Bělohorskou bitvu, označovanou za národní potupu, vyhrála prý Panna Maria

Na konečné tramvají 22, 25 a noční linky 97 na pražské Bílé hoře, v místech, kde se v listopadu roku 1620 válčilo, stojí barokní klášterní areál. V době předbělohorské se tu táhla rozsáhlá pláň, která pokračovala až k městským hradbám Prahy.

Název lokality je sporný, možná se jmenuje po slovanském bohovi Bělobogovi, nebo podle opukových lomů, které se tu tehdy nacházely.

Na počest šarvátky

Za žlutou zeď nebylo dříve možno jen tak proniknout. Nyní je objekt, připisovaný geniálnímu Santinimu, prohlášen za národní kulturní památku a zpřístupněn.

Obklopen ambity s oprýskanými freskami, které již dlouhou dobu čekají na opravu, stojí kostel Panny Marie Vítězné, jedním z mnoha jmen, která Bohorodička nese.

Dostala ho po vítězné bitvě na Bílé hoře mezi stavovskými vojsky a armádami katolíků. Stavy zaštiťoval „zimní král“ Fridrich Falcký, jehož vláda trvala pouhých 369 dnů.

Proti jeho protestantské armádě stály dvě katolické, s jejichž pomocí chtěli Habsburkové upevnit svou vládu.

Koho je země, toho je víra

Předbělohorská doba se vyznačovala i díky Rudolfovu majestátu poměrně širokou náboženskou svobodou. Platil princip Cuius regio, eius religio. Znamená to Koho je země, toho je víra. Panovník tedy mohl určit náboženské vyznání na svém území.

Předbělohorské období do chvíle, než se spustilo po pražské defenestraci válčení, bylo poměrně nábožensky tolerantní.

Stojím na nádvoří barokní památky u místa, kde je symbolický ekumenický hrob padlých v rozhodujícím střetu. V něm zvítězila katolická vojska za vydatné pomoci zázračného obrazu Panenky Marie, později nazvané Vítězná. Replika obrazu je umístěna na oltáři v kostele. Jejímu shlédnutí brání těžko průhledné plexisklo ve dveřích.

Existují tři kopie zázračného obrazu, jeden v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně, zdejší v kostele na Bílé hoře a třetí ve Vatikánu.

Znesvěcený obraz

Výjev představuje Kristovo narození, zobrazuje Svatou rodinu. Obraz našel bosý karmelitán (označení řádu) Dominik à Jesu Maria na zámku ve Štěnovicích u Plzně.

Štěnovický zámek, místo nálezu obrazu, se nedochoval. Ani se ho nepodařilo lokalizovat.

Nějací protestantští vojáci měli obraz zneuctít, bohorodici vypíchat oči a vysmívat se jí. Když se schylovalo k bělohorské šarvátce, která určila vývoj v Evropě na další časy, obcházel páter Dominik s obrazem na tyči katolické šiky.

Tento mnich doprovázel na podzim roku 1620 katolické vojsko vedené bavorským vévodou Maxmiliánem I.

Ze zatažené oblohy náhle prosvítil mraky sluneční paprsek a ozářil zlatý rám obrazu. Kolem něj se objevila oslnivá záře a přítomní věděli, že je to nebeské znamení, které je vede k vítězství. I stalo se. Panna Maria zahnala zapovězené protestanty nejen z Bílé hory, ale také povětšinou z Čech.

Mariánský kult

A její kult se rozjel, katolická církev získala obrovskou moc, všude se děly zázraky po modlitbách vyslyšených Pannou Marií. Kapličky, kostely, kláštery vznikaly ve velkém. Místa zázraků nejen v Čechách a na Moravě, ale také třeba v Řezně a Míšni, jsou vyobrazena na stropě v ambitech. Stěny ambitů pokrývají fresky, některé ve špatném stavu, ale restaurují se.

Bělohorská bitva či spíše větší šarvátka je mimořádně silně zapsána v českém povědomí, zasloužili se o to pozdější historici a spisovatelé, kteří následující období nazvali dobou temna.

Válka trvající 30 let

Přitom právě onen střet vybojovaný na našem území nebyl ani největším, ani nejkrvavějším. Rozhodla ale o výsledku stavovského povstání. Nesmíme zapomenout, co jí předcházelo.

