Příští válečná stanice Pokrovsk. Zatím ale nevystupovat

Není pravděpodobně v posledních dnech větší tlak ruské armády než zde na východní frontě v okolí Doněcké oblasti. I před válkou, kdy jsem zde několikrát pobýval, město dýchalo atmosférou socialistických časů, domy neopravené a omšelé, na hlavní třídě vedle parku se nacházel hotel s příslovečným jménem Družba, v kterém jsem byl také několikrát ubytován, naposledy pár měsíců před jeho totální destrukcí ruskou raketou. Zcela v kontextu své minulosti neslo město také v letech 1938 až 2016 jméno Krasnoarmijsk. Sovětské časy nepřipomínaly jen budovy, ale v mnoha případech i zakořeněná mentalita v místních lidech. Ilustračním příkladem budiž osobní vzpomínka, kdy si recepční hotelu vyžádala zálohu 200 hřiven za klíče od pokoje, kterou nám druhý den samozřejmě nevrátila, neboť po prohlídce pokoje údajně zjistila, že jsme odcizili ručník. Tuctový hotelový fígl, který se jistě odehrál v i mnoha jiných postsovětských zemích. Není již dnes vojenským tajemstvím, že právě v oné době, kdy jsme byli v hotelu ubytováni i my, odpočívalo zde několik desítek vojáků po lehčích lékařských zákrocích z fronty. Fakt, že hotel byl bezprostředně v tuto dobu srovnán se zemí hned dvojitým úderem rakety, lze vysvětlit pouze dvěma možnostmi: nepřátelská vojska monitorovala pohyb a kumulaci stejných telefonních čísel po delší dobu na jednom místě, nebo byl hotel vybrán k vojenskému zničení na udání některého z místních kolaborantů. Ta druhý varianta je časově, zdrojově a finančně daleko méně náročnější. Tolik však dost k ilustraci atmosféry města v minulých letech.

Dnes v městě zůstává zhruba 26 000 obyvatel, v ulicích visí velké billboardy s nápisem „EVAKUACE“ a telefonním číslem, na které se místní mohou v případě zájmu obrátit. Stejnými ulicemi projíždí dennodenně policejní auto, z jehož amplionu se line zvuková nahrávka vybízející k témuž. Pokud dříve byly vybíranými cíli ruského ostřelovaní kulturní domy, nemocnice, hotely, kde se ubytovávali vojáci, nebo zahraniční novináři, dnes k nim ve zvýšené míře přibyly známé obchodní řetězce ATB (АТБ-Маркет), kde mnoho místních nakupuje potraviny a potřeby pro domácnost. Z mého aktuálního pobytu necelého týdne ve městě, nedává ruské ostřelování zdánlivě smysl. Cílem jsou hlavně civilní obytné budovy, jejíchž vytipování pravděpodobně závisí na rozhodnutí tu či onoho dělostřelce. Rakety Ruská federace používá již evidentně cíleně a plánovaně na velká logistická centra a místa s vysokou kumulací lidí.

To již dává více smysluplnosti pro válečné tažení nepřítele. Do města Pokrovsk vede z Dnipra přes Pavlohrad silnice i železnice a je tak hlavní zásobovací trasou jak pro humanitární pomoc, tak pro vojenský materiál. Případné obsazení Pokrovsku by pro Ukrajinu znamenalo velkou ztrátu strategicky významného města na Donbase i z toho důvodu, že dále na západ směrem k zmíněnému Pavlohradu se nachází typicky ploché Ukrajinské stepi, neposkytující žádné přirozené terénní vlny, kde by armáda mohla opřít svou druhotnou obranu před postupem ruských vojsk. Současné území bojů je geograficky daleko více rozmanité, a tak zrovna zde je možné sehrát klíčovou bitvu o relativně velké území a zastavit tak včas útočníkův postup, ačkoliv se zdá, jako by Ukrajina již nad celou oblastí zlomila hůl a smířila se tak s plíživou, ale nevyhnutelnou anexí tohoto území.

Globální pohled na současné bojiště tomu dává i za pravdu: Ukrajina napřimuje své síly na udržení a získání území v Kurské oblasti v Rusku, tvrdé boje probíhají v severní části Doněcké oblasti v obcích New York, Toretsk, Časiv Jar, nebo Lyman. Jediné místo v oblasti, kde se ruským vojskům dlouhodobě nedaří postoupit je prostor od Vuhledaru po Marinku, které stagnuje od začátku velké války, právě díky opevnění a geografickému rozložení krajiny.

