Bílé Karpaty: Za miškáři a proč porušit přísný zákaz vjezdu na zámek

Naše cesta začala u Loveckého zámečku ve Strání. Plán byl jasný, ale realita karpatských lesů nás rychle vyvedla z omylu. Čas tu teče jinak – rychleji než bláto z našich řetězů. Po srpnových deštích se lesní cesty změnily v lepkavou past, která z našich kol udělala těžké obrněnce. Každé šlápnutí bolelo, ale cíl byl jasný: Březová.

Cestou míjíme monumentální kostel sv. Cyrila a Metoděje. Tahle novogotická stavba z roku 1870 tu stojí jako vztyčený prostředníček osudu. Místní ji postavili v době, kdy kraj pustošila cholera a pruská vojska. Je to symbol vzdoru, který vás donutí zapomenout na pálící stehna.

Stoupání přes Lopeník je očistec. Metr za metrem, pot do očí, tiché proklínání vlastního nápadu. Ale pak se to stane. Mezi stromy se objeví silueta motorestu Rasová. Tady se nezastavují jen kola, tady se zastavuje čas.

Jako člověk z oboru bych jinde nad výběrem piva možná spekuloval, ale tady? Tady vládne žízeň. Krušovice Bohém 11° do nás zahučely s lehkostí, kterou pochopí jen ten, kdo si ten kopec poctivě vydřel. S každým douškem se vracel cit do nohou a svět byl zase v pořádku.

Sjezd z Rasové do Komni byl jako průjezd strojem času. Tahle obec není jen bodem na mapě, je to živá kronika. Právě tady narazíte na stopu „Učitele národů“. Expozice v barokní sýpce z roku 1774 vás přenese do doby, kdy se řešilo, zda se Jan Amos Komenský nenarodil právě zde.

Ale skutečný unikát leží o pár metrů dál: Obydlí zvěrokleštiče. Nenápadný domek z roku 1850 vypráví příběh „miškářů“. Protože zdejší půda nikoho neuživila, místní muži se stali evropskými experty na kastraci dobytka. S brašnou nástrojů křižovali svět od Ruska po Francii. Když si představíte jejich cesty v dešti a mrazu, připadá vám trocha bláta na vašem funkčním dresu jako směšný luxus.

Závěr cesty patřil „bílé perle“ – zámku Nový Světlov. Jeho tudorská gotika září do dálky jako koruna nad krajinou. Jenže u brány nás čekala studená sprcha: „Cyklistům zakázáno.“

Stíny se dloužily, nikde ani živáčka. Podívali jsme se s Milanem na sebe. Někdy je potřeba pravidla lehce ohnout, abyste nepřišli o moment, který se už nebude opakovat. Projeli jsme areálem jako duchové. Ta atmosféra pevnosti, která kdysi chránila stovky lidí před nájezdy Bočkajovců, byla v zapadajícím slunci elektrizující.

Dnes skleněná střecha nádvoří propojuje středověkou sílu s moderní elegancí architekta Kuscheeho. Sjížděli jsme do Bojkovic unavení a špinaví, ale s pocitem, že tenhle tvrdý kraj nám dovolil nahlédnout pod pokličku.

Tip pro čtenáře: Pokud hledáte cestu, kde si vyčistíte hlavu i plíce, vyrazte do Bílých Karpat. Ale nečekejte, že vám dají něco zadarmo. Tenhle kraj se otevírá jen těm, kdo mají oči otevřené a nebojí se trochy bláta.

___________________________________________

Historie

kostel sv. Cyrila a Metoděje

Památník J. A. Komenského

Obydlí zvěrokleštiče

Zámek Nový Světlov

___________________________________________

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!