Od saské Sudetské vyhlídky ke kamenné zvířeně v lesích nad Oybinem

Autobus ze Žitavy mě vyvezl do kopců nad Oybinem. Do Žitavských hor, krásných pískovcových skal, mě to táhne stále více. V sedle před lázněmi Lückendorf/Luftkurort Lückendorf, za zády s českým Hvozdem, ze kterého vyčuhovala kamenná rozhledna a střecha turistické chaty, jsem kolem velkého opuštěného hotelu Zum Hochwaldblick sešel pár desítek metrů zpět. Tabule s nápisem Sudetenblick společně s reliéfní mapou obzoru názorně ukázala, cože to přede mnou v Česku leží. A není toho málo, kam až je vidět.

Lesní stezkou na Hrnčíř

Pozvolně stoupající cesta mě vede mezi skalami s několika výhledy převážně na oybinskou stranu k cíli, vyhlídce a chatě na kopci Töpfer, česky Hrnčíř.

První část asi 6kilometrové trasy, převážně mírně klesavě stoupající směřuje podle Grosse Felsengasse/Velkých skalních stěn. Pískovec vypadá, jako by ho někdo ořízl velkou pilou.

Feratta byla brnkačka

První průrva do skal nad údolí je zážitkem. Po pravé straně je nepřehlédnutelný pískovcový útvar připomínající ptáka, má to být Holubice s nafouknutým voletem.

Ale to nic nebylo, pohled na ferattu vedoucí z údolí mi přivodil husí kůži. Tohle ani náhodou. Škoda že jsem se hned zpočátku coural, mohl jsem vidět v akci dva české lezce, kteří mě u průlezu míjeli: Na otázku: Jaké to je ve stěně? lakonicky jeden odpověděl: Brnkačka. Možná myslel na nohy, které se mu viditelně chvěly.

Tak jsem vycouval zpět na cestu a koukal, co kde fotit. A bylo co. Občas jsem potkal pár lidí, vyměnili jsme si tradiční pozdrav Hallo, z čehož jsem poznal, že jsou to domácí.

Několikrát mě na úzké stezce očuchali němečtí hundi, ti nezdravili, ale byli přátelští.

Trocha poházeného papíru

Les je většinou hezký, smíšený, ale i tady uvidíte pár míst, kde jsou velké mýtiny po polomech.

Opravdu Ostrý

Asi v půli stezky se tyčí obrovský blok Scharfensteinu, Ostrého kamene. Monolit tvrdé skály, na jehož vrchol vedou železné žebříky, byl na mou závrať příliš. Ještě k tomu přispělo pozadu slézání asi stejně starého německého seniora.

Když slezl, sdělil, že je z vrcholu krásný rozhled, ale haxny že má v křeči.

To mě utvrdilo, že nemusím mít vše a vyrazil jsem na druhou půlku trasy, k Hrnčíři.

Skvostná Česká vyhlídka

Cesta parádní, skoro konejšivá, vůkol vše zelené, ptáci předváděli své saské jaro, motýli dováděli, možná tu byl i Emanuel, a v tom ouha. Najednou přišel stoupák. Asi sto kamenných schodů, ještě že po stranách bylo zabudováno kovové zábradlí, ale taky mi tvrdlo svalstvo.

A pak konec, cestička zase proplula přívětivým lesem, připomnělo mi to skalní římsu v Tiských skalách. Najednou narazím na ukazatel na Böhmische Aussicht. Českou vyhlídku přece nesmím minout, když už neuvidím spoustu různých přírodních útvarů vyznačených na mapě. A udělal jsem dobře.

Trocha zemského ráje

Ze skalní plošiny je vidět kousek Saska s Žitavou, hrozná jáma polského povrchového dolu Turów s elektrárnou a lesem větrných elektráren a pak výhled po Česku až ke Krkonoším. Pohled k „nám“ je utěšený, ten polský hrubě civilizační.

Z České vyhlídky je to k Hrnčíři zhruba kilometr. V závěru se příroda vyřádila v erozní činnosti. Kolem místa, kde stojí horská chata s dobrým pivem (4 eura) a solidním jídelníčkem, je roztroušeno několik skalních útvarů připomínající zvířata.

Töpfer sice znamená hrnčíř, ale název je matoucí, s touto lidskou činností nemá co do činění. Prý se zrodilo z výrazu místních Slovanů pro seník – tepr. Kopec daroval císař a král Karel IV. mnichům na kopci Oybině, v listině se uvádí jako Tepper.

Snad tu bylo i jedno ze signálních ohňových míst.

První turistickou chatku tu otevřeli v roce 1860, to nastal rozvoj romantické turistiky, ta zčásti vyhořela po zásahu blesku v roce 1904.

„Töpferbaude“ ve druhé polovině 20. století chátrala, v roce 1996 ji zavřeli. O rok později ji po náročné rekonstrukci znovu otevřeli.

Na kraji skal stojí od roku 2003 Europakreuz, jako symbol pospolitosti.

Kamenný zvěřinec

Skalní výhledovou plošinu hlídá Papoušek, vpravo od chaty sedí Kvočna na vejcích, za chatou se zastavila Želva.

Párou do Žitavy a domů

Po oroseném pivním osvěžení sjíždím turistickým vláčkem do údolí. Na nádraží již čeká parní lokomotiva, která mě asi po 40 minutách doveze před nádraží v Žitavě. Tam čekají autobusy náhradní dopravy, anžto mezi Libercem a Žitavou se opravuje trať.

Busy jezdí každou hodinu plus deset minut, to znamená 14,10, 15.10…

Stihnu to do Liberce na vlak v 18.05 do Prahy. Mezi Prahou a Libercem je asi nejhorší vlakové spojení. Prý se to časem změní a bude tu přímá trať. Prý…

zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Töpfer