Stavovské povstání proti králi Ferdinandu II. Štýrskému se dostalo jak vojensky, tak i politicky do slepé uličky. V zahraničí nenašlo podporu, nebo nepatrnou, a protestní volba nezkušeného, leč ambiciózního falckého kurfirsta Fridricha se ukázala také mírně řečeno nešťastná. Ani mezi vojenskými veliteli nepanovalo přátelství. Krom toho měli katolíci všude špehy, takže o záměrech protivníka věděli takřka vše.

Státy Katolické ligy se sjednotily na obranu habsburského trůnu. Vojska Protestantské unie sice v roce 1618 vydobyla několik bitev, ale to bylo málo.

Stavovská vojska byla bita

Jednou z nich byla bitva u Záblatí v roce 1619, kde stavové zvítězili.

Katolické armády se přesunuly v létě 1620 na jih Čech s cílem dobýt a obsadit Prahu. Velkou podporu měl Ferdinad II. u bavorského a polského dvora.

Katolíci postupovali velmi nelítostně, odnesli to především venkované a měšťané. Nejprve vypálili pod vedením generála Buquoye stavovský Písek, kde mělo zahynout asi 2700 obyvatel. Obsadili a vyplenili postupně Prachatice, Vodňany, Strakonice, Horažďovice a Blovice.

Stavovská armáda ustupovala, ke střetu došlo u Starého Smolivce poblíž Nepomuku, boj vstoupil do dějin jako bitva na Vraždě. Tady se stavové krvavě střetli s katolíky. Mezitím se rychle blížila hlavní stavovská síla, která pod velením knížete Kristiána z Anhaltu zastavovala na jižní Moravě útok polských vojsk.

Dvacet tisíc Anhaltových vojáků usilovně spěchalo přes Jindřichův Hradec a Tábor ke Smolivci.

Když Anhalt zaútočil, udeřil do prázdna, tábor protivníka byl vyklizen, katoličtí zvědové protestantské vojsko vypátrali. Zadní voje ale stavové dostihli, kdo se nechtěl přidat k jejich vojsku, toho zabili, proto onen název Vražda.

Císařští poté vypálili obec Poříčí, ta posléze dostala název Spálené Poříčí.

Následovaly další srážky, významná byla u Rakovníka, která byla předehrou k Bílé hoře. Tady proti sobě stály dvě více než padesátitisícové armády. Střet dopadl nerozhodně. Z Rakovníka kvapem ustupovaly vyčerpané stavovské armády ku Praze, kde došlo k závěrečnému dramatu.

Katolické vítězství

Katolické vítězství znamenalo zásadní společenskou změnu. Povoleno bylo s výjimkou židovského náboženství pouze katolické. Po vydání Obnoveného zřízení zemského byl nastolen absolutismus. Země se germanizovala, přišel úpadek českého jazyka, většina českých knih, hlavně protestantských, se ničila a pálila. Symbolem horlivého pronásledování protestantů se v obrozenecké době stal páter Koniáš, jako horlivý ničitel knih, zpodobněný Martinem Růžkem ve filmové adaptaci Jiráskova Temna.

Část obyvatel odmítající konvertování ke katolicismu odešla do emigrace, tím došlo k citelnému úbytku obyvatelstva. Odešel i Komenský, který vkládal naděje do protestantského švédského krále, že vtrhne do Evropy a nastolí protestantismus. Místo toho se naplno rozhořela 30letá válka.

Dělení kořisti a příchod zahraniční šlechty

Období trvalo přes 160 let, země ztratila přes půl milionu obyvatel. Do království přišla po konfiskaci majetku nová šlechta, z původních 254 českých rodů zbyla asi desetina, rytířský stav klesl z 1128 pánů na méně než dvě stě.

Na některé majetky se vrhli domácí katolíci, ale ze zahraničí přišli Colloredové, Nosticové, Schwarzenbergové, Clam-Gallasové, Haugvicové, Ditrichštejnové a mnozí další.

Rozšířil se mariánský a Nepomuckého kult, měly se vymazat připomínky husitství.

Nejprve skromná kaple

V roce 1622 až 1624 na pláni vyrostla malá kaplička, její model a další přestavby uvidíte v ambitu u kostela. Původně tu byly pochovány kosti snesené z bojiště.

