Článek
Mládí
Narodil se 27. ledna 1914 v Přerově, ale vyrůstal v Brně-Řečkovicích. Studoval na nižším reálném gymnáziu a poté na průmyslové stavební škole v Brně-Řečkovicích. Poté pracoval jako stavební technik. V roce 1935 nastoupil základní vojenskou službu u dělostřelectva. Absolvoval školu pro záložní důstojníky hruborážného dělostřelectva v Bratislavě. Sloužil u 106. dělostřeleckého pluku. Rozhodl se pro kariéru vojáka z povolání, a tak nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích, odkud byl v roce 1937 vyřazen jako poručík dělostřelectva. Poté sloužil u 125. dělostřeleckého pluku. Během mobilizace v září 1938 velel 3. baterii 1. oddílu dělostřeleckého pluk 125 na jižní Moravě u Hrušovan.
Odchod do odboje
Po okupaci v březnu 1939 se rozhodl pro odchod za hranice. V květnu se vydal do Polska, odkud se dostal přes Švédsko do Velké Británie. Měsíc sloužil ve vojenské kanceláři při československém vyslanectví v Londýně. 2. října 1939 stoupil do zahraniční armády. V dubnu 1940 odjíždí do Francie, kde je 16. dubna 1940 zařazen k dělostřeleckému pluku 1. Dělostřelci však nebyli plně vycvičeni, a tak neodešli na frontu. Po porážce Francie odplouvá Vrána zpátky do Velké Británie.
Velká Británie
Ve Velké Británii se stal příslušníkem důstojnické baterie protitankových kanonů jako dělovod. V březnu 1941 byl povýšen na nadporučíka. V Anglii si našel známost. S Hildou Weisskopfovou se později oženil a 1. května 1944 se jim narodila dcera Věra. Během působení ve Velké Británii absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva, kurz pro důstojníky protitankových jednotek a stáž u britského protitankového pluku. V únoru 1943 se stal velitelem čety kanonů proti útočné vozbě velitelské roty pěšího praporu 1. Po přetvoření naší samostatné brigády na obrněnou brigádu se stal zbrojním důstojníkem. Prošel si též tankovým kurzem a stal se velitelem zálohy řidičů tankového praporu 1.
Dukla
V dubnu 1944 požádal o přemístění na východní frontu. V létě se přesouvá z Velké Británie do Sovětského svazu. Dne 9. září 1944 nastoupil službu u 1. československé tankové brigády v SSSR. Zpočátku působil na štábu 1. tankového praporu, ale poté co byl raněn dosavadní velitel 1. tankového praporu nadporučík Bohuslav Novotný, byl jmenován velitelem praporu. 30. září 1944 se jedenáct tanků pokusilo v prostoru obce Zyndranowa překročit hranice. Dopolední útok byl odražen. Do druhého útoku vyrazilo zbylých sedm tanků. Kromě nepřátelské palby sužoval tanky i rozmáčený terén. Během boje přestalo fungovat telefonické spojení na velitelství brigády a použití radiostanice vzhledem k umístění štábu brigády i horským a povětrnostním podmínkám nebylo možné. Musel však jednat s velitelem brigády. K přesunu použil tank T-34/76. K veliteli brigády však nikdy nedorazil. Několik dní byl veden jako nezvěstný. Až 8. října 1944 bylo jeho tělo objeveno. Tank při cestě na štáb narazil na nepřítele. Byl poškozen a pravděpodobně i uvázl. Tankisté museli stroj opustit a bojovali dále svými osobními zbraněmi, než byli přemoženi. O smrti Františka Vrány existují dvě verze. Podle té první měl být zabit v boji po upuštění tanku, podle druhé měl být zajat a následně Němci popraven střelou do týla. Avšak není důležité, jak zemřel, ale jak žil. Byl to pravý vlastenec, který neváhal vzít do ruky zbraň a bojovat za svobodu své vlasti.
František Vrána
Vyznamenání
In memoriam byl povýšen na majora. Obdržel Československý válečný kříž 1939, Čs. vojenskou medaili Za zásluhy II. stupně, Řád rudé hvězdy a 6. října 1969 byl jmenován Hrdinou ČSSR. K tomu obdržel i Zlatou hvězdu Hrdiny ČSSR. Vše in memoriam. Jeho busta se nachází v Aleji hrdinů na Dukle.
Prameny
Vojenský historický ústav Praha, Vojenský historický ústav Bratislava – Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1945
Brož, Miroslav - Kopecký, Milan. - Československé vojenské jednotky na východě
