Článek
Karolína byla mladá, ambiciózní dívka, která si vždy pevně šla za svým cílem.
Bylo jí 21 let, když u kamaráda doma poznala Pavla.
Byl tmavší pleti, ale Karolíně to nijak nevadilo.
A tak se stalo, že po jejich roční známosti, se jim narodila dcera Karla a teprve v době, kdy byl dceři jeden rok se vzali.
Čtyři roky po svatbě se jim narodila druhá dcera Julie.
I přesto, že měla dvě děti, šla si Karolína tvrdě za svým cílem a dál studovala.
Hodně jí při tom pomohl velice vstřícný přístup učitelů, kteří jí umožnili vozit děti sebou a tak si i s dvěma dětmi dokázala udělat Bakaláře a pak i Vysokou inženýrskou školu.
Pavel příležitostně pracoval jako zedník a od samého začátku mu vadilo, že jeho žena má mnohem vyšší vzdělání, než on.
Většinou byl bez práce a jen chodil za kamarády se kterými často popíjel. Ustavičný nedostatek peněz mladou rodinu hodně poznamenal, často se proto hádali a Pavel posílený alkoholem, nejednou Karolínu během těchto hádek fyzicky napadl.
Karolíně pomalu končila mateřská s malou Julií.
Pavel nepracoval, chvíli byl na úřadu práce, odkud ho nakonec vyřadili z evidence, protože se prostě nedostavil.
Občas si našel nějaké brigády, ale nebylo to nikdy na dlouho.
Před kamarády se kolikrát vytahoval, že má doma inženýrku, ale Karolínu úmyslně shazoval a to nejen doma, ale i na veřejnosti.
Když chtěla někomu byť jen odpovědět na otázku, utrousil vždy nejapnou poznámku o tom, že promluvila paní inženýrka a ta všemu jistě rozumí.
Vadilo mu i to, jak se Karolína snaží vychovávat jejich dvě dcery.
Zatím, co ona se snažila vést děti k tomu, aby měli nějaký řád, Pavel obě holky jen rozmazloval.
Cokoliv chtěly, to jim koupil, nehledě na cenu.
Karolína podala žádost o rozvod.
Soud tehdy svěřil obě dcery do péče Karolíny, ale jelikož věděla, jak moc jsou dcery fixované na otce, dovolila mu, aby ZATÍM zůstal s nimi v bytě, než si sežene byt. A že jí bude přispívat na domácnost, na nájem a energie. A doufala, že jí pomůže usměrnit vznikající rivalitu mezi dcerami.
Dcera Karla začala chodit do školy a jejich hádky pokračovaly i kvůli škole.
Když se Karolína ozvala, že se dcera musí učit, vynadal jí, že na ní má příliš vysoké nároky.
Kdykoliv po dětech chtěla, aby se učili, přímo před dětmi jí shodil, že přece nemusí nosit domů pořád jen jedničky.
Kvůli nedostatku financí a kvůli výchově dětí se spolu věčně hádali a Pavel Karlu opakovaně fyzicky napadal.
Po jedné takové hádce malá Karla utekla z bytu ke známým, aby jí pomohli, že táta bije mámu. Případ poprvé řešila policie.
Několikrát dala Karolína Pavlovi ultimátum. Buď si najde pořádné zaměstnání a bude s ní jednotný při výchově dcer, nebo půjde pryč.
Pavel si skutečně práci našel, zařídil si živnostenský list. Začal jezdit na týdenní turnusy do Německa.
Karolína zůstala s dětmi převážně sama a začal jí tvrdý každodenní kolotoč matky, která musí zvládnout všechno za oba rodiče.
Postupně obě dcery vedla k tomu, že mají své povinnosti, když přijdou ze školy domů. napřed převléct, pak úkoly učit se a pak teprve hraní.
Když s nimi byla sama, bylo to až na pár maličkostí v pořádku, ale jen do té doby, než se v pátek navečer vrátil Pavel domů.
