Článek
Pobočka, na které pan Karel pracoval, obsluhovala oblast velikosti průměrného okresu kde žil průměrný počet lidí. Měli mírně nadprůměrné výsledky. Nezanedbatelná část tohoto úspěchu šla na vrub pana Karla osobně.
Pan Karel už měl svůj věk a chystal se do důchodu. Protože mezi kolegy nenašel nástupce, byl mu „přisunut“ z jiné pobočky Milan. Mladý, perspektivní, sympaťák. Pan Karel měl rok a půl na to, aby ho všechno naučil. Oba si rozuměli a tak šlo předávání know-how a následně i funkce hladce. Karel Milana seznamoval s klienty, postupy, zvyklostmi, prostě se vším co bylo potřeba pro vedení pobočky a chod obchodu. Pak přišel den D. Pan Karel odešel do důchodu a pan Milan se stal vedoucím pobočky.
Její obrat v následujících měsících spadl o více než polovinu. Důvod byl prostý, úplně zmizely poptávky zákazníků.
Pan Milan dělal, co mohl a co uměl, obchodníci se snažili, vyšší vedení pomohlo, ale na faktu se nic nezměnilo; zatímco z aktivní práce obchodníků noví zákazníci přicházeli, ti stávající se přestali ozývat a na snahu je kontaktovat nereagovali. Pan Milan si stále více uvědomoval, že mu něco uniká. A tak zavolal panu Karlovi.
Sešli se v kavárně protože pan Karel „nechtěl do práce“. Dvě hodiny seděli nad kafem, rozebírali situaci, pan Milan popisoval co dělá, co nedělá a jak mu to jde a nejde. Pan Karel nakonec prohlásil něco v tom smyslu, že „jsi dobrý a zasloužíš si“ a vyzval Milana, aby s nim šel ven na parkoviště.
Tam otevřel kufr svého auta Byl plný šanonů. „Vezmi si je“. V šanonech byly pečlivě srovnané slídy. Na každé z nich byla nálepka se jménem zákazníka, nebo jen jeho přezdívkou, nebo místem, kde bydlí. V každé pak byl nějaký předmět. Vizitka, tužka, útržek tkaniny, pivní podtácek. A tak podobně. „Každý den pět z nich. Otevři, vytáhni, vezmi do ruky a mysli na něj, pak vrať zpět“, popsal pan Karel použití toho, na co pan Milan nevěřícně zíral. „To má být něco jako voodoo?“ zeptal se napůl v žertu, ale objem toho, co viděl před sebou společně s výrazem pana Karla ho přesvědčovaly, že se zde nežertuje. „Já tomu říkám připomínky“.
Po skončení pracovní doby a pod rouškou večera se šanony přesunuly do suterénní místnosti pobočky, a druhý den pan Milan začal s „připomínáním“ podle návodu pana Karla. Zprvu nejenom že nevěřil, že jeho „voodoo“ může cokoli ovlivnit, ale ještě k tomu si připadal jako blbec. Nicméně po dvou dnech zavolal zákazník. A po něm další. A další.
Od té doby uplynulo již několik let. Pobočka funguje. „Voodoo“ je součástí každodenní praxe a pan Milan říká, že funguje. Já nevím. A vy mi můžete, nebo nemusíte věřit.
Anebo se můžete inspirovat.
Váš Firemní sociolog.
