Článek
Přestože nezaměstnanost v České republice v uplynulém měsíci mírně stoupla na 3,5 %, stále zůstává velice nízká, hluboko pod tím, co by se dalo považovat za pro ekonomiku i stát zdravé, tedy asi 5 % a tím, co by uvítali zaměstnavatelé, tedy asi 7 %. Personální oddělení firem, především v oblasti výroby a zpracovatelského průmyslu, se kterými se nejčastěji potkáváme, však nyní stojí před zajímavým paradoxem.
Anketa mezi personalisty (LinkedIn.com)
Na jedné straně se stále investuje hodně času a prostředků do náboru. Náboráři, kteří hledají kvalifikovanější zaměstnance do výroby a specialisty, nyní pozorují zajímavý jev: už neplatí, že by nebyli kandidáti, tedy zájemci o práci, ale ti, kteří přicházejí nejsou relevantní. Mají zájem o zaměstnání, často velmi neskromné představy o platu a požadavky na benefity, ale nemají požadovanou praxi, zkušenosti, často ani kvalifikaci. Personalisté se jim snaží nabízet adekvátnější pozice, ale pokud je nemají, nebo pokud jimi nedokáží uspokojit představy kandidátů – tito odcházejí.
Na straně druhé nejistota, kterou signalizují obchodní oddělení výrobců a zpracovatelů nutí personalisty hledat úspory a rezervy. Problém je především ve výpadku dlouhodobých kontraktů v Německu a okolních zemích a výrazné zkrácení obchodního cyklu. Jestliže ještě před covidem se zakázky uzavíraly na dva a více let dopředu, dnes jsou to na mnoha místech v nejlepším případě dva měsíce (píšeme o tom zde). Výsledkem je, že je snaha novým náborem nevytvářet dlouhodobé závazky, a tak se hledají různé „kreativní“ cesty, jak toho dosáhnout.
Výsledkem je z pohledu personalistů dvojaká a nejednoznačná situace, ze které není snadné cesty ven. Zájemců o zaměstnání přibývá, jejich požadavky jsou často nesplnitelné, jistotu už nelze nabízet a kvalifikovaní specialisté stále chybí. Co bude dál je otázkou. Můj osobní tip je, že krize. Pokles ekonomické aktivity v sousedním Německu to dost podporuje.