Obě děti vždy zahrnul hromadou sladkostí a s Karolínou se před nimi pohádal, když namítala, že tolik sladkostí děti nepotřebují.
A od pondělí se mohla snažit dát dětem nějaký řád nanovo.
Ze slova - ZATÍM - se staly další čtyři roky.
Čtyři roky, kdy otec dcerám povoloval vše, co měli od matky zakázané a kupoval vše, na co si vzpomněli, bez ohledu na ceny.
Čtyři roky, kdy se s Karolínou opakovaně hádal, bil ji a shazoval ji před dcerami.
Karolína zjistila, že Pavel, coby podnikatel má půl milionu dluhu a vyhodila ho z bytu.
Oddychla si, když se po těch čtyřech letech od rozvodu konečně odstěhoval.
Doufala, že teď už bude klid, ale mýlila se.
Čím byla Karla starší, tím víc si zvykala poroučet mladší sestře. Ta si to s postupem času nechtěla nechat líbit a kolikrát nechtěla udělat to, k čemu jí Karla naváděla.
Mezi oběma sestrami tak začalo docházet k častým hádkám a pranicím a když je Karolína okřikla, ať toho nechají, že sousedi nejsou na jejich řev zvědaví, Karla prakticky pokaždé reagovala stylem, že za všechno může Julie, protože jí neposlechla a začala se s ní prát nanovo a ještě víc.
Karolína musela o to víc zvýšit hlas, aby jejich řev překřičela a obě dcery usměrnila.
Karle bylo 12 a Julii 7let
Jednou odpoledne se obě dívky mezi sebou hádaly a praly, ječely tak, že se sousedé několikrát přišli poptat, co se u nich děje, že by chtěli mít konečně taky klid.
Ale i když se Karolína snažila několikrát holky uklidnit, nepovedlo se jí to. Holky se dál mezi sebou praly a vřískaly.
Chystala akorát večeři a jak krájela maso, aniž by si to uvědomila, i s nožem v ruce odběhla od masa, vletěla k holkám do pokoje a zařvala na ně, aby se konečně zklidnili. Obě dívky, když viděli matku s nožem v ruce ztuhly a když jim Karolína začala nadávat, jestli by se konečně nemohly ztišit, začala Karla najednou křičet, ať jde s tím nožem pryč. Za všechno podle ní mohla samozřejmě Julie.
Karolína se Karly ironicky zeptala, jestli náhodou nemá Julii zabít, aby byl konečně klid a ukázala při tom na Julii.
Že pořád ještě drží v ruce nůž, jak krájela maso, jí vůbec nedošlo.
Julie se rozbrečela a couvla.
Teprve teď si Karolína uvědomila, že má v ruce nůž.
Okamžitě dala ruku s nožem dolů a ubezpečila Julii, ať se nebojí, že by ani jedné nikdy neublížila.
Obě dívky se rychle uklidnily.
Karolína se vrátila do kuchyně, chtěla dál krájet maso, ale najednou nemohla.
Oči se jí zalili slzami a tak položila nůž, vzala si na sebe narychlo svetr a odešla z bytu, aby se uklidnila. Šla do protějšího domu ke kamarádce, které se vždy s pláčem vyzpovídala.
Asi za dvě hodiny se klidnější vracela, aby dodělala holkám večeři, ale k jejímu překvapení se domů nedostala.
Byla tam policie a odmítali Karolínu pustit do bytu, dokud neskončí výslech obou dívek.
Pouze jí řekli, že starší Karla poslala Julii pro souseda, aby šel honem k nim, že se něco stalo.
Jejich soused (bývalý mluvčí jedné politické strany) přišel k nim a Karla mu s pláčem vyprávěla, že jim matka neustále sprostě nadává a že je ohrožovala nožem. A dokonce prý tím nožem bodla do židle, kterou se ona před ní chránila.
Soused po jejím vyprávění okamžitě zavolal policii.