Pár let po bitvě, konkrétně 25. dubna 1628, začala výstavba kláštera servitů, na počest vítězství katolíků. Přítomen byl Ferdinand II., pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál z Harrachu a generál servitů Jindřich. Protože tudy táhla na Prahu všemožná vojska a město bylo obsazeno Sasy, stavbu roku 1631 zastavili. Na planině také nebyl žádný vodní zdroj, což byl problém. Serviti se přestěhovali na Staré Město pražské do nově zbudovaného kláštera, ze stavby se zachoval pouze objekt Velké hospody, která bohužel v minulých letech zanikla.

Poutní místo

Přesto tu vzniklo poutní místo, které roku 1648 vyrabovali Švédové.

Dlouho zde stály jen rozvaliny, zpustlý areál začali obnovovat v letech 1704 až 1730. Práci prováděl stavebník Krystián/Kristian Luna, představený bratrstva Panny Marie Vítězné pražských umělců a měšťanů, a Jan Blažej Santini-Aichel. Ten byl také členem mariánského bratrstva, pracovalo se podle jeho návrhu.

Prochází rozsáhlou rekonstrukcí

Výmalbu prováděl Václav Vavřinec Reiner, což byl velmi žádaný a drahý umělec. Byl nejen krajinář a portrétista, vytvářel také fresky, povětšinou pro stavby Kiliána Ignáce Dietzenhofera. Bohužel ty bělohorské v ambitech jsou v dost špatném stavu. Jednu z nejhezčích, Poslední soud, uvidíte v kupoli kostela svatého Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí v Praze. Reiner je pohřben v  kostele svatého Jiljí na Starém Městě v Praze.

Poutní místo prosperovalo do josefínských reforem, kdy bylo zrušeno. Od roku 1828 ho spravují břevnovští benediktini.

V rozích nádvoří stojí kapličky svatého Václava, Nejsvětější Trojice, svaté Anny a Jana Nepomuckého, uprostřed nádvoří je kostel Panny Marie Vítězné.

V roce 2007 zde byl zřízen ženský klášter benediktinek. Komunita pravidelně pořádá setkávání pro veřejnost.

Roku 2011 iniciovaly benediktinky spolu s místní církví a architektonickým atelierem AV 19 záchranu areálu. Byl vypracován projekt, s realizací se začalo v roce 2016 s pomocí magistrátu. K opravě a údržbě pomohly i sponzorské dary.

Místo monumentu šutrů hromádka

Pár set metrů od kláštera i najdete na pláni skromnou mohylu připomínající vojenský střet. Původně tu měl stát velkolepý památník, počítalo se s monumentem, jaký se tyčí u Lipska k připomenutí porážky Napoleona v roce 1813. Stavbu iniciovala sokolská župa. Jenže se vašnostové nemohli dlouho shodnout na ideovém pojetí, až vypukla světová válka. Po jejím skončení už byly jiné starosti, a tak na pláni stojí od roku 1920 jakoby zapomenutá hromádka kamení, která je připomínkou „národní tragédie“.

Ani peníze už se nenašly, lidi zajímalo hlavně, co budou jíst a kde budou bydlet.

V projektu důstojného památníku se angažoval hlavně sochař Bílek. Konečná podoba je značně odlišná od zamýšleného návrhu. Místo monumentu takřka krtinec. V čelní stěně mohylky je zasazena deska s nápisem „Padlým bojovníkům sokolská župa pobělohorská, 1620-1920“.

Bojiště spolu s oborou a letohrádkem Hvězda naštěstí prohlásili v šedesátých letech minulého století za národní kulturní památku. Jinak už by byl pozemek dávno zastavěn.

Zdroje:

Jaroslav Čechura: Zimní král aneb České dobrodružství Fridricha Falckého, Rybka, 2004

Dušan Uhlíř: Bílá hora. Drama české války, CPress. 2015

edu.ceskatelevize.cz 16. 10. 2020

www.kudyznudy.cz/aktivity/poutni-areal-s-kostelem-panny-marie-vitezne-na-bile-hore

cs.wikipedia.org/wiki/Mohyla_na_Bílé_hoře