Článek
Jarmila bydlela v malé vesnici, kde jak už to bývá, lidi k sobě měli blízko a znal jeden druhého víc, než dobře. Byla silnější postavy a už víc, jak deset let pracovala v továrně, kam denně dojížděla autobusem. Práce se jí líbila, v kolektivu byla oblíbená a s kolegy si velmi dobře rozuměla. Byla přesvědčená, že v téhle práci vydrží až do důchodu a pokud by jí to síly dovolily, klidně by zde pracovala i v penzi.
Jenže přišel den, kdy k Jarmile na směnu nastoupil nový kolega a ukázal se jako docela obstojný pracovník.
Jmenoval se Dominik. Rychle se zapracoval a práci si uměl přizpůsobit svým schopnostem. Pokud si s něčím nevěděl rady, nestyděl se zeptat a požádat o radu.
Už za čtrnáct dní se stal zcela samostatným a nikoho na radu už nepotřeboval. Byl ke všem slušný a ani pro vtipy nemusel chodit daleko. Stal se docela oblíbeným kolegou.
Asi po čtyřech měsících se začal nesměle vyptávat, jestli někdo neví o nějakém slušném a hlavně levném podnájmu. Že se rozešel s přítelkyní, u které bydlel a nechce měnit práci jen proto, že nemá momentálně kde bydlet. Brzy se to, že je Dominátor, jak mu začali říkat, na ulici, doneslo i k Jarmile.
Jarmila věděla, že její sousedka žije sama v rodinném domku a jelikož je bezdětná a ve svém věku už všechnu práci okolo domku nezvládá hledá někoho do podnájmu, kdo by jí byl ochoten i pomoci. Řekla o tom Dominikovi a slíbila mu, že pokud chce, zeptá se sousedky, zda by ho u sebe neubytovala. A pokud by mu nevadilo jí pomáhat s pracemi kolem domku, kterých není nikdy málo, mohlo by to vyjít a mohl by se brzy nastěhovat.
Ještě ten den odpoledne zašla k sousedce a domluvila se s ní na druhý den. Přivedla k ní Dominika, seznámila je a odešla domů, aby si v klidu probrali podrobnosti, protože do toho už jí nic nebylo. Druhý den v práci Dominik Jarmile vroucně děkoval a radostně jí oznámil, že se ještě ten den po práci stěhuje.
S paní se prý dohodli, že jí bude platit jen 5000,- kč. Že má pro sebe dvě samostatné místnosti v podkroví, z čehož je jedna zařízená jako malá kuchyňka s jídelním stolem, dál jeden pokojík se skříní a postelí a samostatná koupelna se sprchovým koutem a dokonce i s pračkou a samostatný záchod. O něčem takovém se mu prý ani nesnilo. A navíc, ty peníze jsou jen na spotřebu vody a elektriky. Nájem, jako takový po něm paní nebude chtít, pokud jí bude pomáhat kolem baráku, což on ze srdce rád udělá, protože takhle levné bydlení nikde jinde nesežene. A opravdu, ještě ten den viděla Jarmila Dominika, jak jde k sousedce se dvěma velkýma taškama a už za hodinu sekal sousedce trávník.
Jarmilu to potěšilo. Byla ráda, že je pomoženo jak Dominikovi, tak i její sousedce. Netušila, že právě tenhle dvojitý dobrý skutek se záhy otočí proti ní.
Bylo krásné letní počasí a Jarmila se rozhodla, že si jako každý rok postaví na zahradě bazén.
Oblékla si lehkou šatovou zástěru, pod ní měla dvojdílné plavky, aby se mohla vysvléct, kdyby jí bylo přeci jen vedro. Milovala slunce a ráda se na zahradě opalovala na lehátku u bazénu, nebo si jen četla knížku a relaxovala. Bazén postavila sama během chvíle a než do něj začala napouštět vodu, sundala si zástěru a opláchla se celá studenou vodou z hadice. Teprve pak jí strčila do bazénu, aby se napustil. Uvelebila se na lehátku pod slunečníkem, vzala si knížku a začala číst.
