Článek
A může to zničit celý svět během několika okamžiků. Tohle je jedna z těch chvil.
Tento téměř osmdesátiletý hlupák se chová jako dítě na pískovišti, které se rozhodlo negovat všechno, co říkají ostatní. Žije v iluzi vlastní výjimečnosti, a proto je přesvědčen, že tím, co dělá, skutečně zajišťuje mír pro naši dobu. Tato domněnka není nová – ve 30. letech 20. století britský premiér Neville Chamberlain podobně věřil, že ustupováním Hitlerovi zabrání válce. Dnes jsme svědky stejné zaslepenosti, jen s jinými hráči.
Člověk by chtěl věřit, že ústupky Ukrajiny na začátku 90. let, kdy se vzdala svých jaderných zbraní, nebudou zpětně brány jako chyba. Chyba to ale z dnešního pohledu byla obrovská, stejně jako jakýkoliv každý jeden ústupek Putinovi v jednadvacátém století. Z pohledu Evropy i celého světa šlo o lichou a naprosto naivní domněnku, že se jedná o oprávněné zájmy, dokonce jsme jako Západ pořád lavírovali - a dnes se to stalo mainstreamem - že snad možná příliš tlačíme Rusko do kouta, a že to se bude tomuhle bránit. Rusku ovšem nic nebránilo hrát globální ekonomickou hru se Západem. Vybralo si ale cestu fašismu a jeho strategie byla dlouhodobě průhledná.
Vypadá to optikou dneška, že jsme se všichni učili dějepis zbytečně. Protože jsme se nepoučili. Za potlesku těch, kteří „chtějí mír“, ačkoliv jejich činnost přímo vede k válce, se Donald Trump rozhodl obětovat Evropu i celý svět Rusku ve hře, kterou nechápe a neumí hrát.
Angela Merkelová a další evropští lídři dlouhá léta ignorovali varovné signály a skrze politiku appeasementu nechali Vladimira Putina rozšiřovat svůj vliv. Výsledkem bylo postupné posilování ruské ekonomiky závislé na vývozu surovin, evropská energetická závislost na Rusku a opakované útoky na suverenitu sousedních států, počínaje Gruzií v roce 2008 a konče Ukrajinou.
Míč je na straně Evropy, protože USA se již jen stěží dají považovat za ideového vůdce svobodného světa. Pokud se Evropa okamžitě nevzchopí, přijde během několika okamžiků o úplně všechno a skutečně se ocitneme v atmosféře nejen studené války, ale přímo ve 30. letech 20. století.
Tehdy Evropa podcenila Hitlera, dnes podceňuje Putina a jeho autoritářské ambice a bylo to Německo, které bylo na počátku 21. století hlavním aktérem ústupků vůči Rusku – jeho energetická politika Nord Streamu umožnila Kremlu financovat vojenské operace a vydírat Evropu cenami plynu. Naivita Západu opět otevřela dveře diktátorovi, který si bere, co chce.
Na druhé straně planety se do hry vrací Donald Trump. Svou nevyzpytatelností, egocentrismem a chaotickou zahraniční politikou vytváří další vrstvu globální nestability. Pokud se tato aktuální éra nových impérií vyhrotí, nevyhnutelně nakonec dojde ke střetu zájmů těchto oligarchických a autoritářských režimů, přičemž hlavním obětním beránkem bude opět Evropa. Pád tradičních geopolitických hodnot a záruk a oslabení demokratických institucí ve světě umožňuje autoritářským mocnostem získat stále větší vliv.
Nacházíme se ve zlomovém bodě – jedná se o směsici naivity, pokusu o appeasement a snahy maximalizovat krátkodobé výhody pro Spojené státy - Trumpovu slávu z ukončení války na Ukrajině, získání surovin a posílení vlastního volebního postavení. Výsledkem ústupků a podbízení se diktátorům však nebude mír, nýbrž válka. Nakrmený Putin rozhodně nemá záklopku. A eskalace buď svět téměř zničí, nebo rozdrtí současné mocenské struktury Západu i Ruska, a do hegemonní role vystřelí Čínu – jedinou mocnost, která má dlouhodobou strategii a ví, jak se zachovat.
Trumpovi zastánci tak nemají nyní v ruce vůbec nic, ani okamžité výsledky, ani dlouhodobý horizont, protože z obou pohledů se řítí celý svět do daleko otevřenějšího konfliktu, než tomu bylo dosud. A vsadím se, že si to i uvědomují, jenom jim nenávist vůči tzv. „libtardům“, touha vidět je „kvičet“ a sebeklam nedovoluje to přiznat.
Rozdělený Západ není projevem síly, ale jen výprodejním letákem Evropy s nápisem „VÝPRODEJ“. Kdo bude mít plný košík, to je jasné.
