Článek
Snad každá normální žena - matka chce pro své děti jen to nejleší. A ze všech sil se snaží, aby jim pokud možno nic nechybělo. Problém nastane ve chvíli, kdy to děti začnou brát jako samozřejmost a z matky začnou tahat peníze jako z osobního bankomatu.
Tuto zkušenost má za sebou i paní Jitka. Žila sama se svým synem a jak už to bývá, vzhlížela se v něm. Vždycky se dobře učil, školu ukončil s vyznamenáním a ona se snažila, aby mu opravdu nic nescházelo. Je to přece její jedinná radost. Její štěstí a pýcha. Po ukončení studií nastoupil do práce a Jitka se těšila, že si konečně bude moct trochu vydechnout, vždyť od teď budou na vše dva a kdyby si její syn našel přítelkyni, byli by dokonce tři. Jenže člověk míní a osud mění.
Už po třech týdnech, co nastoupil do práce, přišel za Jitkou s tím, že má problém. Prý mu nebudou stačit peníze do výplaty a potřebovat by trochu založit. Jitka hned vytáhla peněženku a se slovy, že se nemá stydět, že jsou přece rodina a je jasné, že mu pomůže, mu podávala tisícovku. Poděkoval, vzal ji, dal Jitce pusu a se slovy, že musí rychle něco zařídit, odešel. Za čtyři dny jí požádal znovu. Tentokrát o dva tisíce. Však za pár dní bude mít výplatu, tak jí to zase vrátí. Jitka mu uvěřila a peníze půjčila. Je to přece její syn, nemuže ho nechat jen tak bez pomoci.
Přišel čas výplaty. Jitka čekala, kdy jí syn vrátí peníze.
Nedočkala se.
Místo toho, aby jí vrátil to, co mu půjčila, přišel domů celý rozklepaný s tím, že kolegovi z práce minulý týden naboural auto a celá jeho výplata šla na opravu vozidla.
Požádal jí o další půjčku. Tentokrát to bylo pět tisíc, aby nějak přežil celý měcíc.
Jitce se to sice moc nehodilo, za pár dní měla narozeniny a chtěla je se synem hezky oslavit, ale peníze mu půjčila znovu. Však má ještě naspořeno, tak si vybere z úspor a udělají si hezký den s oslavou jejích padesátin.
V den jejích narozenin šla dopoledne zarezervovat stůl pro dva na večer. Až se odpoledne vrátí její syn z práce, v klidu si odpočine a pak spolu vyrazí slavit. A těšila se, čím jí její syn asi překvapí. Vždyť padesát je člověku jen jednou.
Překvapení se opravdu dočkala, ale takového, na které nikdy nezapomene.
Když procházela parkem, všimla si dost veselé skupinky mladých lidí, kteří zabrali dvě celé lavičky. A mezi nimi byl i její syn, který měl být v tu dobu v práci. Nechtěla je poslouchat, ale když poznala svého syna, zůstala stát za stromem a jen mlčky zírala. Pak skoro jako automat vytáhla z kabelky telefon a zapla nahrávání videa.
Jeden z mladíků se právě otočil k jejímu synovi s tím, že večer jdou zase do herny, jestli se k nim zase přidá, když měl minule takovou smůlu a prohrál skoro třicet tisíc.
Jitka se zarazila. Třicet tisíc ? Takže tohle je tedy to nabourané auto jeho kolegy ? Ale vzchopila se a natáčela dál.
Její syn se jen zasmál a suše prohlásil, že samozřejmě půjde s nimi. Peníze pro něj nejsou problém. A se sebejistým úsměvem pronesl větu, která Jitku zasáhla jako ten nejostřejší nůž.
Prý někdo holt musí makat, aby měl nějaký prachy, jemu stačí jakákoliv srdceryvná historka, patřičně podaná jeho matce a její šrajtofle se otevře dokořán. Ostatní jen závistivě konstatovali, že má opravdu kliku.
Jitce vyhrkly slzy. Vypla nahrávání, otočila se a pomalu se vracela zpátky domů. Na žádnou oslavu už neměla chuť.
Teprve když přišla domů a zavřely se za ní dveře, dala naplno průchod své bolesti a obrovskému zklamání. Její syn, její chlouba a pýcha ji bral jen jako pokladnu, ze které vybíral peníze. A zjistila to právě dnes.
Její syn přišel domů zhruba čtyři hodiny po ní. Předstíral naprosté vyčerpání z práce a se psím pohledem se obrátil na matku. Prý mu kolega z práce dneska přinesl konečný účet za opravu auta. Předběžná cena opravy byla třicet tisíc, to mu rovnou dal z výplaty, ale nakonec se ukázalo, že to je ještě o dalších dvacet tisíc navíc. A chce to ještě dneska večer, aby mu to mohl hned ráno doplatit. A že ví, že ona ho v tom určitě nenechá, jsou přeci rodina. Ví, že ho určitě zachrání, je to přece jeho matka. Ten kolega mu totiž vyhrožuje, že to celé nahlásí na policii. Prý mu na to stačí svědectví opraváře a to, že celá synova výplata byla převedena na jeho účet.
Jitka se na něj podívala, jako by ho dnes viděla poprvé v životě. A vlastně ano, poprvé viděla jeho pravou tvář a svoji naivitu a slepotu. Pak vzala do ruky telefon a pustila nahlas pořízenou nahrávku.
Koukal na to s otevřenou pusou. Nahrávka skončila a Jitka rozhodně prohlásila, že od ní už nedostane nikdy nic. Peníze, které mu až dosud půjčila chce zpátky do dvou měsíců.
Jeho jedinou reakcí bylo, že to hodně přehnala, když si dovolí ho špehovat, a jestli si uvědomuje, jak asi teď bude před nima vypadat. Nezajímalo ho, jak se cítí ona, že ho usvědčila ze lži, jeho zajímala reputace u kamarádů.
Naštvaně odešel k sobě do pokoje, do tašky naházel pár svršků a odešel s tím, že půjde tam, kde ho nikdo nebude špehovat a omezovat. Že má jeho matka narozeniny si ani nevzpomněl.
Jitka osaměla, z očí jí znovu vytryskly slzy, ale ty slzy jí pomohly smýt ten pocit vlastního selhání při výchově syna i otázku, kdy začala všechno dělat špatně.
Její syn se k ní už nevrátil. A nevrátil jí ani peníze.
Zůstala sama se vzpomínkou na to, jak si z ní vlastní syn dělal bankomat a jak jí na její padesátiny náhoda otevřela oči. Kdyby nešla zamluvit stůl pro dva, kdo ví, jak dlouho by jí její syn jenom lhal, aby z ní vymámil další peníze.
