Zámek Náměšť: Salieriho tajná premiéra a můj krvavý boj v sedle!

Sbalit si dovolenou do jednoho batohu, hodit ho na nosič bicyklu a vyrazit napříč republikou jen s karimatkou? Někteří tomu říkají romantika, jiní čisté šílenství. Když jsem se letos v červenci rozhodl, že po šestileté pauze vyměním pohodlí za lehký masochismus a vrátím se na ikonický Bílý Kámen u Máchova jezera, netušil jsem, jak moc mě hned první den prověří.

Všechno to začalo myšlenkou, která zní skvěle jen na papíře: „Cesta z bodu A do bodu B je nudná. Pojďme to vzít oklikou přes Náměšť nad Oslavou, Dalešice, Poděbrady, Nymburk a Doksy. Spát budu pod širákem, obdivovat památky a ochutnávat lokální piva!“

Představa to byla nádherná. Realita? Ta na sebe nenechala dlouho čekat.

Pátek 10. července. Budík zvoní ve 3:00 ráno.

Znáte ten pocit, když stojíte uprostřed pokoje, zíráte na narvaný batoh a v hlavě vám jede nekonečná smyčka otázek? Mám toho moc? Mám toho málo? Proboha, co když bude pršet? Co když umřu hned v prvním kopci? V hlavě jsem měl absolutní chaos. Ale jak se říká, člověk je tvor dobrodružný, a tak jsem v sobě potlačil hlas rozumu, skočil do sprchy a šel dobalit kolo.

O hodinu později už sedím v pokoji a otevírám plechovku Monstera. Ranní rituál šampiónů ve 4:00 ráno.

V pět a něco už stojím na nádraží, zadýchaný, ale odhodlaný. Nastupuji do vlaku směr Čičenice a dál na Vysočinu.

Plán byl jasný: dvě přestoupení a v 11:30 výstup v Náměšti nad Oslavou. Cesta vlakem byla uměním přežít únavou jsem viděl dvojitě, ale pocit, že dobrodružství právě začíná, byl silnější než touha po spánku. V 11:30 jsem vítězoslavně vystoupil v Náměšti.

Až sem to byla brnkačka. Pak ale přišla první velká zkouška.

V Náměšti nad Oslavou jsem měl jediný cíl: navštívit místní slavný zámek. Co mi ale nikdo v cyklomapách neřekl, byl fakt, že zámek nestojí na rovince u nádraží, ale na kopci, který připomíná stěnu.

S nevyspáním v krvi, naloženým kolem a noční křečí na spadnutí jsem se pustil do stoupání. Byl to masakr. Kolo vážilo snad sto tun a gravitace na Vysočině fungovala z nějakého důvodu dvakrát silněji než ve zbytku republiky. Když jsem se nahoře opíral o řídítka a lapal po dechu, vypadal jsem spíš jako oběť nehody než romantický cestovatel. Ale bojovník se nevzdává!

A víte co? Stálo to za to.

Zámek v Náměšti nad Oslavou vás okamžitě dostane. Původně tu stával hrad první zmínka o něm sahá až do roku 1234 k jistému Budišovi z Lomnice (i když historici tvrdí, že ta listina byla tak trochu středověký podvrh z let 1267–1275, ale pšt). Vystřídala se tu pěkná řádka majitelů: páni z Kravař, Matěj Švamberk, dokonce i Uhři tu po roce 1464 všechno poplenili.

Skutečný luxus z toho ale udělali až Žerotínové, kteří hrad přestavěli na nádherný renesanční zámek a pomohli přesunout slavnou bratrskou tiskárnu do Kralic, kde vznikla ikonická Kralická bible. Po Bílé hoře se tu majitelé střídali jako na běžícím pásu  od Albrechta z Valdštejna přes Verdenberky až po Haugvice v roce 1752.

A právě za Haugviců to tu začalo neskutečně žít. Jindřich Vilém III. byl takový blázen do hudby, že na zámku založil orchestr s více než 30 muzikanty, 24 sboristy a barokní operou. Zámek navštěvovaly tehdejší megastars. Dokonce sám Antonio Salieri  ten, co podle legendy otrávil Mozarta sem jezdil na návštěvu a právě v zámecké kapli odehrál světovou premiéru svého Rekviem!

Stál jsem na nádvoří, vydýchával ten šílený kopec a říkal si: Před dvěma stovkami let tu Antonio Salieri uváděl světovou premiéru a dnes tu já stojí v propoceném dresu s brašnami na kole. Historie má úžasný smysl pro humor.

A jak to máte vy? Sbalili jste někdy ze dne na den batoh a vyrazili naprosto naslepo bez pořádného plánu? Nebo patříte k těm, kteří musí mít každý kilometr a ubytování dopředu detailně naplánované? Napište mi do komentářů vaše nejbláznivější letní zážitky  rád si je přečtu!

_______

Historie:

Náměšť nad Oslavou

zámek Náměšť nad Oslavou

_______

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

_______

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!