Obě dívky byly Karolíně odebrány a odvezli je k otci. Karolína byla obviněna z ohrožování a týrání svěřených dětí.
Starší dcera Karla policii vyprávěla, že jim matka ustavičně sprostě nadává, bije je a že dnes na ně vzteky vlítla s nožem v ruce a vyhrožovala jim.
Obě se jí údajně bojí a chtějí být radši u otce.
Marně se bránila, že takhle to nebylo, že děti netýrá.
Výpovědi obou dětí, sousedů, kteří svědčili, že je u nich v bytě neustálý křik a bouchání, i svědectví bývalého manžela, vše svědčilo proti ní.
Byla předvolána na OSPOD, kde jí vyslýchala sociální pracovnice ( paní B.K. ), které Karolína vyprávěla vše od samého začátku až po tu nešťastnou příhodu.
Bránila se, že jí přece nemůžou srovnávat s problémovými rodiči, které své děti doopravdy týrají.
Ona by přece nikdy nic takového neudělala. Své děti miluje a netýrá je.
Sociální pracovnice jí jen odsekla, že ona má na všechny stejný metr.
Celá věc se řešila u soudu.
Karolíně byl uložen ZÁKAZ jakkoliv komunikovat s oběma dětmi, navštěvovat je, čekat na ně u školy, volat jim, nebo psát zprávy.
Karolína se psychicky složila.
Soud jí nařídil psychologické vyšetření a aby navštěvovala Diakonii, což Karolína vše podstoupila, jen aby dokázala, že to všechno je jen krutý omyl.
Děti byly u otce asi 4 měsíce a ten musel být najednou také přísnější, protože obě dcery se výrazně zhoršily ve škole.
V tu dobu Karla napsala matce zprávu, že jí otec v noci, když spala, dával schválně ruku tak, aby se dotýkala jeho přirození.
V další zprávě pak popisovala, jak jí otec při masáži lízal genitálie.
Matka na to okamžitě reagovala a obě dívky byly OSPODem otci okamžitě odebrány a na otce podáno Trestní oznámení.
OSPOD je tentokrát umístil do Klokánku. Tam Karla několikrát změnila své vyprávění o tom, co se s otcem stalo a nakonec se přiznala, že si vše vymyslela. A že chce radši se sestrou zpátky k matce, protože otec už není takový, jako dřív.
Otci bylo trestní stíhání následně ukončeno a dcery začal v Klokánku navštěvovat.
Napřed pod dozorem a po nějaké době si je mohl brát i na víkendy domů. Po této zkušenosti se najednou na vše dívá jinak.
Sám napsal žádost, aby Karolína, coby matka mohla opět být se svými dětmi a pro Karlu žádal důkladné psychologické vyšetření.
Vše bylo zamítnuto jako nedůvodné.
Přitom i školní psycholožka do své zprávy o dívkách napsala, že Karla má velké sklony věci nadměrně zveličovat.
A pokud se jí něco nelíbí, má sklony k vysoce nepřiměřeným reakcím.
Snaží se být neustále středem pozornosti a je ochotna udělat pro to cokoliv - aniž by si uvědomovala následky svého jednání.
Karolína má potvrzení z psychologického vyšetření, že netrpí žádnou psychickou poruchou. Pokud jednala nepřiměřeně, bylo to způsobeno jejím naprostým vyčerpáním z dlouholetého stresu doma.
Otci se zatím podařilo obě dcery získat z Klokánku zpět do své péče a společně s Karolínou usilují o to, aby soud zrušil Karolíně zákaz styku s dětmi.
Zatím však marně.
Veškerá odvolání jsou opakovaně zamítnuta.
Karolíně je zákaz styku s oběma dětmi i nadále ponechán.
Poznámka autora: Příběh je napsán podle skutečné události z roku 2026. Jména byla upravena. Tímto děkuji Karolíně P. za souhlas s publikací a za poskytnutí veškerých podkladů k sepsání jejího příběhu. Vlčice Paraplíčko.
