Článek
Migrace existuje v každé lidské společnosti, kromě několika výjimek, jako jsou izolované ostrovní státy, zbytkem civilizace dosud neobjevené kmeny a některé národy. Jinak je ale přirozená a nezbytná – bez pravidelného přísunu nového genetického materiálu zvenčí každá kultura časem degeneruje a nakonec vymře.
Celá západní civilizace se potýká s klesající porodností, stárnoucí populací a hrozícím vymíráním. Naše sociální systémy jsou postaveny jako velmi štědré a nadto průběžné. Ti, kteří jsou v práci, financují ty, kteří ne. Ať už proto, že jsou nemocní, nebo proto, že už staří či hendikepovaní. Pokles lidí v práci znamená pokles schopnosti udržovat naše sociální pohodlí.
I když je povinností naší společnosti a úkolem politiků snažit se porodnost napravit, dříve než za několik desítek let nelze očekávat výsledky. Stárnutí je ale rychlejší. Z tohoto faktu se rodí představa některých politiků vyřešit demografický problém tím, že „dovezeme“ mladší. Že k nám umožníme přijít mladším lidem z chudších zemí.
Bohužel, tyto chudší země mají nižší civilizační úroveň, jiné tradice, zvyky, kulturu a náboženství. Z tohoto faktu plynou obavy jiných politiků – a velké části veřejnosti. Oprávněné obavy o to, že by umožnění imigrace mohlo znamenat nárůst kriminality, pokles bezpečí a nakonec ohrožení naší podstaty.
Je třeba říct, že obě strany mají pravdu. A je třeba říct i to, že pokud chceme zachovat naši kulturu a společnost, musíme hledat kompromisy.
Podobnost a adaptabilita
Možným kompromisem je přestat se na imigraci dívat v extrémech a etnika, která mají zájem se k nám dostat rozlišit podle dvou parametrů. Prvním z nich je podobnost (P) – do jaké míry je jejich kultura podobná naší vlastní. Druhým je adaptabilita (A) – jak jsou schopni se přizpůsobovat.
Historická zkušenost říká, že i lidé s velmi nízkým P mohou být přínosem naší kultuře, když jsou silně adaptabilní. Příkladem je vietnamská imigrace – v současnosti už to nejsou jen prodavači a trhovci, ale zastávají téměř všechny role ve společnosti a nebereme je jako cizince. Opačným a také dobrým příkladem jsou Řekové – vysoká podobnost, nízká A. – která ale nevadí, jsou jako my, ve třetí generaci je poznáte už jen dle příjmení.
Imigrace z Afriky a zemí Blízkého východu se vyznačuje špatnou kombinací obou parametrů. Jsou výrazně rozdílní a nejsou schopni se adaptovat. Tito lidé jsou oprávněným rizikem, jak ukazují zkušenosti z Evropských zemí či z Velké Británie. Umožnit jim příchod k nám rozhodně není v našem zájmu. Totéž platí řadu národů na východ od nás. Pokud jde o Ukrajince, s nimiž máme čerstvou zkušenost posledních čtyř let, jejich podobnost se liší podle toho, zda pochází ze západu či východu země, ale adaptabilita je vesměs dobrá. Mimochodem, jejich odchodem přijdeme o velký počet pracovníků, kteří budou chybět.
Řešení
Přestaňme se na imigraci dívat jako na něco, co musíme přijmout, nebo odmítnout. Pojďme si jasně a srozumitelně říct, koho chceme, a koho ne. Je v našem zájmu podporovat příchod těch, kteří jsou podobní anebo se snadno přizpůsobují. Je proti našim zájmům, umožnit to opaku. Co hledáme je ideální poměr.