Z minulých bojů o Vuhledar, Soledar, Bachmut a posledně Avdiivku víme, že v obydlené aglomeraci se vedou těžké boje o každou ulici a o každý dům, přičemž v těchto dlouhých bojích utrpěla ruská strana větší ztráty, i když jmenovaná města nakonec dobyla. Vyplatí se tato taktika Ukrajině i v tomto případě?

Ruští vojáci v současných dnech svádí boje v okolí Myrnohradu, především ve vesnicích Hrodivka, další obce se až přiléhavě jmenují Krutyi Jar a Miroljubivka. Na vzdálenost několika kilometrů létají průzkumné i útočné drony a dělestřelectvo zde útočí ještě častěji než v Pokrovsku. Z tohoto města vede také hlavní silnice do Kostiantynivky, kde se dále dělí a jedna cesta pokračuje do frontového Časiv Jaru a druhá do velkého Kramatorsku.

Ruským obsazením Pokrovsku by se tak otevřela téměř volná cesta dále na západ k Pavlohradu, který je skoro ještě jednou tak větší město než Pokrovsk. Je jasné, že bitva o Pokrovsk bude dalším masomlýnkem pro ruské vojáky, kteří jsou na frontu posíláni starým sovětským způsobem „nas mnogo“, ovšem je otázkou času, kdy na tomto území nasadí své více profesionálně vycvičené vojáky. Ohledně dobytí Pokrovsku se vyjádřil sám prezident Putin a úkolem jeho armády by tak se tak mělo stát do začátku října. Na velká slova a proklamace jsme však již od tohoto vůdce zvyklí, a tak je spoleh pouze na to, že Rusko bude v této oblasti vyvíjet stále silnější tlak a boje můžou velmi snadno přejít i do zimních měsíců.

Východisko situace hledejme opět na Západě

Svou velkou roli v neprospěch Ukrajiny hrají také pozdní a neúplné dodávky zbraní západních partnerů, i proto v posledních dnech navštívil německou základnu Rammstein sám prezident Zelenskyj, aby apelovat na urychlení těchto dodávek. Klíč v úspěšné obraně leží v tomto případě opět v západních rukou a okřídlené přísloví „nejlepší obrana je útok“ zde platí dvojnásob. Pokud Ukrajina nebude mít možnost se efektivně bránit – tedy útočit, může dojít k prolomení fronty daleko dříve. Jak už bylo uvedeno, dále za Pokrovskem se nachází desítky kilometrů planiny, která neskýtá Ukrajinské armádě mnoho míst k přirozenému vybudování stanovišť ochranných valů a na kopání zákopů je již nyní pozdě.

Neznamená to však, že obsazení Pokrovsku a následné tažení na Pavlohrad (jde o vzdálenost téměř 100 km vzdušnou čarou) by Ukrajinu výrazně omezilo v další bojeschopnosti nebo ji dokonce donutilo kapitulovat. Zároveň se nabízí jedna varianta, která by mohla obrátit celou hru naruby. Pokud by celá operace okolo Pokrovsku byla předem připravenou a naplánovanou akcí, kdy Ukrajina nechá vtáhnout ruské vojsko do smyčky a při dobytí jiného strategického území, by odřízla v té době vyskytující se ruskou armádu od vlastního týlu - bez možnosti podpory a zásobování. Pokud by se toto uskutečnilo a povedlo, šlo by tak bezesporu od Charkovské ofenzivy o jednu z nejúspěšnějších bitev Ukrajinské armády.

Do zimy zbývá v místním podnebí několik týdnů, času na realizaci úspěšného útoku jedné nebo druhé strany je velmi málo. Ruští vojáci již postupují k Myrnohradu, který je svým způsobem severovýchodním předměstím Pokrovsku. Myrnohrad se tedy pomalu stává Avdiivkou v roce 2023. Město vylidněné, budovy rozstřílené, z posledních informací do něj vstupují ruští diverzanti v civilu. Těžce ostřelovaná železnice, nádraží, elektrická rozvodna jsou vážnou předzvěstí městských kontaktních bojů muže proti muži. Pokud platilo v předešlých bojích v jiných městech, že ukrajinská armáda mohla vystřelit jeden dělostřelecký náboj na 7-10 ruských, a zároveň, že poměr lidských ztát byl 1:4-7 ve prospěch Ukrajiny, lze s jistotou říci, že půjde opět o dlouhodobý a vyčerpávající boj v podobných poměrech ztrát a výsledku, kdy Ukrajina má menší počet kvalitních bojovníků a málo munice, zatímco Rusko má dostatek nezkušených vojáků i počet dělostřeleckých nábojů. Představme si nyní, jak již bylo zmíněno výše, jak výrazně by změnily vývoj událostí v tomto regionu rychlé a dostačující dodávky západních zbraní a munice na Ukrajinu. A vlastně nejen v tomto, ale v celé Ukrajině.