Teplé počasí ji brzy uspalo a spala venku dobré dvě hodiny. Po probuzení zjistila, že jí ve spánku sklouzlo ramínko z vrchního dílu plavek a dobrá polovina jejího ňadra i s bradavkou vylezla ven. V klidu se upravila, byla schovaná, věděla, že přes plot není k bazénu vidět, sbalila knížku, zkontrolovala stav vody v bazénu a jen tak v plavkách šla do domu, aby si přinesla ven pití. Zůstala venku, dokud bazén nebyl napuštěný. Teprve pak zavřela vodu, uklidila hadici a šla domů.
Druhý den, když přišla do práce, měla pocit, že je něco najednou špatně. Prošla kolem kolegyň, které jako vždy s úsměvem pozdravila a oni jí odpověděli stejně, ale sotva je přešla, začali si mezi sebou špitat a pak propukly v smích. To samé se dělo i u ostatních kolegů. Celou směnu měla Jarmila pocit, že se smějou jí a nevěděla proč, ale přešla to mlčky. Možná si to jen namlouvá a příčinou smíchu není ona. Už je asi přetažená, že má takovýhle myšlenky.
Jenže druhý den se to opakovalo znovu. Zbytek týdne se pro ni stal v práci doslova utrpením. Neustálé chichotání, jakmile minula kolegyně jí pronásledovalo na každém kroku. Už se těšila, až bude víkend a ona bude v klidu doma. Konečně bylo po páteční směně a Jarmila si sedla s kávou ke stolu. Zapnula počítač a chvíli jen tak brouzdala po sociálních sítích, když si všimla zprávy, kterou jí poslala kamarádka s tím, že jí poznala a aby si příště dávala větší pozor. Ke zprávě byl připojený snímek obrazovky. Na něm lehátko, na kterém ona leží u bazénu, spí a jedno ňadro má odhalené.
U toho připojený text- Když je velryba na suchu a vyschne jí i vodotrysk - Pod tím už bylo 350 palců nahoru, rozesmáté smajlíky a srdíčka a hromada nejapných komentářů. Fotka se objevila na profilu Dominátora a Jarmile po chvíli došlo, kdo jí takhle vyfotil. Přes plot sice nebylo k bazénu vidět, ale zapomněla na to, že sousedčino okno v podkroví je dostatečně vysoko. A že Dominik, když jí takhle viděl, využil příležitosti a prostě jí vyfotil. Fotku pak s patřičným komentářem umístil na sociální sítě a nejspíš se radoval z toho, jaký ta fotka měla ohlas. Jarmila na to chvíli koukala a pak si dala vše dohromady. Teď už jí bylo jasné, proč si v práci všichni tak špitali a čemu se celý týden smáli. Rozbrečela se, vzala papír a chvíli psala. Pak se slzami v očích šla do koupelny, kde měla ve skříňce všechny léky…
Našli jí až po třech dnech, ležela na posteli, u sebe skleničku se zbytkem vody a rozpuštěnými prášky. Na stolku pak ležel dopis a v něm jen pár vět:
„Tohle ponížení nesnesu. Dominiku, proč?“
Vyšetřování ukázalo, že fotografii skutečně pořídil Dominik z okna. A co víc - ukazoval jí všem kolegům v práci a oni teprve teď začali mluvit a svědčit proti němu. Dominika odsoudili za přímou účast na sebevraždě na tři roky nepodmíněně.
Ale Jarmile to už život nevrátilo. Kdyby její kolegové nebyli tak ochotní vnímat senzaci, kdyby aspoň jeden z nich byl k Jarmile upřímný, místo toho, aby se jí za zády posmívali, kdyby, kdyby, kdyby…
A teď ruku na srdce… Jak by jste se chovali k Jarmile vy?
Poznámka autora: Příběh je napsán podle skutečné události, jen jména byla změněna. Tímto děkuji Jarmilině sestře za souhlas s publikací. Vlčice Paraplíčko.
