil by něco takového přece nikdy neudělal. Marie přece musí vidět, jak jí i Tadeáška miluje. Nabídla se, že jí bude pravidelně chodit pomáhat, aby si mohla odpočinout a dát se trochu dohromady.
V té chvíli zarachotili v zámku klíče a opilý Kamil se znovu vpotácel domů. Návštěvy matky si ani nevšiml a hned spustil směrem k Marii, co prý tam ještě dělá, když jí jasně řekl, aby šla pryč, že si s ní nebude dělat ostudu. Jeho matka k němu v mžiku přiskočila, a začala ho rázně fackovat. Při tom mu dávala jasně a zřetelně najevo, co si o jeho chování myslí. Když se trochu uklidnila, obrátila se k Marii s tím, že má sbalit věci sobě i Tadeáškovi. Odvezla je k sobě domů a svému synovi vzkázala, že dokud si neuvědomí, co je v životě vždy hlavní prioritou, nesmí překročit práh jejího domu. Bohužel, jejímu synovi to zřejmě nedošlo, protože po roce jeho matka sepsala závěť, ve které svého syna vydědila a veškerý svůj majetek přenechala Marii a malému Tadeáškovi.
