Článek
Někdy okolo roku 2018 jsme byli ve firmě, která se chystala povýšit několik svých zaměstnanců do pozic nižších vedoucích. Řešilo se přitom mnoho detailů včetně jejich odměňování. Práce mistrů a tzv. liniového managementu si velmi vážím, jsou to ti lidé, kteří mají ve firmách reálně největší moc, ale v tomto případě jsem se pozastavil nad částkou, která vycházela z výpočtů – přišla mi totiž vysoká, a to jak s ohledem na náplň jejich práce, tak na umístěním ve firmě. Bylo mi řečeno, že management to vidí stejně, ale není zbytí, protože lidé prostě nejsou, a pokud je chce firma udržet, musí zaplatit.
Poslední přibližně rok bojujeme všichni s vysokou inflací, která zdražila prakticky vše, včetně – a to bolí nejvíce – základních každodenních potřeb. Možná jste stejně jako já zaregistrovali sporadické zprávy, ale i výstupy serióznějších sond, které ukazují na to, že stále více lidí má problém vyjít se svým platem. Jak je to ale možné, když platy jsou vysoké a zejména v méně kvalifikovaných profesích jsou již řadu let kritizovány jako příliš vysoké? Odpověď nám může dát právě ona dnes pět let stará zkušenost s instalací nových vedoucích.
Byli to pečlivě vybraní lidé. Schopní, aktivní, učenliví, zodpovědní. Vesměs, byť ne všichni, také „mladí“, myšleno ve věku okolo pětatřiceti let, i když to nebyla a ani nemohla být podmínka. Svou novou roli brali vážně, připravovali se na ni poctivě a v podstatě bez výjimky ji zvládli. Pokud jde o odměny, možná by vás zajímalo, co s nimi udělali, a odpověď je jednoduchá: hypotéky, leasingy, nové automobily, stavby a rekonstrukce domů, ale třeba také chalupy a podobně. Stručně řečeno, vůbec to nebylo tak, že by své nadstandardní peníze utratili, nebo je „investovali“, což je názor, ke kterému svádí čtení internetového zpravodajství a zvláště těch, kteří se investováním živí. Spíše to bylo tak, že je vložili do dlouhodobých projektů. Mnoho z těchto projektů bylo viděno jejich perspektivou jistým luxusem, ale nyní si je mohli dovolit. Ani oni se svými platy si je však nemohli dovolit celé najednou, a tak využili možností financování, které snadno dostali. Ostatně proč ne? Právě je povýšili, ekonomika rostla, práce bylo dost a oni ji dělali poctivě.
Pokud bychom předpokládali, že zejména oni „přeplacení“ méně kvalifikovaní zaměstnanci se v období před pandemií zachovali podobně, tedy místo toho, aby si nechali nosit jídlo na stříbrných podnosech, spustili finančně i časově náročné projekty rekonstrukcí, staveb, koupili si drahé věci vyžadující dlouhodobé splácení, na které by dříve jednoduše neměli, máme odpověď na otázku, kterou jsme si položili na začátku. Tedy jak je možné, že tolik rodin má problém vycházet s penězi. Problémem není pouze samotná vysoká inflace a s ní spojené zdražení prakticky všech nezbytností, protože to by se sice podepsalo na životní úrovni a na nutnosti šetřit, ale neprojevilo by se v tom, že lidé s platy nevychází. Pes je naproti tomu zakopán přesně v těch trvalých a dlouhodobých výdajích, které si nejenom nejnižší vedoucí v době před pandemií jednoduše mohli dovolit, i když za jiných okolností by se jednalo pro ně o nedosažitelný luxus. Závazky, které se projevily jako dlouhodobé úvěry, leasingy a samozřejmě hypotéky, zde zůstávají i v době, kdy byla větší část platového nadstandardu konzumována inflací, valorizace mezd ji nepokrývá a samotné závazky, pokud byly opatřeny inflačními doložkami anebo jako právě hypotéky časově omezenou fixací, se prodražují.
Nechci, aby to vyznělo, že jediným důvodem finančních problémů je přecenění vlastní bonity a finanční hodnoty, ale z toho, co vidíme v praxi, si troufám říct, že jde o jeden z důsledků nadcenění práce řady profesí z předchozích let, které inflace fakticky korigovala. Bohužel, problém se nevyřeší kolektivním vyjednáváním a tlakem na to, aby „dorovnali“ zaměstnavatelé, protože ti už často stojí na stropu svých možností, případně jsou omezeni zahraničním managementem, a navíc inflaci by tím pouze posílili. Současně očekávám, že pokud se vládě podaří prosadit její konsolidační balíček, situace se ještě zhorší.
Hezký den.
Autor je firemní sociolog a zabývá se mimo jiné nastavováním ohodnocení.
